Malá kniha tvořivosti



























Překlad ze slovenského originálu: Tereza Hrušková


Autor

Vydavatel

Licence

Vydání

GKBN

Stanislav Hoferek

Greenie knižnica

CC-BY-NC-ND

Tretí (2019)

101011


Příběh

„Ahoj,“ řekl Lukáš.

„Ahoj,“ řekla Martina.



Závěr

Průměrně vzdělaný člověk teď hledá nějaké pokračování, které by vysvětlovalo dosavadní dílo. Rozhovor dvou lidí. Proč právě tak jednoduché slovo v přímé řeči? Proč právě Lukáš? Proč právě Martina?

Knihy jsou velmi často o představivosti. Jaký je Lukáš? Je mladý? Starý? Sympatický silák nebo nesympatický slaboch? Můžeme si ho představit jako největšího gangstera, který místo obvyklých výrazů použil pro tentokrát slovo „ahoj“. Může to být jazykovědec, hudebník, obchodník s lidskými orgány nebo blázen na plný úvazek z nějaké reality show.

A co Martina? Kdo je? Jedno je jisté, je to někdo, kdo řekl ahoj v literárním díle. Vzdělaná kočka, bezzubá mrcha nebo obyčejné děvče z patetických pohádek, které se změní v princeznu a hned potom přijde dojemný happy end. Řekne ahoj v jazyce, kde se toto slovo používá. Může ho říct se španělským nebo ruským přízvukem anebo může být to ahoj automaticky přeložené přes nějaký moderní vynález. Její ahoj může být pozdrav, zkratka z něčeho úplně jiného, například Automatický Horizontální Orientální Jogurt. Proč by to ale řekl Lukáš a proč Martina? Opakuje po něm? Chce se mu vyrovnat?

Jedna postava poví ahoj, druhá také. Mohou to říkat jeden druhému anebo společně někomu dalšímu. Společnému sousedovi, učitelce či dealerovi drog. Možná měl rozhovor slovem ahoj končit anebo jen někdo z nich ztratil řeč a rozhovor tak zůstal nedokončený. Pokud by řekl Lukáš ahoj Martině, jaké by to ahoj bylo? Přátelské? Rodinné? Nebo plné nenávisti, kdy je pozdravení jen nutností, které se nedá vyhnout?

Kde si to řekli? A kdy? Ve škole, na ulici? Před svatbou, či před společnou popravou smrtící injekcí či kulkou do hlavy? Možná se autor něčím inspiroval, chtěl ukázat na problém anebo rozvinout čtenářovu představivost. Kde se to děje? Co se to děje? Všechno teprve začíná, anebo už končí? Řekl první ahoj Lukáš? Ani to není jisté. Mohli mít přes nějaký scifi vynález prohozená vědomí a mohla jako první promluvit jeho ústy Martina. Nevíme nic. Musíme si to domyslet a každý si to může vyložit jinak. Například následovně:

Lukáš v parku venčí psa, vlastně ještě štěně. Milý, upravený chlapík milující zvířata. Náhle se jeho pes, který je uvázaný na vodítku, rozeběhne. Jeho pozornost z ničeho nic zaujme krásná, jen o pár let mladší, brunetka. Hezčí by byla bez toho make-upu, který k ní vůbec nesedí. Lukáš si přitáhne psa a Martina, ještě stále trochu vyděšená, si muže se psem změří zkoumavým pohledem. Někde ho už viděla, ale kde? Aha no jistě, u kámošky na té příšerné oslavě. Navzájem se pozdraví, obyčejné dvojnásobné ahoj. Každý si jde opět svou cestou, ale netrvá dlouho a jejich pohledy se opět střetnou…

Jak to je ve skutečnosti? Co je skutečnost a proč právě dvakrát ahoj? Kdo si to všechno představí správně? A kdo zase špatně? A kdo určí co je v představivosti správně a co ne? Skutečná představivost dokáže vykouzlit i něco, co není nikde jinde anebo jen ve velmi omezené míře. Další možnost může být například následovná:

Martina zkoušela nový skafandr. Objevování divné planety, na které je i přes množství živočišných druhů jen minimum kyslíku. Pomalu dělala první kroky po půdě, do níž se i při své hmotnosti bořila. Náhle narazila na známky lidské činnosti. Několik kamenů poskládaných na sebe. Něčí hrobka? Nějaká značka? Jen co se však sehne, zpozoruje v keřících před sebou pohyb. Něco se blíží. Opět se napřímila a s očekáváním čekala. Ukázal se člověk. Nepřipomínal však lidi, které znala. Pozdravil ji, což ji překvapilo nejen znalostí slušného chování, ale i základů lidské řeči. Jeho ahoj znělo úplně jinak, než to její. Podala mu ruku a on ji přijal. V tu chvíli oba dva sežral zatoulaný hladový růžový dinosaurus.

Pochopitelně je možností mnohem více. Stále však jde jen o dvě postavy a dvě slova. Jiný příběh by mohl vypadat například takhle:

Martina je profesionální programátorka umělé inteligence pro robotický personál nemocnic. Jejím novým výtvorem je robot jménem Lukáš, který má zbrusu novou verzi umělé inteligence. Martina doufá, že to nedopadne stejně jako u robota Marka. Ten vyhodil babičku z okna a pokusil se zneškodnit její zuby ve sklenici, které považoval za bombu. Základní komunikace, klasické ahoj a ahoj, neukázala na žádný problém. Je však třeba vše prověřit, protože po incidentu s Markem jsou tito roboti zakázaní i ve Vatikánu.

Další možnost je samozřejmě využít jakoukoliv odchylku od skutečného, reálného světa. Mohou se potkat všemožné bytosti, dokonce i takové, které by se za normálních okolností nikdy nesetkaly. Někdy jsou však nenormální okolnosti žádané a potřebné. Například:

Rybojelen Lukáš má špatný den. Je to, jak název napovídá, kombinace ryby a jelena. Tento mořský živočich loví malé ryby svými parohy. Po tom, co tuto formu života objevila křečkotulenice Martina, se dali do řeči. Samozřejmě Česky a u piva. Pod vodní hladinou je však pivo velmi vodové a tak se dohodli, že půjdou raději na souš. Vylezou na Lomnický štít, protože ani jeden z nich nemá rád světelný smog v Honolulu. Jejich pracovní schůzka, na níž probírají mimo jiné i recyklaci olova a arsenu, je náhle přerušena. DJ Chromá vrána potřebuje do remaku Esmeraldy všechny rybojeleny. Lukáš a Martina si tak poví své ahoj naposledy, protože z natáčení v uranovém dole se často nevracejí ani rybojeleni, natož křečkotulenice.