Ma Odysea Svetozar Barica Autor Vydavatel Licence Vydani Autor obalky Svatozar Barica Greenie kniznica CC-BY-NC-ND Prve (2021) Pavel Sekerak Poezie – clovek o ni sni, predstavuje si ji, Touzi po ni a ona ho casto navstevuje. Poezie je vsude, jako Buh neni nikde. Poezie – tot jedna z nejpravdivejsich, nejtrefnejsich a nejuzitecnejsich prezdivek zivota. Jacques Prevert O knize Sbirka basni Ma Odysea je o lasce k cloveku, ke vsemu krasnemu kolem nas, na co lide casto zapominaji. Pritom krasa lidskeho tela je inspiraci pro vztahy mezi muzem a zenou, mezi lidmi obecne. Obsah Ma Odysea 1 O knize 3 Bud pozdravena, lasko… 5 Chvilka soucitu 6 Poklesky 7 Blaznovstvi okamziku 8 Nocni rozjimani 9 Prazdna krajina 10 Hanba 11 Ma Odysea 13 15 14 Nadeje 16 Bludiste 17 Stesk 19 Neucesane myslenky 21 Svlekani z (hadi) kuze 22 Pokus o seznameni se 24 Ve slabe chvilce 25 Jen se ptam 26 Uvahy 27 Osameni 28 Poust 29 Cim voni zena 30 Jak si te nakreslim 32 Neony Tvych oci 34 Snad nespim 36 Podivne kresleni 37 Cekani 38 Plac 40 Tichy nesouhlas 41 Vabeni 43 Sneni (o tobe) 44 Sneni (a s tebou) 45 Letni radosti 46 Bud pozdravena, lasko… …a vez: ja od tohoto okamziku jen pro tebe chci zit. Pokladam hlavu na tve rame a prosim: odpust, ze prichazim snad necekane, asi nezvan. Bud pozdravena, lasko A vez: - ja nehodnym jsem byl. Tve pratelstvi mi silu dalo, dnes za sebe se nestydim. Pokladam hlavu na tvuj klin a septam: Bud pozdravena lasko… Chvilka soucitu Ne a ne Porad ne Nac to cekani Hodit navnadu s jistotou bohateho ulovku Hezka nahoda... Tak pust A promin Poklesky Smejes se a places. Kricis a mlcis. Snis a bdis. Milujes a nenavidis. Zaroven. Blaznovstvi okamziku Mam strach – Ty nevis jak zacit... Zprusvitnela okamzikem nejistoty zrazujes sva tajemstvi. Zmalatnena touhou usinas v mem naruci. Mam strach... Nocni rozjimani Blaznive sny Prerusovana souloz Poceni zbabelych myslenek Patrani ve vlastnich genech Egoismus? Prazdna krajina Bloudim jakousi pustinou. Pod chodidly pali zem sezehnuta lidskou zlobou, potrisnena spermatem nenavisti. Dycham jedovate vypary cehosi nedavno zapomenuteho. Sam. Porad sam. Jen na potemnele obloze zari tvuj akt namalovany snad samotnym Leonardem. Hanba Ta uzkost. Ceho se obavam? Vzdyt nejsem az tak nejhorsi. Stydet se za lasku? Proc? Myslim na tebe. Chci te. Tak co... Ma Odysea „Tak co fesaku!“ Slysim hlas a zvonivy smich za zady. S podivem – to osloveni patri mne. Ztuhly tremou koktam nesmysly. Znovu ten zvonivy smich a pomalu na parketu ztracim ostych... …„Jsi nemotora“ a ujima se vyuky. Jako kdyby se milovani dalo naucit. (Snad jen technika.) 15 Od te doby zmitam se ve spleti nahodnych znamosti, velkych lasek, vasni, predstiranych orgasmu a prazdnoty. „Tak co basniku“, slysim za zady nejaky hlas. A zvonivy smich... …“Ach ta vase generace!“ Co se ji nelibi? Snad nechce to mlade poucovat! Hifi orgasmus – a pak slysim: „Tak ahoj basniku“ a znovu ten zvonivy smich... Odkud ja jej jenom… Nadeje Blizka setkani letmych pohledu Nesmele doteky zjizvenych niter Asi jsem to ja Asi jsi to ty Tak vyslu myslenku Vstric tobe Pokud jsi to ty Ma nadeje Bludiste Vstupuji do neznama Po spickach Bludiste myslenek To ticho me desi Zbozna ucta Nedokazu ani zaseptat Tady jsem Uctivani psyche Rouhani se zivotu Klaneni se lasce Lhostejnost k okoli Motlitba: Sex nas kazdodenni... Unikova chodbicka Splet otazek: Poprve: Snim – tedy jsem? Podruhe: Miluji – tedy nenavidim? Nakonec: Myslim – tedy blouznim? Pcha! Konce nevidim Stesk Jen tiche osameni drzi te za rameno a durazne se pta: Proc jsi to udelal! Co – udelal... Tak dost, neptej se, nereknu. Jsi jako svedomi... Pcha – svedomi... Nechal jsi ji. Samotnou. Na pokraji rozkose. Ona nevi jak dal – Tve svedomi... Pada na ni stesk. Pada na vas stesk – na oba. Zhrzene milovani... Neucesane myslenky Jen jemny vanek zavadil o kstici mych myslenek. Strapate, rozletly se – kdovi kam. Jindy mlcim, no jedna z nich... Vlastne uz nevim, zda byla tak dulezita. Svlekani z (hadi) kuze Oci plne vzdoru s nemym slibem pomsty Zanechani vymesku Odhozene relikvie jeji svatosti Vysmech duvere Pravo na (alespon) ukojeni touhy Priste uz... Pokus o seznameni se Je krasna Je mila... Tak neutikej – chci te poznat Tak neuhybej – chci te pohladit Tak necouvej – chci te polibit Tak poslouchej – chci ti septat: Jsi krasna Jsi mila... Trpim Trpim laskou Tak utikej – Nac jeste cekas! Ve slabe chvilce Ve slabe chvilce slibil jsem... a sliby se maji plnit. Co ale rict, kdyz slova – vaznou v hrdle tremou? Co napsat, kdyz vse podstatne – bylo uz napsano? Co za cin vykonat, kdyz ve sve podstate – byl jsem vzdy zbabelcem? Co naplat – sliby se musi plnit. Tak se divejte. Jen se ptam Proc lhostejny pohled nezajmu, kdyz jenom ocima hltam zde, nekonecnou vasi krasu? Proc pohrdavy usmev odmitani, kdyz jenom dlanemi pohladit hodlam si, pramen vasich vlasu? Vim – je to nepatricne, je to drze, kdyz neznamy... Uvahy Jen tapani v... Nicemu nerozumim. Co vlastne chci? Zbytecny povyk pro... Nic noveho se nekona. Kdo vubec jsem? Osamela hrdost bez... Lepsi uz nebudu. Co ode mne zadate? Vysoka dan za... Svou touhu neprodam. Proc se vlastne ptam? Osameni Par oci. Krasnych, mandlovych oci. Vzrusenim zaricich a provokujicich. Zaroven. Laskavych oci, noricich se vsi silou do meho osameni. Pocituji zavrat. Nedokazu zustat lhostejny. Ale co me osameni? Poust Znovu se halis do neznama a odchazis s nevyslovenou vycitkou. Marne se ptam na duvody. Jen vyznamne ticho je odpovedi a trpkou ozvenou zaroven. Tve odchody boli stejne jako tve navraty. V srdci zustava obrovska poust. Cim voni zena Nejprve jemnym hermankem. To kdyz vzpomina si na leta her s panenkou. Pozdeji vuni ruzovou, jako rozvijejici se poupe v predstavach dospivani. K veceru touhou po lasce, naplno vychutnavajic krasu milovani, touzic po nekonecnu. V noci pak letnim vzduchem, prekonavajic teplem sveho klinu hranice rozkose. Jak si te nakreslim Jako svezi pivonku rdici se na zahonu mych predstav, zalevajic te chorobnou touhou lidskeho poznavani. Jako vzrusujici sen v nocni samote, chvejic se strachem, ze te zitra opet ztratim v zastupech zklamanych a neopetovanych lasek. Jako laskavy usmev neme doznivajici na okraji pameti, ktery hladil kdys me bolave nitro dlanemi soucitu. Jako nezny soucit, o ktery jsem se neprosil, ale za ktery ti patri dik, prestoze jsem zustal sam, prestoze si te zitra nakreslim uplne jinak. Neony Tvych oci Citim rozpaluji se ve mne neony necich oci a ta ruda zivotem vonici tekutina opet busi ve skranich jako vanek hrajici si na uragan Je to krasne az se mi chce kricet o objevenych neonech necich ocich Tvych oci trpyticich se na vlnach meho ja Snad nespim snit opet jenom sen marne vidiny rozplyvajici se v prvnich paprscich rana Neony Tvych oci se nori do kusu ledu v me hrudi a ten taje Podivne kresleni Opet si te touho nakreslim, dnes jako divou vasen zhnouci, k vrcholum rozkose se pnouci, svym topornym versem nepresnym. Takovou te hlidam v pameti, nebyl to jen obycejny sen. Nad zavist, zlobu povznesen, hlas srdce odu peje ti. Proc tady jak zebrak postavam /Asi se obcas tohle stava, ze na lasku si nekdo hrava./ a tvrdou zas lekci dostavam, kdyz nabizim cas laskani. Co vic nez lasku muzu dat, i kdyz mi za to budes lat – - to k silenstvi mne dohani. Cekani Usinas jako devcatko, znavena svou hrou na lasku, netusis, ze uz zakratko, zodpovis jednu otazku. Sen useda ti na vicka, v usmevu prozrazujes dej. Nekdo te liba na licka, spanek, ten tichy carodej. Pta se te za mne malicka, kdy na tvuj navrat cekat mam, pak zulibana celicka, oddas se nasim lasky hram. Spechej me lasky kralovna, uz brzo svitne novy den. Zaseptam sluvka carovna: jsem tebou navzdy okouzlen. Plac Coze deje se to s nami, co hubi silu lasky v nas? Uz vsimli si to i znami - s cizim se domluvime snaz. Zoufale hledam reseni s hlavou zaborenou v dlanich, nac kalne vody cereni, krev divoce tepe v skranich. Jen tichy plac muj pod polstar zna, co pred svetem se taji, ze kazdy mame jinou tvar, posledni song nam hraji. Proc, proc? Ptam se neustale, slzy po licich mi kanou, hrouti se me piedestale, osud zazvoni mi hranou. Tichy nesouhlas Ozyva se ve mne svedomi, konkretniho nic rict nemuze, jen tak lehce simra vedomi, kdo s napovedou mi pomuze? Vzdal jsem se pry jednou bez boje, kdyz zasveholil v telefonu hlas. Byla to touha, vasen, oboje? Vyslovuji tichy nesouhlas. Vnitrni svou valku denne vedu, bez boje vzdat se nehodlam. Striktne „Ne“ rici nedovedu, jak dilema to resit mam? Miluji, miluji, miluji, cloveka, jenz je pro mne vsim, polepsit se presto slibuji, o strpeni kratke poprosim. Vabeni Jak stihla brizka u hluboke tune tise vabite mne k sobe: „Bliz, jen bliz!“ Me plache srdce trpkym zalem stune, utonu, az zacnu vam byt na obtiz. Lehce muj sen se v nekonecnu ztraci, doslo na ma slova,dnes to vsechno vim, zlo za dobro jak bumerang se vraci, presto vezte: ja se na vas nezlobim. Sneni (o tobe) Potkal jsem te, asi ve snu, vesla jsi spesne – zvedava, omamen krasou, sotva hlesnu: tak pojd stesteno menava. Sen dal pokracuje tryskem. Svadis mne, lakas, milujes, jsem bezmocen tvym blizkem. Svym horkym klinem bicujes. Pak usinas v mem naruci, tak vlacna, svudna, spokojena, ze tezko mi nekdo zaruci, prosim: sne, nekonci! Klesam na kolena. Sneni (a s tebou) Toulame se, ruka v ruce, mestem pri trpytu neonu tvych oci. Usmev kolemjdoucich je jen gestem, my vime – stestim se nam hlavy toci Tulime se k sobe, zasazeni vasni, svet kolem je jen chuda nahrada. Hltame dousky zivot z lasky kasni, proc nalezime k sobe, neni zadna zahada. Letni radosti Tam kde trpyt rosy svitil v trave, my ulehli jsme v objeti. Slunce nad hlavami skotacilo hrave a z nasi lasky plalo v dojeti. Oci pak cudne klopilo, kdyz libal jsem te na nadra. Pokracovani? To uz nestihlo, prihnala se mracku eskadra. Nas hifi duet krajem zni, kdyz doletli jsme k vysinam. A o cem hrave slunce sni? To zname mracky pisi nam.