Mala kniha tvorivosti 


























Preklad ze slovenskeho originalu: Tereza Hruskova

Autor
Vydavatel
Licence
Vydani
GKBN
Stanislav Hoferek
Greenie kniznica
CC-BY-NC-ND
Treti (2019)
101011

Pribeh
„Ahoj,“ rekl Lukas. 
„Ahoj,“ rekla Martina. 

Zaver 
	Prumerne vzdelany clovek ted hleda nejake pokracovani, ktere by vysvetlovalo dosavadni dilo. Rozhovor dvou lidi. Proc prave tak jednoduche slovo v prime reci? Proc prave Lukas? Proc prave Martina?
	Knihy jsou velmi casto o predstavivosti. Jaky je Lukas? Je mlady? Stary? Sympaticky silak nebo nesympaticky slaboch? Muzeme si ho predstavit jako nejvetsiho gangstera, ktery misto obvyklych vyrazu pouzil pro tentokrat slovo „ahoj“. Muze to byt jazykovedec, hudebnik, obchodnik s lidskymi organy nebo blazen na plny uvazek z nejake reality show.
	A co Martina? Kdo je? Jedno je jiste, je to nekdo, kdo rekl ahoj v literarnim dile. Vzdelana kocka, bezzuba mrcha nebo obycejne devce z patetickych pohadek, ktere se zmeni v princeznu a hned potom prijde dojemny happy end. Rekne ahoj v jazyce, kde se toto slovo pouziva. Muze ho rict se spanelskym nebo ruskym prizvukem anebo muze byt to ahoj automaticky prelozene pres nejaky moderni vynalez. Jeji ahoj muze byt pozdrav, zkratka z neceho uplne jineho, napriklad Automaticky Horizontalni Orientalni Jogurt. Proc by to ale rekl Lukas a proc Martina? Opakuje po nem? Chce se mu vyrovnat?
	Jedna postava povi ahoj, druha take. Mohou to rikat jeden druhemu anebo spolecne nekomu dalsimu. Spolecnemu sousedovi, ucitelce ci dealerovi drog. Mozna mel rozhovor slovem ahoj koncit anebo jen nekdo z nich ztratil rec a rozhovor tak zustal nedokonceny. Pokud by rekl Lukas ahoj Martine, jake by to ahoj bylo? Pratelske? Rodinne? Nebo plne nenavisti, kdy je pozdraveni jen nutnosti, ktere se neda vyhnout?
	Kde si to rekli? A kdy? Ve skole, na ulici? Pred svatbou, ci pred spolecnou popravou smrtici injekci ci kulkou do hlavy? Mozna se autor necim inspiroval, chtel ukazat na problem anebo rozvinout ctenarovu predstavivost. Kde se to deje? Co se to deje? Vsechno teprve zacina, anebo uz konci? Rekl prvni ahoj Lukas? Ani to neni jiste. Mohli mit pres nejaky scifi vynalez prohozena vedomi a mohla jako prvni promluvit jeho usty Martina. Nevime nic. Musime si to domyslet a kazdy si to muze vylozit jinak. Napriklad nasledovne:
	Lukas v parku venci psa, vlastne jeste stene. Mily, upraveny chlapik milujici zvirata. Nahle se jeho pes, ktery je uvazany na voditku, rozebehne. Jeho pozornost z niceho nic zaujme krasna, jen o par let mladsi, brunetka. Hezci by byla bez toho make-upu, ktery k ni vubec nesedi. Lukas si pritahne psa a Martina, jeste stale trochu vydesena, si muze se psem zmeri zkoumavym pohledem. Nekde ho uz videla, ale kde? Aha no jiste, u kamosky na te priserne oslave. Navzajem se pozdravi, obycejne dvojnasobne ahoj. Kazdy si jde opet svou cestou, ale netrva dlouho a jejich pohledy se opet stretnou…
	Jak to je ve skutecnosti? Co je skutecnost a proc prave dvakrat ahoj? Kdo si to vsechno predstavi spravne? A kdo zase spatne? A kdo urci co je v predstavivosti spravne a co ne? Skutecna predstavivost dokaze vykouzlit i neco, co neni nikde jinde anebo jen ve velmi omezene mire. Dalsi moznost muze byt napriklad nasledovna: 
	Martina zkousela novy skafandr. Objevovani divne planety, na ktere je i pres mnozstvi zivocisnych druhu jen minimum kysliku. Pomalu delala prvni kroky po pude, do niz se i pri sve hmotnosti borila. Nahle narazila na znamky lidske cinnosti. Nekolik kamenu poskladanych na sebe. Neci hrobka? Nejaka znacka? Jen co se vsak sehne, zpozoruje v kericich pred sebou pohyb. Neco se blizi. Opet se naprimila a s ocekavanim cekala. Ukazal se clovek. Nepripominal vsak lidi, ktere znala. Pozdravil ji, coz ji prekvapilo nejen znalosti slusneho chovani, ale i zakladu lidske reci. Jeho ahoj znelo uplne jinak, nez to jeji. Podala mu ruku a on ji prijal. V tu chvili oba dva sezral zatoulany hladovy ruzovy dinosaurus.
	Pochopitelne je moznosti mnohem vice. Stale vsak jde jen o dve postavy a dve slova. Jiny pribeh by mohl vypadat napriklad takhle:
	Martina je profesionalni programatorka umele inteligence pro roboticky personal nemocnic. Jejim novym vytvorem je robot jmenem Lukas, ktery ma zbrusu novou verzi umele inteligence. Martina doufa, ze to nedopadne stejne jako u robota Marka. Ten vyhodil babicku z okna a pokusil se zneskodnit jeji zuby ve sklenici, ktere povazoval za bombu. Zakladni komunikace, klasicke ahoj a ahoj, neukazala na zadny problem. Je vsak treba vse proverit, protoze po incidentu s Markem jsou tito roboti zakazani i ve Vatikanu.
	Dalsi moznost je samozrejme vyuzit jakoukoliv odchylku od skutecneho, realneho sveta. Mohou se potkat vsemozne bytosti, dokonce i takove, ktere by se za normalnich okolnosti nikdy nesetkaly. Nekdy jsou vsak nenormalni okolnosti zadane a potrebne. Napriklad:
	Rybojelen Lukas ma spatny den. Je to, jak nazev napovida, kombinace ryby a jelena. Tento morsky zivocich lovi male ryby svymi parohy. Po tom, co tuto formu zivota objevila kreckotulenice Martina, se dali do reci. Samozrejme Cesky a u piva. Pod vodni hladinou je vsak pivo velmi vodove a tak se dohodli, ze pujdou radeji na sous. Vylezou na Lomnicky stit, protoze ani jeden z nich nema rad svetelny smog v Honolulu. Jejich pracovni schuzka, na niz probiraji mimo jine i recyklaci olova a arsenu, je nahle prerusena. DJ Chroma vrana potrebuje do remaku Esmeraldy vsechny rybojeleny. Lukas a Martina si tak povi sve ahoj naposledy, protoze z nataceni v uranovem dole se casto nevraceji ani rybojeleni, natoz kreckotulenice.