Podivné čtení Palea Ulla Autor Vydavatel Licence Vydání Autor obálky Palea Ulla Greenie knižnica CC-BY-NC-ND První (2022) Irbeus O knize Co napadne ženu ve středním věku, když se už léta boří v italském vztahu a v ulicích právě zuří Korona? Její láska ji učí poznávat život z mužského pohledu a objevovat v něm jeho hloubku po přežití hlubokých pádů i šťastných vzletů. Také jí napomáhá projevit a vyjádřit intuitivní poznání odehrávající se jí v podvědomí, vypustit neuvědomované i plně prožívané city a nabídnout je pro obohacení jako čistě subjektivní element Vám. Obsah Podivné čtení 1 O knize 2 Obsah 3 Nevím.. 4 Jarku.. 6 Očištění 7 Bojovník 8 Svítá 9 Pospěš 10 Pár 12 Jehlicí 13 Střípky 14 Holčička 15 Otázka 16 Hlupáčku 17 Divoký 18 Návštěva 19 Co vidím 20 Odrazy 21 Protest 22 Vzdálený 23 Po nemoci 24 Meditační 25 O ničem 27 Situační 28 Přežití 30 Hanba 32 Revoluční 34 Nevím.. Břitký úsudek magické myšlení co plácáte to já se nezměním A poslední co chce se mi je zabývat se cizími zájmy já stojím na svém vlastním lešení snad jediná v obraze jediná vím co jsem A co vím? Nevím... Hle, kytka ve váze ~ V lásce se nebojuje láska nevyhrává láska září pod skrupulí každého z nás dosvědčí to na hřbitovní túje někdo dává a někdo brává? Jen prosvítá a pamatuje jak zvíře poraněné bázeň je zdravá kdo si před dvěřmi boty zuje nepoutá a vychutnává Přijde? Odejde? Vítá a loučí se A nikdy neustává Sedíš a hraješ ve tváři uvolnění a já taky ale vedle i daleko nealko opojení chutí zvuků cinkání a fanfáry vrásčité tváře zestárlé blikáním ošizujících mašin usmívám se pošetilosti lehké je na ni zvykání všude kolem se v myslích práší a já průzračně píšu čínsky vaši pavučinu co se kolem vznáší máš hezkej profil férovej hráč Na večeři bude Živánská Jarku.. Netečná jsem cigareta hoří matrace je úzká hranice se zboří den bez bouří vždyť nepijem z louží Jakápak nespokojenost? Domácí králík bubnuje nohama Jaképak nebezpečí? Zívám.. Ach! Zvony bijí a ano, odbíjejí proč mrhat dny každý okamžik darem Nemám sny nemám mnoho toužím netoužit miluji prázdného milujícího Ó pane má včerejší veledůležitost mne ráno stála slzy a krvácení Očištění Toulám se minulost pryč budoucnost nezajímavá vyhasl chtíč mysl klidem zdravá Kdopak to poví? Ha ha ha Z čeho se směji... Klid jenom klid bortí se hodnoty bortí se vše kolem vždyť je to jako snít když závislí jsme na pevnosti forem Moudrost je nemožnost udělat cokoli škodící zachovat srdce přející i když ti je blížší snad mít vnitřní prostor provoňěný slůvkem mám rád Vydřít ven zarezlej rudočernej kámen ze záchodové mísy dělání pro dělání nedělání a jak to těší co mně po pochvale ať si záchod svítí a hoví Bojovník Ano, žena může změnit muže je to k nevíře když mládne už rok a půl a zocelil se vůlí pevnou jako tažnej vůl dále a dále pobízí nás kupředu má snad zenová hůl Jsem chudák nebo hrdina? Však víš oboje je jenom vidina tvé důležitosti jsi nula chudák ani hrdina máš vyváženosti dosti a pak tě nezraní žádné nelibosti Opravdová síla tě ubrání Svítá Ty emoce hluboké jak nedotčené jezero hladina se někdy zakolísá brzy však usadí se všechen balast i marasmus a usínáš honem následuj mne cestou múz Na vlně Bohemian Rhapsody perličky potu ve tvé duši co nestupil život to prodírá se přes tvůj pohled neboj láska slzy suší Dvojlůžko pojď, obejmi mne můžeme si to dovolit málokdy řeknu ne nemusíme pít dotýkáme se letmo spokojeně zkus jen tak snít Že bez humoru dá se žít? Vždyť je to jako být bez jídla bez soli a pak soukolí zrezaví věčným steskem lidi nezdraví A jéje vrzá mi smíchem čelist zastavte ten cirkus co absurdností hřeje Pobrukuji si moucha bzučí a jarní štěbetání padá do náručí čára po letadle jantarově modré nebe a z nebe slunce na zem spadlé Pospěš Vítejte, pane v říši mého snění Trochu excentričosti a bílý vůz tažený tančícími jazzovými rytmy je jako plachý kůň mezi psy ječícími pro kost Ty dva dny byly dost nakoukla jsem opět pod běžný komfort a obrodila duši plně prožila co jindy jenom tuší no nevěnuje tomu pozornost Cup cup v mých polobotkách opět na cesty do garsonky nastálo se nevejdu a cvočky budou břinkat nepůjdem stezkou lesní jako předevčírem pod mou paží já povedu tě po rozcestích a stejně pravým směrem necháme si o tulácích zdát a sami sebou stále být pro to máme obzvlášť jemný cit Dlouhá sukně vlaje fouká jarní vítr mocný teď nám štěstí přeje smutek vítr smetl slunce září a staré nepěknosti mizí jsme to opět my a ryzí už víš že vím věci neznámé neboj, poradíš si s tím uznání nejsem děvče nezralé ač napůl dítě napůl starobou se třesu tolik života... však jaro na sílu klopotá obrozena vzhůru A jdem! Pár Unesu tě opravdu daleko v jedné botě schovanou mám hádanku nelehkou je to ta pravá a tu ti dám uhodneš? co je to když se nepatřičně mírem usmívám Jen tak jít unášet se ulicí vítr unese mne letní silnicí • deset let dříve ano, jenom zpívej no ne tak úderně snad se cítíš mizerně chvilková samota nás obou spojí bílý mrak a modrá hora závisíme avšak nerušme se vždyť jsme dvojí Jehlicí Lehounký závan tvých kadeří a míza borovice zachytily se v kruhu mé náušnice a vytvořily klidný stereotyp kolovrat pro znavené sametovou a drsnou něhou hladíš mne po jizvách zhrublé achilovy paty jemnější se stává(š) nezraň mne Netečně zírám do davu a čekám na shledanou s mými horami Nashledanou... Prost jakýchkoliv přání přicházíš za mnou abych ti je splnila všechny je vyčtu z tvých zřítelnic upřených na mne tu a tam Střípky Na pozadí minisukně kopanec s dlouhými černými čárami pod nima čísla a tečka. Že prý je to moderní Zrozena k trápení šplhala léta do neznáma až se nenadálým vzestupem našla při zemi dlouhá a úspěšná to byla cesta Ty ráje halucinací televizních reklam a fantasmagorické bludy brakové produkce vpadnou dětem do ráje a pak jej ztratí Nejhezčí výhled mám když ráno z tepla peřiny a se snem v záhlaví na tebe se podívám Co je krása? Vzezření duše. Z poezie železniční trati pročteš si vlastní monolog nejsi tím kdo se v řádcích ztratil když mezi pražci musel si pak dáti další lok Holčička Nehraju si na schovávanou vskutku není co říct já ještě jednou nastavím líc možná ti slzy po něm skanou prát se za sebe? A kdo je já..? Vrátit se? Není kam zešedla stará místa starý bleděmodrý lak se loupe z oprýskaných houpaček Již prázdné je i obávané dračí doupě Otázka Čarodějčin stín tahám za sebou ...oh, má bedra! Jedna loď muž a žena na židli sklenka vody a jedna cigareta zmizela jména tiše se proplétáme mírovými kódy ta jediná židle je pro nás měkká tabureta Někdy to dítě řekne pravdu kterou pochopí až důchodce někdy je dítě jež na noze má kládu a bité přeci stane se z něj porotce Býti bezdomovcem jaký to dar? rozumět psům a v létě snášet slunce žár sirek pár a rychle stár však soběstačným borcem na dovolenou čekat na špitál člověkem je kdo dal Inteligentní muž zabezpečí ženě luxus a pohodlí moudrý muž ji miluje i když k Bohu se nemodlí Hlupáčku Jak bytost z temnoty nevědomí nořím se s tebou do vřavy hospody páni koukaj a diví se jistě mají své důvody nit mezi tebou a mnou nepřetrhnou jejich pohledy já jsem tu totiž jenom s tebou mám nad kurevníky nadhled tvá tichá skromnost a vytříbenost charakteru hluboko v duši mé se usídlili možná že v minulém bytí jsme rodní sourozenci byli Zemitost tvých štíhlých rukou drží mne pevně na dálku křehkost a mužnost co v nich chvěje se nedovolí mi záhalku a tak skáču ti úsměvy do vážnosti A směješ se! Nepřipustím aby má nejistota zneklidňovala váš tichý chrám já se raději z uzdy pustím a s radostí ti ohně živel dám ať zahřeju ti měsíční pohled a rozjasním únavu tvých víček planou pod nimi plamínky svíček v černi která na mne bere ohled Šéf kriminálky řekl kuře tahá vlka těžko říct jak nás osud spletl snad unesu víc až tvrdá parta zmlkla Divoký Skutečně jsi střízlivý? tvá hrubá slova odněkud z letmých záchytek skutečnosti A závěr usoudím jenom z tvé statečnosti s jakou měníš pro mne vlastní životní záměr Osamělý kovboji pliveš do všech stran k souboji však dochází „jenom“ uvnitř tvých uzamčených ran Nemilovat tě? Rozlehlé pláně rozprostřeny pod tebou čekají na láskyplný pohled kterým hledáš krajinu co maloval jsi bělobou a s touhou oči k nebi zvedáš a svíráš bohyniny vlasy Návštěva Myšlenky pinkfloyďáka bez znalosti angličtiny kamion je stáhne pod šátek ( ještěže ne pod oči ) uklidím ti sídlo nemám na to námitek prý princezna z hor na kterou chystals líčidlo bestie tvého bráchy měkké zralé zlobidlo polonuzného tě z vany vytáhnem akčně a s humorem tvoje břitké vtípky vážně neberem Šedivý a kučeravý hezky dlouhý vlas splašený pohyb a spěch naléhavý a vznětlivý hlas a poloúsměv na rtech Je podívanou chápat vás... Hle, jak se perou! V míru každý osobitě romantik jeden Lišák druhý Ras při vás neschází mi pas Euforie stoupá do očí jak dým z tabáku rozpustí se kajalka do rosy touhy po tvých rtech Krásné vysoké čelo pojme ryzost podnětu a zevně věnuješ se předmětu soustředěne a vážně Až pokud všechny zbytečnosti ze stolu nesmetu Jako prach jiskřiček usadí se v záplavě mých hubiček Co vidím Plujeme životem... přichází do nás odchází z nás kolemjdoucí běh událostí a vida – máme všeho dosti ačkoliv nemáme téměř nic dýcháme ale z plných plic bez úzkosti černého svědomí v čistém vědomí a nepřejícnosti prosti ten život nás nehoní za zbytečnostmi Hodný je...moc hodný větrem, ohněm a vodou vychovaný jak ocel kalená bez zákeřnosti moderní zbraně pěkné je naše usínání povzdechnu tiše on taky soulad malé chýše cenný i když zahaleni mraky drsné skutečnosti jsme sobě věrni Modravý odstín v pěšince máš Tolik vody... Proto má země tyto verše rodí a vypadáme vážně dojemně když nás jako děti netíží že naše lázně tvoříme si vzájemně Odrazy Všude najdeš lidi svěží i uvadlé krajina se od krajiny liší však řeči stejně něžné jako upadlé... Kde jsou vlastně rozdíly? Každý jsme se tak zazdili že jenom zvenku čekáme to zlé Sami se sebou jsme se znepřátelili..? Zrcadla přeci odráží nám jen co do jiných jsme (se) vtělili Protest Tak ať ďas spasí mou duši Vždyť málem Vlákno života protnul Možná chtěl harém. Já cítila Že srdce přestává bušit Ten pláč To vytí Ta jemná, vábivá píseň Co vtáhla mne zpět do žití Nádech a ah! Tunel se ztratil Tlukot se vrátil A potměšilý vesmír Učinil mne navždy Stigmatizovanou Smrtí po životě Tak přece jen se hnula… Jako mlha za dřevěným trámem Vyzvala jsem ji. No a pak..? Tma Hrobové ticho Soustředila jsem se na své břicho Nevnímajíc strach Zavoněl mi pach Kostelního kadidla Jo.. znak. Nech mne, slyšíš?! Nech i tyhle lidi Ať tvoje duše pídí se Po někom Kdo tě zná Já nejsem Tvoje příbuzná Podle řečí sousedů Nebylas žena líbezná. Dej pokoj. Táhni, zmiz!!! Vzdálený Přislíbila jsem věčnou věrnost Asi nevíš Co znamená spříznění Sex není láska Dej, ať tě milá laská A pro mne nech si obvinění Totiž já Tě udržela tady Tak tedy kdo koho zradil.. Jo , mužíku. Seš příliš hloupý V iluzích médií se topíš Pak se nediv Že Ti srdce blázní A tlak Je to tak Nedám Ti už něhu lázní Ale znáš mne Pořád v koutě Zbalenej mám vak Ta bolest Musela být příšerná Pohmožděné prsty Polámané hnáty zaživa Koukal jsi zděšeně Jak smrt začíná Kolik Ti bylo..? Jsem dost silná. Cítím tvou Zapomenutou Noční můru A kdykoliv se stává mnou Plácnu se do stehen A směji se Nezakrývám nad tvou odosobněností Se usmívám Ještěže stárneme Paměť zívá Opilostí Nejsem křivák Po nemoci A vy se divíte Že mosty se lámou Lidi blázní Překračujíc všechny meze..? Není To Vina Nikoho… Zem se emocemi třese Naše vzrostlá negativita Na nás leze Jako parazit Jako virus Sodoooma Gomora No nebojte se, Není Všude Minus Totiž to, co vidíte očima Je dlouhodobě Lidmi budovaný mýtus A zboří se A napraví se jiné Co Pravou jistotu přinese Ne tu podkopanou Tisíciletou válkou ega Když je někdo sám Uvnitř, v sobě hledá… A Najde. Opuštění Osamění Jaké jsme dosud neznali Nedůvěra Zmatek, strach A na cestě prach Špína posedlých Kde je sníh Duší co se vzdaly snah Zmizel taky smích Zůstal jenom Ten z bezmoci Naděje Jistě. Je pomoci. Ve svém středu. Budem se spoléhat na vědu Vždyť ji mají v rukou lidé….. Co lidi Dotlačili K bídě Jinak to nejde..? Meditační Otevři okno Spusť se v mysli Daleko Kde se cítíš jistý Kde Tvoje já je opravdové To je v pořádku Že vidíš svoji zahrádku Dýchej nosem A sni… Ať Ti to teď vůbec Ale vůbec nemyslí Otevři duši Povol let Vždyť máš za sebou Tolik let Oddechni si, miláčku Když je v mysli vztek A bol Koukej z dálky Odosobni svůj monopol Je to stejné jako alkohol Jen to není jed Dovol Ať se z Tebe stane zvěd A když si třeba myslíš Jak jsi ubohý To je na smích!!! Ať tě z toho hlava nebolí Každý z nás je kámen Bez nejž zámek padne Tak neříkej ámen Přijde další myšlenka Hned Třeba vzpomínka A veselí je zpět Už vidíš Že ty kamínky v hlavě Z tebe nečiní to, co jsi Jsou tu na to, abys přežil. Ale ty se nima trápíš právě Když máš mít klid Tak už přestaň… Použij je hravě Užívej si pocit Že Smíš Být A na myšlenky Pozor dávej: Rozhodí Ti city Jakkoli jsi sytý Jsou to zvědové Kteří potáhnou Tě Kamkoli Kam jim dovolíš Tvoje Vůle Hned tu a hned zas tam Opatruj si vnitřní Chrám A odpočívej I když venku zuří uragán… ( Jen prosím Tě zavři okno, táhne sem. :) ) O ničem Óm. Co je to za blbost..? Ano , tý je v světě dost. Óm. Na obloze vidím dron. Ómm... Proč teď náhle cítím shon..? Vždyť jenom tak sedím… Óomm... Nebo třeba Haf. Hmmmmmmm... Jaksi zmizel strach. I úzkost mizí..! Z dálky mluví cizí A já jsem tady. Óoooommmmmm........ Už mám jasno jako hrom! Jako když ráno vstanu A včerejší večer má smysl... Už nechci zpívat Óm. Co je to za blbost? Budu říkat Haf. Je to příjemné. No jsem z toho paf. Kašlu na to. Jdu uklízet. Situační Mám trojí štěstí. Spím, jím, a bdím. Mám další štěstí. Můžu se z toho těšit. A co navíc? Víc se asi nikdy nedovím. Když jsem v tichu, Chci hluk. Když jsem ohlušený spěchem, Honem běžím domů Jako kluk. Proč? Pustím si televizi A civím Zaměstnávám se A další katastrofy Cpu si do kapes. Když ne jídlem, Přecpávám se mobilem A nedivím se Že se cítím jaksi debilem… Manželka pláče, proč..? Pořád milujem se… A honem zase… Žádné honem. Jinak budu sedět v base Vlastního strachu Nemůže dojít ke krachu Pokud vím – odtud – potud. Ach, ta závist. Nížina Kde nespokojenost začíná. Přeci každý má svůj osud A chceme – li je to bažina A chceme – li se Soudů zbavit Pak nás radost druhých Začne bavit A vlastní nám přinese. Jako když dítě směje se Kdo záviděl by klukovi že si pochutnává na Vánočním cukroví? Já už to témeř ani nevnímám když dveře bouchnou když lampa svítí a z ničeho nic zhasíná když šálek na lince se posouvá když mrtvý člověk hledá svoje zmizelé já Vyjádří vděk Já necouvám Svíčka Už můžeš zavřít víčka... spinkej. Přežití Jsi hřebec Nebo kobylou jsem já? Kdo táhne toho víc Než Ty... A když chladně leze pod nehty zář ve tvých očích Stejně jako ty tvý úlety Nepospíchej a nenech Mne už bočit Jediný pohled Scelil naše duše No právě... Zní to suše Ale vnitřní zimnice tě zradí A mne..? Zraní. To je zrání... Ať milostivá pochopí že vteřina nesnadno vtěsnaná do tří let opustila lidský svět Obsáhne pachy Stejně jako Lesana hořce – pálivě No z těla září čistota A zamezený let Nezastaví Sílu otřelého pilota Tak ať milostivá pochopí Že zkazky co vyprávěla Byla její (sebe)destruktivní nicota Co lásce nezabrání Podívej se do zrcadla Vševědoucí paní A splň si přání Dej, dej, Probůh Svobodu mi dej!!! Míle, co mne pohltily Sevřeš v bezpečí A prý tyhle věci Dělat nesvědčí No uvaž mne A daruj klid Tím Že v domov proměním Tvůj byt Bratře cos udělal to..? Změnil jsi víru Přinesl city Uvolnil pocit Že je sytý A přitom hladověl až K uzoufání Naplnils mé Z hloubi přání Co já nedovedla Tys zvládnul několika gesty Ano! Chci jeho štěstí Ten vlčák S vůní stařešiny Ač agresivní na lidi Proč měla dojem Že vidí její vnitřní činy A lidi, kteří závidí Proč jeho černá tlama A medvědí srst Olízla mi čelo A taky cítila jsem Boží prst Bojí se tě A já jsem jaksi chrabrá No spíš než chrabrost Žití dává zabrat Ty popelem hlínou Svěží pes Není nic krásnějšího Než když tě můžu (Z)vést... No? Buddha. Jo. A proč ne? Jednoduše Přelínáme se vzájemně A ty ne, a ne, a ne. Bratře Proč jsi utekl Tak daleko Chybí mi tvůj pláč co konejšila jsem A ty ses zalekl Dejte mi pokoj s krupobitím. Ráda bdím A koukám Jak měsíc svítí. Pěkně v klidu. Hádám, kdo zítra Bude třít bídu. S láskou a v srdci sevřením víček a kapkou slz píšu ti dopis na papír že pořád hoří plamen svíček co drží tvoji ruku pevnou… Já vím. No nejde to být Se mnou Hanba Jsem zmizelé dítě… Jsem past na lidi S nečistým svědomím Stačí pohled Do očí Hlava se jim zatočí Proč? Předtím vyhrůžky Teď? Strach z očí Pach Pravdy Mlčení Kdo vydrží mlčet? Když nervózně Přebírá své vnitřní monology Všechno je to prázdné… Léty naučené myšlenky A návyky Zbavit se toho? Roky dřiny Té špíny Co leká, a nedělá pohodu. Kdo dělá vévodu? Každý pochopí Že když jseš čistej Máš víc důvodů ke zlosti Jak na to? Nevím... nevnímám... Cizí… Bát se je Zdravé pokusy na myších Zmátly naše mysli právě Nechat se unášet žitím… Kam se to řítím..? Nevím, ale Snad zvládnu to hravě Až bude po popravě Jo, já jsem taková „Dáma“. Fuj. Dáma hraje si na děvčátko Chci být radši upřímná a věrná děvka Tak dnes lidi vidí Každý se po čistotě pídí Revoluční Prapor stojí A mně se chce snít Nouzi třít Místo nablýskaných cetek Zač to je? Za vraždu? Raději obléknu Zvonové gatě To jo, To ego, víte… Neumíme Vzdát se peněz Vesměs jsme tu všichni Chcete se ukrýt? Kam? Jedině do sebe. Tam je klid. To znám. Představení králů Jako číšníci furt na nohou A obsluhovat… Kde jste Vy? Kdo komu pánem, jaká autorita? Sami sobě asi těžko Nikdo osamotě přežít neumí Tak se prosím domluvte A ty splašky ponechte v soukromí I bábička pláče Když vidí Splesnivělé koláče. Já rabotala ve vzdálené zemi Proč i k nám jede třes Co nezavítal k nám Třicet let Po tom Co jsme otevřeli krám Marš! Běž! I do propasti! CO? Kvůli vlasti? Děda říká : Jsou to slasti Když zachráníš život Matce, synu, dceři A nepyšní se cizím peřím jeho vnouče Zpívá písně Co zapomněla nová doba. Ej, úchňem… Děd…. Ještěže nebyl zvěd A z věd Na paniku lehkej lék : Jsi tady? Kde je Tvé břicho? Stahuješ ho pýchou? Nebo nadouváš hladem? Tak či tak je snadné Dýchat, když pospícháš Do něj Neboj. Všichni se bojí A mluv prosím Tě K uklízečce K paní u pokladny. Jsme stejní. Byl bys překvapen kolik lidí trpí hlady Když nesdílejí Tváří v tvář Magie u vlády? Dejte pokoj svatý Nepotřebujeme mediální zvraty A už vůbec ne Zvěř dost bylo v kleci V populárním městě Pár metrů od našeho pokoje Ještěžě jsem snila Televize Jenže novej nepořádek a tak pořád dokola… Kde je moje láskyplná kofola? Jo... kdybych ještě byla mladá… Lehkost žití postrádám (e )…. Já miluju lidi Nevím proč V každém je tíseň Čím horší, tím víc trpí Je mi z toho do pláče Za něj. Bláznivá…. Svět je nemocný už dávno tak si nedělejte starosti A zachovejte zdraví. To je : Srdeční rytmus ten pravý, žádné bolesti. A na žití právo. Nedivte se, když něco Náhle začne hořet… A bořit se. Duši! Ano, duši zlobí A jestli se Vám stromek Vánoční zapálil Můžete si být jisti Že za to může Karel. :) S humorem, prosím. Aj, a já krátký účes nosím! Bojíme se. Všichni. Trpím těžkou dysfunkcií, Nevím, co mám dělat. Chci jenom jíst Chci spát tak si pustím Syda Barreta Nechci být jako v dětství červená bareta Prosím… Milujte srdcem Když každou chvíli hrozí smrt Dbejte jí dát To, co jste dokázali. To pěkné. Je toho hodně. Jenom si třeba uvědomit tu píli Co jste zaseli druhým Jste vzorem pro lidi TEĎ KAŽDÝ JEDEN Snad květinovou revoluci Nahradí robotická není taková romantická No nehrozí Tolik nemocí Těla A duše? Musí být bdělá. Máme krev. Hele, květina rozkvétá! Ta, co jste ji zasadili. Nezapomeňte na píli Beze včel bychom tady už Nebyli. Žít a nechat žít Jaká nostalgie… Každý si ruce myje Slzami našich předků Věčných svědků Ráno vstát pouklízet Včerejší den je pryč Chyťte kamarádův míč A dále Třeba v sandálech Jíst Bezpečí Vašich silných míst A klid na duši Ať vás provází K změnám dochází Tak buďte klidní Ať třeba padají žáby Pořád vlídní Z minulosti mluví Mnoho vám napoví Žijte. Ne užívejte Není co Jenom to naplňující zůstalo Hledejte v ulicích….…