Filip Faja

1) Predstavíš sa nám trochu?

Jsem normální kluk, který rád čte, píše a kreslí. Tento šk. rok dostuduji základní školu a poté se hodlám vydat na uměleckou školu v oboru grafika/animace. Zatím ale nevím, jak to ale vše dopadne. Důvod, proč jsem zde... To je velice lehké :) Dostal jsem nabídku, jestli bych napsal něco pro začátečníky se psaním a já ji rád přijal. Žádná logika v tom není. Také se snažím psát a zatím jedna povídka ze čtyř povídek uspěla. Jedna se neumístila a ohledně dalších čekám na výsledky. Teď píšu větší dílo, zasažené do fantasy prostředí.

Jsem také autorem blogu magican-book.blog.cz

2) Máš v láske knihy, predpokladám. Povieš nám niečo o tom, čo dobrovoľne čítaš a čo ti to dalo k životu?

Knihy mám rád a vždy, když se zajdu podívat do knihkupectví, si minimálně jednu odnesu. Každý den si musím přečíst jednu kapitolu z fantasy knížek, jinak mě nečeká dobré spaní, den, práce atd... Jak jste si přečetli v minulé větě, osobně rád čtu fantasy a vše, co k tomu patří. Vše čtu dobrovolně a sám, jak jinak, že? Při čtení ale nejvíce upřednostňuji ticho. :)

3) Nie len čítaš, ale aj píšeš. Povieš nám niečo o tvojich knihách alebo projektoch? O čom sú, pre koho sú a prečo to všetko začalo?

Samozřejmě! K psaní mě vlastně jaksi dovedla čeština ve škole a dokopala mě k tomu také má povídka, která zvítězila v soutěži, když jsem měl... 13 let. Nevím, co jsem si to umanul a hned, jakmile mi přišel dopis, že jsem vyhrál, jsem se do psaní pustil bez toho, aniž by projekt putoval někde. Svůj projekt jsem ale poté na rok odložil a opět se k němu pustil. Nyní je již skoro celý dopsán a koncem roku by mohl být vydán. No, ale je to budoucnost, takže zatím je to pouhá nádherná myšlenka. Nevím, jestli jsem v psaní dobrý, ale kamarádi i zkušený autoři mi vždy díla chválí. Lidé, kteří se na tom podílejí... asi možná kamarádka Katrinka, která mi vždy sdělí své výtky ohledně příběhu a také autorka knihy: Prokletí ohně, Martina Wolfová, ze které se za pár měsíců stane betačtenářka a nesmíme také zapomenou na Stanislava Hoferka, který mi také s příběhem dosti pomohl. Těch lidí je ale samozřejmě více, ale pouze tito stojí za zmínku, jelikož mi nejvíce pomáhají. Děkovat bych mohl třeba i Veronice Černucké, Kristýně Macháčkové atd... :)

4) Povieš nám niečo na tému čítanie kníh? Čo si myslíš o súčasnej generácii mladých a ich vzťahu ku knihám?

Dnešní vztah mladých ke knihám?! To je dosti dobrý vtip. Ale vážně...

Myslím si, že dnešní lidé nečtou a myslím, že se to nezmění. Vždyť pro některé přečíst jednu knihu ročně je naprostý horor! Vždy, když se začnu bavit o knihách s jinýma, nenápadně se vzdálí, nebo nemají do debaty čím přispět. Jaká to ostuda! V minulosti si myslím, že by mohlo být čtení považováno jako sport. Kdo více knih přečte za rok. Sice z "té" doby nejsem, ale pouze si to myslím.

Velice mě ale potěší pohled, když v metru skoro každý čte. Ať už noviny, či knihy, jsem rád, že čtení ještě stále má naději na to, aby se rozšířilo. Abych se přiznal, v knihkupectví zřídka kdy potkám 15 lidí, kteří si chtějí něco koupit a přečíst. Sám ale doufám, že čtení knih neupadne a bude pokračovat dále. Proto mohu jen říci: Knihy do toho! :)

5) Aké rady by sa podľa teba naozaj hodili začínajúcim autorom?

To je velice těžká otázka... Já osobně jsem začínající autor, takže asi napíši své vlastní postřehy.

Vždy, jakmile něco napíši a následně uložím, snažím se splašit pár lidí, kterým to pošlu a oni mi sami napíši své postřehy, klady a zápory. "To nedává smysl"; "Toto uprav a pozměň." atd... Já si těchto rad cením a právě od těchto přátel si nechávám radit a děkuji jim, že jsou upřímní a pomáhají mi zlepšovat příběh.

Nic by se ale nezrodilo, kdybych si své vlastní poznámky někde nesepsal. Právě tyto body mi pomáhají dávat děj dohromady a postupně ho posouvat. Někdy, když nevím, co napsat se jednoduše kouknu do poznámek a hned mě něco ťukne a já pokračuji. Dále mi také pomáhá hudba, kterou si pouštím k určitým scénám a psaní mi jde hned lépe od ruky. Ale největší rada je tato: Jakmile si něco umanete, nenechte se odradit! Někteří vám budou vyprávět to, že neumíte psát a nemáte pokračovat. Neposlouchejte je! Piště dále a zlepšujte se. Učený z nebe nespadl a o spisovatelích to platí dvakrát více! Proto pouze doporučuji, abyste psali dále a nenechali se odradit. Jednoduše si plňte své sny. Co víte, někdy se z Vás stane Rowlingová nebo Brown... :) .

6) Posledná otázka je venovaná tak trochu genialite. Vieš napísať knihu alebo zložitejší dokument bez toho, aby sa niečo škrtalo a prepisovalo?

Ne, to podle mě nedokáže nikdo. Myslím, že to prostě nejde. Osobně souhlasím s jednou autorkou, která prohlásila, že vždy, když se něco napíše, musí se tomu dát +- 2 - 3 týdny oddych a poté se na to podívat. Trochu si od toho všeho odpočinete a uvedete mozek do klidu a jiného stavu. Zapomenete to, co jste napsali a jakmile se na to - co jste sepsali - podíváte, všimnete si mnohá věcí, které změníte, či vypustíte. Takže můj závěr: Ne, nejde napsat knihu bez toho, aby se škrtalo, nebo přepisovalo :)

Prezrieť ostatných autorov