Jan Mašata

1) Predstavíš sa nám trochu?

Jsem rodák z Karlových Varů, ale poměrně brzy jsem vylétl z hnízda, proto jsem žil i jinde než ve svém rodišti. Několik let jsem bydlel a pracoval také v Praze. Od mlada jsem rád cestoval a poznával, a tak jsem navštívil i pár zajímavých zemí jako například Irsko nebo Čínu. Studiu jsem v mládí moc nedal, a tak jsem po učení a maturitě začal sice studovat na filozofické fakultě, ale tu jsem již nedostudoval. Proto jsem člověk mnoha profesí a zkušeností. Nakonec se ale přece živím kancelářskou prací ve stavebních projektech. Když přišla rodina a jiné starosti, tak jsem psal dlouho své povídky, jak se říká do šuplíku. K psaní mě opět přiměl až kamarád, který pořádal literární pořady. Tehdy mě oslovil, zda mám chuť něco pro jeden takový pořad napsat. Tu chuť jsem v sobě opět našel a do toho pomyslného vlaku nastoupil. Jedu v něm již nějakých osm let a jsem za to opravdu rád. Postupně jsem se účastnil literárních setkání i soutěží a v některých dokonce uspěl, což mi dalo sílu a energii v psaní pokračovat. Mezi tím jsem založil i autorské divadlo, pro které stále píši scénáře a režíruji.

2) Máš v láske knihy, predpokladám. Povieš nám niečo o tom, čo rád čítaš a čo ti to dalo k životu?

Knihy mě provází od malička. Můj otec měl v knihovně spousty knih a já si je rád jako kluk půjčoval. Obzvláště jsem miloval Verneovky. Postupně jsem se dostal k takovým pokladům jako je Hellerova “Hlava 22“… nebo knihy Jacka Kerouacka. Když jsem byl o něco starší, tak mi absolutně učaroval Charles Bukowski. Pravda je, že čím dál raději čtu spíše psychothrillery a kriminální literaturu. Mám rád zamotané příběhy plné napětí s neurčitostí konce i postav. Nakonec k takové tvorbě jsem jako autor sám dospěl. Nyní čtu knihu “Talentovaný pan Ripley“ od Patricia Highsmith. Myslím, že knihy všeobecně u člověka rozvíjí hloubku myšlení a určitou barvitost vnímání. Je to skvělá terapie. Jak knihy číst, tak psát.

3) Nie len čítaš, ale aj píšeš. Povieš nám niečo o tvojich knihách alebo projektoch? O čom sú, pre koho sú a prečo si sa do toho pustil?

Jak již zaznělo, tak píšu knižní thrillery. Přestože za knižní thriller byla označena pouze má poslední kniha. Kniha “Ženy z La Texu“, která vyšla před nedávnem u nakladatelství Petrklíč. Předchozí vydané e-knihy /Tichý příběh mnicha Suopana a Rebel-Lion/ byly pro mne vtipně zařazeny. Jedna mezi náboženskou literaturu a druhá hned mezi erotiku. To mě dosti pobavilo. Suopan byla taková fantasy levitující povídka a Rebel-Lion, road movie - novela. Prvně jsem veřejně prezentoval svůj již ukotvený styl v povídce “Balanc šílence“… která vyšla v detektivním e-zimu, Sententias. Byla to taková psycho-krimi-fantaskní povídka. V tom je mi dobře a tomu se věnuji. Prostě thrillerům. Ještě bych podotkl, že velice rád do knih implementuji hudbu. Buď jako součást charakteru hlavní postavy, nebo samotného příběhu.

4) Povieš nám niečo na tému čítanie kníh? Čo si myslíš o súčasnej generácii mladých a ich vzťahu ku knihám?

Tak především si myslím, že ke knihám si musí najít cestu každý sám. Láska k literatuře není nic, co se dá někomu vnutit. Na knihách je skvělé, že poskytují čtenářům takovou paletu možností. V podstatě si každý najde oblast literatury, která mu sedí. Myslím, že je spousta skvělých spisovatelů, kteří mají co nabídnout a to těch z minulosti i těch dnešních. Mě osobně hledání a nacházení nových příběhů naplňuje. Jsem rád, že mezi mladými je mnoho čtenářů i dnes. Opravdu mě to překvapuje a dělá šťastným. Dnes čtou převážně ženy a možná to platilo i dříve, ale je pravda, že je jich veliké množství. Bylo by fajn, kdyby se to v tom čtenářském publiku vyrovnalo a muži četli o něco více. Dávalo by to autorům možná o něco větší přesah a prostor v psaní. Jinak jsem vděčný za moderní možnosti, jak se kniha může ke čtenáři dostat. Mám rád tištěné knihy ale vývoji, jako jsou e-knihy fandím.

5) Aké rady by sa podľa teba naozaj hodili začínajúcim autorom?

Je dobré si projít určitou cestu. Zažít skvělé chvíle i ty horší. Naučit se užívat si úspěch a chválu, ale přijímat i nepříjemnou kritiku. Není na škodu se na začátku účastnit různých literárních soutěží, kterých je myslím opravdu dost. Taková ta odezva je zdravá hned od začátku. Pokud autor píše pouze do šuplíku a chce se jednoho dne prezentovat, tak by se měl naučit vystupovat před publikem. To znamená nejen psát, ale číst a hlavně naučit se číst. Lépe tak potom vnímá i své psaní. Někdo chce své psaní brát opravdu vážně, a když získá pocit, že se chce posunout dále, tak musí opustit pomyslné teplo literárních serverů a vyjít do světa. Sám jsem před lety psal své prvotiny na podobné servery a byl jsem za to rád. Jsem za to rád do dneška, protože se tam prostě otrkáte. Důležité je ale nezamrznout a alespoň se pokusit udělat krok do neznáma. Poté je to už samozřejmě jen na Vás a na štěstí.

6) Posledná otázka je venovaná tak trochu genialite. Vieš napísať knihu alebo zložitejší dokument bez toho, aby sa niečo škrtalo a prepisovalo?

Někdo možná ano. Já určitě ne. Mám naštěstí skvělou spolupráci s nakladatelstvím, kde pracuje výborná paní korektorka. Ta se své práci opravdu věnuje a případné nejasnosti s ní řeším. Příběh jako takový a jeho smysl ale nikdy nepřepisuji.