Kateřina Yumeno Vaňková

1) Predstavíš sa nám trochu?

Milovnice fantasy, jenž brzy obdrží občanku a momentálně zažívá peklo jménem příprava na přijímačky. Ve volné chvíli se věnuji psaní fantasy příběhů a povídek, psovi, sledování japonského anime, zpívání, kreslení a čtení. Nedávno se ze mne stal broník a začala jsem psát recenze na svůj blog http://yumenokatrin.blogspot.cz/.

2) Máš v láske knihy, predpokladám. Povieš nám niečo o tom, čo dobrovoľne čítaš a čo ti to dalo k životu?

Knihy jsou mým průvodcem života již od raného dětství, kdy mi je předčítali máma s tátou. Když jsem se naučila číst, jako dárek k překonání první třídy na základce jsem dostala prvního Harryho Pottera. Ten mě tolik fascinoval, že jsem si fantasy zamilovala a dodnes ho zbožňuji. Je to také žánr, kterému se ve své tvorbě věnuji.

Před rokem a něco jsem se opět setkala s detektivkami, které jsem jako malá hltala (především od Thomase Breziny) a i když u mě detektivky nejsou tolik zastoupeny jako už zmíněné fantasy, pořád je mám ráda a kteroukoli dobře napsanou si s láskou přečtu.

3) Nie len čítaš, ale aj píšeš. Povieš nám niečo o tvojich knihách alebo projektoch? O čom sú, pre koho sú a prečo to všetko začalo?

Psát jsem začala v devíti letech, kdy mě na Valentýna napadl příběh o dívce, jenž má odhalit blížící se konec světa a zabránit mu. Postupem času se měnil, postavy ubývaly a přibývali, celý příběh se od základu změnil a zůstala pouze ta dívka Erika, která se měnila společně se mnou. Dnes je příběh znám jako "Henshin sága" (únor 2007›). Na Henshin "navazují" další příběhy - například o Selenii, mořské princezně. Ten je však zastaven a kdybych se k němu vrátila, jedině s velkými změnami.

Významnější v mém životě je pak Poslední klenot Sogaely (říjen 2011›), což je příběh, se kterým procestujeme celou Mitoresii, kouzlený svět, ve kterém se odehrává většina mých pozdějších příběhů. Čerstvá výjimka je "Cesty Andělů", jenž jsme vymysleli s mými vzdálenými příbuznými letos v létě a odehrává se čistě v našem světě (prozatím). Pojednává především o ceně duše a přátelství. Jedno rozhodnutí může změnit váš život, stejně jako změnil Amálii, Zoe a Taťáně. Plus pro mě je, že se odehrává v našem světě a většina postav má nějaký základ ve skutečných lidech.

Od toho okamžiku v únoru 2007 se změnilo víc, než jsem čekala. Našla jsem si věrné kamarády, kteří mi pomáhají a strpí veškeré mé výlevy pocitů, přestěhovali jsme se do města, stala se fanouškem japonské pop kultury a především jsem našla sama sebe. Mé psaní se změnilo společně se mnou a neustále se mění.

4) Povieš nám niečo na tému čítanie kníh? Čo si myslíš o súčasnej generácii mladých a ich vzťahu ku knihám?

Ještě před rokem jsem měla za to, že dnešní generace téměř nečte. Poté jsem objevila knižní blogy a svůj názor naprosto překroutila. Měla jsem pocit, že naše generace nečte, především kvůli většině mých spolužáků, kterým jakákoli kniha v ruce smrdí. Díky knižním blogům jsem přišla na to, že situace není taková jaká se zdá a že média pěkně lžou, když tvrdí, že dnešní mládež na knihu ani nesáhne. A osobně mám názor, že knížky tu byli, jsou a navždy budou. Jsem zastánce názoru, že nějaké e-book nepřeválcuje vzrůstající zájem o knihy.

5) Aké rady by sa podľa teba naozaj hodili začínajúcim autorom?

Radu můžu dát jen jednu - NEVZDÁVEJTE SE a dokončete příběh za každou cenu. ;) Vím, jaké je to psát začátky, nikoho nebaví, jenže když se do příběhu vžijete, nic vás nezastaví se mu věnovat. Ani blížící se přijímačky.

6) Posledná otázka je venovaná tak trochu genialite. Vieš napísať knihu alebo zložitejší dokument bez toho, aby sa niečo škrtalo a prepisovalo?

Myslím, že nikdo není takový génius, aby zvládl napsat knihu a přitom tam nic neopravil a nevyškrtl. Každý příběh potřebuje někdy provětrat a vylepšit. Je to zákon psaní.

Prezrieť ostatných autorov