Lucie Ortega

1) Predstavíš sa nám trochu?

Původním zaměřením jsem lektorka a koučka, vzdělávala jsem dospělé nejdřív ve firmách a později na volné noze. Tato práce mi dala příležitost nahlédnout do psychiky velkého množství nejrůznějších lidí, což společně se zájmem o psychologii ovlivnilo velkou část mé tvorby. Mám blízko k přírodě a celoživotně se věnuji studiu různých kultur, mytologií, náboženství a filosofie. Mimo knih trávím ráda čas s hudbou, sportem nebo cestováním. Také se věnuji fotorealistické kresbě portrétů pod pseudonymem Lorena.

2) Máš v láske knihy, predpokladám. Povieš nám niečo o tom, čo dobrovoľne čítaš a čo ti to dalo k životu?

Nemůžu říct, že bych četla jen určitý druh knih. Přečtu si stejně ráda fantasy, jako společenský román. Co v knížce hledám, je kvalitní příběh a to těžko pojmenovatelné "cosi navíc" - může to být hluboká myšlenka, nový pohled na věc, prostředí, které mě zajímá, nebo třeba zajímavé postavy, zkrátka cokoliv, díky čemuž ve mně kniha zůstane. Čtení knih považuji objektivně za činnost nezbytnou pro kultivaci mysli, subjektivně pak za něco, co dodává mému životu další rozměr. Mnoho lidí říká, že čtení (nebo psaní) je pro ně útěk od reality. Pro mě ne. Snažím se svůj život žít tak, abych od něj nikam utíkat nemusela. Díky četbě je však vždy svět bohatší.

3) Nie len čítaš, ale aj píšeš. Povieš nám niečo o tvojich knihách alebo projektoch? O čom sú, pre koho sú a prečo to všetko začalo?

Psát jsem začala jednoduše proto, že mi v hlavě samovolně vznikaly příběhy, které postupem času bobtnaly a působily mi tlak v mozku. Abych se mohla před společností tvářit aspoň v rámci možností jako duševně zdravý jedinec, musely příběhy z hlavy ven, tedy na papír. Postupem času jsem k psaní začala přistupovat trochu sofistikovaněji a vytvořila si funkční systém práce. Píšu především magický realismus a young adult fantasy. Aktuálně pracuji na čtvrtém dílu psychologické fantasy ságy, která vychází v elektronické podobě; první díl se jmenuje Strážci Pečeti (letos jsem provedla úpravy, ale k dispozici je zatím pouze původní verze). Také mám na kontě pár povídek. Na více informací o mé tvorbě včetně nějaké té ukázky se můžete mrknout na mém webu lucie-ortega.webnode.cz, nebo na Facebookové stránce Lucie Ortega - psaní.

4) Povieš nám niečo na tému čítanie kníh? Čo si myslíš o súčasnej generácii mladých a ich vzťahu ku knihám?

Nedávno mi z jednoho nakladatelství napsali, že nevydávají knihy pro školáky, protože děti ve školním věku nečtou. Věřím, že to mají podložené čísly, ale já si v tomto směru radši zachovám svou naivní víru, že to neplatí obecně. A pokud ano, že třeba knihám přijdou na chuť později, až je nebude pronásledovat bubák v podobě povinné četby. Je přirozené, že preference čtenářů se mění, ať už jde o témata, nebo o styl vyprávění, nicméně jsem přesvědčená (a nazývejme to klidně zbožným přáním), že knihy sice budou vždycky měnit obsah i formu, ale své příznivce neztratí.

5) Aké rady by sa podľa teba naozaj hodili začínajúcim autorom?

Jedna věc jsou rady, které by se jim hodily, a druhá rady, které jsou začínající spisovatelé ochotni slyšet. Já jsem si celkem jistá, že sama bych ve svých začátcích ignorovala minimálně jednu z nich, a to: nezačínejte vícedílnými ságami. Naučte se nejdřív psát věci kratších délek (povídky, novely, samostatné romány), osvojte si schopnost smysluplně uzavírat dějové linie, a pak se vrhejte do větších věcí. Ne že bych litovala, že jsem začala rovnou pětidílnou ságou, ale je to práce na mnoho let, a pro začínajícího autora je to zbytečně těžká cesta.

Jinak si myslím, že začínající autoři už teď mají k dispozici celkem slušnou podporu pro rozvoj svých schopností (literární dílny, soutěže se zpětnou vazbou, weby a knihy o tvůrčím psaní), takže to nejlepší, co mohou udělat, je využít ji. Spisovatelství je řemeslo (ano, já vím, že je to klíšé, ale proč to nezopakovat,) - je třeba se mu naučit. Zajímavé nápady a záchvaty nadšení jsou tím prvním krokem, ale samy o sobě nestačí. Chvilku trvá, než se člověk vypíše, a je žádoucí svou tvorbu vystavovat konstruktivní kritice. Autor zkrátka potřebuje dost sebevědomí na to, aby své texty poslal do světa, a dost pokory na to, aby byl schopný přijímat kritiku. A ano, pokud se chcete psaní věnovat dlouhodobě a brát ho vážně, tak musíte dělat především dvě věci: číst a psát. A ze všeho nejdůležitější je si to užívat!

6) Posledná otázka je venovaná tak trochu genialite. Vieš napísať knihu alebo zložitejší dokument bez toho, aby sa niečo škrtalo a prepisovalo?

Popravdě mě nikdy nenapadlo, že bych se o něco takového měla pokoušet. Když píšu první draft, jedu hodně rychle, abych dostala celý příběh na papír co nejdřív. Potom k němu sedám znovu, aby měl text nějakou rozumnou formu. Někomu může vyhovovat psát pomaleji a hrát si textem hned napoprvé, někdo možná dokáže psát rychle a ihned na výbornou. Já to nejsem :-)