N. K. Csóka

1) Predstavíš sa nám trochu?

Jmenuji se Nikoleta Csóková, ale v literárních kruzích jsem známá jako N. K. Csóka. Jsem spisovatelka, blogerka, překladatelka, bývalá žurnalistka, copywriterka a mediální analytička. Narodila jsem se v Dunajské Stredě a ovládám 3 jazyky na úrovni rodilého mluvčího (český, slovenský, maďarský jazyk). Jelikož píšu v českém jazyce, dovolím si i tento rozhovor vést v českém jazyce. Více o mně najdete na mém blogu: http://nkcsoka.com/o-autorce/ nebo FB skupině N.K.Csóka (umělec). Budu se těšit, že zavítáte. :-)

2) Máš v láske knihy, predpokladám. Povieš nám niečo o tom, čo rád čítaš a čo ti to dalo k životu?

Mám ráda knihy a literaturu jako takovou, proto jsem také vystudovala český jazyk a literaturu a dodala jsem si k tomu překlady do maďarštiny. Na střední a vysoké škole jsem četla různé žánry, ale od vydání Harryho Pottera jsem se začala více zabývat dětskou fantasy a v současné době čtu především ji.

A co mi dala četba do života? Určitě dobrou slovní zásobu právě pro psaní, vyjadřování jako takové a rozšířila mi i znalosti v určitých oborech, o které jsem se hlouběji zajímala.

3) Nie len čítaš, ale aj píšeš. Povieš nám niečo o tvojich knihách alebo projektoch? O čom sú, pre koho sú a prečo si sa do toho pustil?

Do současné doby jsem zatím vydala dvě knihy. Jedna je fantasy pro děti ALVAROVÉ (2010) a hororové povídky, z nichž dvě byly oceněny čestným uznáním z literárních soutěží pro autory do 30 let, s názvem DÉMON ODPLATY (2012). Teď je mou hlavní náplní psaní blogu: NKCSOKA.COM, kde píšu online novou humornou knihu o sousedských vztazích s fantasy prvky s názvem ŽIVOT S PANÍ SLEPIČKOVOU …, do níž se mohou zapojovat i samotní čtenáři svými náměty. Další knihy, které připravuji, jsou: 2. díl fantasy pro děti ARIELOVÉ, román o česko-slovensko-maďarských vztazích s pracovním názvem TŘI SUDIČKY, dvě povídkové knihy jedny hororové, jedny humorné. Píšu tedy jak pro děti, tak pro dospělé. Úryvky jsou k nalezení na blogu.

4) Povieš nám niečo na tému čítanie kníh? Čo si myslíš o súčasnej generácii mladých a ich vzťahu ku knihám?

Nechtěla bych žádnou z generací generalizovat ohledně četby knih, protože i za mé generace byli lidé, kteří četli a milovali knihy, a naopak lidé, kteří měli k četbě odpor, především k povinné četbě. Prostě měli jiné zájmy. Jsem ráda, že školství už není tak zkostnatělé a dovoluje žákům a studentům číst i knihy, které nejsou na seznamu povinné četby, a zapisovat je do čtenářských deníků. Osobně si myslím, že hodně studentů a žáků inklinuje k četbě eBooků nebo blogů, čtou online, což za nás nebylo. Ale znám i lidi, kteří na tištěnou knihu nedají dopustit, aby si ji mohli pořídit do knihovniček. Je to vždy individuální u každého jedince.

5) Aké rady by sa podľa teba naozaj hodili začínajúcim autorom?

Pokud bych zase začínala znovu a někdo by mi měl dát nějakou radu, tak asi bych chtěla, aby mi řekl: „Nevzdávej se!“ Jsem asi typický příklad. Můj první jazyk, který jsem se učila, byla slovenština. Češtinu jsem se začala v psané formě učit, když mi bylo 11 let, kdy mi vyučující českého jazyka řekla, že se nikdy nenaučím pořádně česky. A vidíte, vystudovala jsem jednooborovou češtinu, spolupracovala jsem na projektech pro Akademii Věd v rámci jazykových projevů v televizích nebo jsem opravovala česká esa v publicistice a diskusích. Od roku 2010 jsem oficiální spisovatelka. Pokud se autor potřebuje něco naučit, najde si kurz, najde si mentora a může začít zkoušet. Možností je spousta: literární soutěže nebo fóra, kde uveřejňují začínající autoři svá díla. Možná bych ještě poradila, aby se pořádně naučili pravidla pravopisu, ale pokud se dostanou do nakladatelství, tam jim může pomoct redaktor. Myslím, že je to o tom, co člověk skutečně chce, pokud chce, zvládne cokoliv.

6) Posledná otázka je venovaná tak trochu genialite. Vieš napísať knihu alebo zložitejší dokument bez toho, aby sa niečo škrtalo a prepisovalo?

Myslím, že tento dotaz se netýká geniality. Automatické psaní využíval například Bohumil Hrabal a je to také jedna z forem psaní. Když si píšeme deník, tak většinou nepřepisujeme, a to je jak u geniálního člověka, tak jiného člověka, který není považován za geniálního. A kdo je vlastně geniální? Člověk, který má vysoké IQ? Nebo člověk, který v nějakém oboru dosáhl nadprůměrných výsledků a posunul obor o něco dál. Nebo člověk, který je neuvěřitelně chytrý, má eidetickou nebo fotografickou paměť, ale nikdo o něm nikdy nečetl. Nebo je to někdo, koho berete za svůj osobní vzor třeba z řad Vašich příbuzných, přátel … I chápání geniality může být různé…

Pokud bych ale měla najít nějakou odpověď z praxe, tak mně se povedlo na základní škole napsat během 45 minut 3 slohové práce na stejné téma se 3 různými slovními zásobami a styly s konečným hodnocením 1, 1, 2. A hádejte, kdo měl za 2? Samozřejmě já. Asi na tuto otázku neumím jinak odpovědět, protože jsem automatické psaní nezkoušela (kromě deníků). Píšu si nejprve rozhovory, a když postavy začnou mluvit vlastním hlasem, tak při druhém čtení opravuji překlepy a doplňuji místa a popisy. Ale tento druh psaní je spíše od autora k autorovi, každý máme jiné finty, jak psát.

Na závěr bych Vám chtěla vzkázat: Nikdy se nevzdávejte. Pokud Vám psaní přináší radost, tak pište.

Děkuji, že nás - spisovatele - čtete.
N. K. Csóka