Veronika Černucká

1) Predstavíš sa nám trochu?

Jsem spisovatelka a u Moby mi vycházejí detektivky. Loni vyšla první, byly to povídky: Noc, kdy jsme měla zemřít. Letos na jaře vyšlla klasická detektivka: Tajemství sedmi ještěrek. Teď vychází brožovaná knížka: Půlnoční rekviem. Kromě té poslední jsou všechny v "zelené" edici Původní česká detektivka. Fotky na obálkách jsou od mých známých. Fotili to na zakázku a v Mobě si pak vybrali nejlepší fotku. Vystudovala jsem učitelství pro střední školy a učila jsem deset let. Kromě toho jsem vystudovala ještě politologii a ta se hodila, když jsem pracovala jako novinářka. Ráda bych se živila psaním - knížek, recenzí, článků. Mé aktivity jsou taky popsané na Facebook stránce.

2) Máš v láske knihy, predpokladám. Povieš nám niečo o tom, čo dobrovoľne čítaš a čo ti to dalo k životu?

Všechno, co mi přijde pod ruku. Tvrdím, že kdo chce být spisovatel, měl by přečíst co nejvíc věcí. Nevěřím tomu, že se spiosvatelem stane někdo, kdo za život přečetl sotva deset knížek. Nejradši mám detektivky. U těch klasických si procvičím mozkové závity a ráda hádám, kdo je pachatel. U thrillerů mě baví, když jsou hodně napínavé a strašidelné. Nemusím pravdivé detektivní příběhy - kdyby mě to zajímalo, pustím si zprávy na Nově. Detektivky jsou podle mě pohádky pro dospělé a jejich smyslem je pobavit čtenáře. Žánr, který mě příliš nebere - sci-fi a westerny. Přečtu si i červenou knihovnu, ale uznávám, že to bych nikdy nedokázala napsat. Jedině parodii na slaďáky. Jsem cynik a neumím se hnípat v citech a brát všechno děsně vážně. A taky nesnáším patos a kýč.

3) Nie len čítaš, ale aj píšeš. Povieš nám niečo o tvojich knihách alebo projektoch? O čom sú, pre koho sú a prečo to všetko začalo?

Detektivky. Klasická řada se odehrává v ČR a vystupuje v ní Tara - mladá drzá majitelka detektivní kanceláře. Je bohatá, slavná, arogantní a dělá si legraci z policie a úředníků. Je to takový Perry Mason v sukních. Mé povídky jsou anglo-americké, jsou v nich masoví vrazi, porotci, agenti FBI, často je tu porota, trest smrti. Jsou drastičtější a podle čtenářů i psycho. Mají překvapivé pointy a někdy jsou opravdu vcelku drsné - přiznávám:-)

4) Povieš nám niečo na tému čítanie kníh? Čo si myslíš o súčasnej generácii mladých a ich vzťahu ku knihám?

Vezmu to jako učitelka: Hodně dětí i mladých čte, ale jen málokdo čte s nadšením povinnou literaturu. To je logické. Holky milují Stmívání, frčí fantasy a proč ne? Určitě je to lepší než číst Zapadlé vlastence nebo Jiráska. Povinná literatura ve školách postrádá smysl, skoro každý si stejně pořídí nějaký "Deník literatury" a pak to z něj opíše, aby splnil úkol. Chybou možná je, že se ve školách bazíruje na tzv. umělecké literatuře a ta tzv. pokleslá se neprobírá. Jenomže to je přesně to, co mladí čtou.

5) Aké rady by sa podľa teba naozaj hodili začínajúcim autorom?

Už King říkal, že kdo chce být spidovatel, musí hodně číst. Ono to nefunguje tak, že si jen tak sednete a za pár dní vysmahnete něco, za co dostanete Nobelovu cenu. Chce to praxi, řemeslo a řekla bych že i lásku ke knížkám a pokoru k lidem. Dneska chce být každý spisovatel a každý si myslí, že zrovna jemu to vyjde. Podle mě musíte minimálně deset let makat na tom, abyste se naučili psát. Na zázraky v tomhle směru nevěřím. Když najdete nakladatele, ještě není vyhráno. Existuje hodně spisovatelů "jedné knížky", kteří už nedokázali psát dál. Řekla bych, že tak po páté knížce si člověk může říct, že to půjde. A spisovatel? Tím já osobně budu, až mi vyjde minim&aacut e;lně deset knížek. Nemá smysl radit, abyste studovali literaturu. Pokud jste "psavci", tak k tomu dospějete sami. A jestli jste předurčení k psaní? To poznáte velice jednoduše - prostě píšete:-)

6) Posledná otázka je venovaná tak trochu genialite. Vieš napísať knihu alebo zložitejší dokument bez toho, aby sa niečo škrtalo a prepisovalo?

Psaní bez škrtání a vylepšování podle mě nejde - jedině že byste psali jen holé věty, ale i tak vás pak napadne, že byste ty věty mohli proházet. Já si v detektivkách napíšu osnovu, rozvrhnu kapitoly a do nich napíšu stopy. Pak začnu psát a píšu dejme tomu tři týdny až měsíc. Ve výsledku je to přes dvě stě stránek, mně to vychází kolem 50 tisíc slov. Pak počkám a dám se do čtení. Vyškrtávám nadbytečná slova (přídavná jména, příslovce, vynechávám podmiňovací způsoby) a snažím se "oživit " postavy. Pak to nechám znovu odležet a asi po týdnu se pustím do dalšího čtení, kdy dopiluji stylis tiku. Řeším slovosled a kontroluji chyby. K psaní mám dva testovače - sestru a manžela. Oni čtou rukopis průběžně a říkají mi své tipy na vraha. Knížka je hotová do dvou měsíců.