Cerna je barva vitezu











Autor	Vydavatel	Licence	Vydani	Autor obalky
Maryla Adamcova	Greenie kniznica	CC-BY-NC-ND	Prvni (2026)	Maryla Adamcova

O knize

Myslite si, ze o prubehu sachove partie rozhoduji sachiste? Mozna ano. A mozna je to uplne jinak.

Cerna je barva vitezu

Stary muz vytahl ze supliku krabici se sachy a polozil ji na stul. Rozlozeni figurek na sachovnici vsak necha na sve vnucce. Partie sachu uz nejakou dobu patrila k jejich kazdotydennimu zvyku. Ani si nevsiml, ze viko krabice se lehce nadzvedlo.
Vrchni velitelka, jinak take cerna kralovna, se postavila. Jeste stesti, ze maji jinou prihradku nez bili, ne jako ti z te sachovnice, co je clovek bere na cesty. Tam jsou vsechny figurky pomichane a neni moznost probrat pred bitvou strategii, aniz by to nepritel zaslechl. Prohledla sve vojsko, ktere se s blizici hodinou H zacalo probouzet z letargie.
„Dneska jim to natreme!“ zvolala.
Ocekavala nadseny bojovy pokrik, ale jako obvykle se nedockala. „A s timhle materialem musim pracovat,“ vzdychla. Hned se ale pokarala za porazenecke myslenky. „Cerna je barva vitezu!“ vykrikla nadsene. „A hlavne pamatujte: nasim nejdulezitejsim ukolem je branit krale. I za cenu vlastniho zivota.“
Kral se postavil vedle ni. „Mirni se, draha,“ zaseptal, „je to jen hra.“
Podivala se na nej se smesici lasky a nesouhlasu. „Vase Velicenstvo, ve chvilich bitvy jsem predevsim velitelka Vaseho vojska,“ upozornila ho tise. Snazila se, aby ji nikdo z poddanych neslysel, v tomto stisnenem prostoru to vsak bylo nemozne.
„At zije kral!“ zvolala. „Musime byt pripraveni polozit za nej zivot.“
„Jo hlavne my v prvni linii,“ zamumlal jeden z pescu.
„Hele klid, nebud jako ona,“ zarzal kun. „Kdyz te brzo sejmou, tak aspon mas klid az do dalsi, ehm, bitvy.“ 
Kralovna ho nastesti neslysela.
„Nepritel ma vyhodu prvniho tahu,“ pokracovala, „ale nas to nesmi odradit. Nevyhodu promenime ve vitezstvi. Cerna je barva vitezu!“
„A vite, Velicenstvo,“ strelec sebral odvahu, „ze my ve skutecnosti nemame na hru vliv?“
Kralovna na nej uprela prisny pohled. „Nepripustim tyhle porazenecke reci!“
„To neni porazenectvi,“ namitla vez. „Mozna vyhrajeme, mozna ne. My ale nejsme ti, kdo o tom rozhodne.“
„Omyl,“ namitla kralovna. „Musime se napojit na mysl hrace. Telepaticky ridit jeho strategii. Tak vyhrajeme.“
„Ona tomu fakt veri,“ vzdychl druhy strelec. „Snad dostaneme schopnejsiho hrace. Jinak to s ni az do dalsi hry nebude k vydrzeni. S kym to vlastne dneska ten nas starous hraje?“
„Je sobota, dneska hraje s vnuckou,“ pripomnela vez. 
Viko se zvedlo a figurky zalilo svetlo. Ruce mlade divky je zacaly vytahovat z krabice. 
Za chvilku uz byla obe vojska sesikovana. Stary clovek vzal z kazdeho jednoho pesce a nechal vnucku vylosovat, kterou barvou bude hrat.
„Ach ne,“ zaupel kun. „Vyfasovali jsme mladou. Prohrajeme.“
Kralovna to vsak videla jinak. „Skvele,“ zhodnotila situaci. „Mysl mladeho cloveka je jeste tvarna. Je na ni snadnejsi se napojit.“
Divka postavila pesce na sachovnici, posadila se a uprela pohled na sveho dedu.
Pesec se podival na kralovnu. „Velicenstvo, ja to citil!“ vykrikl nadsene. „Citil jsem jeji myslenky. Za krale a za sachovnici!“ zvolal.
„Vyborne,“ pousmala se kralovna. „Tenhle pristup se mi libi. Pokud me sejmou, spoleham na to, ze me dostanes ze zajeti. Cerna je barva vitezu!“ vykrikla.
„Cerna je barva vitezu,“ zopakovala divka. „Priprav se na porazku, dedo.“
Stary muz se zamyslene podival na cernou kralovnu.