CESTA Tereza Hruskova Autor Vydavatel Licencia Vydanie GKBN Tereza Hruskova Greenie kniznica CC–BY–NC–ND Prve (2019) 011000 O knihe Kazda cesta vede k cili, a i kdyz treba stokrat zabloudime, vzdy dojdeme tam, kam jsme meli. Nezalezi na tom, kterym smerem se dame a jak dlouho bude nase pout trvat, protoze jak se rika „cesta je cil“. A v zivote to plati dvojnasob. Na ceste zivotem se ucime rozhodovat sami za sebe a na krizovatkach urcujeme, ktera budoucnost zanikne a ktera se stane skutecnosti. Jen my sami tvorime svou cestu a i o tom tato sbirka je. Obsah CESTA 1 O knihe 2 Obsah 3 Hic sunt leones 4 Te noci 5 Kracel 7 Ledovcova reka 8 Svetlusky 9 Myslenky v mlze 10 Cil 11 Protivnik 13 Za horizont 14 Prelom 15 Cesta ledu 16 Nez mne najdes 17 Dospelost 18 Doba 19 Zdi domova 20 Majak 21 Rozhodnuti 22 Priliv 23 Silnice z hor 24 Stezka zivota 25 Silna 26 Zrcadlo 27 Na konci nekonecna 28 Hic sunt leones Tam kde cesta mizi v prachu, moje pout se zacina, tam teprv se zbavim strachu, vykrocim vstric nahodam. Najdu pro zivot svuj mapu, smerem hic sunt leones vykrocim, prozkoumam i trosky vraku, mlhu z mysli zapudim. A az najdu to, co hledam, snad se potom vratim zpet, mozna budu, anebo ne, svetu zase rozumet. Te noci Te noci vlahy vitr val, a mym telem otrasal chlad. Z hrdla se mi vykrik dral, jen zoufalstvi toho, jenz k zemi pad.    A vitr val, a listu ryk, to prehlusilo i muj krik, a zoufalstvi, jez krivilo mou tvar.   A mesice zar, jak hvezdny prach, zaril a z slz mych stoupal chlad, a ja vedela, ze je cas. Cas sbohem dat, cas zamavat, vykrocit smerem, tim, kde uz nemysli se na navrat, a jit az k rece, k privozu, posledni pohled na vodu, pak minci dat a nastoupit, dusi na barku nalodit, a nechat slzy stekat dal, tohle je konec, a on jen na brehu stal, a snad hlasite, snad tise se mi smal. Kracel Kracel sam tichou ulici, aniz co se stane, by jen tusil. Kracel sam svetem pavucin, a v nadeji stale veril. A vitr septal listum, vetvovi, co stalo se te osudove noci. A vitr septal, vsak kdo nam napovi, proc on sel, nedbaje na sveta besy. Slunce uz zapadlo, a mesic za mraky skryty. A on jen stal, v tom svetle zcela bledy. Snad cekal na vykoupeni, vsak ne vse se lidem ve snu splni. A tak stal, a nekracel jiz vice. A tak stal, snad jednou, jednou vykroci stesti vstrice. A mozna dojde sveta vykoupeni, vsak dnes ne, dnes nema zastoupeni. Ledovcova reka V zaplave ledu a chladne vody, ledovcovou rekou se brodi, a jeji mysl se ubira, smerem, jez nikdo nehlida. Mysli na dobu kdy byla divkou, jeste se nesetkala se sveta tihou, a nemusela resit nic, jen to, jak stastnou dcerou byt. A i kdyz nohy davno ji zebou, musi jit tou urcenou cestou, a nesmi otocit se zpet, je ji predurcen novy svet. Svetlusky Za svitu svetlusek, za zare z kapradi, kracis tim ubocim, jak byl bys zmameny. Okoli nevnimas, svetlusky vabi te, jak nocni bludicky, vedou te ode mne. Kracis a vzpominas, jak tudy chodil jsi, ted zjistovat zacinas, proc jsi tim, kym jsi. Myslenky v mlze Ztracena v myslenkach, mlhou se prodiram, samotu nevnimam, jdu stale dal. Ztracena v mlzne tme, myslenky postradam, samotou zajata, vecna tma vabi mne. Smer jsem jiz ztratila, a nevim kterou cestou jit, vsak at pujdu kamkoliv, dojdu tam, kde mam byt. Cil Na nebi hvezdy, a v me dusi prazdno, v lese jak z hororu, bezim svuj zavod. Na nebi hvezdy, muj cil se blizi, uz jenom zatacka, oci se klizi. Na nebi hvezdy, ja ztracim nadeji, zatacka minula, dalsi hned v zapeti. Na nebi hvezdy, a cil v nedohlednu, rano se rozedni, ja si jen na zem sednu. Na nebi hvezdy, vsak ja je jiz nevnimam, rano mne najdou, nevim, co za cil mam. Hvezdy jiz zmizely, rano se blizi, cil muj se vytratil, jak mlha z nizin. Protivnik Tma se vkrada do mych snu, pro svetlo v nich neni mista, ma duse zdala se tak cista, nez vkrocila jsem do stinu. Ted se zmitam v kraji sera, nevyznam se v tajich sveta, a myslim jen na souboj, protivnik preje si muj skon. A ma duse v satu z smutku, priklada si k ustum trubku, hlasite troubi na ustup, a ty cekas jako sup. Ty jsi protivnikem duse, rozum ukradnout jsi mi musel, a ja stojim, neznam dobu, ty jsi ten, pro nejz mam jen zlobu, ty jsi ten, kdo prohraje, at ustoupim anebo ne. Za horizont Jsi me svetlo, co mne vede jako majak tmou. Jsi muj lodivod, co navadi mne mimo proud. Jsi tim, kdo urcuje muj smer, a ja chci za horizont jit jen. A tak jdu, a necham se tebou vest. A cestu svou, dovolim ti z vyznacenych tras svest. A pujdu dal, az tam kde konci svet, tam konecne budu s tebou mluvit smet. Prelom Kdyz se rok ke konci chyli, a zima prejde pres nas prah, tehdy ztracena jsem v tom co bylo, a chci jen spravnou cestou se dat. Kdyz se den k noci blizi, a tma vkroci do dveri, tehdy se mi oci klizi, a na dusi padne stin. Na prelomu dne a noci, na hranici stoleti, tehdy premyslim, co bylo by kdyby, a za oknem pada snih. Cesta ledu Duse ma, v ledu zmrazena, cestu svou si svetem razi. Duse ma, obklopena tmou, kazdy paprsek svetla zmrazi. A tak ziji ve tme a chladu, hledim na severni stranu, a zimou se necham vest, volim nejstrmejsi ze vsech cest, na konci niz mne ceka ohnem krest. Nez mne najdes Nez mne najdes, budu uz spat, hluboko pod zemskym krovem. Nez mne najdes, budu uz davno hrat, sachovou partii s Bohem. Ano, nez mne najdes i v Boha uverim, a mozna uz v nej verim, to ti nepovim, ale co s jistotou vedet mas, ze ty a ja nejsme ve tme zar, jsme jen temnota, ktera skryla tvar. Dospelost Kdyz na rozcesti stojim, nejistotou zmitana, na svuj osud myslim, kam stesti jen jsem schovala. Byvala jsem stastna, s touhou objevovat svet, tancila bosky po loukach, jak vila v detskych snech. Ano, byla jsem jen divkou, jez chtela vecne snit, ted dospelou jsem zenou, s nasledky svych cinu musim zit. Doba Po stopach predku kracim, a minulost svou odkryvam. Z maleb na stenach jeskyni, co ztratila jsem, poznavam. Svobodu a jasny cil, tlupu, ktera pohromade drzi. Viru, ze je pro co zit, i reflexy, jez nyni marne se ucim. Pozbyla jsem mnohe, a jen malo nabyla. K cemu je mi pokrok, kdyz silu verit jsem ztratila. Kracim v stopach predku, a myslenky hlavou mi viri. Dnes je jina doba, vsak kdo vi, co s dalsi se blizi. Zdi domova Myslenky hlavou mi viri, kdyz nohu pred nohu kladu, a temnou noci na zapad, ja kracim sama dal. V hlave si pomalu tridim, co mohu a co nemohu, tam kde byvala jsem doma, ted citim jenom chlad. A z temnych zdi, jez opoustim, na mne shlizi mapy z vod, ja nyni naposled si je prohlizim, nez ucinim rozhodujici krok. Odchazim, a sve sbohem chci jen dat, ja vim, ty zdi tu navzdy budou pro mne stat. Majak Zabloudila v rovne chodbe, zabocila na scesti, tam kde kdysi byval majak, ted cni k nebi jenom stin. Ukazoval cestu domu, lodivodum daval smer, ted se ztratil, snad jen tomu, kdo nehleda cestu zpet. Rozhodnuti V louzi sveta zraci se, muj nesplneny sen, z oblohy na mne mraci se, muj dalsi smolny den. A ja kracim svetem, na nic jiz nemyslim, za kazdym rohem ceka, mych rozhodnuti stin. Dal ted musim ziti, s tim co jsem si zvolila, utvrzena ve sve vire, ze z cesty jsem zbloudila. Priliv Jako majak na vyschlem mori, bloumam svetem netuse, co pocit si mam ted a tady, nemohu utect predtuse. Ztracena jsem ve svem strachu, silu najit neumim, ale jak majak v suchem mori, nadeji v priliv neztratim. Silnice z hor Na silnici do podhuri, z hor se sype sedy prach, na kole se ritis dolu, odhazujes v dal svuj strach. Slez, jsi asi kazdou skalu, kazdy vrchol prekonal, proc vsak stale citis touhu, byt tim, kym nejsi sam. Stezka zivota Tajemstvi hor, a temna krasa lesu, vecny to shon, jez vede nas skrz mnoho bran. Instinkty predku, a prani za uplnku, sam sebou musis byt, to abys mohl jit dal. Tou cestou v udoli, kde reky proud cas nese, po uboci mocnych hor, tam kraci kazdy z nas. Jen ona ti rici smi, na nekonecne stezce, ze ted jiz nemusis, jit svou cestou sam. Silna Zrani te poprve, zrani te podruhe, i potreti jdes stale dal, krik tvuj se vytraci, jak vzpominky na souhru, v horskych vysinach. A ty jsi silna, tak jak byvala jsi vzdy, novy osud si zvolis, splnis si vsechny sve sny. A i kdyz se muze zdat, ze boj svuj jsi vyhrala, hluboko v srdci vis, ze preci jen jsi prohrala, stesti se nevrati jen tak, protoze chces, proto prosim svym instinktum ver. Svou osobnost nezmenis jen mavnutim carovneho proutku, to kym jsi, ma v sobe genetickou hloubku, a at se ti to libi, nebo ne, silna jsi, ale on presto zranil te. A tak ti nezbyva nez s tim dale zit, a az s tim smiris se, svou silu opet pocitis. Zrcadlo Kdyz nese se noci bezesnou, ozvena kroku tvych, tehdy vim, ze na ceste z hvezdnych skel, naleznu k ranu stripky slov svych, a ze kdyz pujdu podel zdi, az tak daleko jak se da, mozna zahlednu v zrcadle, jak vypada svet, ktery pro nas dva sis pral, a mozna, budu-li poslouchat, zaslechnu z dalky i tvuj dech, vsak minulost jiz nezmenim, v zrcadle zraci se jiz jen muj stesk. Na konci nekonecna Tam kde konci nekonecno, a vecnost dosahla hranic svych, tam nesmrtelnost smrt svou nasla, a nezive zacalo zit. Tam na uboci velkych kopcu, na hrebenech pohori, tam se svet se svetem stretl, vresoviste zakryl stin. Tam kde konci cas i prostor, neco nove zacina, objevi se dalsi obzor, do dali se rozpina. A ty vkrocis bosou nohou, na koberec z kapradin, pesinou, jez mech jen tvori, tim smerem ses vypravil. A az dojdes tam, kam miris, az galaxie zanikne, zacnes znovu nekde jinde, vzdy jsme tim, kym jsme.