Dusevni striptyz












Autor	Vydavatel	Licence	Vydani	Autor obalky
Isikori	Greenie kniznica	CC-BY-NC-ND	Prvi (2026)	Isikori
O knize

Zamysleni nad vlastni minulosti, rodici, traumaty a soucasnym vztahem s pritelem behem kazdodenniho zivota. Syrove uprimne odhaleni svych myslenek, zachycenych bez cenzury z mysli primo na papir.


	


















Dusevni striptyz

Tak ja ji zabarvila. Hennou. Vonavou prirodni cernou barvou, ktera nese nazev Indigo. Voni, a ona vi, ze chemickou barvou bych ji neublizila. Tak v patek bude Jarda koukat, jak hraje modrastymi odstiny. Bude mu chutnat, mnam.
Uz jsem si vyprala veci na vikend, zitra si umyju vlasy a zapletu je do vrkocu, at mam pekne vlnky. Ted je jedenact vecer, a ja jsem vypila tri silne kavy, abych si natahla vstavani; kdyz pozdeji vstanu, budu mit hezci den. Do prace nemusim, jelikoz jsem invalid. Ruce a nohy mam zdrave, jenom muj zivotni styl nepripousti, abych si spolehlive vydelavala. Kdyz ziju stereotypne, onemocnim, uz se mi to stalo. Co mi je? Mela jsem psychospiritualni krizi a zila jsem hodne mimo realitu. Bylo to v mem mladi, kdyz mi bylo devatenact. Ono me ani kdo vpravit do praktickeho zivota nemel, maminka je psychicky nemocna a tata mel tehdy se mnou od mamy zakaz setkavani. Ne soudne, proste na neho jecela a nadavala mu. Jednou prisel, po rozvodu, za mnou do panelaku, kde jsem s mamou bydlela, a nejak me rozcitlivel, zacala jsem plakat. Mama vzkypela zurivosti. Chtela me ochranit a ucila me byt silnou, ale nekdy az nad me sily. A tak na celou chodbu zacala rvat. Ty kokote, vypadni! Co ji zase delas? Otec scupital po schodech rychlosti vojaka, kterym opravdu byl i profesionalne. Asi se nestrefil do povolani. Mne to prislo strasne smesne a zaroven trapne, kvuli sousedum – co ti dva zase vyvadeji? Bylo mi lito citliveho tatu, ktery mi jednou na tu samou chodbu donesl na narozeniny v krabici dve zlute kuratka. Mama se usmala, a prevratila oci, ale dovolila mi je chovat na balkone a hrat si s nima na koberci v pokoji, jedinem, ktery jsme meli. Kdyz dorostly, dali jsme je babce a ona nam pak poslala kure na polevku. Jaksi mi to bylo lito, ale vsichni se mi v rodine, kterou jsem tehdy jeste mela, vesele smali a chlacholili me, tak jsem teda mykla plecem. Byly to brojlery, ktere mi furt dobali do rtu, kdyz jsem na ne mluvila. Pak se s tatou nejak dali dohromady a zili spolu, deset let po rozvodu, i kdyz ne v jedne domacnosti. Oni se hrozne milovali a byli na sobe zavisli, takze mama si uz muze nenasla, a otec ji stale pomahal – s penezi, vybavovanim, jako muz ji byl, i kdyz se stale hadali, oporou. Vyrustala jsem ve zmatku, kriku a opravdove divocine, ale tata mamu nikdy neuhodil, ona uhodila jeho. Az spadl, chudak. Otec stekal na mamu, vypadal jako mopslik, ktery skace do lva, a mama je opravdu narozena ve znameni lva. Byli tak strasne nezrali, ze kdyz se se mnou a bratrem hrali, dodavali nam nekonecneho pocitu blizkosti, pochopeni a motivace, takze se to krasne vyvazovalo. Takova italska rodina. Mama byla ras.
Ted ji je sedmdesat a uz deset let o ni nic nevim, rozloucila se se mnou, kdyz me tata poslal bydlet do domova, s vetou, at me chrani andele. Tak nejak nas s bratrem rodice vypiplali a ten jejich uprimny a vesely smich a smysl pro humor se se mnou nese cely zivot. Mama byla ucitelka v materske skolce a tata major na letisti, vojak z povolani. Velmi dobre rozumim diky nemu filmu Cerni baroni, tata mel rad prirodu, studoval na prirodovedecke fakulte, ale ho jaksi vyhodili. Mama zase hrala v ochotnickem divadle a rada malovala a cetla knizky. Podporovala me, ale i tak me nechavala naverimboha delat si, co chci, jednou jsem se s ni ve meste jako vzdycky po rozvodu, pohadala a ona mi dala deset korun na autobus a odesla za kamaradkou. Bylo mi deset a do Trencina jsme se prave pristehovali, nic jsem neznala a nikdy jsem sama necestovala autobusem. Tak jsem nasla zastavku, a rekla vodici, at mi povi, kdyz bude moje ulice, abych vystoupila. Vodic se radne rozhneval, ale ne na mne, ale na mamu. A vyptaval se pak vsechno o ni, a ja mu rikala. Mama jedneho vodice znala az moc dobre, a tyto typy k sobe nevedomky pritahovala. Knirek a zabava, lichotky a veseli s vinem. Uz si nepamatuju, jak to se mnou nakonec dopadlo.
Ale ja ted dopadnu primo do postele, protoze pisu jak ceskej zandar a tak jsem tu kavu uz asi vypsala, a zapracovala na tom, abych se dobre vyspala. Dobrou!
Byla jsem tri dny u pritele, citim se hrozne dobre. Dnes se mi zdalo o mame. Vzpomnela jsem si pri tom na davnou udalost, kdyz, jeste behem manzelstvi nasich, nas vzal tata k svoji mame. Kdyz jsme prijeli zpet, byla uz tma a ja, tata a bratr jsme nasli mamu loudat se po ctyrech po pokoji. Pry videla z okna naseho zigulaka a myslic si, ze je to tata s frajirkou, skoro vyskocila z okna na tretim patru. Drzela v rukou brachovu encyklopedii astronomie a na ctyrech mu mumlala, ze cetla jeho knizku, ze jsou tam nadherne obrazky, plakala a vesela se po tatovi. Ten se k nam detem choval velice jemne, zvykly na mamine vystupy. Neplakala jsem, jen jsem citila smrad alkoholu a bylo mi smutno, kdyz jsem videla mamu takhle zrizenou. Byli mi asi tri a bratrovi deset. Takovychhle zazitku mam bezpocet, jak mama hodila po tatovi misu s tresnemi, rozbijela v kuchyni talire, ktere predtim peclive zabalila do novin, aby nemela praci z rozletenyma strepy… byl to zivel, ale nemocny. V pozdejsim veku prestala rozumet lidem, byla i na usnim, ale doktorka ji rekla, ze slysi dobre, nerozumi vsak obsahu slov. Tehdy ji bylo kolem sedesati. Kdyz jsem se jako sedmileta usmivave stydela pred jeji kolegyni, koukla na mne a s hrubym pohrdanim a neskryvanym odporem rekla : Co ucamujes hubu? Jinak me nohy byly cungale nemo cvangle, ruce hnaty a paznechty, hlava gebula, vlasy skuty, oblicej xicht. Trpela jsem az do dospeleho veku jeji odmitani citu, pohrdani mymi projevy toho, ze ji mam rada, kdezto tata mou jemnost a talent podporoval jako jediny.
Mama odmitala jeho bylinky, kazety s pisnickami, darky pro nas deti tajne vyhazovala do smeti, pritom doted je to krasna soucast mych vzpominek a bez techto drobnosti bych mela citove chudy a vyprahly zivot do seba zahledene hezke tvaricky profitujici z dobroty druhych, nebo spis jejich neznalosti a hlouposti. Jako mama.
Ja si nasla partnera, ktery je Rak, stejne jako muj tata, je nezne citlivy, ale projevuje to jenom nekdy, rad to zakryva hulvatstvim, nebo povetsine spis odmerenosti a chladem. Kdyz se ale rozsoupne, srsi z neho elan a temperament, i v padesatce je plny bystrosti a zivota. Dnes mi akorat povedel, kdyz jsme sli vlakem, jak jako mlady kradl ve vlaku hlinik – srouby, stojany a na zachode prkno… a to jiz delal na zeleznici. Ty vole, ja miluji zlodeje! Haha, a ja sama si ani nepamatuju, ze bych nekdy neco ukradla, a to fakt. Akorat tak sacky u rozku v obchode, ale ty kradla i mama, protoze jsme nemeli penize. Ale opravdu, Jaro krade. Mne vsak za deset let s nim nikdy nic nezmizlo. Je pulnoc, pujdu si dat za pecovatelem dve piva, donesl mi, mnam. Vsichni spi, je tady hrobove ticho, jenom dole knouraji a achkaji babky a starecci, tam jsou lezici. U nas na patre jsou chodici a ti, co je nemusi nikdo prebalovat.
Jinak Jarda je asi psychopat. Tak pred peti lety me jeste bil, i kdyz ne tvrde, ale mlatil mi hlavou o polstar a shazoval me na zem. Jednou me povalil na chodbe a chtel me bosou vyhodit do deste, mela jsem na sobe jeho boty. Jenomze ja z vypetim vsech sil jsem se zaprela o lokty a rikam mu Ne, nedam ti boty! Nezul mi je. Mela jsem asi strasny pohled, ale spis silne durazny a klidnejsi, ne nazlobeny. Vrazil mi, ze jsem mela na obou ocnicich fialovocerne monokle. Ja to ale respektuji, bili me kluci, kdyz jsem byla mala, bila me mama. Pak jsem mu jednou nastrikala slzak do obliceje a byli jsme rok od sebe, ja tehotna v utulku. Od neho, pochopitelne. Ale i tak jsme si volavali a psali. Pak mne uz nikdy neudrel, je to uz i sest let. Neprovokovala jsem ho, ale cim dele jsme spolu, tim se vic milujeme a chapeme jeden druheho, on vic pasivne miluje a ja vic citu aktivne davam. Jsem s nim cim dal, tim vic stastnejsi, i kdyz to chce odvahu obou a taky neuveritelnou vytrvalost. V tom je profik Jaro a naucil me to. Nekdy mam pocit, ze jsme spis partaci, on mel totiz jenom bratry a ja taky bratra. Ale nejsem klukovska, spis amazonka. A nedela mi to vubec zadnou namahu, vlastne mi zivot vubec nepripada tezky. Je spis jako dobrodruzni roman o lasce na pokracovani. A to jsem byla deset let nemocna, stezi prezivajici kazdy den. Trpela jsem schizofrenii. Je pry nevylecitelna a chronicka, ale ja uz deset let nemam zadne priznaky. Kazdy vecer beru jeden lek, pry detskou davku, na udrzeni zdravi. Mozna by se nemoc pak vratila, kdyby ne. Ale uz si ani nepamatuji, jake to bylo. Praveze si pamatuji jenom zivotni nalady a stavy citu, a nekdy mi i dost chybi. Byla v nich totalni odosobnenost a klid. Zazracne, magicke prozivani a mysleni.
Jsem jakasi totalne uvolnena po trech dnech sexu, vareni, sdileni se s pritelem a relaxu. Naplnena, vyzivena, ukolebana a rozmazlena, chi. Na pokoji mame superhorko, dobre topi. Zitra mi prijede kosmetika na vlasy, rasy a plet, joj, jak se tesim. Bude sest. Ve sklepe neco je, z dvouhodinoveho zaznamu tam byl slyset zensky vzdech, kroky a jakoby zvireci dech. Jeste si to jednou vyslechnu a pak to zostriham a poslu Zuzce carodejce.
Pomalu se blizi jaro, no to bude zivo! Hura. Nasadim si tady do domovacke zahrady bylinky. Ani psat se mi nechce, jdu pit kafe, hrozne jsem prijemne lina…
Jeste jsem si vzpomnela, ze Jarda mel kdysi cerneho vlkopsa, vlka krizeneho s vlcakem. Hlidal ho v jeho starem dome s rozbitymi okny a kdyz se mu dlouho dival do oci, zautocil i na nej. Byl hodne za samicema, to by mu usel a uz se nevratil. Zuby mel jako tesaky. Jaky pan, takovy pes.
Tesim se na zitra, prijede mi balicek s kosmetikou a budu mit co delat. Na hlave mam ted Hennu, necham si ji celou noc, uvodni barveni pri prechodu na ni, vickrat za sebou, tim koncim. Nabarvila jsem si oboci, to uz si ani nepamatuju, kdy naposledy jsem ho barvila.
Zitra pujdu take do baru, o treti otevira. Na dve hodinky. Jdu si dat zavinace, miluji chut kysle rybky. 
Je novy rok uz skoro mesic, neco bych mela zacit, neco noveho. Nez myslenka vzklici, bude unor. Uz nezivorim, nabiram silu, doslova citim, jak se rozpinam a plachost mizne, nikdo mi neublizuje jako na starem domove. Kazdy tady pecuje predevsim o svuj klid a navstevy mezi sebou na pokojich nejsou prilis casto. Zakorenuji, pocitam, ze tady mozna budu do konce zivota. A byla bych uplne spokojena, s mojim totiz zit nechci a jinde nemam kam jit. Ani nad mou budoucnosti nepremyslim, je divoka doba a budu rada, kdyz nebude valka. To staci, a budu i nadale spokojena, az stastna, jako ted. 
Babka uz usnula, i kdyz mam pustenou hudbu. Porad me sleduje a rekla mi, ze place, ze neni tak silna jako ja. Proboha, to je hloupe. Co na lidech nemam rada, je jejich podlehani vlastnim slabostem. Takovy clovek mi akorat tak leze na nervy a trochu se mi hnusi. Boze, kdybych se ja litovala a vzdavala se pri mych tezkych zivotnich vyzvach, skolabuju. Ani do muzu se uz nezamilovavam, kdysi to bylo turbulentni. Nejak me jiz nezajimaji milostne, ale lidske vztahy, clovek a clovek, a vzajemne predavani si neceho vic, nez jenom citu a tel. S Jarkem mam az pocit, ze ziju v manzelstvi, takove je to ustalene a neustale se opakujici. Jeste vzdy touzim po dobrodruzstvi, ale tato touha se spis vaze k dobrodruzstvim dusevnim a objevovanim novych rozpolozeni a stylu zivota. Bavi mne objevovat lidske povahy.
Nejak ted nemaluju, mela jsem tvorivy pulrok. Boze, proc si ta babka udrzuje v hlave takove sracky? Porad stena a rusi mne. Jeste si povida sama pro sebe, no des. Cely den lezi na posteli a je tak mrtva zaziva. Ano, ziju s mrtvolou vlacenou uzkostmi, neurozou a bludy. Jake je to osemetne, ze pusobi jako stydlive devcatko a pritom se vyziva v tom, ze me pozoruje a dela si sve tajne usudky, mozna i tajne nepratelske, a presto ma pak unikove reakce, protoze chce byt dobra. Proto nesnasim krestany. Musim byt odolna a trochu bezcitna, aby mi tady nevadila. Venuji se pouze sobe, i kdyz obcas ji udelam caj nebo naliju kolu. A dnes si ptala, takze jsem s tim skoncila, at si koupi, duchod ma vyssi nez ja! Nikoho zivit nebudu. I tak jsem ji koupila pruduskovy caj, protoze kasle hrozne, ma to chronicke. No dobre, dost uz o ni, ale stale zavyji. 
Je deset vecer. Hmyri se mi v mysli kopec myslenek, ale jsem lina je zachytit. Vypila jsem sest piv, dve jsem si sem s velkym rizikem prepasovala, i kdyz byla zla vratn, v kapsach, a zakryla jsem je rukavy s kozesinkou. Ted se jdu starat o mou vizaz, to jest vlasy, vrasky a rasy. Je mi velmi prijemne, protoze jsem podporila, a doufam, ze s efektem, par talentovanych lidi. Ja uz si tak mumlam ve svem klidu, ac s babickou, ktera je neklidna, smeje se bez priciny, povida si septem a nejasne mluvi. Citim z ni dobro a to staci, jenom se trapi svou nemoci.
Jestlipak vite, jaka to je dusevni prostituce, kdyz chcete ziskat duchod..? Sleduji vas ve spitale, vsude jsou kamery a ptaji se vas na ty nejvnitrnejsi pocity, to vse se bez emoci zapisuje, a kdyz projevite svou individualitu, natoz svobodu, jste velmi krute potrestan preradenim do oddeleni, kde musite spat, myslet, sprchovat se a jist na povel. Cigareta povolena jen v urcitem case. Jeste k tomu velice premyslene, paranoi vyvolavajici narazky sestricek, mnohdy zlomyslne a nadradenou pozici evokujici, a na chodbe je Sbs. Vsude kolem strasne iracionalno, kvileni, bitky, zvraceni a plac, a to vkuse. Jednou jsem o tom v akcii napsala denik, ale vyhodila jsem ho, bohuzel. Ted uz vite alespon naznakem, co je to hospitalizace. Uzavreny vesmir, jiny svet, kde nad vami maji vsichni moc a muzou vas dusevne pitvat, bez ostechu se vam vysmivat, a uplatnovat svoje postaveni. Mnohdy jejich poznatky o lidske psyche jsou agresivne zneuzivany vuci pacientum a takzvana lecba nadobyde podobu zneuzivani moci a teroru. Jen aby nikdo nevedel, co delaji, totiz je to trestne, ale na vas, jako na nemocne, maji pravo, a jak se obranite, kdyz mate zakaz podat trestni oznameni za tyrani a tak dal..? Nikdo vam jako pacientovi neuveri a je to tak pravne a politicky osetreno, ze nemate sanci. No dobre, seru na to, o tom by se dala vydat samostatni knizka s nazvem Peklo duse, novodoby koncentrak. Ja si vsak ty desive vzpominky snazim vymazat z pameti, totiz tyto instituce mi nikdy v nicem nepomohli.
Pomohl mi muj Jarko, tata a normalni svet. Fuj, jdi do pice, nemocna psychiatrie, leze z tebe hnilobny zapach totalitniho rezimu a jeste hur. Sbohem jiz se nikdy neuvidime.
Tak, a ted uz mesic muj trvajici zajem:
Jdu si promasirovat hlavu se serem na rust a proti vypadavani, pak dam sprej proti vypadavani a na lesk a zdravi vlasu. Vcera jsem si vlasy zabarvila prirodnim praskem, Indigo hennou, chytla krasne, mela jsem ji pod igelitem a uterakem celou noc. Pak si dam serum na rust ras, pekne linku steteckem na kontury oka. Pak kartackem dalsi serum na prodlouzeni ras a jejich zhusteni. Proste mam zajem na tom, abych byla hezka, ale ten relax pri peci o sebe mi nikdo nezaplati. Vypnu mysl, soustredim se ne na sebe, ale na udalosti ubehleho dne a tak medituji. Jinak vecere byla vytecna, bramborovy privarek a chlebem, po pivu na zblazneni. Jeste mam chut na klobasu, kterou i mam, ale to az po cele procedure. Planuji si cas, je jenom deset hodin a vsechno mam. Ten zivot je kurva krasny.
Babka, spolubydlici, mi tady krasne usnula, nestena jako jindy. Dnes jsem se ji dost venovala, je nemocna, ale inteligentni. Navodila jsem na vecer takovou domackou atmosferu a rekla ji mnoho peknych veci. Nechci, aby trpela. Udelala jsem ji caj, ktery jsem ji koupila, na prudusky. Urcite ma dobry pocit, ze se ji nekdo venuje. A ucim ji samostatnosti, zacala povidat moc a moc, i s jinyma lidma. Navazuje konecne ocni kontakt. Nabere socialni zrucnosti a mozna si prestane tolik povidat pro sebe.
Jinak na sebe uz jaksi zapominam, kdybych nemela Jarka, tak na sebe seru. Nemyslim, ze bych se opustila, ale ty trapne veci kolem ega… vystupovani, obhajovani, pece… takova divozenka by ze mne byla, ale mozna stastna, chi. Dobre, ja si jdu nacapat na sebe ty kosmeticke blbosti a doufam, ze mne pri tom napadne neco, co by se dalo zapsat.
Je jedna v noci, napadaji me spousty myslenek, ale jsem tak utahana, ze uz touzim jenom zalehnout a pustit mne a babce pohadku. Dobrou nucku.
Jsem strizliva a trochu se nudim. Posloucham stary Adiemus. Zitra prijede otec a donese Jarkovi muj starsi plynovy revolver, co stal stopadesat eur. Jede do nej koreni a poplasaky. Nosila jsem ho do hor mnoho let, a tak mam k nemu i pouzdro z prave kuze, Jarek se moc potesi. Ted kouka stary vojnovy film, odpovedel mi zpravou na mou otazku co delas, kvako? Ani nevim, co za slovo me to napadlo, pokazde mam naladu na jiny vyraz. 
Dnes jsme od osmi do ctvrte nemohli byt na pokojich, delali nam gumolin. Sedela jsem dole na zidli a ke konci jsem uz poradne klela, do pici, bohakrista… vybil se mi tam mobil a minul zbytek tabaku.
Pujdu si trochu cist, jsem dost unavena z toho necinneho cekani deviti hodin.
 No jo, jak zacit..? Prisla jsem z baru mirne priopila a ted jsem vypila dve deci vodky, co jsem si donesla v ploskacce..? Ne, to neni spravne. Mam rozsireny stav vedomi. Dnes tu byl tata, byl az v euforii, jak hezky si s nim povidaly socialni. Pak sel k Jarkovi, dat mu plynovy revolver. I s municii a pouzdrem. Jsem tak strasne stastna, ze ho ma… a Pavlina, socialni, mi dneska rekla, ze na to, abych tatovi nebo Jarkovi mohla dat ty stovky, potrebuje papir s podpisem od mesta, od primatora. A tatovi ty penize dala! Byl tak rozzareny, ze jsem z neho chytla strasne dobrou naladu… udelala jsem mu krasny den!!! A ted, kdyz Jarko prijde, taky dostane stovku, ach!! Konecne muzu v nejmensi mire aspon trochu splatit to, co mi davaji… Byla jsem v baru, vsechno supr, a Vilkovi jsem udelala reklamu na socialni siti. A ted… ted je tu muj zenatej sedlak mestsky Vilko, a kdyz me dole uvidel, prezehnal se… Donesl mi urcite piti, dnes jsem mela ctyri piva a ploskacku vodky. Ja ho snad sezeru, nabijim mobil, abych mohla nahrat duse, jak minule. Povedlo se to, jsou tam zvuky, ktere z lidskeho zdroje pochazet nemohou. Zitra nam delaji gumolin, podlahu, a budeme muset brzo vstavat, ale je mi to uplne jedno, dnesni noc si uziju. Uz jenom dvacet minut a pujdu dolu do osetrovny. A tam se moje fantazie, talent a inteligence rozvinou naplno – ne kazdemu je chci ukazat, chi. Vilko ma pry inteligenci pres stodvacet, tak mi rikal, delal si testy. Jaky krasny pocit to je, kdyz nekdo mysli vic, nez ja! Dala jsem mu pepsi, at nema zizen, a za chvilku se budu venovat tomu zenatemu, zadanemu medvedovi, co nema cas spat se zenou, protoze se jim stridaji denni a nocni. Tak ja to nejak zaplatam, a pritom Jarka nepodvedu. Bude krasna noc, citim to. Vsechno je v poradku, vsechno je naporadku. Tata, Jarko, socialni pracovnice. Kez bych to mohla rict i o mame, uz deset let o ni nic nevim. Jdu kourit, za chvili zacinam zase zit, ac jsem vstavala o sedmi… cmuk.
No, cely dnesni den jsem po opici, jenom lezim. Rano mi napsal Jarko, jestli se chci setkat. Ale ja nemam vychazky, takze k nemu taxikem pujdu zitra. Ah, jak se tesim! Otec je v uplnem poradku, vcera zaril, protoze socialni mu daly mou stovku. Budouci tyden daji stovku Jarkovi, ach! Jarkovi revolver plynak vcera donesl tata. Jarek ted maka se drevem. A Vilko ma znovu nocni!
Tak se tu motkam, popijim pruduskovy caj s medem. V krku mne boli mene a uz skoro nekaslu. Asi si dam gumove bonbony, tata vcera donesl, mnam.
Vilko mi vcera na nocni udelal caj, prisla jsem za nim kolem druhe, zaspala jsem. Dnes jsem byla s Jarkem, taxikem k nemu a zpatky vlakem. Uspokojil me, ach… 
Pustil se mi hrozny sopl, ale hrdlo uz vubec nic. Tak, jelikoz nemam kapky, precistuju nosohltan vlaznou slanou vodou. Vsechny leky nam vzali, musim je mit nacerno. Rasy i oboci rostnou jako z vody a vlasy mam jak hedvabi. Jarko si je dnes hladil. Je takovy spatny, az je nadherny. Je sedm, posloucham osmdesata leta a je mi supr. Zitra zase pekny den, Jarkovi jsem dala deset a vratil mi tri, na pivo, pujdu. Potkali jsme Vilka z baru, dnes ma zavreno, jeho syn oslavuje deset let. Krici na nas z auta – Ahojte ludkovia! Jaro dnes prokecal celou cestu s taxikarkou, normalne jsem se divila a libilo se mi, jaky je upovidany, choval se v mezich slusnosti. V pondeli si prijede po tu stovku, tak ho zase uvidim. Jdu kourit na balkon.
Odkdy je se mnou na pokoji ta zena, sice se nebojim, ale jsem nejaka bez motivace a otravena. Bez prestani me ocima sleduje, lezi a pohybuje nohama. Obcas neco rekne, ale i kdyz se optam opet, nerozumim ji. Ona spis pisti a vubec neartikuluje. Doted jsem celkem vnimala, ze je tady, ale vadi mi to, takze si ji vubec nebudu vsimat, jednoduse si predstavim, ze jsem tady sama. A ted, kdyz jsem to udelala, nejsem tak unavena a nespokojena. Posloucham Adiemus. Nemocneho cloveka si vsimat nemuzu, protoze se to jeste na mne nalepi, a v tomto jsem sobecka, buddhismus-nebuddhismus. Vonim, vsera jsem si oprala kalhoty i svetr, ktery byl sedy od henny. S Jarkem jsme se milovali asi pul hodiny, ale tak pekny konec jsem necekala. Ted, pri ty hudbe, se citim, jako tricetileta, je mi velmi dobre. Mam velmi dobry pocit, jsem az stastna z toho, ze dam Jarkovi ty penize… je to celkem dost a on ted na zuby minul padesatku. Stejne jsem mela zamer, ze mu to dam, aby si setril na protezu. Tak jsem velmi spokojena. Pocitam, ze behem tri let budeme mit oba protezu a krasny statni usmev, hihi! Dnes si dam trochu luxus, krekry Tucky, plny sacek, mam jeste dva. 
Je deset, ta slana voda krasne zabrala, netece mi z nosu. Budu cist knizku o meditaci, ale hlavne kvuli budhistickemu pohledu na zivot a ceste ke stesti. Pamatuji si ty chvile z mladi, kdyz jsem si uvedomila, ze je to pravda a tato uvedomeni mi zabranily, abych se chovala prilis hloupe. Ty vole, ta babka mi poradne leze na nervy, furt si tady sepka nesmysly. Ja jdu cist. Dobrounkou.
Je poledne. Poustim si Depeche a od rana mam naladu, jako by mi bylo dvanact. To je tim, ze soplim, tehdy jsem se tulila v posteli a mama mi nosila citronovy caj s medem. Na tohleto mam velmi hezke vzpominky, ma mysl byla omamena horeckou a mne se fantazie rozbihala na vsechny strany, zejmena, kdyz jsem v horecce cetla.
Tezko se mi pak vracelo do skoly, uplne jsem zapomnela delat zakladni veci. Ale byla to krasna uleva, kdyz jsem tak z niceho nic mohla zustat doma a lezet. Kamaradky mi nosily ukoly a pujcovaly sesity, abych si mohla opsat ucivo.
Vzbudila jsem se o peti rano, vyspala. Za dve hodinky jedu do baru, mam tri eura. Furt piju caje a promyvam si nos slanou vodou, pomaha to moc. Vcera jsem cetla Jadro budhisticke meditace, az jsem pri tom velmi fajn brzy usnula. Z toho Depeche jsem nejak fajn mlada, trochu klukovska. Dnes ma Vilko nocni, hura, zase dalsi pekny den. Rostou mi malinkate vlasky tam, kde jsem je drive nemela a oboci mi paradne zhoustlo. Rasy jsou mnohem hrubsi, tvrdsi a pruznejsi, no koukej, jak si umim pomoct za par korun. Jarek upratuje zajicum a ma tam zimu. Zitra ho pravdepodobne uvidim. Ty vole, ta babka je jebnuta, pul dne se kazdy den prehrabuje ve dvou sperkovnicich a vytahuje a zase uklada sperky. Pritom se smeje, tak zachvatovite, nebo si vypravi.
Tesim se do baru, doufam, ze Vilko mi da na sekeru, nechci vypit jenom dve. Jdu kourit, uz jsem trochu nepokojna. Asi i z toho smrkani. Tak jsem se nejak znormalizovala smerem k lidskemu standardu, kdyz se casteji setkavam s beznymi lidmi. Tech debilu tady se neoplati si vsimat, zijou v jine realite a ta mne nezajima, protoze nema vubec nijaky rad, a chybi v ni dobro a uslechtile lidske vlastnosti. proste odpad, prekazejici cleny spolecnosti.
Ted jsem si spendlikem pracne rozdelovala kazdou jednotlivou rasu od ostatnich, spirala je polepi do takovych konaru. To jsme delaly jako studentky, chi. Spendlik jsem ukradla z nastenky.
No, jdu zavolat tatovi, aby mi sehnal vceli pyl, potrebuju prirodni vitaminy. Ted si prcnu do caje ashwagandhu, at mam energii. 
Tak, dala jsem si koprivu, materidousku, aswagandhu a pruduskovy, to vsechno spolem. Dobre se dopuju, protoze se chci zbavit toho nachlazeni. No, a mame to tady, babka se posrala. Slysela jsem, jak to splouchlo a ona se vychytila a bezela na zachod. Je normalni? To jakoze nevyciti tlaky? Fuj, doufam, ze to tady nebude smrdet. Sezrala mlaskave a davic se celou cokoladu. S Marcelem, co mi zalival caj, jsme zertovali o sexu, az mi to bylo odporne. No jasne, babka se vratila ze zachodu, smrdi a vytahuje si zinku, rucnik a sprchac. To je prase.


No, z dlouhe chvile jsem si namalovala i linky. A podivej, jak je vychcana, uz ji tak znam; celou dobu, co je tady, nerekne ani slovo, a ted, kdyz se posrala, se me tak mimochodem pta, jestli mam vychazky, aby to zamluvila. Vubec nekomunikuje primo, minule se me ptala, jestli ji dam pit a kdyz jsem se prekvapene zeptala, ze CO? Tak se optala neco uplne jineho. Neni tak nemocna jak vypada, v tomto smeru ji mozek funguje. Dobre, ja uz se jdu chystat, za pulhodinku tam uz budu, pokud ma otevreno.
Nooo, vypila jsem si supr, a mam cistou mysl. Moje ucitelka napsala perfektni clanek o pouzivani psychofarmak a onemocnenich, o psychoaktivnich latkach, a tak podobne. Zaroven mi dala palce nahoru na mych prispevkech na fb, a to jsem strasne potesena, to znamena, ze je svym jasnovidnym okem videla…. citim se poctena. Jelikoz mi diagnostikovali to takzvane vzacne a vazne onemocneni, trochu mi vysvetli, co se to dalo, protoze diky piti uz priznaky nemam asi deset let. Anebo je to tim, ze jsem se osamostatnila, nikoliv fyzicky, ale velmi hluboce i dusevne, od rodicu..? Ted mam Jarka. Pry, rikal jeho bratr, je psychopat. Ale mne je s nim perfektne, a to skoro porad! Vilko u baru mi dal ctyri piva navic na sekeru, ted piji seste a usmivam se vnitrne jak slunicko na hnoji. Boha, vzdyt ja jsem tady proto, abych lidem prinasela dusevni poteseni, kdyz uz ja skoro furt spim z te pohody…! A to spim uz od dvaceti. Mam strasne nizky tlak, tojest me nic nedokaze rozhazet, vysoky tlak jsem mela jenom pri porodu, to byla jedina komplikace. Dobre, na veceru mam moji klobasu s chlebem, meli jsme sardinky, ktere nesnasim, ale v rajcatove omacce, a ty zboznuju. Totiz dnes jsem jedla az je, cely den nic. No, Vilko nedonesl piti, takze pujdu pekne spat a vykaslu se na nej, dnes ho dovezla zena. Tak at si nevypomaha mnou, aby se mu ten vztah ozivil, ted jsem za nim byla a vypada znechucene a unavene. Te holce na pokoji jsem dala prijemnou prednasku, o tom, aby nam to fungovalo. Ted spokojene oddechuje. Jarko kouka film a zitra si doufam prijede po stovku. Moc mi chybi, chci citit jeho telo na pokoji se mnou. A jeho mrnkani, a nadavani na televizi a kachle, a zajicum. Miluji ho vic, nez rodice. Ja jsem ale krkavci mati, kvuli vztahu s nim jsem se vzdala dcery… tak at, stejne je ji lip, nez s nami. Nevim, co udelam, kdyby se neco stalo Zuzce Antaresce. Ja snad onemocnim…, kdyz ne hur.
Tak, rozpoustim si vlasy a odmalovavam se, dnes nebudu Vilkovo poteseni.
Nasla jsem tehotensky test, zitra si ho udelam, protoze mam podezreni, ze Jarko ho minule vytahl pozde, ale to je asi jenom zdani. Bolelo me ted pri milovani na vterinu a meskaji mi. A mam divne emocni, prijemne stavy. No nic, ten Zuzcin clanek si necham na zitra, je to prilis racionalni.
Ted budu dopijet, pak snim klobasku, mnam, madarskou a pikantni, a pujdu cist Jadro budhisticke meditace, dalo mi to za par minut tolik nadseni do zivota, ze je to jako droga. Jinak ted pisu po sesti pivech, sama se divim, ze nedelam zadne gramaticke chyby. Je mi strasne prijemne, zapalim vonni tycinku Ruzi, at si ta nova rika, co chce. Ty vole, premyslim…. co kdyz ja jsem schizofrenii nikdy nemela..? Nikdy, opravdu nikdy jsem neslysela hlasy a nemela halucinace. Omyl..? Dobre, asi to tak melo byt, abych se zbavila nemocnych rodicu, oba meji diagnozy. Vratane mych asi dvanacti pribuznich, vsichni se leci na psychiatrii. Je mi to vlastne uplne jedno, hlavne at neni valka.
Jaj, jak mi je fajn…
Ted jsem kourila na balkone a uvedomila jsem si, ze asi jenom posledni tri roky vnimam poradne svoje telo. Jaksi jsem litala v oblacich a ta schranka… fakt, nic me neboli, ale vubec nic, ani zada, je mi triactyricet. Na jedinou bolest, co si vzpominam z minulosti, byla bolest zubu. A jeste, jednou za tri mesice, me poboliva hlava, a to i tak vetsinou z piti. Takze dekuji Bohu. Odmlada sedavam v pololotosovem sedu, presne tak, jako ted, kdyz pred pocitacem pisu tyto radky. Shrbena, ale stale se hybu, vrtim se jak veverice. Je deset hodin, premyslim, ze bych preci jenom zustala s Vilkem vzhuru. Bylo by to nevdecne, ze kdyz nedonesl piti, vykaslu se na nej. A i tak chci s nim byt, je hodny. A dam mikrofon do sklepa… mozna, mozna..! Ano, budu vzhuru. A budu uplne prirozena a pohodova. Pustim hudbu, dam si caj. A ted uz konverzaci nebudu vest ja, necham to na nej. Doted byl pasivnim konzumentem mych emoci a myslenek, jenom na mne uprene koukal. Uvidime, co dokaze. Za chvili se jdu venovat me oblibene cinnosti vecer (a taky rano), peci o vlasy, rasy a tak dale. A pri tom budu myslet na meho Jarka, na toho, co mi ukradl srdce… 
No, je na minutu presne jedenact, kosmetickou proceduru, chichi, mam za sebou. Uz jsem taky skoro uplne strizliva a s novymi nahledy a osvezenim mysli pokracuju dal. Terezka spi a dnes nehorekuje, nestena a nepovykuje, tak jsem hned klidnejsi. Teda, ale vazne, mela jsem opravdu schizofrenii, nebo pouze psychospiritualni krizi..? Ja jsem se totiz meditaci a buddhismu velmi zodpovedne venovala asi tri leta predtim, nez mi stanovili diagnozu. Rodici jsem byla ponechana naverimboha, a kdyz jsem se v osmnacti prestala ucit (prvni dva rocniky jsem na stredni pedagogicke skole byla vyznamenana), mama na mne zavolala mafiana Siku, ktery me v kavarne uhodil a pak rychle vytahoval penize z plne penezenky, zepry mi da, co chci. A mama jen civela, nezasahla, citove se vubec neangazovala. Jeste v skole se o me bali, co to pry mam za rodinu.
Az kdyz jsem ve ctvrtem rocniku zacala vyzraleji chapat obor psychologie, uvedomila jsem si, ze to, jak se bratr od mych sedmi do jedenacti se mnou sexualne „hral“, bylo patologii. Zacala jsem se citit doslova jako kurva, pritom jsem jeste byla panna, az do jednadvaceti. Az kdyz jsem se poprve pomilovala s jednim umelcem, houslistou z konzervatore, zbavila jsem se toho uspineni od vlastni rodiny. Tata byl na mne vzdycky hodny a je hlavne jeho zasluha, ze jsem normalni clovek. Je to moje srdicko, ktere rostlo spolu se mnou, jeste kdyz mi bylo deset, koupila jsem mu knizku „Jak prestat kourit“. Je na mne velice navazany, vzdy jsem byla jeho devcatkem, ac mne nerozmaznaval a prakticky od sedmi do dvaceti jsme se skoro nevidali. Mama totiz, po zkusenosti znasilneni vlastnim otcem v patnacti, mela nemocne vnimani muzu i jejich sexuality a meho otce, nikdy mne nenapadlo, proc vlastne, obvinila z toho, ze mne obtezuje. Chudak slaby, jakoby nebylo toho dost, co si od ni musel vytrpet, ona to totiz vytahla pri rozvodu na soude. V zivote, a jelikoz jsem bratrem zneuzivana byla, a vim perfektne vycitit pedofila, v zivote otec na mne nemel nejmensi, proste nic, ani si to neumim predstavit. Blbe je, ze kdyz si mama o bratrovych „pokusech“ , jakozto budouciho vedce, precetla v jeho denniku, vratane jeho sexualnich predstav s ni, svoji mamou, nic neudelala. Nic nevim a nikdo se se mnou o tom nikdy nebavil, nikdo nic nevysvetlil, posrali to. A ja chudera jsem se s tim vyporadala az pozdeji, diky memu prvnimu priteli. Tohle silenstvi mam uz dikbuh za sebou strasne dlouho a vubec se tim nezaobiram, ba rekla bych, ze je to vyhoda; od detstvi znam, co je sex, a nikdy to pro mne nebude tabu. Kurva nejsem, moralni zasady mam (napriklad jsem nikdy nespala se zenatym muzem), a vim, ze laska je i sex, no sex nemusi byt laska. Kazdopadne s Jarkem to mame uz deset let zarizeno na urovni zrale, krasne a zdrave sexuality, protoze nase emoce nam vzdy napovi, co je romantika a co se jiz do naseho vztahu nehodi jako prilis vulgarni, nebo oplzle.
Se vsemi mymi traumaty mi nepomohl vlastne nikdo, jenom ja jsem vlastni zkusenosti, pokusem – omylem, prisla na to, jak to prekonat, a musim rict, ze v tomto smeru mi rodina absolutne nic nedala. Druzi, cizi lide, ucitele, muzi a kamaradky, ti mi pomohli. Mi rodice byli velmi dlouho blbi a nezrali a pak uz hned zas stari. A venovali se sobe, oba velci egocentrici, na mne jim nezbyvala kapacita. No dobre, ach, jak jsem se rozpovidala, za pulhodinky jedu za Vilkem, je za pul pulnoc. Vstavala jsem brzo, o peti, ale nejak s nim budu odpocivat. Asi si dam kafe, nebo caj, ani nemam uz chut pit. Zas ty duchy nenahrame, uz to vidim. Jdu do tmy a zimy a ticha na balkon, dam cigu. Jdu dychat noc.

A… jeste mne napadlo. Kdovi, jestli jsem si tou meditaci, kdyz jsem zacala v sestnacti bez dobreho vedeni, jenom podle knizek, prilis nepropojila nevedomi a vedomi…? Zeby to zpusobilo moje podivinstvi? Ale odtehdy ziju stastny, plny zivot, a mam pocit, dokonce jsem si to v mladi i nakreslila, ze se mi propojil vnitrni a vnejsi svet, neumim to lepe popsat. Po vyzkouseni travy (ze ktere mi nic nebylo), jsem jaksi divne vyzdravela a vsechna ma trapeni s tocenim hlavy, „videnim daleko (to jeste musim tady popsat, protoze za tricet let jsem o tom jeste nikde necetla), uzavrenosti a zakomplexovanosti, zmizly.
Jinak ryma je v cudu, byla silna, az jsem mela uplne zacpany noc, a proplachovani nosu slanou vodou zpusobilo, ze ted ani nemam zdani, ze jsem ji vcera mela. Takze nevim, nevim, jestli ty Vibrocily a Nasiviny, nejsou jenom marketingovy tah. Dobre, jdu uz dolu do osetrovny na kavicku a za prijemnym kamaradem. Je na minutu presne hodina duchu, chi.
No, jsou tri. Pekne jsme si popovidali a koukli jsme i muj spis. Moje diagnoza je zaznacena, jako v minulosti akutni, ted neexistuje, je latentni – takze kdybych si dala nejakou drogu, muze se znovu objevit. Ale co me hodne potesilo – neni chronicka! To znamena, ze uz se nemusi nikdy objevit. To jsem rada.. Dobrounkou..
Jaaj, mne je strasne spatne od zaludku, jsem nervozni a tresu se. Spala jsem jenom pet hodin, ted jsem vypila dve kavy a je pet hodin. Od rana jsem nic nejedla, a mam takovou pevnou vuli, ze klobasku, krekry a chipsy si nechavam na mlsani, nebot kdyz to snim od hladu, nevychutnam si to, chi.
Byl tady Jari, kecal blbosti z tremy, ale choval se perfektne. Pavlinka se na nej usmivala a Jaro se stydel a usmival se tim svym srncim usmevem. Rekl, ze je v tom nevinne, ze to ja si tu stovku vymyslela, kdyz jsme po ni sli do kancelare, rekl, ze je to tady jak katakomby a citila jsem, ze nejradeji by utekl, chi. Tremista jeden. Ja jsem ho smichem uvolnila. Jsem strasne spokojena, stavim se, ze ted sel na pivo, ale nebudu mu psat, at si ty penize uzije sam s kamarady. Jaj, miluji ho porad jako prvni mesic.
Tatovo srdicko je uz dva dny na vybornou. To je zivot!
Vilko ma zase nocni, za chvili je vecere. Jinak jak pisu, tak i spatne mi prestalo byt, docela jsem zapomnela na hlad. Mam nahravku ze sklepa ze vserejsku, tak se najim a nez Vilko prijede, budu poslouchat.


Ta spolubydlici je uplne trhla, vypravi mi tady nesrozumitelne halucinace a smeje se, az ji drhne, fuj, ze clovek muze takhle dopadnout po obrne. Budu si muset zase koupit serum na vlasy a rasy, to bude takovych patnact, tak s barem pomalu. Jarko mi dal petku, tak tam zitra pujdu vyplatit sekeru, potom dluzim uz jenom dve eura. 
Jinak vzpomnela jsem si, ze kdyz mi tajne dali to LSD a ja mela tyden halucinace, tak Jarda za mnou prisel na psychiatrii, strasne tam vsem nadaval a hucel, co to pry se mnou delaji, az ho pred myma ocima vyhodili fyzickym nasilim. Doted si pamatuji ty jeho, i me vypjate emoce, tu lasku, jeho vonavku a objeti jeho drobne postavy. Strasne jsme byli tehdy zivelni a byli spolu jenom par mesicu. A pobil se kvuli mne celkem myslim trikrat i pozdeji. Ted dozral a rekl mi, ze kdyz neco udelam, bit se nebude. Ani mne.
Joj, za dve minuty jsem snedla celou porci grenadiru, pochutnala jsem si. Jinak mam uz jenom zbytky tabaku, takze nic moc. Dobre, jdu si poslechnout ten sklep.
Jako by tam nekdo byl na ten nahravajici telefon zvedavy. Suchotani, bouchani a zvuk, jako by se nekdo telefonu dotkl. Vsechno ale strasne jemne a neurcite, takze neuspech. A dnes zase, vytrvale nahravame.
Ja jsem jaksi lina psat, jdu se inspirovat carodejcinym clankem o latkach, menicich stav vedomi.
Jaj, jakou premysleni same nad sebou prinasi unavu… zejmena vzpominky na zmenene stavy vedomi. To si pak uvedomuju, jaky plochy ted ziju zivot. Nicmene mi bezny den vetsinou prinese mnoho radosti. Mozna prave diky praxi pohybovat se v situacich chameleonsky mam velikou toleranci na alkohol. Kdysi to bylo jeste lepsi. Jednoduse jsem vic soustredena, vic miluji lidi a tesi mne pritomnost. Tehdy, pripila, mam pocit vrcholneho blaha a spokojenosti, se vsim jsem vyrovnana a nic nepotrebuji. Ale experimentovat s drogama me nelaka. Kdovi, jakyto stav by mi prinesly, celkem dobra droga je hudba, a nejvetsi nositel stesti laska k Jarkovi. Moznost premyslet, co mu mohu dat, cim ho potesit. Byvala jsem strasne uzavrena a nerozumela jsem lidem. O dvacet roku pozdeji, ted, jsem lidmi presycena. Jezis, ta baba lezi a porad na mne kouka a prehrabuje se v kratkych, sedivych vlasech. Vypada jako mala opice, ta tvar… a vis co jsem jeste zjistila? Nerada jsem nasycena jidlem. Vetsinou jim az vecer, pres den mne jidlo zatezuje a bere mi naladu, klid i energii. Nesnasim neustale valeni se, a taky nesnasim televizor, maximalne me znervoznuje sdilet pokoj s kopiemi lidi, co se mi maji co srat do pokoje, chi? No, musim zmenit prostredi, at trochu oziju, dnes je vsechno tak v pohode, az je to nudne a znechucujici.
Je jedenact, pred pulhodinkou jsem domalovala, trvalo to jenom dve hodinky a velmi se to zdarilo. Nejsem vubec unavena a chytla me ma obvykla energicka a vesela nalada, poslouchala jsem po delsi dobe Pink Floyd. Ted si nababru vlasy serem. Ten obraz pujde Vilkovi tady, nevim, jestli koupil piva, rikal, ze si zapomnel penezenku, ze ma den blbec. Ale musim se mu nejak revansovat, minul na mne minimalne tricet eur uz. On je tady kratce, prijel jenom ctyri mesice prede mnou. Predtim delal na infekcnim v nemocnici a tehle zdravotnicke profesi se venuje jenom pet let, predtim projezdil na kamionu celou Evropu a bydlel take v Italii. Lital na pervitinu a jinych bylinach, ma vysoky tlak a z akcii, co dela od mladi jako didzej, je nahluchly a ma tinitus v padesati. Nevim, ale citim, ze to pivko donesl. Kupuje mi Plzen na mocovy mechyr, ja mam totiz anomalii, zdvojenou mocovou trubici a po vycurani se mi cast moci vzdy vrati jeste jednou do ledvin. V detstvi jsem se i v zime velmi flakala po venku a sedavala vsude na studenem, tak jsem asi sest roku trpela silnymi zapaly mechyre a mela bilkoviny a krev v moci. Vsechno prestalo v sedmnacti, kdyz jsem zacala pravidelne pit lezaky. Tvrde jsem nepijela. Jdu si namazat ty vlasy.
 Je ctvrt na tri rano. Sedim v osetrovne na gauci, hraje nam arabska hudba, Vilko pise a ja, jak vidis. Radsi bych poslouchala Depeche jako pred chvili, tohle je tak nechutne sladke. 
Piji druhou kafe, beru erarni, i cukr. Dnes nenahravame, ja se na to uz asi vybodnu, neni tam nikdy nic zretelneho slyset a je to strasne zdlouhave, kdyz to dve hodiny bez cinnosti posloucham. Za chvili se mi vybije tenhle stary kram, ma strasne slabou vydrz baterie, jsem zvedava, kde ho nabiju. Je tady skoro rozsestka, ale je v ni lednice, lampa, a jine pitomosti. Vilko kazdou chvili odbehne za klienty, ma tady i takovou signalizaci pod nohy, ze kdyz nejaky imobilni starik da z postele nohy na zem, tady mu to pres mobil pipa. Jsem jakasi strizliva, a kaslu na to, jak vypadam, dnes vnimam rozumem. Citim v sobe mladou muzskou energii, probudil se animus. Nejsem usmevava a stydliva jako jindy, funguji pravohemisferove. O to vic mam endorfinu, jelikoz muzi byvaji na tomto nasem svete stastnejsi. Jsem ohniva, jiskriva. Spala jsem jenom pet hodin, ale vypada to tak, ze budu spat az od deviti rano, protoze si dam jeste jednu kafe. Vilko chysta leky do lekovek, to je roboty. Jdu kourit.
Jaj, jaka jsem rada, ze neziji v manzelstvi nebo nebydlim s muzem. Uz jsem od toho uplne odvykla. Mne se proste nechce poslouchat muze. Stale tam citim ten vrozeny sovinismus. Ten testosteron uz mi moc nerika, kdysi to bylo jine, ale ted…?
Asi jsem uz stara, a je mi tak velmi prijemne, protoze mne nemanipuluje muj vlastni pud a neni mozne me dostat do podruci, ani psychologicky, ani v ramci vztahu ciste prirodniho puvodu. Nejak jsem se vuli vzepela prirode.
Dokonale si rozumim s Jarkovou chlapeckou energii. Neni dominantni, neni tupy, perfektne periferne vnima (to umi jenom zeny), ma umelecke, zenske pohyby rukou, ja fakt nevim. Ne zebych ted pochybovala, zda neni bisexual, ale… a je mi to uplne jedno, bylo by to jeste vic pritazlive. Proste je to Zjev a nikdy me neprestane udivovat. Rak jeden zlodejskej.
Ukradl mi srdce, to, o kterem jsem, az dokud jsem ho nepoznala, ani nevedela, ze ho mam.
Je to strasne prijemne, zit sama a presto byt ve spolecnosti lidi. Citim, ze by mi velmi vadilo, kdybych mela blizsi vztahy s lidmi, tak, jako to byva v rodinach. Ne zebych byla introvertni, mne proste nechybi blizsi dusevni kontakt s nikym. Otravuje me to, protoze jsem lidmi znechucena. Mam je rada, ale nikoho k sobe nepustim, i kdyz treba o sobe hodne reknu. Tahle doba je odporna a sere me, jak se ego cim dal vic nafukuje, doba je scestna. Neverim nikomu a to VUBEC nikomu, krome sebe. Horsi to se mnou bylo, kdyz jsem nemohla jako nemocna verit vlastnimu usudku a jenom se musela spolehat se na nazor druhych. Po vyleceni ma schopnost samostatnosti neuveritelne vzrostla a stala se vzitou, automatickou, soucasti mne samotne.
Libi se mi pohadka o zenicce, co se rano vzbudila jako detatko, a do vecera zestarla na babicku. Je to tak trochu muj pripad, euforie z noveho dne k poledni dozraje a vecer se mi pozornost obrati do sebe. Tak je to u kazdeho a asi neni dobre, kdyz je tento cyklus narusovan. Jaro, leto, podzim, zima. Narozeni, mladi, dospelost, stari, smrt. Jakypak ma cyklus nas Vesmir..?
Jeste musim zdokonalit svou schopnost nereagovat na podnety. Nebyt reaktivni. Pak se citim, jako bych byla stale vlacena okolnostmi a ty urcuji, jak se budu citit. Je to velmi lehka cesta k tomu, jak byt zotrocen. Je jasne, ze druzi lide nas muzou svoji energii ovladnout, a v tomto smyslu buddhistka nejsem; myslim si totiz, ze prenest svuj vliv na okoli je lepsi, jsme tak autonomni. Namisto toho, aby do nas neco zasahovalo a narouselo nasi strukturu, rozsirime svou auru do vetsi sirky. Jiste, nemuzeme rust bez toho, aby nas okoli ovlivnovalo, ale ja osobne si vlivy vybiram. Zcela podleham Jarkovi a je to jedina osoba, ktere vliv chci na sobe videt. Dobre, ja uz pujdu nahoru, protoze je trictvrte na ctyri a za chvili prijde dolu Holub koukat televizi.
Pujdu do baru, je jedna. Posloucham stary Depeche, Some great rewards. Rozjimam nad vzpominkami. Tuhle hudbu poustel velmi casto bracha v obdobi, kdy me „zneuzival“. Jako devcatko jsem se necitila z toho neprijemne, rekl, ze to nesmim rict mame, protoze se to nesmi delat, ze to bude nase tajemstvi. A jelikoz jsem necitila ublizovani, nic jsem nerekla dokonce ani spoluzackam v prvni tride. Mela jsem pocit zodpovednosti a aspon jsem zapomnela na stres doma, rozvod rodicu. Bracha me braval vsude se sebou, chodil za kamarady do mesta. Jednou mi v jejich spolecnosti na noze pristal cmelak, na ostre ruzovych puncochach. A ja ze „Jurko…aha!“ ukazovala jsem na nej a zkoumala ho, jak mi leze po noze. Martin, brachuv kamarad rekl, ze kdyby se to stalo jeho, ode mne starsimu, brachovi, tak se posere. Proste jsem byla mezi kluky hrdinka, a to i pozdeji. Absolutne me nebavila divci spolecnost, byla s nimi nuda. Kluci ve treti tride me volali Cerny sup, protoze jsem mela cerny zub, haha. Meli me moc radi spis citem a i pozdeji jsem od kluku dostavala pekny cit, zatimco holky si dobirali pod vlivem hormonu. Ja pozornost nepotrebovala, jenom byt soucasti bandy. K holkam se mnohdy chovali zle, ke mne malokdy, opravdu me kluci meli radi. Takze kdyz to tak shrnu, to co by psychologove oznacili za trauma, me tesilo a je to zajimava soucast meho detstvi. Moralne jsem v poradku, nejsem zadna uchylacka, akorat, ze strasne dobre, vzite, rozumim muzum a jejich sexualite, a to nejem ve fyzickem, ale taky psychologickem smyslu, Freud by me chapal. Je to neco jako sexualni magie, taky tam nejde o prasacinky, ale o komplex zakladni lidske hnaci sily, ktera je ve vsem, napriklad i v tom, ze muzi maji svou trinactou komnatu, kam krome nich nesmi nikdo. Kdyby mi spolecnost nevtloukla do hlavy, ze nektere veci se nesmi, v adolescenci bych vubec nemela dilemu s mymi zazitky. Jenze blba skola a moralisticke, pruderni vyschle profesorky v nas vyvolavaly pocity viny za kazdu „nenormalitu“, a tim dojebavali nase dusevni a fyzicke zdravi a vyplavovani necistot, na zvraceni. Proto nesnasim krestanstvi, vede k smrti stejne jako byl zabit Jezis, jeho archetyp dela z zen chudinky odkazane na celozivotni utrpeni, po vzoru panny Marie. Samozrejme, ze je snazsi mit laskave Matcino srdce, kdyz jsme silne a netrapime se, pasivne se neodovzdavame do rukou osudu. Tak ani nikomu nepomuzeme, krestanstvi je nemocny masochisticky prezitek. Vzdy je dobre otevrit Pandorinu skrinku a vyporadat se se vzniklymi vyzvami, ovsem ne kazdy ma odvahu podivat se, pri dnesnim zamlzovani opravdove identity, na sebe. Vytvareji se identity z nejakych nemocnych a zdeformovanych faktu, je to jako s tema lidma, co si z nudy (a mozna nevedomeho zoufalstvi a protestu) vymysli, ze jsou psi a chodi po ctyrech. Kdyby tohle nekdo udelal pred par desitkami let, zavrou ho nekam do ustavu jako nebezpecneho blazna. Ale ne, nase doba je pry pokrokova a mimoradne precitlivela, respektujici cizi nazor a z patologie dela hrdinstvi.
Je i incest patologie..? Myslim, ze ve starovekem Egypte se neco vyskytovalo. Nevadi, nebudu to rozebirat, jaj sem v tom nevinne, chi.
Vcerejsi animus tedy ve mne ozil diky Depeche a vzpominkam na bratra. Kazdopadne moje drivejsi porucha me naucila tolik, ze bych jiny zivot nechtela, nechtela bych byt zrava. Ona je mou silou, mou nezavislosti v tom, ze mi znemoznuje uplne se ztotoznovat s okolim, a byt jeho soucasti i vnitrne. Izolovala me a je mi tak supr, vubec na me totiz nema nic absolutni vliv; zachovavam si psychickou autonomii, a vubec se nejedna o rigidni ego. Jo, a Jarkuv bratr mi rekl, ze Jarkovi v ustavu diagnostikovali psychopatii. Celkem se to na neho podoba, zejmena, kdyz mi spickou noze hladil bradu, meli jsme tehdy nejakou debatu. To je teda pekna kombinace nas dvou, haha, dal by se o tom natocit film. Ve meste nas volali Bonnie and Clyde, byli jsme vsem moc sympaticti a vymysleli jsme hovadiny hranicici s prestupky. Jinak neskodni. Chudak Jarko, ted me napadlo, jak jsem mu nastrikala slzak do oci, kdyz me chtel bit. Haha, jezis to je trapne, jaci jsme byli detinsti. No dobre, jdu do baru, mam patnact eur i na vraceni dlhu z minula. Moc se tesim, uvolnim se po malovani a psani. Jsem hezka, mam kilometrove rasy a uces jako hrdinka ze stredoveku, haha. Ahojky!
To je hruza, jaci jsou ty lidi blbi, zejmena muj Jaro. Hned, jako vycitil, ze mi je fajn, a ze mam v sobe pivo (volala jsem mu), predtim jsem mu psala uprimnou romantiku, tak mi napsal; nezkus mi psat, opila svine. Ta romantika byla opravdu knizni a je to takovy hulvat, ze se tvari na slusaka a dusi ma cernou. Ja se tady staram o babicku, tu drblou Terezku, a rekla mi, ze jsem jeji strazni andel. Totiz snazim se ji nasmerovat na cestu ke zdravi, tezko se to vysvetluje. Seru na Jardu, napsala jsem mu tak uprimne, krasne veci, ze nechapu jeho reakci. O moji lasce, vubec to nebylo mimo, o tom, ze ho snim, az ho znovu potkam. Jo, seru na nej. Jsem zmatena. Psala jsem mu, ze mi dava inspiraci, proc takova reakce..? Vazne je psychopat? To uz vim, dobre.
Je to bastard. Kdyz jsem mu napsala nekonfliktni, neublizujici a realnou pravdu, napsal, ze mu uz nemam psat, nebot nebudu moci prijit. Vyhyba se konfrontaci se sebou samym, protoze velmi dobre vi, kdo je. A za tu jeho spatnost ho miluji, jsem normalni..? Vydira, manipuluje a vsechno kolem toho… v zivote by si jenom tak snadno nenasel zenu, zejmena, kdyby ho ona poznala, skarede se mu pomsti… Mam chut ho zmlatit a pomilovat, hehe. Citim, ze ja to taham v spravedlnosti, ze ho taham z jeho spinaveho zivota, a je to pravda. Miluji ho tak, ze bych znovu onemocnela, kdybych ho ztratila. Je mezi nami vytvorene velmi krehke pouto, ale on si zada veliky odstup. Fascinuje me to, jeho agresivita a zlo propouknou vzdy, kdyz se chci dotknout jeho sporadane duse… nebo ji ma rozharanou..?
Boji se sam sebe? Rika, ze sobe vubec neveri, strasne me to pritahuje, abych mu ukazala jeho hodnotu. Je tak strasne nestabilni, ze muj rad v zivote mu pomaha. Kdyby jsme ted, v tomto konfliktu, byli pri sobe, krasne se pomilujeme. Bohuzel se musim vyporadat s tim, ze jiste, a to vim, se bude venovat dnes sobe rucne. Ja bych mozna taky… uvidim. Mame blbe podminky. 
Porad vidim pred sebou jeho zarivy, zivy pohled spratka… ja se z neho jednou zblaznim. Jdu kourit posledni tabak.
Citim tu jeho strasnou nejistotu v zivote, tu beznadej a trapeni. Ja jsem tady, Jarko, a hlavne ty jsi tady! Je mi priserne, kdyz si uvedomim, jak se ma. Nemohu mu pomoct, odmita. Splyne se mnou pri milovani, proto ho tak potrebuje. Zadna slova, blizkost… opusteny kluk, co dela zle veci. Ted mne boli, co mi napsal. Svine v zadnem pripade nejsem. Nema rad stav, kdyz jsem prima, protoze se boji ztraty sve masky. A vi, ze jsem carodejka a vidim pres nej. No dobre, dost bylo filosofovani, vsak mi zase napise, byl jenom urazenej, ze jsem byla v baru. Moje jedina, krasna, nezne tvrda laska… jdu si delat vlasy a rasy, jinak mi jebne, haha.
Je pul dvanacte v noci a jsem smutna. Vzpomnela jsem si na jeho nevery. Jsem opravdu sama. Zitra mu asi nenapisu… ale jak se znam, tak to nedodrzim. Jdu cist, jsem rozhozena, zas mi ten idiot pokazil vecer. Ach boze, jak jsem smutna. Dobrou noc.
Tak, je rano, byla jsem smutna, ted jsem nasrana. Kaslu na nej. Kdyz mu tak lezu na nervy, ma to mit.
Jsem i trochu nervozni, nemam tabak, kourim spaky. Meska mi menzes, doufam ze to Jaro neprepiskl, trochu se mi to minule zdalo. Udelam si test.
Za chvili jdu malovat, udelam si obalku na tuhle knizku.
Posloucham Depeche, ktery poustel bracha, kdyz mi bylo sedm a tohto alba jsem se bala – Construction time again. Jsou tam takove divne zvuky, kluci vymysleli. Pocituju pri poslechu prival energie z nevedomi, a dava mi mnoho energie, oznacila bych ho kartou Chtic. Namocila jsem tycinku do moci, ale na sto procent nebude nic. Volala jsem tatovi, neprisel – li by, ale neciti se dobre. Skoda, budu mit blby den. No jasne, jedna carka, v pohode.
Kdovi, jestli se Jarda ozve. Ja to vydrzim. Dost me urazil, tohle si uz nesmi dovolovat, nemel na to pricinu. Napsala jsem mu opravdu krasne, hluboke zpravy, ale on reagoval asi podvedomym strachem na intimni blizkost. Dnes jsem prikladna nervacka. Animus ve mne zije a nahradil mi Jara, hehe. Jsem celistva. Jdu malovat, at se setkam s nevedomim.
Bez Jara nic nejde, ani to malovani. Uz psal, ozval se. Pak jsem mu volala a asi na sto procent se zitra setkame a vlakem pojedeme k nemu. Pije, byl zlaty, motal se mu jazyk a byl trochu mimo. A mne neco vycita, chi. Uz se citim lepe, tatu jsem presunula na patek. Dnesni den jsem proti sve vuli premrhala, nemela jsem vychazky. Ta pica, co je se mnou na pokoji, mi uz totalne zere nervy s tim svym septanim, hucim na ni. Ja se s ni maznat ani babrat nebudu, natolik vychcana, aby si uvedomila, co nema delat, je. Chovaji se k ni, jako by byla z cukru, vsak ona uvidi, co je to zivot a realita, pri mne. Mlaska, glga, prdi a ja ji nenavidim, nenavidim totiz jeble lidi. At svou pritomnosti neobtezuji zdrave, at je zavrou nekde, kde je nikdo nevidi. Jaj, jakou bych ji vrazila, nevim, odkud se ve mne bere to nasili. Asi je to pocit ohrozeni meho ega, ktere vidi rozklad a bludne vedomi. Miluji zivot a tohle je hnus. Ach, ja pustila psycho stary Depeche na Vilkovem basovem repraku a ji se to libi… tak, at nabere bojovou energii a uz seru na ni. Jarda mi napsal opite a oplzle, ze „mozna jebu carnu pic“, akoze zitra mou. Je nadrzeny. Jezisi, a chtel poslat foto. Ma ho mit. Uz nepise, asi se udelal, chacha. Doufam, ze to zitra vyjde. Jake je to nespravedlive, kdyz ja mu pisu blbosti v podnapitem stavu, posle me kamsi a ja se o nej, kdyz pije, staram, pamatuji si, ze jednou z herny jsem ho celou cestu musela drzet a doma mu pak dat lavor, dala jsem mu vypit slanou kavu a pomahala jsem mu zvracet, protoze v noci by se zvratky moh zadusit. Hladila jsem ho a rikala mu trefne, pekne veci. Ale ne, kdyz mel zvracet, to jsem mu dobre posimrala zaludek, taky slovama. Stacilo rict mu o preprazenem rizku a mastnych bramborach. Chudak, kdyz si to tak uvedomuji, byl perfektni objekt k manipulaci, ale ja jsem jeho ovlivnitelnost vyuzivala na to, aby narostl. Zustal hulvatem v praci, ale ted se umi krasne, slusne chovat a uz z prostredi na lidske urovni neni ve stresu. 
No nic, nic mi nepomaha, ten cerveny krk si namazu medem a prekryju sackem, uvidim, co to udela, necham si to celou noc. No, hotovo, povidam, uvidim. 
Hura, zitra s nejvetsi pravdepodobnosti splynu s Jarkem! Otec mi mel donest tabak, ale ja dam prednost Jardovi. Takze o den dyl nebudu mit tabak. Vyprala jsem si na zitra pradlo a zapletla copy, umyla vlasy. Musim si koupit Hennu, uz se mi vymyva. Penize, co mi tata donese v patek, pouziju na to. A pak serum na rasy a vlasy. Takze do baru budu chodit min, jeste tam mam dluh euro. Jaj, jak me svedi ten krk, doufam, ze z toho, ze se to hoji.
Koukni na tu svini; zase kazdych pet sekund vykrikovala, tak jsem na ni uz zahucela, at mne nerusi, nebot jinak reknu pecovatelkam, aby ji na to dali leky. Ted spi jak mimino. Je to prizivnicka, vysavacka energie, a vycitila, ze ja jsem nabijecka, jak mi rekl Vilko od baru. Upir hnusny. Seru na ni, tihle nemocni jsou vsichni stejni paraziti.
Dobre, nazitri se chcu vyspat, pujdu jeste kourit (Marcel mi dal muj tabak, co jsem mu dala), tesim se na buddhisticke spisy, juj. Ahojky zatim. Zitra!
Mne picne; za hodinku jedu za Jarkem a ted, ted jsem dostala. Jinak vedela jsem to, protoze ta chut na sex, delsi spanek, smutek, bolest zubu a zizen mi vzdy oznami, ze tak v prubehu dvou dnu muzem cekat. A hlavne ta podrazdenost, tvrdost a nervy, moc energie. No nic, Jarkovi jsem to nerekla, reknu mu, ze jsem dostala cestou a fakt, klamat budu jen o dve hodiny. Aspon bude jemny… co nejmene pohybu. Sakrys… ale psychicky to je pro mne jeste hezci, hlubsi. A teda, hlavne s nim budu, vypiju si a pocestuju vlakem.
Ted jsem mu psala, aby mi koupil jednoho ferneta, ten stoji devadesat centu. A dobre poslouchej: V pondeli jsem mu dala stovku. Je stvrtek. On nema na fernet! Ale spis nechce, abych pila, protoze pak se mi vzdy spusti menzes. Nebo je opravdu projebal..? Je to prisera, vubec se za tech deset let nezmenil, a jsem tomu rada. No dobre, za pul hodiny startuju, tak budu psat pak. Jsem v citove euforii, stastna. Uz od rana.
Je pulnoc. S Jarkem bylo cely cas perfektne, pri krasnem milovani jsem ani nekrvacela. Akorat se nastval, ze jsem sla jeste do baru. Mam z toho blby pocit, jakobych ho zrazela, ale ja, proboha, taky chci zit. Takze to neresim. To ma za to, ze furt rika, ze kdyby ho nejaka zena pozvala, tak s ni jde. Je to vul a doufam, ze se mnou zustane i nadale.
Ten med mi moc pomohl, dnes natiram zas. Velmi fajn jsem si dlouho podebatila s Lubkou, pecovatelkou, tou, co ji zemrela dcerka. Dala mi silu, povznest se a byt moudra. Krvacim jak na zabijecce a boli me hlava z piva, takze se uz tesim do postele a na knizku. Jeste snim bily jogurt, co mi dala Lubka. Citim se pri ni v bezpeci, jako pri mame. Dobrou noc.
Vcera vecer a po ranu jsem byla totalne rozbita, hehe. Ale pak uz supr den, prijel tata a poprosila jsem ho, at mi koupi prirodni hennu. Uz ji mam na hlave, dokonce jsem si nemusela davat sacek, protoze byla k ni prilozena perfektni igelitova cepice s gumickou. Na to jsem si dala zimni cepici a necham si to celou noc. Zalila jsem ji vrouci vodou, protoze si to tak pamatuju jeste ze skoro detstvi a vune je ta sama, tehdy mi to velice dobre chytalo. Jarda je urazenej, nepsal cely den. Pritom sam mi vcera rekl, ze at v baru zustanu na jedno. Magor, vsak on se zase odrazi. Proste chce me mit cakompak jenom pro sebe jako Arab, s nikym abych nemluvila a nikomu se neukazovala. No tudle.

Vilko ma nocni, strasne se tesim, asi donesl piva. Dnes jsem potkala asi jeho krasnou cernou zenu, protoze jedna pecovatelka se me ptala, jestli jsem pani ta a ta. Ja blbec jsem si to uvedomila az pozdeji, takze jsem ji odpovedela dost chladne, coz mne mrzi, kdyz ma rada i zeny. Uz se tesim, az s ni budu mluvit.
Tatuldo mi taky kopil bily lak na nehty a za chvili si pujdu udelat francouzskou manikuru. At mam dnes aspon nehty pekne, kdyz uz s tou cepici a zabalem na krk vypadam jako strasidlo, chi. Ale vis jaka jsem, ze i totalne neupravena a spinava chodim nekdy po venku, to mam jeste z dob, kdy jsem chodila do hor a za konma. Jsem marniva, ale umim se na to velice lehko vykaslat, chichi. Je mi dobre, menstruaci mam jaj silnou, ale city a ostatni je v pohode, tata byl moc mily a pekne se usmival, velika lidskost z nej jde. Vratnicce, co vcera utajila mou podnapilost, jsem hned dnes darovala obraz, povedeny a modry. Od rana beham, upratuju, sprchuju se, mazu si oci temi sery. Moje krasne nehty, uz vidim, ze to bude dalsi muj predmet zajmu, pychy, hehe, a pecovani. Umim malovat, tak si je budu vselijak zdobit. Prestaly se mi lamat a krepatet, takze parada. Otce jsem take poprosila, aby mi donesl vceli pyl, a donesl ho dnes, az dveste gramu. Taky si ho koupi, protoze je dobry na kardiovaskularni system. Boze, jak se tesim, ze je tady Vilko, budu do treti vzhuru, mozna, skoro urcite, donesl i pivo! A mam pro nej velice pekny obraz zeny, hura, uz je suchy a muzu mu ho dat. Marcelovi jdu jeden zanest taky, udelam si horke kafe, at dokazi byt dlouho vzhuru.
Je devet. Jsem krasne klidna, cetla jsem si. Babicka se modli, tak si predstav, ona ma maturitu. A vypadala tak blbe…
Ted mi samota dela dobre. Jdu na balkon kourit a pustim si Dead can dance, potrebuji ziskat stabilitu, jsem nejaka vyrusena ze stereotypu. 
Prave jsem si asi poprve v zivote nalakovala upravene nehty, jednoducha, hranata, bila na koneccich, francouzka manikura. Potesila a prekvapila jsem samu sebe, protoze je to opravdu velmi pekne a citim se zensteji! To se bude Jarkovi libit! Stale me karhal za spinu za nehty. Ted me male ruce, o kterych kdysi rikal Jarko, ze jsou to Male Velke ruce, dostaly krasu a nevypadaji detsky. Vsimla jsem si totiz, ze me pohyby dlane a prstu, celkove gesta, jsou divci, ne zenske a eroticke. Moje ruce jakoby stale hladili a drzeli malinke kotatko, jsou velmi skromne a pecujici. To uz se neztrati, ale aspon aby byly hezke, jo.

Za hodinku pujdu za Vilkem, vypadam jak trpajzlik v te capce, mam prodlouzenou hlavu jako Egyptanka, protoze tam mam zmuchlane moje dlouhe vlasy. Jestli bude, budu mit pivecko, muj elixir stesti a lasky k lidem. Mam ja ted velmi pekny zivot, krome zadneho soukromi, nedostatku penez a svobody mi vubec nic nedela starosti. A krome Jarkovy povahy, pochopitelne. Terezka spokojene spinka, dnes jsme meli velmi pekny vztah, jsem ticho jako myska a nicim ji nebudim. Taky se mene prehazuje a stona ze spanku. Zacala si vic povidat, usmiva se pres den. Jeste nez pujdu za Vilkem, musim si vymenit vlozku, protoze citim ze sebe rezavy, zelezny pach krve. Tece ze mne skoro cerna, to vidim poprve. Uz jsem si taky dala dve lzicky pylu, ma velmi prijemnou, trochu nahorklou, sladkou chut. Hlavne at mne vyzivi, kdyz uz malo jim a asi mi chybi i vitaminy a mineraly. Podoba se to na kvet pampelisky, ktery tak rada cucam. Za tyden jedu k Jarkovi na tri dny, zase si dame rizky, jako vzdy. Jo a doufam, ze ta henna mi chytne, protoze v navode se ma zalit vrici vodou, jenomze z jinych zroju vim, ze indigo – cerna, se pri teplote nad sedesat stupnu rozpada, ten pigment v ni. Tak zitra uvidim.
Je tady krome Terezcinho chrapkani hrobove ticho. Ale ja uz za chvili budu poslouchat pekne pisne dolu v osetrovne. Citim se velmi fajn, nebot cekam na vysledek barveni a pusobeni sera, takze je to jako vareni; ta pohoda, kdyz neco probiha, zraje a pracuje, aby se mohlo pak dal pokracovat v pesteni a peci k uzitku, co ocenim nejenom ja. A tohle je ta nejblbejsi vec; vzhled. Ale udrzi pri mne zajem meho muze, priblizim se tak k jeho dusi, ktera miluje cistotu a krasu. Jarko mi kdysi povidal, ze na zene ho vzdy nejvic zaujme tvar. Mozna proto, ze je hubeny a nema ani jediny chloupek na nohou, nema prilis rad vlastni telo, a taky si neumi vytvorit blizky vztah se zenskym telem, i kdyz miluje zenske krivky, nadra a celkove, je posedly zenskym telem. Jenomze na zajem o zenu se asi diva jinak; soudi ji podle tvare a cte v ni. Muzsky mozek podle mne neumi dobre cist zeniny emoce, ale Jarko mimikou krome stydlivosti a usmevu neprojevuje emoce zadne, i kdyz je afektovany. A tak ho projeveni mych citu, myslenek a nalad ve tvari (vim, ze je od mladi presne vyjadruju), pritahuje, a doplnuje si svou nevyvinutou cast. Hodne si vzajemne koukame do oci, nekdy ani nemusime, protoze se vnimame telepaticky a vime poznat, jak se ten druhy tvari. Vzdy, kdyz ztratim naladu, nebo jsem prazdna, nebo zamyslena, Jarko me podpichne, zda – li umiram, chi. Boze, uz aby mi Martinka socialni koupila nove gate, nebo tyto jedine, co na zimu mam, mi uz padaji i ted, i pri sezeni s jednou nohou pod zadkem a kolenem druhe pod bradou. Boze, jak se tesim na pivo, doufam, ze ne zbytecne, chi. Pauza, jdu kourit.
Uz jenom deset minut… napadla me veta, kterou reknu Jarkovi: Nevim vubec, kdo jsi, ale uz deset let ti davam celou svou dusi a srdce…
Jdu dolu.
Dalsi den, byla jsem v baru. Nalada se mi z lidumilne zmenila na premyslivou.
Vcera mi Vilko rekl, ze riditelka nas v noci videla na kamerovem zaznamu, a povedela mu, aby omezil prilis osobni styk s klienty. I se tak choval, jako kluk, kteremu neco zakazou a on se boji. Netrapi me to, protoze se plne muzu soustredit na meho Jarka, dnes vyborne, jak jsem mu napsala, usnul. Miluji ho myslim vic, nez sebe, obetovala bych za nej i ledvinu, i zivot.
Barva krasne chytla, vlasy mam jemne a hebke jako hedvabi. Ekzem uplne ustupuje, je uz jenom ruzovy, zas jsem si ho natrela medem na noc. Citim se po sedmi pivach strasne dobre, babicka spokojene odfukuje, to ona mi dnes pujcila deset eur do baru, je moc hodna a zacinam ji mit rada. Neni to ta falesna krestanka, a rekla mi, ach boze, ze se citi jako moje dcerka. Je to nemocne, ale co mam delat. Pres velmi prisnou vratnicku se mi podarilo v kapsach kabatu prepasovat dve piva, vycouhaly. Mam krasne nehty! Normalne citim, jak se ma vnitrni uroven pomalu vyrovnava memu zjevu, pusobeni a vystupovani. Tady mne totiz chapou, umeji reagovat i na jemnejsi odstiny komunikace a kdyz vidim, ze nehadzu hrach na stenu, motivuje me to k dalsimu pokroku. Zitra je nedele a ja si pospim… a pak, za tyden u Jarka, budu divoka!
Ted uz se tesim, jak se zababusim do duchny a budu usinat pri komplikovanych budhistickych textech… anebo si radeji pustim pohadky od Milana Rufusa..? Na stare platni. Dobre, jeste kosmetika, fajka, a jdu si uzivat lezeni, protoze cely den beham. Dobrounkou.
Je devet vecer, mam po praci. Namalovala jsem dva obrazky a celkem se vydarili. Takovy nudny den, jesteze zitra je uz pondeli. Posloucham Qeenu a nechce se mi spat, spala jsem do jedenacti. Asi si budu cist o buddhismu, abych si obnovila ten stoicky klid, ktereho rozpolozeni mam tak rada. A zitra..? Zase nuda. S Jarkem dobre, byl nervozni jako vzdy, kdyz se mnou mluvi po telefonu. Dnes vubec necitim kouzlo okamziku, ztracim bdelou pozornost. Malovala jsem sedm hodin, muze to byt tim, ze jsem proste unavena. Za ctyri dny jedu k Jarkovi, to si zase uziju, chi. Zitra si barvim picku, Jarko ji miluje cernou, a ja ji mam tmave hnedou, ale i tak skoro cernou. Kdyz je Jarko zarostlej, to miluju zase ja, zejmena v podpazdi, a vasnive cicham jeho pach, kdyz se poti. Pry to znamena, ze si fyziologicky sedneme, kdyz mi to voni. Mne nevadi, ani kdyz mu treba nekdy smrdi z pusy, vzdyt je muj, a beru to, jako bych to byla ja. Minule mu z neceho tekla krev a ja, jak jsem mu to osetrovala, jeho krev jsem zlizla z prstu, mimovolne, ani jsem si to neuvedomila – moje telo. No dobre, jdu kourit. Popremyslim, co bych jeste mohla napsat, nejakou vzpominku, nebo tak…
Nic mne nenapadlo, jdu cist. Potrebuji pokrocit o kousek dal, nejakou dusevni potravu. Prohrabu se v me male knihovne. Jinak mohla bych si zase u Zuzky Antaresky udelat kurs, koncentracni a meditacni techniky. Je to dost drahe, ale urcite to bude stat za to. Ahojky, jdu cist!
No, je sedm vecer. Domalovaala jsem akt do baru, zase se vydaril. Vypila jsem dve kavy – zabijaky a mam energie na rozdavani. Dnes jsem absolutne nic nejedla, jenom dve lzicky toho pylu, abych mela nejake ziviny. Jsem nastartovana, obarvila jsem se dolu pro Jarka, je krasne leskla a tuhocerna. Barvim si take hlavu, mela jsem jeste jednu hennu, totiz za tri dny jedu k Jarkovi na tri dny. Posloucham Dead can dance. Vcera jsem usinala pri Castanedovskem shrnuti zakladniho carodejskeho uceni a jsem nejaka sebevedoma a divoka. Uvedomila jsem si, ze spoustu energie venuji myslenkam a lidem, kteri si to absolutne nezaslouzi. Vsichni egoisticky mysli na sebe a mne vnimaji jako podrizenou (myslim zamestnance), ktera nema vlastni osobnost a mysl. Nejsem k nim agresivni, jenom jsem zacala byt vice vymluvna. Jsou ze mne nervozni, unikam jejich vlivu. Vila presunuli na decko, zrejme reditelka disciplinarne zakrocila. Ja jsem v tomto aktivni vubec nebyla, ale kdyz tak zijou a s manzelkou sve nahe fotky maji v klubu na internetu, kde zarabeji na poskytovani sexualnich sluzeb… jsem rada, ze jsem Jarkova. Zitra jedu do baru, dostanu penize. Marcel se dnes opil a na celou chodbu vykrikoval „Jebal by jsem!“ jak jsem se smala. Jdu vstrebavat Castanedu.
Usi a oci se mi probudily ostrazitosti. Jardovi delaji televizi, a popri rozhovoru se mnou volal „Nemam. Budu doma.“ Ptam se ho – s kym mluvis? „Nech tak.“ No s mou zarlivou povahou jsem si domyslela vety od zeny, ktera se ho ptala: Mas pritelkyni? Ale samozrejme budu v realu a pocitam spis s tim, ze mu internet zapajel Palo, „kamarad“, co si ho podplaci, a byl u nej, a Jaro se mi to stydel rict. Jaro vyuziva lidi. Ja jsem mu rekla, ze se tesim na vikend, ze v patek se setkame a on na to jaksi zmatecne, ze nevi, jestli nepujde k doktorovi. Spis si ale chtel hrat na zaneprazdneneho a nedostupneho, protoze po dvou hodinach mi napsal s laskou „Uz to mam hotovo, pic.“ To je jeho osobni, domaci a uvolneny vyraz, aby me povzbudil – pica. Pouzivame hojne uz deset let. Taky jeblina mi bodrym tonem rekne, kdyz chce zlehcit situaci a zmirnit moje vycitky. Taky to funguje, protoze me to vzdy uchlacholi a rozesmeje. V nasem pojeti to znaci neco jako motovidlo, truhlik. 
Jak ctu toho Catanedu, pulsuji energii, je tady na nocni Vilko, zastavim se za nim. Mam strasne dobry pocit z toho, ze ted mi henna na hlave pod igelitem a cepici krasne pronika do vlasu, zivi je, posiluje a barvi. Miluji procesy, jenom ne ty soudni, cheche. Martinka ze socialniho mi asi zitra donese nove gate, dnes jsem ji to pripomnela.
Zapomnela na mne, takze pry dneska je pujde koupit (teda uz davno sla, chi). Fuj, mota se mi hlava z toho, jak jsem cely den nejedla, pujdu radsi lezet, uz jdu z rezerv, i tukovych, chi.
Je krasne rano, pul sedme. Jeste je tma, venku mrazivo. Bouchaji a pokaslavaji tady na chodbe lide, sviti mi do tmy mala zluta lampka a vanocni barevne svetylka. Jsem jiz oblecena. Spala jsem pouze pet hodin, ale jsem uplne odpocata.
Dnes je utery. K snidani mame rohliky s maslem a vajickem, tesim se, po vcerejsim pustu. Pohadku Ronju si pustim az za chvilku, libi se mi tohle ospale ticho. Doslova citim, jak saju z castanedovske tradice bojovniku silu, citim v sobe klid, ktery vyvera z pocitu neohrozenosti. Ted k ranu jsem si vzpomnela na mou panenku, co jsme vyrobili spolu s mamou, byla z rezne latky, saty mela z me bluzky a vlasy z barevnych stuzek. Byla naplnena slamou a mela jsem ji strasne rada, spavala jsem s ni jeste v osmnacti na internate. Pak jsem ji darovala skole jako maturitni praci, maturovat jsem mela z vytvarne. Skoda…
Jdu si dolu dat udelat kafe, mam jenom zrnkovou a nemam ji rada, tak slohnu erarni, instantni. At beham, jsem trochu zmatozena. 
Je osm vecer, byla jsem v baru. Nalada byla velmi fajn a Vilko mi dal zase piva na sekeru. Ted mi tady chcipa nemocna babka, ktere jsem nachystala sul do misky s vodou, aby si vyplachla dutiny, ale nepochopila, co od ni chcu, ac jsem ji to vysvetlovala jak diteti. Nema totiz kapky do nosu. Obrazky jsem odevzdala, byli radi. Jarkovi jsem napsala takove krasne zpravy, ze se musi mit velmi fajn… ted vic premyslim, nejsem vzbrkla. Totiz prestala jsem se s lidma tak osobne stykat. Neodevzdavam se, sve emoce a nitro. Castaneda je fajn ucitel. Vis co? Jdu si dat to jedno perfektni pivo na balkone a budu citit, ze jsem sama za sebe, ne pro druhe. Jako cely zivot…
Mam maximalne bdelou mysl, a musim se najist. Mam na balkone klobasu, jeste musim jit dolu za Zuzkou pecovatelkou, aby mi dala chleb. Citim se velmi dobre, zejmena potom, jak jsem ted spolubydlici rekla, ze ji lituji. Nikdy bych si to nedovolila, ale ona minule rozsafne rekla, ze me lituje. At jde do hrobu, jsem ted hnusna. Cely den prolezi a babre se se svyma sperkama na posteli, absolutne nic nedela, jenom se nazere, vysere, a o osmi si mysli, ze bude spat. No bacha, nocni klid je az od deseti, takze zvesela svitim a posloucham peknou hudbu. Ty pivka od Vilka dobre padly, vsak jsem mu taky donesla krasne obrazky, chvalil. Zuzanko moje Antareska, tak bych Vam povidala… jeste ze mam Vas a Jarka. Nic vic nepotrebuju. 

Dali mi rohliky! Zustalo z becka, takze mam ke klobasce. Trochu me zacala bolet hlava, pujdu spat. Doufam, ze ta ubozacka, co je ji me lito, nebude stonat jako skoro kazdy vecer, protoze ji to hned zatrhnu, boha. Furt asi ceka, ze ji nekdo pomuze… marne. Kdyz na ni vecer prisne povidam, nestona. Takze uz vim, jak na sebelitostive batole ve veku sedesati let. A nezapominam, ze me lituje, chudera. Pustila jsem si na videozvuku dest, je to nadherne. Ted jdu jist, a pak konecne lezkat, furt beham. Tak krasnou dobrou noc, mne ty pivka delaji tak dobre, ze ji takovou vzdycky mam. Ahojky, dobrounkou.
Taak, namalovala jsem si padesaticentimetrovou obalku na tuhle knizku, obrazek pujde do baru, libi se mi.
Jsem ubehana, hyperaktivni, protoze jsem vypila tri kavy. Martinka mi nasla zateplene kalhoty v suterenu, jsou prekrasne, takze uz nemusi nic kupovat, rekla jsem ji. Zitra prijede tatinek, moc se na nej tesim, do baru nepujdu, nebot na druhy den jdu za Jarkem a tak ci tak musim Terezce vratit desitku. Udelam si nehty, vlasy a sprchovani, operu si mikinu, zas je cela usmudlana. Joj, to zas bude po trech tydnech krasny vikend..! Uz snim, a predtim nebudu den pit, protoze pak se tak nedokazi tesit, neumim si to tak vazit. Je supr, ze to mame takto zarizene, sice podleham pravidlum, ale muj niterny svet to nijak neovlivnuje, spis naopak, jelikoz jsem mezi blazny, nepodleham takove kritice okoli. Mam vetsi dusevni a emocni svobodu jako kdybych chodila do prace, je to tady nestandardni. Ted vecer jeste zavolam Jarulitovi a tatovi, mame pekne vztahy.
Tak Jarito mi napsal, ze drimka a tata byl taky ospaly. To jenom jaj sem nabuzena ze seste kavy, a to je jiz deset hodin, volala jsem jim o seste. Boze, nemam tabak, kourim zase ten cerny popel s tabakem z vajglu. Jeste k tomu je to mokry, protoze prsi a navlhlo to, tak to skoro ani nehori a musim tahat az me koutky boli. Ale tak nesmim byt rozmazlena, no. 
Jej, byla jsem dole za Lubkou pecovatelkou, dala mi muj oblibeny bily jogurt! Uz jsem dnes jedla, veceri jenom. Pustila jsem si potichu na sluchatka Bay city rollers, mam pohodicku. Ale pujdu cist. Zase Castanedu, mam z toho silu a klid. Pozitri Jarko, ach. Budu mit omnoho lepsi pocit, nebot s Vilkem uz nic neni, klepli mu po prstech. Ma teorii, ze zivota se ma uzivat, jenomze jaksi zapomnel, ze to otupuje radost a vzacnost okamziku. Je zkazeny, citove plochy, jako Ital. Nejsem absolutne moralistka, ale behem zivota jsem zkusenostmi nabyla zdrave jadro. Nic mi nerika hyreni, ne proto, ze je to „spatne“, ale proto, ze mi ho nikdy nikdo nezakazoval, ani sex, ani jidlo, ani penize. Tudiz to neni zakazane ovoce a nepotrebuju si dohanet resty z minulosti. Miluji se, kdyz mam chut, jim, kdyz jsem hladova a spim, kdyz su unavena.
Piju, kdyz se chci rozveselit a neco zazit a caj a odvary si davam, kdyz potrebuji ocistu. Opravdu jim stridme, uplne jsem si odvykla mlsat, protoze jeste pred tremi lety nebylo co. Vsechno, co jim, si maximalne vychutnavam, nejradeji v klidu, a pri jidle zasadne nemluvim. Predstavuji si, co jim, jake to bylo v puvodni surovine. Tim mi to vic chutna. A snazim se, aby to, co jim, bylo lekem, ne jedem. Chut mne nezlaka, mam rada klasiku a nepotrebuji nejake nove chutove zazitky. Nerozumim moc blbosti dnesnich lidi, co ziji v nejakem umele vytvorenem svete produktu, dovolenych u more (tam bych se totalne nudila, jeste k tomu nesnasim prudke slunce a turisticky ruch, kde kazdy je nastaven uzivat si a co si pamatuju, tam se ukazuji nejvetsi uchylky lidi), nejakych magoru, co prodavaji sami sebe a sve myslenky jako influenceri a delaji tak ze sebe dalsi vydobytek dnesni spolecnosti, produkt, ktery filosofuje o nicem a mluvi, aniz by neco rekl. Jakoby z hovna sikovnymi triky pro hlupaky delali biznis pro sebe a sve choutky.
Tuto dobu chapu, a vubec me nezajima. Ze svych obrazu nechci a nedokazu delat penize a egopotvrdzovani, dost dobre staci, ze jsem si v kazde chvili vedoma sama sebe. V tehle masinerii vubec nefunguju, nejsem jeji soucasti, vzdyt i soudne jsem pravne mrtva. Nemam pocit, ze jsem tim hendikepovana, spis tuto vyjimecnost povazuju za vyhodu a nenasilne odtrhnuti se od spolecnosti ve svem vedomi, nejenom odmitanim, nebo distancovanim se od standardu. Proste necitim ujmu, tim, ze jsem pozbavena zodpovednosti za pravni ukony, jsem stranou vsech ukonu, ktere me vymezuji v tomto state jako obcana. Ne, nejsem obcan, jsem „samcan“, clen jenom sveho sveta, ne obce. Tim, ze bych se rozcilovala nad svetskym radem a premyslela o sve bezmoci, bych mrhala casem; a neznamena to, ze jsem egocentricka, popravde takhle si uvazuju poprve az v tomto deniku. Takze je to opravdu denik, zadne dopredu pripravene sablony a opravovani. Sice neni az tak zajimavy, ale je uprimne autenticky. I s odhalovanim me blbosti kombinovane s lehce nadprumernym IQ, jak me zaradili. Cely zivot to na sobe vubec nevnimam, akorat, ze jsem mozna o neco praktictejsi, veselejsi a klidnejsi, nez okoli. A nedelam si starosti z blbosti, nac si emocemi, naladami a myslenkami vyrabet pritizeni…?
Radeji si vyrobim naladu peknou. Tak buduju svuj svet a ackoli jsem ctyricatnice, prave Ted mam konecne na vsechno cas a potrebnou samostatnost na to, abych dale rostla, jak do hloubky, tak do rozptylu a rozhledu. Jsem koncentrovana ve svem stredu, neziji nikoho zivot a nevenuji se vecem, ktere se mnou nesouvisi, mozna jenom obcas. Kdyz mam chut, pomoci magie si posunu celkovy ohniskovy bod vnimani trochu stranou a hned jsem v novem, zajimavem svete, kde se nezmenilo sice nic, ale promenilo se me naladeni, zpusob vnimani, nebo vhledy.
Vsak mi take leta trvalo, nez jsem se tuto schopnost naucila ovladat aspon minimalne. Na vic nemam, nechci si nabourat psychiku a celit problemum z toho plynoucich. Mam zdravou vnitrni brzdu, ktera mne chrani jak pred zneuzivanim a ublizovanim od lidi, tak pred mou vlastni excentricnosti a neprimerenosti – teda mam zdravy sedlacky rozum a nohama stojim uplne pevne na zemi. Moje znameni je zemske a taky to citim, byvam nekdy tezkopadna a smyslna, nudna a lina. Je mi totiz se sebou dobre, a tak se cvicim a neustale prekracuji sve vlastni meze, abych ziskala nove dovednosti. Kdovi, jak vyuzivam mozek; chtela bych pouzivat vic procent, i ty centra, ktere jsou bezne mimo provoz. Lidem nekdy hodne hrabe a co koukam, mysli si, ze jsou Spasitele uz jenom pro to, ze maji pul novatorske myslenky, ktera je navic znetvorena vlastnim fantasmagorickym spracovanim nejakeho stoleti stareho spisu z moudre knizky. Ach jo, kdyby se dnes kazdy nesnazil tak vyniknout, tak se ukazovat a proste byt ten Nej. Dnesni doba ma jmeno Nemoc ega. No dobre, pujdu cist, nebot uz blabolim nesmysly a moc me to nebavi, je to spis takove povidani pro povidani a vysledek je nudna omacka anotace pro knihu, chi. Jdu si pochutnat na jogurte, jednu bafnu a zababusim se do periny, abych svou mysl ukolisala a poucila radami do zivota, ktere skyta toltecke uceni. Dobrou nucku!
Jsou jiz tri a ja nespim, jsem takova ochmelena, ale furt premyslim, mysl mam bdelou. Beha tady po chodbe nemocny paranoik Palo, dnes blbne cely den. Je to prijemne, protoze nejsem sama vzhuru. Posloucham pohadky v basnickem zpracovani od Milana Rufusa, je to velmi uklidnujici a domacke. O prestavkach mezi textem hraje krasna lidova, houslova hudba, ne folklor, ale umelecka, poeticka, jako z filmu Babicka. Sezrala jsem gumene medvidky a poboliva me z toho cukru zub, chi. Jdu se motkat, premyslet tak, ze se do toho uplne ponorim bez sebereflexe a motkat se. Pomalu, bez vedomi sebe sama. Huci vlak, venku jsou az ctyri stupne. Ja tam ted vzdy vybehnu na cigu jenom v kalhotkach a tricku, hodne topi, takze se aspon luftuju. Zitra jedu k Jarimu!!!
Uz je vecer, osm hodin. Jari je nervozni, zitra pry mi da vedet, kdy prijede. Je nervozni z telefonovani a myslenek, ktere se mu honi hlavou, a taky tehdy, kdyz nepije. Muj luxusni chlapik… umim si ho predstavit jako elegantniho tanecnika, nebo zpevaka. Ted posloucham Oldies party na radiu Vlna a mam maximalni pohodicku. Vynadala jsem Tereze, protoze me nervuje. To jeji septani sama pro sebe mi pili nervy a ona to jeste popre, svine. Pak se chtela vetrit a jak jsem jenom sahla po chlebu, uz mi prala hnusne naucene dobrou chut. Boha, ona me tak sleduje, ze si nemuzu v klidu ani nic skousnout! Mam ji plne zuby a budou nova pravidla. Vubec s ni nebudu komunikovat, seru na ni. Kdyz ona neni ochotna udelat pro mne to, oc ji slusne prosim uz mesic, ja ji taky nebudu vychazet vstric.
Ted si budu svitit a poslouchat, dokdy budu chtit, a zadne jemne chozeni a neslysne zavirani skrinky, kdyz ona si vkuse i po upozorneni triska. Jebu na ni a dost. A kdyz bude zavyjet ze spani, zarevu na ni. Ale predstav si to, jaka je ona drza a jak se umi hadat, i kdyz udela chybu! Svine krestanska!
No. Tatinek byl tady, donesl mi, ach, dve sera na vlasky, jedno rozmarynove s krenem, a jedno levne, za tri eura, stopadesat mililitru. Uz mam z neho krasne vlasy, lesknou se a jsou hebke, a zda se mi, ze i rostou. A rasy, pane jo, ty jsou za dva tydny dvounasobne, jak byli, co se tyce hustoty i delky… pouzivam na ne spiralu s bilym serem Evelyne – 8 v 1. Nalakovala jsem si krasne nochty, mam pekne, upravene ruce, zadna spina za nehty. Je, hrajou Elan, to jsem uz dlouho neslysela! Nesla jsem se s touto muzikou v proudu dni pred ctyrmi lety ve meste na cinzaku, kdyz jsem bydlela s Jarkem a realita se mi prolinala s detskymi pocity a zazitky magicnosti celeho sveta. Tehdy jsem psala i basne, vek od petatriceti do osmatriceti bylo moje, po detstvi nejkrasnejsi obdobi zivota. I tohle soucasne je pekne, ale uz ne tak. 
Jarda ridice nesehnal, pujdeme asi vlakem. Chandzicka je cerna, zitra ji jeste umyju. Tata mi taky donesl cistou vazelinu na ten krk, uz neni tak rudy a suchy taky ne, ten med pomohl a vazelina to dobije k promasteni. Mam i tabak a kolu, jak se mi zije! Je, Fontana pro Zuzanu hraje, no fakt se citim jako studentka na internatu, velmi, velmi psychicky i telesne mlada… mam pekny zivot, jak jenom vylecena schizofrenicka muze mit. Nejlepsi na tom ale je, ze k vyleceni mi pomohli rodice a hlavne ja, svym houzevnatym a neutuchajicim usilim dat se doporadku. Moje touha po peknem zivote a stesti, spokojenosti, muj neochvejny zamer – to bylo desetileti prace, az jsem mnohdy unavou padala naznak. Jarko muj to dorazil az k vyleceni, ale nechapu, ze svym paradoxne hruznym chovanim ke mne. Avsak za tou arogancii, hrubosti, nasilim a tyranii, bylo a je jedine – prava laska. Kdyz jsem to hned od zacatku vycitila, zakousla jsem se do nej jako zralok, nepustila jsem ho, musel by me snad zabit. Obem nam jsem v prvnim mesici objednala z obchodu original zraloci zuby, nosili jsme je na snurce. Pichalo me to do krku, chi. A az tehdy jsem si koupila prvni eroticke pradlo. Chci ted koupit znova, ale o deset let odvaznejsi, pro prostitutky, s podvazkovym pasem. Cim je Jarda starsi, tim je v sexu odvaznejsi, chci ho potesit. Jdu bafnout, je mi velmi dobre, hraji Tublatanku z veku mych sedmi let. Jsem uz opravdu stara, ale jake je to krasne, jake bohatstvi, silu a mir v sobe nosim! 
Dnes jsem pocitila dech jara. Bylo az deset stupnu a z balkonu jsem zaslysela nove, zivejsi zvuky, ruch. Kokrhani kohouta, troubeni, dokonce, a to mi vlilo krev do zil, zpev ptaka. No, uz se konecne zacne zit, budu klidnejsi, nebot v zime nejvic pracuju.
Budu nosit krasne barevne saty, budu se vic modit, mozna vyzkousim i nejaky novy styl malovani oci. Barevny… chci, aby me vyjadroval, cerne, dymove stiny nahradim necim svezim a veselym. V lete tady budeme mit radne horko, sviti nam sem slunce, odpoledne. A mozna mi vychazky daji i kazdy den, v breznu budu mit tu vystavu, tak snad jim to dojde, ze nejsem zlobidlo, co se opiji, chi. No, ale je jedenact, pujdu pomalu spat, dnes jsem vic, nez tri hodiny nenaspala. Furt me tady znervoznuje ta baba, vrti se, prehazuje, vzdecha a citim z ni energii jako z mraveniste, z tela i mysli. Uz zjistila, ze na mne citove vydirani ani manipulace neplati. Ted ji to delam schvalne, to radio, svetlo. Jak je ona sobec a neprizpusobi se mi, tak i ja odmitam omezovat se kvuli ni.
Jdu se jeste motkat, uz jsem myslenkami u Jarka. Jenom patnact hodin uz.
Ah jaaj… to bylo krasne…!
Az ted mi, o deseti vecer, presla opice, motala se mi hlava, tezko se mi dychalo a celkove mi bylo ze vcerejsku hrozne spatne. Byli jsme totiz s Jarkem v jeho rodne vesnici, sel za bratrancem. Pila jsem cely den a smichala pivo, rum a jeste neco tvrdeho, a vseho bylo hodne. Sedli jsme si i na stanici, a byla jsem s Jarkem ve meste na starych znamych mistech, no uzasne. K nemu jsme sli autobusem. V breznu pujde na zakrok, protoze mu nasli krev v stolici. Moje zlaticko, bude v anesteze. Stydi se tam vysvlect.
Ted jdu spat, jsem hodne unavena, uz se tesim na usinani…
Je sest rano, pustila jsem si filmovou pohadku. Jarda taky rano kouka pohadky, i na vojne je koukal. Jsem jeste pritrestena, dobre jsem spala. Pujdu asi dolu dat si spravit kafe, uz nemam. Mam touhu po lidech, po spolecnosti. Jeste si namasiruju vlasy s tim serem.
Boze, jak jsem ja osprostela u toho Jara, hehe. Jenom pomalu se mi rozhybava mozek. Malovala jsem, je to pekne. Te babce na pokoji jsem hnusne vynadala, protoze si furt povida sama pro sebe a jeste se mi smeje do ksichtu. Pak se rozbrecela a vubec mi ji nebylo lito, je to kus masa bez mozku. Stoura se s chuti ve mne, cumi cely den a ja uz ji uplne ignoruju. Svitim, kdy chcem, poustim, co chcem, a ten pytel cely den lezi. At, kaslu na ni.
Zitra asi pujdu do baru, mela bych dostat penize. Nejak po vikendu nemam na pivo chut, ale vsak dostanu. Mam tam dluh, proto jedu. Mam takovou zvlastni, uzavrenejsi naladu a moc si nikoho nevsimam. Ani se tolik neusmivam, nemam chut vymenovat si energii s lidmi, jsem syta. A klidna, chci samotu. Jarda je ok, pred hodinkou jsem mu na dvacet sekund zavolala, abych jenom slysela jeho hlas, a byla jsem spokojena.
Takova endorfinova injekce, chi. Asi si vecer zase budu cist toho Castanedu, prinasi mi to zdravou meru agresivity a nejsem takova rozlita v citech, preslazena. Dala jsem si na poslech nejaky ambient, mam tu pohodu. Nejak mi nechutna jist, uz asi tyden. Dobre, pujdu si pocist, ted mam chut premyslet. 
Za trictvrte hodinku jedu do baru. Jsem vymalovana, navonena a dobre naladena. Jedine, co mi chybi, je tabak, kourim takovy stary s popelem. Jaj, uz se tesim na pivko. Vcera vecer jsem meditovala a vzbudila jsem se na to, jak mi Vilko preje dobre rano. Usmivala jsem se na nej jak po vrcholu a on me brnkl po nose, chi. Tata mi koupil hennu, ale prijede az pozitri, ja si normalne takhle odvykam od tabaku. Mam tady krasne uklizeno, cisto, a pekne. Jsem trochu nejista, protoze nevim, jestli bude bar otevreny. Jako mohla bych si koupit tabak a mela bych klid, ale radsi pujdu do spolecnosti. Na pivo sice moc chut nemam, ale to treti uz vzdycky chutna dobre, tehdy je uz zaludek omameny. Jdu si sadnout na balkon a zapalit si, nejaka jsem netrpeliva. Jeste pulhodina. Pustim si Nazareth, beru i dva obrazy. Dluh mam ctyri eura, takze mi zustane sest, deleno euro padesat to je na ctyri pivka. Ajoj, drz palec.
Ted jsem pribehla, vsechno supr, jenom Vilko dole, co mi daval veceri, mi povida, skoro jsem ti dal pusu. Vyvalila jsem oci a zacala se smat. Ted je to tady akcni. Mam butylku v kapse, bude se pit Vodka. A v baru jsem mela pet piv. Bavili jsme se o vaznych vecech, o financiich, o politice. Vilko je pritazlivy svou primosti. Ja jdu pit, a poslouchat Boney M, Nightflight to Venus…
Je pulnoc. Dobila jsem ploskacku, vodku. Ted prave jsem byla dole za pecovatelkou, protoze prave ted nam tu zemrel jeden starik, a byla z toho rozhozena, uklidnila jsem ji a uz se zase usmiva tim svym usmevem. Je to strasne hodna zena, mela rakovinu a musela se ucit chodit, a ted vypada jako modelka. Hanicka, andilek ji nazyvam. Pujdu spat, ve ctvrtek bych chtela byt s Jarkem, tak jsem tatu premluvila z navstevy na ctvrtek na zejtra, nemam totiz tabak, vubec. Tak rekl, ze mozna prijede, kdyz se bude dobre citit. Jsem uz groggy, pujdu si lehnout… dnes pet piv a dva deci vodky, mam tak akorat. Vsechno je jinak v pohode, takze fajn. Dobrou.
Ty kokos, jeste ne dobrou. Zaboha nemuzu najit prazdnou ploskacku, hledala jsem vsude, i v kosi na zachode, i dole v kosich. Mam ale dojem, ze jsem ji v jakemsi polobdeni vyhodila do popelnice, kde jsem ji i vyhodit mela, na terasu. Tak je asi dobre, totiz nikde ji nemohu najit. Jdu si jeste zakourit posledni tabak, doufam, ze tata zitra prijede, nebot jsem nuzna a uboha. Jeste si pujdu dat serum na vlasy a rasy, a pak meditovat. Ano, meditovat, nebot diky vecerni meditaci jsem mela hezke sny a krasne rano. Ahojky.
Prave si delam pekny vecer. Uz asi dve hodinky mam na hlave barvu hennu, pod igelitem a zimni cepici. Necham si ji celou noc, at mi vyzivi i zabarvi vlasy, pridala jsem do ni i trochu oleje a skorici. Med nemam, s nim by byly vlasy jeste hezci. 
Byl tady tata, ten mi ji donesl, mam jeste jednu. Konecne mam tabak, cely balkon jsem uklidila od bordelu. Dal mi taky deset eur. Jarko se zitra setkat nechce, nema cas. Tak asi konecne budu zanedlouho moct koupit to eroticke obleceni, potrebuju dvacku. Zitra dostanu deset, takze to by jsem mela, jenomze ja chci jit na pivo. Nejak to nevychazi… no, uvidim, jinak to by mi mel koupit Jaro, je blbej. Nevadi, ja jsem proste v tom vztahu aktivni a absolutne sobestacna. Posloucham klidnou meditacni fletnu, a spolubydlici si uz nevsimam, vubec se na ni nesoustreduju, takze jsem zase klidna. Mam i gumove medvidky… tata se citi dobre, dnes byl vesely a ukecany, byl tady dlouho. Byla prave valentinska zabava, je jedenacteho unora. Tak nam to tam hucelo, to Vilko delal hudbu a svetla, a mrkal na mne. Myslim, ze tam byla i jeho zena, prisla za nim takova zena, mala, cerna, a postavila se pred nej az prilis blizko, cosi mu povidajic. Ten cerveny krk je uz uplne v pohode, hladky a bezbarvy, pomohla mi kosmeticka vazelina. Uz ani nesvedi, takze do jara uz nebude nic poznat a muzu si dat pekne saty. Ted ma byt tepleji, a uz opravdu zpivaji ptaci, uz nejsem tak aktivni a po nervnosti z chladneho nepohodli me ukolebavaji i pres den line zvuky z okoli a mirne, ac uprsene pocasi bez vetru. Za Marcelem, co mi zaleva kafe a ja mu davam cigarety, byla dnes zase mama, nadavala mu a vyfackala ho, zepry je blby a hmka si sam pro sebe. To ma asi nejakou furii, pry ma nebezpecnou rodinu a je rad, ze je tady. Neni vubec nejak moc nemocny a je ke mne prijemny, a to porad.
Malovat se mi vubec nechce, mam spis studijni naladu, ctu o meditaci a po pulroce jsem chvili meditovala, pak mi neletaji myslenky, dobre se soustredim a nevzkypim hnevem pri blbostech. Jsem takova prazdnejsi, ale to mi neubira na vasni, ted u Jarka jsem uz podruhe tak tekla, ze jsem namokrila plachtu pod sebou. Zacinam mit i vic erotickych choutek, citim ji casteji a vic. Jinak pije se tady na domove celkem dost, Betka dva dny po sobe prisla opila a Marcel si da ploskacku asi kazdy druhy den. Pak vykrikuje, hehe. Je tady jedna pomocna pecovatelka, rikame ji Zubata. Je vcelku mlada a ma neprijemny, zlosti podbarveny autoritativni ton, a furt je nasrana. Dneska na ni Maros, co bydli s Marcelem, hrozne oplzle nadaval, protoze mu sprehazela, pobrala a povyhazovala osobni veci. Ja uz jsem ji take vynadala, protoze se mi srala do toho, co mam na stole. Jeji poznamky, skoro povely a reci jsou strasne neprijemne, a to vsem, pocitam, ze za chvili poleti. I Betka se s ni vcera povadila, asi ma problem s kazdym. Strasne je precitlivela na to, jak se k ni chovame a neumi se odosobnit v ramci prace. Takova frustrovana, negativni zenska.
Dnes si budu take lakovat nehty, uz jsou trochu opryskane. Rasy mam z tech ser uz dvounasobne, je to moc pekne. Jdu si zakourit, konecne znova zazivam tu pohodu a spokojenost bez myslenek, zintenzivnene vedomi pritomnosti a dokonalou radost z malickosti. Meditovat prestanu vzdy, kdyz mam uz obdobi otupenosti, nebo vyvijim dost dlouhodobeho usili a potrebuju si odpocinout. Tehdy proste ziju mene kvalitne, vraceji se mi ale vzpominky na zivot s Jarkem, na mladi. To si uziju a pak sup hop znovu do sveho jadra a zdravi.
Jinak vis, co je sranda? Kdyz si ta babka uvedomila, ze s ni nekomunikuju a nevsimam si ji, prestala si mluvit sama pro sebe, stenat nevoli a ochkat starostmi. Proste se tak jenom dozadovala pozornosti a ulev, pomoci a stale neceho, stale by prijimala a ani zbla nic nedava. Ted je odkazana sama na sebe a uz neotravuje. A dost o ni, zbytecne mrham casem a papirem. Konecne jsem, odkdy je ta baba tady, zapalila vonnou tycinku ruzi, at to tady vycistim od toho jejiho falesneho nabozenstvi. Soucit nesoucit, ale ja kvuli ni neprijdu o radost ze zivota. Krome toho, kazdy si zodpovidame za svou karmu a neseme si jenom to, co si zaslouzime. Karmicka nemoc, kterou jsem prekonala ja, vznikla ve mne samotne a nikdo na mne nikdy nebral moc ohled, zejmena rodina ne. Abych prezila, musela jsem se naucit byt silnou, a kdyz vidim slabochy, kteri skemraji a spolehaji se na pomoc od ceho a kohokoliv, zatezujic tak svou neschopnosti jine, dela se mi spatne od zaludku, klesa mi vitalita a stoupa tlak.
Prirozeny vyber podle Darwinova teorie je to, co melo tady zustat, protoze nakonec budou nejvetsi prava na normalni zivot mit jenom paraziti a vredy na spolecnosti. Nevytvori svou zvracenosti nijake hodnoty, jenom nas ostatni budou tahnout do bazin, vyuzivajic nase zdrave a vitalni schopnosti. Takze Buddha byl sice velmi soucitny, ale my, ostatni, co nejsme z bohate kralovske rodiny, si tento luxus spoluciteni nemuzeme dovolit. Nebyla jsem predtim takovahle, ale umrela a onemocnela bych, kdybych dodrzovala opravdu vsechno, co se pise v moudrych knihach. Ty knihy totiz napsal nekdo, kdo ma uplne jine emocionalni potreby, jinou povahu, zdroje prijmu a kulturni vsazenost jako ja. Malokdy jsem nekoho napodobovala. Zajimali mne spis techniky ovladani sve mysli, abych si mohla pak vlastni pravidla utvorit sama. Nejsem zadny rebel, ani protestujici. Jsem spis samorast, ktery se ma rad, ale zdrave. Jak jinak bych potom mohla mit rada „sve“ lidi..? Mam sesty smysl na lidi, a nejvic se oddeluji od lidi, ktere s druhymi manipuluji. Prehlednu kazde pozlatko, fales a divadylko a kdyz se na to soustredim, vidim az do morku duse. Ano, mozna jsem nelitostna, ne vsak kruta. A po tech letech premenovani se nemam uz vycitky, kdyz se nelitostne chovam, bez soucitu. Ja totiz vim, komu soucit musim, a komu nesmim dat.
Chtela jsem byt kdysi hodna a dobra, a zustala jsem osamocena, nemilovana a nestastna. Nakopl me Jarko, ten totiz hodnou zenu nechce. Chce zensky lstivou, energii srsici a stastnou bytost, proto, abych s nim mohla byt, jsem se takovou udelala, chi.
Jinak dnes jsem se posrala z vecere, asi mi ta vodka ze vcerejska otravila vnitrnosti, haha. Vlastne jsem meditovat prestala, abych vubec mela co psat, abych mela nejake myslenky, to vim jiste. Zacinala jsem byt prazdna a vytracela jsem se, takze o mne ztracel zajem Jarko i otec. Jakmile jsem zacala malovat, tvorit, uvedomila jsem si lepe sama sebe, sve pocity a tim padem i potreby. Uz jsem skoro nijake nemela, a zivot se zacinal stavat plochym, nezazivnym, nudnym a az tak me nebavil, ackoli nestastna jsem nebyla. Zacinala mi chybet fantazie, a vubec jsem ztracela zrucnosti v komunikaci i v orientaci v proudu zivota. Chybel mi uceleny nahled na muj soucasny zivot, na mou povahu, a tim, ze jsem se necitila, necitila jsem ani ostatni a tudiz se k nim neadekvatne chovala. Zacinala jsem zit v jakemsi vzduchoprazdne, nepohodlne, odosobnene a chladne existenci. Ted se jenom natuknu meditaci, kdyz potrebuji tyto vlastnosti a stavy na uklidneni nebo rust, ale soustavne bych v nich zit nechtela. Jako mlade se mi velmi tezko zachycovaly me myslenkove pochody, introspekce, na papir. Neumela jsem najit ta spravna slova, a uz vubec ne vyjadrit komplikovanou uvahu. Tohle vse me naucila Zuzka Antares, vlastne je to jiz dvacet let, co se zname a komunikujeme spolu. Je najvzacnejsim clovekem meho zivota, co se tyce meho rustu a vytvareni si prijemneho naladeni. Nemam pocit, ze se svou mirnou hypersenzitivitou jsem sama. Je to dobre, vsechno je dobre.
Je pulnoc, nehty mam uz krasne nalakovane a preschle. Jenom jsem tak premyslela, jak tak kourim na balkone v tricku bez rukavu, proc kleju a proc slovam nepripisuju takovy vyznam. Kdyz jsem se po roce vratila z ciziny, neumela jsem se dobre vyjadrovat, protoze jsem tam nemela moznost mluvit materskym jazykem a tehdy jeste nebyly chytre telefony; i tak jsem na Slovensku nikoho nemela a s rodici jsem mluvila velmi malo – bylo to drahe a ani nebyl moc duvod, mama dlouho nevedela, ze jsem odcestovala. Po navratu jsem byla dost vydesena z tamejsich zazitku a mluvila jsem spis v symbolech – neumela jsem dobre anglicky a naucila jsem se pouzivat jenom jednoducha, zakladni slova. To byl asi i duvod, proc mi na komisii ten duchod nakonec priznali. A jeste k tomu jsem se venovala buddhismu, kde slova neznamenaji skoro nic. Tam jsem se naucila silne pri kontaktu s lidmi, slovnim, nebo i fyzickem, mentalnim, pouzivat intuici. Pak jsem se nesoustredila na myslenky a obsah slov, ale na vyrazy tvare, to byl totiz bez znalosti cizi mentality i reci, nejjistejsi zpusob, jak se vyhnout nedorozumeni, nebo nebezpeci. Tehdy jsem mela podivnou zmet artikulace, mimiky i afektu tvare.
Mluvila jsem pohledy, zvlnenim ust, nebo rukama, a doted umim velmi dobre mluvit mimikou; to je taky duvod, proc jsem Jarka, ktery tezko komunikuje, okouzlila, rekl mi to. Jak jsem se zacala ucit magii, neslo mi do hlavy, jak Slovo muze mit takovou moc. Vyvolava mentalni predstavy, asociace a pocity. A tak, jak jsem byla rozintuictena, se mi postupne velmi fajn zdarilo pouzivat slova. Mnohdy to byla jakoby malba, ja jsem mela fakt originalni jazyk, nekdy tezce pochopitelny, protoze me myslenky byly neovlivneny okolim, byly take komplikovane a az prilis hluboke, jak jsem se setkala s vlastni smrti a taky nemoznosti spolehnout se na muj tehdejsi, nezdravy a iracionalni rozum. Byl plny vplyvu nevedomi, moje emoce zodpovidaly zivemu snu a byly nepochopitelne – vyplouvaly ven z temne casti duse jak se jim chtelo – proste nemela jsem hranici mezi vedomim a nevedomim, proto jsem tehdy mela stesti, ze mama byla stale nablizku.
Ona mi byla dosti podobna, ale umela fungovat samostatne, takze i pres pocit, ze se na ni nemuzu spolehnout, jsme si vedly celkem fajn, i s domacimi muzskymi pracemi a bez kontaktu s muzi, co trvalo asi deset let, jsme nezjancili. Deset let jsem cetla knizky, chodila do prirody a nepila, provadela ritualy a ponorila jsem se opravdu hluboko. Kdyz jsem od mamy odesla, byla jsem vnitrne a lidsky vyzrala, jenomze zkusenosti jsem mela prd, zejmena se vztahy. Ted se to dobehlo, jsem presycena lidmi a jejich soukromim. Z me hluboke introverce se tak postupne, necitlivym svetem a cetnymi pady a selhanimi, stala velka extroverce. I proto jsem tak protivna k citlivym lidem – sama jsem kdysi byla takova. Nevzpominam si uz na ten tehdejsi pocit ze zivota, ale povazuji za dobre otupit citlivost, zejmena na sve vlastni ego. Pak citlivost k lidem a svetu vzroste a clovek muze svetu mnoho prinest. Nenavidim lidi, ktere druhe tahaji ke dnu. Ja, i kdyz jsem byla kolikrat na dne, jsem silila spolu s tim, jak posiluji okoli. Sebelitost je sebevrazda a vede do pekla. Vubec neplacu uz asi tri roky, nejsem vubec zablokovana, ani nic nevytesnuji – neni co, vsim si projdu nejradeji hned a i to sakra neprijemne procitim az do dna. Proste nebyvam smutna ani sklesla, jediny muj neprijemny pocit je hnev a nuda. Uzkost, plac, smutek a bolest ve mne dokaze vyvolat jenom problem s Jarkem nebo tatou, jinak jsem imunni.
Boze, ja jsem si kdysi zatezovala mysl tak vaznymi a narocnymi vecmi, ze jsem se tak vycvicila, ze to, co jiny tezko pochopi a jeste ma z te temy doslova hruzu, ja jenom preletim a i tak mne to nezajima. Vybojovala jsem v zivote velkou, velkou bitvu a ted si ziju moc dobre, vse zle pominulo, uz to se sebou netaham. Otevrela jsem vlastni precpanou Pandorinu skrinku a nocni mury jsem si dodatecne odzila se vsi k tomu prinalezejici nadherou, aby mne uz nemataly, hlavne tehdy, kdyz to nejmin cekam. Dobre, jdu spat, je pul jedne a uz mam unavene oci, dnes hodne ctu. Dobrounkou.
Ach jo…. ja ted lecim babicku. Mnoho sily ji ted davam, povidam o Kristovi, o Jezisovi… byli to krasni lide, kteri chteli, aby jsme by byli stastni. Povidam to ted babicce pri krasne meditacni hudbe a ona si ulevuje slabym stenanim. Dnes jsem ji hodne vynadala za to, ze me litovala, jak mi rikala, za to, ze pry trpim za to, ze jsem ublizila. Ty brdo, a komu..? Jak to ona se svym nemocnym mozkem vi..? Ano, ublizila jsem opravdu, ale jenom jako reakci na ublizeni stokrat vetsi od Tech lidi. Vidis, ja se nad tim zamyslim a neodsudzuji ji, mozna ma spiritualni vnimani. Ted delam psssst, protoze chce spat a prehazuje se, jako obvykle, celou noc. Podali jsme si ruky a byla moc pritulna, ale je hloupa. I ted na ni stale mluvim, aby pekne spinkala, o Bohu a prijemnych vecech, pustila jsem prekrasnou meditacni hudbu. Psala jsem moji Zuzce, zlaticku, co me vzdycky podpori a nikdy nenecha v trapeni. Chce, abych pracovala, takze psani je taky prace, hm. Ach Boze, Terezka se prehazuje, stena, a je nepokojna, tak ji povidam, at mysli na Jezise a pana Boha, jak ji miluje. Zda se mi, ze neveri zcela uprimne, jinak by byla klidna. Mne se to tak dotyka, kdyz je nervozni, nebo stena. Mam tehdy pocit, jako bych ji musela pomoct. Ach, tak jsem se ted dozvedela, ze ma sopl a proto se mrvi. Ona si vykrikne, kdyz ji neco trapi, to je supr. Na Jarka ted nemyslim, on si poradi. 
Ach, ta pica. Musela jit na zachod, ja jsem tady v hlubokem tichu, a ona mi rekla, ze se vzbudila na muj hlas. Jako kdyby tady ona nechrapala, nevzdychala a nepovykovala celou noc. No nic, ma halucinace a ja se vic nestaram, nejsem doktor. Takze vzdycky trpi ten, kdo pecuje. Ano, nemam to zaplacene, neumim to dobre, ale efekt je vyrazny a pozitivni. Proto se tady socialni pracovnice (nebudme zvrhli), ke mne chovaji hezky a s respektem. Mam, mam konecne svoji hodnotu… (V buddhismu to znamena, ze dokazi potvrdit svoje ego). Jarko je opily, protoze jsme vyhrali hokej a pise mi nesmysly. Kdyz jsem mu pro jistotu zavolala, na me krasna vyznani rekl, ze pisu kokotiny a nerozumi tomu. Byl v prijemne nalade. Ale rozumi, jenom ne intelektualne. Nejaka ta slovicka vyciti. Je to strasny blbec, nedokaze pochopit me myslenky, a mne to vyhovuje, protoze citim jeho surovy, nezkazeny cit a osobnost. Muj poklad. Ja tady boha pisu celou mou dusi, vazite si te otevrenosti..? Nemam co skryvat, jsem prefiltrovana skrz naskrz, abych mohla dostat ty hloupe penize na ziti. Uz vidite, ze duchod znamena mnohem vic, duchod je ohrozeni vlastni dustojnosti, jste zarazeni mezi spodinu, ktera nic nepotrebuje. Nezavidte prosim penize, almuznu od statu, nestalo by vam to za to. Vazte si, ze jste svepravni. Ja se nemuzu vdavat… soud to tak ustanovil… nemuzu si vzit pujcku, nemohu nakladat s hotovosti vyssi nez tricet eur… stalo by vam to za tu svobodu, oddeleni od spolecnosti..? Mne to za to stoji, protoze od sestnacti se venuji buddhismu, a chtela jsem zit v klastere. S mou vasnivou povahou mi to nevyslo.
Ale, vulgarne, muzu srat celou spolecnost, protoze uz jaksi nejsem jejim clenem, a to bylo docileno nasilim. Byla jsem pro ni nebezpecna..? Tezko rict, ale kontakty se zahranicim a s pofidernimi kruhy… nebo taky ze tata zacvakal, ab soudni spor dopadl v jeho prospech a nemusel me ze zakona financne podporovat..? Soudni znalec, co mi vystavil neschopnost, pan Strhan, byl vyhozeny z psychiatricke lecebny pro brani uplatku. Ja to seru, to je proste proud zivota, a ja se vynasnazim, aby byl pekny, ackoliv mnoho lidi melo zajem se ochranit pred pravdou. Mama mi kdysi rikala, a cela se pri tom roztrasla, ze muj otec ji kdysi skoro zabil, ve sprse, tak ji z toho bylo spatne, ze mi nedokazala vic rict. Co ji tam chtel hodit fen..? verim tomu, nebot jako dite jsem zazila, ze ji vyhrozoval ostrou zbrani, a ona se zamkla v loznici. Nu, vsechno to pominulo, tata je dedek a uz si na to asi nevzpomina.
Tim, ze sem chodi za mnou, mezi dementy, si zvykl na prirozene projevy lidi a ta jeho agresivni tvrdost vojaka… jaksi odeznela. Ja ho uvolnila, ja se vzdycky postarala o psychickou pohodu pri setkani natolik, ze nemel tiky a cynicke projevy sebeovladani, kdyz myslenky ubihaji smerem jenom k preziti. Ted je to muj hodny tata, mekky, jaka je jeho prirozenost, nemusi uz bojovat, zaslouzi si to. A mama… ach, kdybych ji dovedla pomoct. Jenomze trpi hranicnou poruchou osobnosti a uzkostnou depresii, ale vztah s drahou, kdysi drahou dcerou… ackoliv mela od ni modrin, fialovocerne, na hrbete… ta dcera je tu pro ni… vickrat jsem zkousela se ji ozvat, zadna reakce. Trpici, zatrvzela, otupena a zoufala. Nechci ji nechat takovou umrit, ma dobre srdce, jenom jak se k ni dostat..? A ublizil by ji kontakt se mnou..? Moje jedina mama… odmitava k memu citu k ni a odmitajici muj zivot, protoze nejsem podle jeji predstavy superkrasne a supersilne zeny s posvatnou dusi… Nikdy nevedela, co ode mne chce, umela jen rypat do spiku svedomi a chtela Sterilnost, protoze sama byla znasilnena vlastnim otcem. Takze jsem podle ni mela byt cistsi nez zdrave dite… netolerovala lez, ani to, kdyz jsem ji namisto pul litru vypiteho mleka rekla, ze jsem vypila jenom dva pohary… protoze mliko zboznuju a nemeli jsme penize. Ja se omlouvam, pisu podnapila, gramatika a pismenka mi ale funguji perfektne. Mozna vam neco dam, mozna zamysleni, ze to, co mate, je luxus. A to, ze muzete na sobe pracovat, aby jste byli stastni, a nikdo se do toho nemusi starat. Jdu si zakourit, chi…
No, a ted ze sladkeho zamysleni se zpatky do reality. Za chvili nebudu mit tabak. Mozna, Mozna mi zitra, jelikoz je vikend, jeste daji penize, mam tam uz tusim do konce mesice jenom dvacet eur, a to je trinactyho. V sobotu je Valentyn, pitomy americky svatek, ale Jarko ho vnima. Take Mozna. Takze snad budu mit zakladni potreby. Uz mne nebavi koukat se, jak jsou lidi rozmazleni a stale jim neco chybi… ja mam osmdesat eur na mesic a nechybi mi skoro nic, jenom ten tabak. Protoze taky potrebuji uvolnit se ve spolecnosti zdravych lidi… asi seru na to a budu mit zase mnissky rezim. A Nebudu nestastna, proste to prinesl zivot. Je mi trochu smutno, jsem tak strasne osamela v mych myslenkach, malokdo mi rozumi, vlastne skoro nikdo. Ale; mam tady chlebik, pikantni dietni salam a syr, tak si s knizkou udelam pekny vecer. Lidi jsou hloupi, neni dobre je nasledovat, protoze jsou nestastni. Dnes me v baru dost odmitali, bezduvodne. Mela jsem penize, takze nemam zadnou sekeru, a Vilkovi, majiteli, jsem rostacky rekla, ze je dobry barman. Bavili se s nejakyma sladkostmi z automatu a nikdo mi pri odchodu neodzdravil. Takova osamelost, vis. Kdybych se utapela v tomhle pocitu, tak na lidi delam smutne psi oci. Ale jaj sem silna, tak jim nadale budu davat veselost a teplo. Dobra, jdu se najist, mozna mne jeste napadne nejaka blbost, kterou zde zapisu.
No, uz jsem uplne prizemni, napadlo me akorat to, ze od rana jsem nic nejedla, jsou dve rano a zazila jsem aspon nejake uspokojeni smyslu. Pivo to nebylo, nechutnalo mi, pila jsem ho jenom pro efekt zmeneneho stavu vedomi. Pujdu spat, smutek mi zavira vicka. Ahojky a dobrou nucku.
No proboha, to co jsem vcera psala??? Neni to zase az takove od veci, ale je to hnusne napachle chlastem. Fuj.
Dnes mam takovy celkem fajn den, bylo jedenact stupnu a slunce, byla jsem lina. A… zitra mozna jedu za Jarkem. Uvidi, jestli mu to vyjde, je sobota a bylo by to na pet hodin, jenom ten odvoz. Ach, potrebuji se s nim milovat, spis dusevne, splynout s nim. Zitra bude taky jedenact, tak si davam sitovane puncochy, kratasy a medvedi bundu. Vzdyt mi i tak budou koukat jenom stehna, mam cizmy. Pustila jsem si velmi zvastni „hudbu“ tibetskych mis, je to hluboke, meditativni a kouzelne. Nemam vubec chut na pivo, hnusi se mi. Kdyz si predstavim, ze bych z te horke, trpke chute byla zase debilni jako vcera, touzim jenom po usporadanosti, zdravosti a normalnosti. Stereotypu. Jarek mi dnes napsal pekne zpravy, zitra je ten blby americky svatek zamilovanych. Vlasy mam tmave a dole jsem se dnes zabarvila taky, chi. Ach, mam tabak. Mam dost prazdnou mysl, a to neni ani deset. Vcera jsem to prehnala, tak je ted oblbnuta. Myslim, ze si pujdu radsi cist, meditovat nechci, protoze pak zapomenu na zmeny, ktere jsem uz par dnu zapocala. Az se z nich stane navyk, pak. Mne vlastne velmi nezajima ta milujici cast buddhismu, ale techniky prace s mysli. Ono to pri uspesnem provadeni z toho vyplyne samo, to uz znam. Jenze se pak citim trochu hloupe. Ale znam i to, ze tehdy mi je to uplne jedno. Nejak extra ted netouzim po te blazenosti, kterou cviceni prinasi. Zajima me ted fakt prakticka stranka a vysledky, ktere je mozno dosahnout. Nemam dobrou knizku, do blbosti na vlasy jsem uz investovala dost. Nejakou novou si poridim z knihobotu, i kdyz v teto oblasti dobre autory moc neznam. Ja jsem ale idiot!
Ted jsem si vzpomnela, ze pokud jsem ji nedarovala, mam jednu vybornou, zda se mi, ze je o dzogchenu, ten je perfektni. Ani nevim, jak se jmenuje, ale znam obal. No dobre, driv, nez me zacne brat na spanek, jdu na ni.
Jezis, konecne jsem v teple. Mam zmrzle prsty a je mi dost fyzicky i citove zle. Dnes jsem cekala Jara, je Valentyn, svatek zamilovanych. Neprisel, napsal mi, ze to nevyjde, at jdu do senku. Sla jsem opravdu do baru, pujcila jsem si penize. A ten blbec mi za to vynadal do zpravy v telefonu a rekl mi Sbohem. Tak to uz i ja mam svoji hrdost, nejsem na spagate a furt podle jeho vrtochu. Napsala jsem mu asi dvacet realnych, dost neprijemnych zprav, protoze rozumis, on na mne sere, ale nedovoli mi, abych zila. Mam ho plny zuby a nevim, nevim, jestli to neskoncim. Nevenuje se mi, ale chce me furt ovladat a sledovat kazdy muj krok, to uz neni ani zarlivost, to je fakt psychopatie. Vubec si mne nezaslouzi, vzdyt rekl, ze kdyby mu nejaka dala ponuku, ze to hned vyuzije. Ted ma hranicne zvetsenou prostatu a kdyz mu na ni daji leky, bude impotentni. Ja pro nej ty leky mam od otce, aby Jaro nedostal rakovinu, ale on bez toho, aby mu stal, neciti vlastni hodnotu. Boha, jak jsem na nej nasrana. Tak on to pojebe a jeste obvini mne! Vilkovi majiteli baru jsem uprimne povidala o svych tezkych zazitcich ze zivota, a tekly mu slzy. Kdyz jsem se intuitivne zeptala, co je, rekl, ze si utira oci od unavy. Lhal. Tak se oci neutiraji. Plakal. Je to velmi citlivy a ferovy chlap a ted, na Valentyna mu jeho zena velmi vynadala. Ona je mladsi, plna vasne a tvrdosti, a soucit s druhymi nastupuje tak po ctyricitce. Zhasla nam televize a Vilko zival a uplne se uvolnil, ze nevi, co mu je. Ja jsem vedela, totiz moje povidani pusobi na lidi jako diazepam, tak mne i prezdivali v utulku. Klidne, usporadane a pecujici. Mela jsem dost penez, takze nemam sekeru a vazim si Vilka, protoze ackoli je bohaty a stale cestuje po svete, ma dobre, soucitne a zdrave srdce. Vyptava se sem tam na Jara, a neni s nim spokojeny. Taky mi rekl, ze mozna bych si mohla najit svou spriznenou dusi… Na to jsem mu ja rekla, ze to pujde v mem veku velice tezce, nikomu totiz neverim. Ze vlastne nikoho ani tak moc nepotrebuju, jsem samostatna jednotka. Mne jde totiz vic o cit nez o sex a on to vycitil. Je to velmi hodny muz.
Ano, ja jsem sama. Nemam muze, mam jenom kamarada. Ach boze, Vilkovi tekly slzy… tak jsou i hodni muzi. Za to jsem se mu snazila poradit ve vztahu, jako muzi, jak se dalo. Sice ten dnesni romanticky svatek vypalil uplne jinak, jak jsem chtela, ale byl dobry den. Vilko bude mit krasny obraz.
A ja jsem sice sama, ale zaroven ne – mam tu Marcela, Marose a Palka. Jinak dnes jsme si s Marcelem povidali a pry ma taky latentni paranoidni schizofrenii.
Jenomze on je odtud, ze Serede, a tady je uplne bezne, ze se lidi pronasleduji, a zejmena kvuli mafii a drogam, a v tom, jak mi rikali, Marcel jel. Takze dalsi spatna diagnoza, spis uchlacholeni, aby mel zivot beze strachu, ackoliv je to pravda; ale radsi si myslet, ze mi jebe, nez uvedomit si, v cem jsem plaval. Nechodi ani do mesta, protoze by ho tam zbili, rekl.
No jo, takze na chlapa stesti nemam, ale na lidi celkem ano. Uz jsem se zahrala, hned se lepe citim. Hura, a jeste mam jednu hennu na vlasy! Ani nevim, proc se tak kraslim, asi pro sebe. Uz to neni moc kvuli Jarovi. A to je dobre, protoze se konecne, jak kdysi, smrtelne netrapim. To byly takove stavy, ze kdyz jsem si predstavila, ze Jaro spi s inou, skoro jsem omdlela, realne. Trnuly mi ruce, citila jsem strasnou vnitrni bolest. Uz to nechci zazit, laska bez rozumu je svine. Fuj jaro. At jde s tim svym nadrozmernym prirozenim doprdele. I ja ji mam, i bez prirozeneho porodu, rodove velikou a nechvalim se tim, je to proste normalni. Boze, takove blbosti… detinske. Mozna se i rozejdeme. Debil.
Poslala jsem mu na spik ostre zpravy, protoze uz se mi neda byt k nemu mila. Ztracim k nemu cit. On mne proste ma rad jenom nekdy a jenom trochu. Napsala jsem mu, at jde do pice, a do ktere chce, he. Ja umim byt navzdory me citlivosti velice tvrda, kdyz vidim aroganci. Tak, a ted mu dam prostor, at si zije po svem. Mozna si najde lepsi protejsek, a bude spokojeny. Dost uz o nem, nebo mi z toho jebne.
Je jedna hodina v noci, a ja realne uvazuju, ze zapocnu ten kurs u me Zuzky Antaresky. Penize mi urcite po premlouvani daji, uz je znam. Postup: nejdriv mesto a kolektiv lidi, co zodpovidaji za me finance, konkretne super pani Adamcikova. Ta urcite dovoli. A tady socialni, to uz nebude problem. Vis, co je k podiveni? Ze, ackoliv jsem omezena (mozna i mentalne, haha), vzdy dosahnu to, co si usmyslim. Jestli je to zamer, vule, nevim. Ale vzdy si jdu za tim, a splni se mi to. Ted jsem Jardovi dala stovku, a kdyby jsme se rozesli, i tak by jsem mu jeste dala penize, nejak vyspekulovane, aby nemohl odmitnout. Vyuzivam manipulaci jenom ve prospech druhych, kdyby to bylo neco, co by jim ublizilo, vycitila bych to a nedokazala, ze zasady svedomi. Vubec se mi nelibi, kdyz manipuluji, a umim to sakra dobre. Ty kokos, lidi, ja se vam tady oteviram a vy muj denik oznacite za hnusne, neprijemne dilo. Tak snad ne, protoze manipulujeme kazdej.
Ten animus, co se ve mne probudil a chybne jsem ho oznacila za pravohemisferoveho (je totiz muzsky, levohemisferovy), mi jaksi ubral na srdci a pridal rozumu. Kouzlo okamziku mizi, vic jsem aktivni, ale taky vic nespokojena. Smeruji k cilum, ale ta prostota a laska mi uz chybi. Kdyby Jarko ted slysel moje uvahy, poslal by mne na psychinu. To ale neni vubec nemocne, jenom on je trubka. Absolutne mi nerozumi, ale kdyz jsem s nim…
opravdu mi dodava inspiraci..? nebo ji mam v sobe a on ji jenom dusi? Ja asi vazne nemam co na praci, jen se podivejte, co povidam. Ne, neni to z nudy, ja jsem si totiz svoji celozivotni praci uz odbyla, a stale v tom pokracuju. 
Tu knizku jsem nasla, jmenuje se Bezstarostne a dustojne, a trocha mne potahla do studia a zodpovednosti. Je krasna, text je prijemny a vesely. Za chvili pujdu na ni. Venku je strasny vitr, jeste tam vybehnu na cigu, pak pujdu za Lubkou pecovatelkou, jestli nema jogurt (a postezuji sr ji na Jara), a pak pujdu cist. Napadly mne jeste myslenky, ktere bych zde mohla zachytit, ale uz jsem stara, tak mi to vysumelo z hlavy, bohuzel. No dobre, jde ne Jaro, ale jaro, a snad ho uz tolik nebudu potrebovat… miluji ho totiz. A vim, co je to, kdyz reknu miluji. Boucha mi srdce, tresou se mi nohy a jsem blazena. Oukhej. Jdu studovat, jeste pokourim a najim se. Ahojky a dobrounkou, jsem strasne rada, ze vydavatel mi nemeni me pripitomele vyrazy, chi. Ahoj!
No, nakonec jsem vubec necetla. Na Jara ted vubec nemyslim, nemam chut. Posloucham Ronju a citim se fajn. Vcera jsem ze sebe na nej vypustila vsechnu krivdu a ulevilo se mi. Nemam vubec vycitky, protoze si to zaslouzil.
Obcas se nachometnu na pokoj k Marcelovi, ale je trochu divny, tak se necitim uvolnene. Jsem cistounka, uklidila jsem si tady a budu cist, co jsem napsala, abych opravila chyby. Nevim, vsechno se zmenilo. Uplne postradam cit a mam jenom klidny, objektivni rozum. 
Proc piti dela ze zivota drama..? Chybi mi to drama, co jsem az doposud v zivote zazivala, abych se necitila prazdna..? A neni ta prazdnota potom pouze projev me vlastni prazdnoty..? Uz se citim celkem fajn, pustila jsem si klidnou hudbu ke kave, co hraji v kavarnach. Opravdu citim zmenu, s jarem prisla upne nova, klidnejsi a lehci etapa. Trochu zasnena, uvolnenejsi. Nemusim zit tak intenzivne a porad si vymenovat myslenky a prozitky. Taky musim zisklat vlastni celistvost a trochu se otrast od okoli, byt pasivnejsi. Mozna zitra mi uz donesou nakup, to je fajn, prala jsem si med, mandle, coly a cibuli, tu si zaliju medem. Citim, ze mam jiny vyraz tvare, takovy, jakoby se na mne nikdo nedival, i kdyz mluvim s lidmi. Takovy zevnitr. Neuvedomuju si sama sebe, ale toho druheho. Je zajimave, ze jak toto pisu, poprve se na sebe zameruji, mozna od me tricitky. Nevim, je pet hodin, jdu asi cist tu novou knizku, docela chci na sebe zapomenout, zapomenout i na cas a prostredi, i zivotni situaci, v jake se momentalne nachazim.
No, pocetla jsem si, co pisou druzi, vyjimecne. Tak uz jsem skoro uplne v normalu, mozek se mi vraci do puvodni klidne, pohodove nalady. Mela jsem pocit, jakobych byla na Marsu. Marcel se holil a priserne tady smrdi jeho vonavka, je mi z toho spatne, tak vetram.
Babce jsem rekla, ze soudi druheho, drze a nestydate, jeste na mne byla i zalovat, a ze ma cerne myslenky, horsi, nez ja. Ano, cesta do pekla byva dlazdena dobrymi umysly, spinavy clovek vzdy svali svoje vlastni zlo na zodpovednost jinemu, nejlepe krestanskemu bohu. Ja v sobe dobro prirozene citim, a nemusim se nikomu spovidat. Ted mi rekla, ze me chtela predelat a obratit na krestanstvi! Kurva, tak ona si mysli, ze je lepsi, duchovnejsi a pak rumazga, ze je slaba, haha. Vnucuje se, vtira falesne, no fuj, to je povaha. Ted uz drzi pysk, na me si neprijde. Uz jsem byla za pecovatelkou, at ji daji ode mne pryc, pokud maji kam. Co jsem ja obetni beranek? Jeji spolubydlici ji nesnasela a ja snesu vic, anebo co?
Byla jsem si dolu vzit zakysane mleko, miluji to. Vzdy jim zustane. Tatovi jsem zavolala v uplnem klidu a kdyz jsem se zeptala, jak se citi… uz dvacet minut ma monolog o psovi sve pritekyne a starostech s nim a kyda to na mne. No, uz se vypovidal, posilame si ted vzajemne peknou hudbu, co jsme nasli. 
Jenom si tak pohodove vegetim, vcera jsem tu zakysanku vypila ctvrthodinu po vodce, a vubec nic, ani bolest bricha, ani prujem. Me ocelove vnitrnosti, haha. Reknu Vilkovi, aby mi uz donesl ty Magie od Veseleho, chci se tam na neco podivat. Ma je uz pul roku. Pred chvili jsem cestou na zachod objala Marcela, jenom tak, ten se potesil! Boli mne trochu zub, kurnik. Mne by asi nebavilo koukat na televizi a ztracet se v zivotech druhych, kde by byl potom ten muj? No, zase pauza.
Teda, ja furt neco piji. Dnes jsem vypila dva litry vody, ciste. Furt chodim na zachod, dobre, ze se takhle proplachuji. A moja je opustena, ach… za chvili budou pavuciny, chi. Jarda uz asi spi, je devet. Odpocineme si od sebe, a kdyz to je to prave, tak to vydrzi.
Zpomaluji se, kdyz se o nej nemusim zajimat a byt stale jenom ja aktivni. Takovy hluboky vnitrni relax. Nemusim stale dbat na to, abych vystihla, kdy mu muzu zavolat a psat mu podle jeho nalady a aktivit. Muzu byt zcela sama sebou, nemusim se prizpusobovat. Proste na nej zapomenout. Uz v zivote bych nechtela zit s muzem. Nijakym. Kdyz me opusti, budu mit jenom kamarady, uz nechci nikoho. Vztah jsme vypili az do dna, jsem naplnena. Moc se mi nechce ani malovat.
Zitra je pondeli, napisu Adamcikove na mesto kvuli kursu a v utery vratim Tereze penize, pica, byla se stezovat, ze jsem si od ni pujcila. Ale dala mi je naoko rada, pokrytec jeden, farizej. Je pro mne nula, minus. A pak si chce velice povidat, a ja na to, ze na to musi byt dva. Uz mlci a dosahnu to, aby si mne nevsimala.
No ach. Ja jsem krava pitoma. Ted jsem se na sebe podivala zvenci. Jedna necitliva, nabubrela koza. Precetla jsem si muj predesly denik, podruhe, a nevim co za myslenky nebo stezi postrehnutelne emoce mi vratily klid. Je pulnoc, a jako mavnuti kouzelnym proutkem se zase citim trpeliva a vratila jsem se z toho blbe smrdiciho, ciziho vesmiru zpatky k sobe. Nac stavim neco, nejakou trapnou osobnost, ktera mi je vlastne neprijemna, a v kuzi ktere se citim nepohodlne a nesva..? Nevim, co za vlivy okoli, zazitku a knih mi vnukly takovej blbej napad. Citim ve vzduchu magii, kterou delam sama na sobe. Mozna to udelaly ty nahe nohy v puncochach a minisukni, s cizmama, ktere jsem mela vcera poprve po roce v baru, a ty muzske pohledy a reakce. Opravdu jsem omezena. Pujdu cist, v mysli uz nemam divoky proud posilneny ohnem, jenom vodni ricku, ktera tece v jeskyni. Ahojky.
Fiha, co se to se mnou deje? Dobre jsem spala, zdal se mi hezky sen o spoluzackach ze stredni. Jsem svezi a odpocata. Jakoby se mi zacali otevirat nejake dvere. Zase citim magii, nevim to popsat, udalosti presne sednou na sve misto a nekdy jsou synchronni. Jsem velmi klidna, kdyz nemusim stale sledovat, jak na tom Jarko je. Ale strasne se tesim, kdyz mi uz konecne napise, hnev na nej mne uplne presel. I na starenku jsem hodna, dnes jsem ji sehnala a udelala kavu. Takovy rozdil, predevcirem v citove stoce a dnes magicke vedomi. Napsala jsem na mesto, zda mi dovoli vybrat si ty penize na kurs, ale tak pekne jsem jim to napsala, ze asi povoli. Na zuby budu mit i tak.
Je obed.
Posloucham Pavla Dvoraka – Stopy davne minulosti, miluji ten serial, je jako domaci, rodinna pohoda s tatou. A popri tom uvazuju. Ja vim, ze Jardovi otce umucili a mamu nasli mrtvou v sousedove zahrade, kdyz byl jeste maly kluk. Ja vim, ze osm let stravil v detskem domove, odkud ho pak vyhodili. Ja musim byt pevna; neozvu se mu, nebo uskodim jemu. On bude mit ze sebe spatny pocit, kdyz mu dovolim chovat se takhle ke mne. Ukazu mu znova, ze na to, aby si me zaslouzil, mel by se nejak chovat, na sobe nejak zapracovat. Za jeho usili (a vymakal uz na sebe toho hodne), dostane mne. Nevim, citim, ze dnes mi napise. Ale neni to tak potrebne ted. At si duma, at neni tak zvykly, ze jsem vzdy vesela, prijemna, napadita, a motivujici. To bych ho pekne skazila. Sice v jeho veku uz ne, ale ve vztahu se mnou. On mi rika, ze si zenu vzdy vycvicil. Ach jaj. No se mnou se mu nejaka spartakiada urcite nepovede.
Taak, a prislo obdobi, kdy mam peknych pocitu a stavu dost, zacina prace. Za chvilku zavolam tatovi, at nejsem takova utopena v sobe.

Tak to se pobavis. Studuju si studuju internet. Vtrhne mi sem vedouci nad vsemi pecovatelkami, se slovy: Je, vsimla si si jak krasne snezi? To je pro ni velmi umely projev. Vubec se pri tom neusmivala. Minule, jeste co nam delali gumolin, jsem sedela za stolem dole a brblala jsem. Aby potvrdila svou autoritu, zasla za sloup, kde ji nebylo videt, a hlasite tleskla. Okamzite jsem vycitila tenhle maximalne tvrdy a chladny zpusob manipulace a byla jsem prekvapena, z jeji zla. Odtehdy se s ni nebavim, jenom v patek jsem ji zadala, aby udelali poradek s mou spolubydlici, ze jsem z ni nervozni. (Vcera se posrala i poblvala o druhe v noci na posteli za hromoveho kasle, vzbudila me.) Ze ano. 
Po vyhlaseni o snehu mi oznamila, ze se na porade na tu spolubydlici, Pavliny, socialni, zapomnela zeptat. Vzapeti se mne zeptala : Pujdes se mnou na dvacet minut? Divna otazka, rikam si. Ven? Ptam se. Ne, pomoct mi s pradlem. Ne, povidam ja, rozesla jsem se s pritelem, jsem bez nalady. A poslouchej, stezi potlacila zlomyslny usmev a hlasite rekla : Vyborne!
Zustala jsem ticho a vykulila jsem na ni oci. Dostala tik a pak me jeste vselijakymi habadurami premlouvala. Uz jsem se ji dal vubec nevenovala.
Napsala jsem Jarkovi : Ty se mi uz vazne nechces ozvat..?
Vim, ze staci, abych mu poslala jedinou nahou fotku a bude chtit, abych prijela. Samec – zvire. A ja ne, ze, chi…
Napsal smirlive neco normalniho. Jsem moc rada, ale klidna. Nesmim si v slovech uletet, protoze predevcirem jsem byla strasna, hnusna sopka cynismu. To mne samotnou vzdy znici a rozhazi. Omluvila jsem se mu. 
Joj, jaka jsem spokojena. Ted ho muzu tahat dal. A uz ani moc nemusim, odkdy se venuje domu, naucil se byt sobestacny. A vubec; rika se, ze muz je stary, kdyz ho prestane zajimat vztah se zenou, jakoukoliv. Rekl mi, ze je v asi v prechodu. Nekdy ujedu ja, nekdy on. A vzdy ten druhy chyti odpovednost do hrsti a vede toho druheho. Dost symbioza, ale ne zavislost. Vzajemne se od sebe ucime, co ten druhy v sobe objevil a napodobujeme to. Driv me Jarda velmi obdivoval a prevzal, jak mi to rekl, ode mne vlastnosti, ktere mu dodavaji silu a dobry pocit. Ted se zase ja od neho ucim trochu zmirnit lasku a odpoutat se od nej. Nezijeme spolu, tak je to snazsi. A ten zaklad stale zustava a je z roku na rok pevnejsi a zralejsi. Myslim, ze kdyz jsem byla naposledy u nej, povidal mi cosi, ze by chtel zmenu, mozna ukonceni..? Mel tehdy vypito. Vzdy, kdyz je vsechno az moc pekne, asi se toho boji a chce to znicit, protoze uz kdysi mi rekl, ze se boji byt stastny, aby to zase nezmizelo. Ja to moc dobre znam. Na druhy den, kdyz jsem se ho na to optala, jako dite me s citem napomenul, abych byla zticha.
Ja mu totiz rekla, ze kdyz se rozejdeme, tak mozna zase onemocnim. Rekl na to jaksi falesne bezvychodne a dost uspokojene, ze to ma blbe. Jakoby si chtel znovu a znovu potvrzovat, ze ho neopustim. Ano, potrebuje ve mne predevsim jistotu, zadne romanticke city. Potrebuje zenu citlivou, vyzralou a nezatezujici, protoze, a sice uz to tolik nerika, ma problemy sam se sebou natoz aby o nekoho pecoval. Muj sebekriticky a uprimny vlk.
Fuj, jaka jsem nervni, vypila jsem tri silne kavy a jdu si dat jeste jednu, psat budu pak v noci. Milujiiii ho!
Tak, napsala jsem mu nekolik pritazlivych, smirlivych a humornych esemesek. Jako vzdycky jeho zkusenostni dramaticnost odlehcuju. Napsala jsem mu, at se urazi, ze se mnou manipulovat nebude. Ze ho cekam, miluji jeste vic a nezajimam se o muze, protoze mam sve psani, malovani, hudbu a cteni. Achci klid. Az na ridke vyjimky v nezasadnich a nedulezitych vecech mu vzdy srdce vyklopim na dlan. Potrebuje mne mit citelnou, aby mi alespon z dvaceti procent veril. Nemohu mu hovorit o mych peknych myslenkach o nem, protoze by z toho chytil uzkost a tremu, dost silnou. Nechci, aby vedel, jak ho mam rada a jak do nej vidim. Je to pro nej prilis intimni, takhle se ho slovama dotykat, kdyz se setkava vetsinou s primitivy, i v praci, nechce se rozcitlivovat, pak je slaby. Davam mu cas. Cekala jsem na nej po obdobi odmlky, protoze chtel cas. A vidis, oba mame snahu byti pri sobe.
Boze, ja se teda sama dostavam do rozpolozeni. Vypiju ctyri kavy zabijaky navecer, snidam dva rohliky a pak uz nic, hlavu si turbuju psychologickym rozebiranim meho vztahu. Prave mi napsal super sms : Pice, prestan, mam jine starosti kurva. A ja na to: Tak pracuj. Chudak, ja si tu maluju jak se seznamuje s novou a pritom on se starosti s zivotnima vecma. Jsem opravdu blba, on bojuje o preziti. Kvuli pitomemu, v luxuse pohodlnem premysleni o psychologii vztahu jsem uplne zapomnela, ze mi rikal, ze tento mesic to bude mit tezke s penezi a teda jeho sebevedomi taky utrpi. Jsem nepokojna za nej, nemam skoro vubec tabak, ani kolu, nic. Jdu se najist, mame makove nudle.
No, uz se alespon hladem netresu. Ja u nej ted citim omnoho vetsi bezpeci a cit ke mne, ktery uz neni takovy viditelny. No, dobre to je, az perfektne. On je strasne silny, ze psa – tulaka se stal skoro az distingvovany a decentni, slusny pan. Jsem na nej strasne hrda, ach. Je to nejenom jeho, ale taky me vitezstvi. Uplne se mu zmenila povaha. Zacina byt vnitrne jeste hezci, diamant se uz napul vybrousil…
My jsme teda pekni partaci. Asi nema penize, tak jsem mu napsala, ze mu dam deset, jestli chce. Zitra mam, ale to bych nemohla bud vratit Tereze, koupit si tabak, nebo jit na pivo. Takze misto moznosti udelat jednu vec ze tri bych udelala jednu ze ctyr.
Prvni misto Jarda, druhe tabak, treti Tereza a pivo kaslu, nemam naladu na veseli a plytke reci v baru. Mozna je Jarda takovy proto, ze ztraci jistotu v existenci a potrebuje, abych byla aspon ja na svem miste. Tak to pro nej udelam, at se dobre citi, vzdyt ja budu mit uz jen z toho pekne dny a neco si vymyslim, co me potesi. A bude nam obema lepe, juj. Velmi dobre se ted citim, tak mi zase ozila radost a emoce, pustila jsem si Dead cand dance a jeste mam spacky s tabakem. Piju k nim studenou vodu z vodovodu, ale jsem si pochutnala na veceri, Terezu si nevsimam, tak neotravuje. Tenhle pocit znam, dalsi zazehnane nebezpeci, dalsi smir, dalsi male vitezstvi, a mam pocit, ze ziju. 
Ted se mi zase vybavuje minulost s Jarkem, kdy byl natolik tvrdy a kruty, ze kdyz jsem mu rikala, at mi nenadava takove strasne veci, ze mam srdecni tachykardii a asi omdlim, pokracoval v kriceni na mne a rekl, at se nebojim, ze kdyz odpadnu, tak tu sanitku zavola. A bude to pry moje chyba. Taky kdyz mne bil, byl opily, ale i ja. A vymyslel si historku, kterou mi ted nedavno rekl. Totiz ja jsem zavolala policii a pan se mne ptal, jestli jsem neco pila. Ja ze jo, a Jarda zacal vykrikovat, ze jsem nadrogovana, ze jsem uzila xanax, coz byla pravda, abych mela na nej silu a nervy. A Jarda si ted vymyslel, ze policista mi rekl, ze nevidi krev a ze jestli chci jit do basy. Kdyz jsem Jardovi rekla, ze si to nepamatuju, zekl, ze jsem byla zdrogovana xanaxem a nepamatuju si to proto. Ja ho mela na predpis a je to opravdu mozne, jenomze ja znam Jardu; on si dokaze vymyslet takova fantasticka a logicka obvineni, ze me to nekdy desilo. Je strasne vynalezavy, az to ja, co jsem celkem sikovna, nemuzu pochopit – jak to dela v tak kratkem case..? Dela to kvuli tomu, aby ho to sexualne vzrusilo, protoze kdyz jsem mu na takoveto utocne a filmovym tonem akcnich hrdinu podavane informace rekla, ze ma halucinace, usmal se velice sarmantne, a rekl, ze jsem nikdy nepotkala takoveho vyjebance, jako je on. Tehdy mel tez vypito. A pak se chtel milovat.
Zavrcela jsem, a sice jsem byla ochladla a trochu rozplakana, ale pak jsem jenom matersky pokroutila hlavou, usmala se velkoryse a prijala jsem ho. On by mi totiz po sexualni strance ani opily nikdy nedokazal ublizit, jedine milovani za tech deset let nebylo bez citu z jeho, ani moji strany. Nekdy ale, kdyz jsme spolu venku mezi lidmi a jdeme na misto, kde se citi sledovany a kde se vsichni chovaji slusne, ma takovou tremu, ze se fyzicky roztrese. Tehdy ho objimu, zertuju a delam ze sebe saska, aby se uvolnil. A zaroven to musim delat tak, aby nezjistil, ze to delam kvuli nemu, jinak by tremu chytil jeste vetsi. Jeho imaginarni, myslenkovy, fantasticky a urcitymi predstavami a emocemi podfarbeny vnitrni svet velmi kontrastuje s prostredim, na ktere neni naladeny, a kde vladne chlad, odbornost, „uroven“ a falesne masky. Jarko se tak, jako ja, velmi zle pretvaruje. Uz se trochu otukal a umi nasadit neutralni tvar, aby nebylo videt nitro, ale neumi s ni moc mluvit a vystupovat.
Lide, zejmena zeny, pritahoval, rikaly mu, ze je tajemny. Jedna mu dokonce rekla, ze je nejhezci kluk ve meste, a chtela ho i jedna modelka, on vsak nechtel ji. Na diskotece si vzdy nasel stydlive, chude devce, okouzloval ho, a pak ho nechal tak, a smal se, kdyz odchazel, z rozmaru, ne zlomyslnosti. Mne to chtel delat a udelat ve vztahu taky, ze mne opusti, jenomze se mnou to tak otraslo, ze se o mne trochu zacal bat. A tehdy se asi poprve zacal trosku starat o zenu jako muz, dotehdy byl v postaveni gigola u starsich zen, a byl rozmaznavan. To, co mu chybelo v detstvi, blizkost, laska, mama a cit, mu potom kazda z jeho zen, zoufale zamilovana, vynahradila. A on je opoustel. Ja jsem ale carodejka a uz ani nevim, jak jsem to udelala, ze se mnou zustal. Mozna to, ze jsem se k nemu chovala rovnocenne, myslela citem i rozumem soucasne, a perfektne komunikovala. A libi se mu, ze silham, a ze nekdy vypadam jako postizena!
Chi… Asi potom neciti takove ohrozeni sebevedomou zenou, ale spis citi vetsi blizkost, lidskou, uprimnou. Ma cit umelce, bez prehaneni. On uz svuj boj se zivotem vybojoval, uz je skoro za vodou. Ted nema jiskrivy, jako kdysi, ale klidny a vnitrne pozorujici pohled, klidna gesta, moc zapomina, pomaleji reaguje a celkove se jeho zivot opakuje v stalem stereotypu, coz mu dodava pohodli a jistotu. A to mi velmi vyhovuje, dava mi to pocit domova. Jeho nadavani na svet me uklidnuje a dostava do reality, jeho nadavky zmirnuji moji prehnanou slusnost, mekkost a pestuji odolnost a stesti, ktereho prozivani senzitivita branila uzkosti, nesmelosti a nejistotou. Misto paniky si podle jeho vzoru zacnu osklive klit, a misto place se nastvu, z ceho po odezneni hnevu vznika vesela, bujara nalada a smich. Ano, proc bych se vytracela placem, kdyz se muzu presadit, a zvetsit bojovou schopnost Ja na vyreseni problemu vztekem..? Chi, jaketo nesmysly tu ja placam, jak mne napadaji, tak je zapisuju. Ale musim si dat pauzu. Mam asi patnact papirovych deniku psanych svym vlastnim, vytvorenym pismem, a umela jsem je psat neuveritelne rychle, v kazde situaci a prostredi, s odstupem emocii. Vzdy jsem snila, ze je jednou vydam, kdyz budu stara, protoze me zazitky byly opravdu zajimave. Jestli se k nim dostanu, kouknu se na to. Prozatim si musim vystacit jenom s mymi uvahami a nezazivnym zivotem, jaky vedu ted. Ale stejne se ted venuji jinym oblastem pozorovani a ne prkotinam, jako v mladi, chi. Jesteze jsem ztratila za tri roky blok a naucila se vnimat pocitac a psani na nem bez toho, abych se citila neuvolnena, pred elektrickou masinou s neprijemnym, modrym svetlem, s odstupem a neprirozene. Jezis, ja musim jit curat, nebot to uz vazne pustim.

Pustila jsem si, ne moc, ale Gymnopedii od Erika Satieho, chi… Jakoby jsem byla osamela nekde v domku na konci vesnice, pri lese, a babusila se v perinach v jedne izbe se sporakem, kamnami a kobercem… a hlavne sama, bez spolubydlicich, ti znici vzdycky vsechno kouzlo a nemuzu se ponorit do vnitrniho sveta, kdy vsechno kolem zmizi. 
Joj, jsem tak vyrovnana… i veliky vykyv zvladnu za jeden den beze zmeny a pokracuju. To mam jeste pozustatky z houzevnatosti v mladi, joj, uz bych se do toho obdobi, velmi tezkeho, vratit nechtela.
Konecne mam zase sama sebe, tu, kterou mi na starem domove ponicili. Chce to trocha prace, nezustavat na miste a byti flexibilni. Tak vidis, tahle situace s Jarkem mi pohla ohniskovym bodem v energetickem tele, od ktereho zavisi nalada, mysleni, nahledy na zivot a tak, a kdyz se to stalo, okouzlily mne uplne jako ciste, uvolnene dite, zavyjejici vlkopsy na videu, ktere jsem videla. Mela jsem skoro husi kuzi, jak plakali, az stastne, kdyz projevovali netrpelivost a stesk za pecovatelkou, ktera odesla po jidlo pro ne. Vzdyt i u lidi laska jde pres zaludek. Tak Jarko se takhle otevrel svetu… jak jsem spokojena.
Pujdu si dolu jeste neco od Zuzky pecovatelky vyzebrat, ja chci zakysanku! Vzdy, kdyz jsem v pohode jako dite, dostanu chut na mlsani. I Jardu to pri mne vzdycky chyti. Kdysi jsme soutezili, kdo je tvrdsi a kdo toho vic od druheho snese. Nakonec jsme byli z toho vzajemneho spontanne se vynorujiciho ublizovani totalne unaveni, Jarda strasne touzil po klidu a i ja, mela jsem potize se srdcem, dostala jsem na dva roky astmu a potila, funela a trasla jsem se od vycerpani jako osika. A na rok mi zmizel menzes. Ja se sice tresu od detstvi, ale tady, v tomto domove, mi to poprve preslo, ruce mam klidne a uvolnene, tresu se jenom kdyz jsem v stastne euforii, to byva zejmena pri Jardovi, a on se mi pak smeje, ze jsem alkoholicka. V mladi jsem se trasla velmi, velmi, a stydela jsem se za to, vsimali si to i spoluzaci. Neustale napeti, strach, emoce delaly sve, kolikrat jsem se v placi trasla zimnici. Mama vzdy rekla, jdeme si popovidat, a byl to strasne kruty rozhovor i pro dospeleho, natoz pro dvanactilete dite. Dostavala jsem v placi hystericke zachvaty, a o to vic mne vydirala, smala se mi, a porad rikala, ze jsem slaboch, jako muj otec a pry co jsem mu o ni rikala, kdyz prijel na navstevu. Mohli jsme se setkavat jenom na chodbe za vytahem, domu ho nevpustila asi sedm let. A ted uz nemam co plakat, chi, vycerpala jsem celozivotni zasobu. A jsem rada, ze s doktorkou jsem nikdy o nicem nemluvila, nezduverovala se, nenechavala si poradit, nepovidala ji sve problemy. Strasne jsem ji za cely zivot flakala, nakonec jsem ji uz jenom volala, aby mi predepsala muj lek na vecer a to bylo vsechno. Takze uz asi sest let jsem si s nikym, krome otce, Jarka a Zuzky duverne nepopovidala. A to je vic, nez dost, dikybohu.
Doktori radi pitomosti a neda se s tim realne zit, je to umele. Z cloveka udelaji zeleninu. Znici ho, jeho osobe vytvori novou identitu, ktera se rozpadne pri prvnim setkani s realnym zivotem. Pojidani celkem fajn leku (tedy drog) totiz az takovym nicivym neni; nicivy je sebeobraz cloveka. Nastoupi komplexy, mnohdy je uzkost, deprese a sebeposkozovani v anamneze vyvolana pouze pacientovym pocitem selhani, frustrace a uplne zbytecnosti a menecennosti a z tim plynoucimi komplexy, socialni fobie vznika jako reakce na vyrazeni z normalni spolecnosti, paranoia na vmesovani se a posuzovani doktora do soukromych, intimnich a hluboce ukrytych, tajnych veci cloveka. Je ale v tomto smeru lepsi doba, zaciname se podobat zahranici. Psychicke potize jsou po situaci s Koronou mnohem beznejsi, na skolach jsou psychologove, mladi lide radi povidaji o svych problemech, nebot ta primitivni, pomlouvajici, kruta totalitni generace uz do jejich zivota nezasahuje; nerozumi jim. Proto mam i ja moznost vam tohle psat, uz to neni takove vyjimecne a nebudu mit pocit, ze se na mne bude chodit koukat cele mesto do klitky hanby jako na opici, jako kdysi, chi. Podminky, ktere jsem na svych bedrech nesla v mladi, jsou dnes bezne, a zrazu vsichni lamentuji a maji sesle, strhane obliceje. A ja jsem taky takove zvladala, velmi brzy, a presto mi je fajn a porad se usmivam. A ten usmev neni prosba o prijeti. Ten usmev nezakryva smutek, ani nesmelost, ani uzkost. Usmivala se porad moje mama i tata. A vzdy jenom tehdy, kdyz to bylo uprimne. Kdyz se hnevali, byl hnev videt v cele jejich osobe. Tak mi to dali jako dedictvi, a je to krasnejsi, a hodnotnejsi, nez dum, odkazany v zaveti. Kaslu na dedictvi, mama mi stejne nic neda a asi uz to tak melo byt, ze tata ano. Vubec na to nemyslim, je to pro mne nic. Jen at jsou tady, treba i vecne. Jdu si po ten jogurt, at mam nechtenou, nutnou konverzaci s pecovatelkou za sebou.
Byla zlatounka. Manzel ji, chuderku, podvadi. Taky se neumi pretvarovat, nekdy je na nas odporna, ale je velmi lidska, stihla, hezka a malinka, asi padesatnice. Pomaloucka, trochu blba, na vsechno se pta a ze vseho si dela srandu, tedy z nas, ale jako kamaradka. Takova divka. Je tady jiz dvacet let, si predstav. Mam dve vajicka a presnidavku, mnam, dala jsem tomu po ceste zpet pusu.
Vsimla jsem si uz davno, ze kdyz nejsem v kontaktu s Jarkem, jsem odmerena k lidem, citim se vic ohrozena a do vztahu s nimi se vic vkladam. Mam pocit, ze vic musim hajit svoje Ja. Jeste jsem takova blba, ze nevim, proc tomu tak je. Beru se tehdy vazne. A mozna pri sobe, i kdyz nejsme telesne spolu, porad z posledniho kontaktu citim jeho naladu, kde je a jak se ma.
Kdyz jsme se s Jarkem seznamovali a ja si vsimla, jaky je (ackoliv jsme byli desne zamilovani, zadna ruzova romantika to nebyla, bylo to na nedlouho nalezene stesti a bezstarostnost, moznost otevrit a uvolnit se, kazdy ze sve samoty), tehdy jsem si povedela: Tenhle muz mi pomuze v mem usili zbavit se me vlastni dulezitosti. Cetla jsem tehdy hodne Castanedu. A podarilo se, i v praxi jsem si dobre procvicila tohle umeni. Ne, nehrabe mi, ja jsem vdecna za ty lekce. Zmoudrela jsem a vycistila se. Predtim jsem tak spokojena vubec nebyla a borila jsem se sama se sebou. Nalepilo se to trochu i na nej a ted uz mi ze zlomyslnosti a zavisti nepokazi dobrou naladu, ale blaznime se spolu. Casto ho umim rozesmat. Totiz Ja mu Nezavidim nic. Jen at si dozene, co zameskal kdysi. Je to uz zkroceny vlk, az jsem se, uff, z toho spotila a mam od nej zlomeny malicek, chacha. Vychazi si i s dalsimi psy, na ktere predtim vrcel a napadal je. Za fenami uz tolik neslinta a i to chveni z otevreneho prostoru prestalo. Do svorky zapadl, ted se feny, ktere se ho predtim baly, lepi na nej a jsou na neho zvedave, porad ho ocichavaji. Jardu to tesi, ale jenom vrti kamaradsky ocasem, tlamu ma stastne otevrenou v usmevu s visicim jazykem, a pak pobehne za mnou a slintani vyuzije na dobre traveni pri zrani. Ve svem vybehu se chova panovite, vzdy chce byt vudce, ale vetsinou roste a je toho schopen, jenom kdyz ho pripadni navstevnici olizuji nebo skuci strachem. No a dost, mela bych jit spat, je jedna. Nekdy nemam soudnost, ale to vis, tady soudnost nema nikdo a musim se spolehnout na svoji vymyslenou normu chovani, nemam se komu prizpusobit. Je lehke splynout s davem a napodobovat ho, tu ale neni koho napodobovat, musim se spolehnout absolutne na vlastni usudek o primerenosti situace a norme. Lidi venku chteji vyniknout neobycejnosti, ja tady se snazim o obycejnost. Jaky paradox.
No, uz mi dosla nit, snedla jsem vajicko a tak se uzemnila. Jdu cist. Dobrou!
Proboha… cetla jsem muj vydany denik spred dvou let. Cista hruza, nesouvisle, preskakujici myslenky, nizkost a prazdnota, rozpadla osobnost. Ne, nebyla jsem nemocna, ale furt mne nekdo rusil a jeste jsem se neumela dobre, vlastne vubec, vyjadrovat. Vzdyt to je strasne nedavno, jak je mozne, ze ted jsem uplne jina..? Tam me cpali i injekcemi a leky, ted mam jeden. Doktor mi tam rekl, ze kdyz chci prinavratit pravni zpusobilost (je mozne o to pozadat), nikdo me nebude poslouchat, protoze to mam chronicke. Svine, ja to chronicke praveze nemam. Kdyz tam zjistili, na pitomem zahori, ze mame vlastni mysleni, hned nam nasadili dalsi leky na utlmeni, a nebylo to jako reakce na agresi nebo nemoc. Kdyz si odmitl, poslali te na leceni do Pezinka, kde te donutili jako v base, mne jenom rekli, ze si musim zvyknout na krivdu od lidi i domova. A nic, jezis, to byl tehdy zivot. Jsou tomu jenom dve leta a zda se mi to strasne davno.
Je to vubec mozne, ze stat nici takto celkem v pohode lidem zivot..? Neni to trestne..? Zneuziti postaveni, doktor Rado, co si myslel, ze kdyz na mne zahraje levne divadlo, tak mu uverim jako ti ostatni, co tam byli v prisernych stavech a co je bezny clovek nikdy nikde neuvidi, a delaji z nich horory a tabu..? A zase mam, za ty tri roky, sebejistoty a autonomie vic, nezavislosti na prostredi. Ach Boze, ja snad nezazila jenom manzelstvi a basu. Ted uz jenom dotahnout to k normalni komunikaci, primerene a bezne venku. A ja jsem nespokojena s babickou. Co jsem uz zapomnela, kde jsem byla? Ne, to je alergie ziskana tam. To prejde.
Ach boze, jak mi je dobre… Na dobre se lehko zvyka, jenom pamet nesmim mit deravou. Jsem pitoma.
Ted mi trosku vyplavali trpke vzpominky na rodicu, jak se mne uz v mladi chteli zbavit, jak si chteli zit sve zivoty. Reditel skoly jim vynadal, ze si mne pohazuji jako horkou bramboru, a ja litala z domu jedneho k druhemu. Kazdy jim nadaval, a ja se jenom stydela, kdyz jsem s nimi nekam sla. Jak se o mne tajne, septem bavili za dvermi, jak mama volala do utulku a vedouci ji rekla, ze ji nechci videt, a musela ji to opakovat. Byla jsem pri vedouci, ale ta se jen na mne podivala a rekla to, ja jsem s ulevou mlcela. Konecne. Konecne nekdo netvrdi, ze jsem nemocna a zla. Jak mame volali z internatu, kdyz mi volala, ze se jde kvuli tomu, ze nestuduji, jak chce, otravit plynem, ze uz si ho pustil. Ja jsem jenom letela na vlak za ni, rovnou ze skoly, ale uz na stanici mi prislo trochu mdlo, tak jsem se vratila na internat. A kdyz ji teda volali, dramaticky oddechla: Pche!! A polozila. Mela jsem jit radeji od detstvi do domova. Jak tata, kdyz mi chtel vynadat (vetsinou za beznou nezkusenost a nemoznost jednat jinak), vysel se mnou na dalnici, zuril pri rideni, triskal do volantu, jeho ruce na mne hazely, jakoby mne chtel uderit. Vedel, ze se budu bat, ze havarujeme, a budu zticha. Vzdyt kdyz se kdysi hadal s mamou v aute, rekl ji, ze to naboura do stromu a zabije oba. Ach Boze, zapomnela jsem na tatovu povahu… na jeho strasnou, halucinacni, inteligentni, nasilnickou a zurivou, podrazackou, zakernou naturu. Ted uz zustal bez mamy jenom hodny. Ale trvalo mu, kdyz uz ve mne prestal videt mamu a prirovnavat mne k ni. Mama zase videla ve mne otce, takze mi to furt vyhazovala na oci. Vzdyt mne nechtel ani jeden. Byla jsem velmi inteligentni, prima a kriticka. To je stvalo. No nic, nic moc tema na noc. Uz je to pryc a v zivote se to nevrati. Jardo je oproti nim suviks. Oproti jejich zlu.


Ach, a zrovna ted uz nemam, ale vubec, tabak. Pustim si radsi tu gymnopedii, ja jsem tak stastna, ze mohu byt sama. Pricina potizi uz neexistuje, ted jenom vypustit hnis a rany zasit. Nebo uz se vstrebal..? Jak jsem to kdysi delala Jarkovi. Nejsem jeste tak stara, abych nemela pred sebou jeste spoustu prace, zivota a peknych dni.
 Tak, a ted k tomu velkemu tajemstvi a dlouhodobemu utrpeni meho detstvi.
Nevim, kdy to zacalo, pocitam ve veku asi ctyr let. Vzbudila jsem se uprostred noci se strasnym, hysterickym placem, a dodnes si dost dobre pamatuji ten des uvnitr, neskutocnou paniku, poceni, a zoufalstvi. Pamatuji si take mamu, ktera me porad utisovala, klidne psstkajic, jeji silne objeti, kolebani a hladeni, pusy na licko a hluboky, tichy hlas. Ja ale nemohla prestat, tak jsem se pozdeji od ni dozvedela, ze jednou mne profackala a pak bylo dobre. Jaksi jsem kdesi tehdy plavala v predstavivosti, a obrazy okoli se mi jevili jako kdyby byly zlozene z nekonecne malych tecek, mikroskopickych, a ztracela jsem perpektivu, jakoby v jedine te tecce bylo moje zorni pole. Fakt to neumim dobre popsat, uz si to ani moc nepamatuju, desy prestaly, kdyz mi bylo asi devet. Mela jsem pri tom pocit, jakoby me ruce byli tenounke a spicate, musela jsem s nimi pohnout, aby se ten strasny pocit zmirnil a abych se nedostala do zoufalstvi. Ty pocity se opakovaly, kdyz jsem si i pres den, kdyz jsem byla z neceho ve stresu, predstavila, napriklad, ze polstar visi na nitce, na vlasu. Nebo ze na vlasu visi cely barak. Tech divnych predstav a pocitu bylo hodne, ale uz si to vubec nepamatuju. Mela jsem tak zivou fantazii, ze jednou, kdyz jsme sli u babky spat pod duchny s perim, velike, teple a mekke, na zavesu s kvety jsem uvidela ziveho zajka. Az kdyz mi mama rekla, ze to je jenom tvar kyticek, a ze to tak vypada, uverila jsem. To mi bylo asi sest. Kdyz ted uvidim obal nebo ilustraci z jedne z mych pocetnich leporel, detskych obrazkovych knizek, nebo obal platny, je mi nadherne. Jednou, a to mi bylo sestnact, jsem se v lese rozplakala od nadhery, kterou jsem videla v jesennim lesnim zakouti, protoze se mi spojila s obrazkem z knizky Malovana abeceda, a doma jsem prekotne onen obrazek v knizce mame ukazala. Nerozumela mi, koukala na mne, a dala mi najevo, ze jsem nenormalni. Vic se me radosti a pak zklamani nevenovala, byla jina. Kdezto tata toto chapal. Mozna, kdybych vyrustala s nim, jsu perfektni malirka, jenomze bylo by mi dobre..? Asi ne. Jo a taky v deseti jsem strasne jistou dobu touzila citit, co citi lide kolem mne. Nevim, co me to napadlo, v deseti??? 
Opravdu uz jdu spat, jsou tri. Ahojky.
 Ted jsem prisla z baru, bylo supr. Dozvedela jsem se, ze majitel Vilko je uz dva roky rozvedeny, se zenou se uz tyden nebavi. Rozvedl se kvuli ochrane ji a syna, protoze resi problem, soudni, s jednim clovekem. Je to zlate srdce. Tak jsem se uvolnila, a mne to taky prospelo. Uz jsem dve hodiny po, proboha, Jarko, kdybych mu tohle napsala, si mysli, ze jsem s nekym spala. Dozvedela jsem se, ze ta pani, se kterou ma spolubydlici bydlela a dali ji pryc, ji nazyvala Upir. Takze vubec nejsem nenormalni. Ja si s ni poradim, ma tak nabubrele a sobecke ego, ze proti mne nema sanci. Je nehorazne lina. Ted jsem ji, kdyz si uz dovolila opakovane me soudit, dala co proto. Jiste se sla stezovat, ale posira se a pecovatelky ji nesnaseji a nadavaji ji, takze podle mne pujde na becko, kde je neustala opatera. Je to opravdu velika svine a vim, co rikam, za muj dosavadni zivot. Ma jenom sedesat a neni mentalne drbla, jak se tvari. A nepochybuju o svem usudku.
S Jarkem supr, kdyz jsem mu napsala, ze se s nim chci milovat, napsal mi : Jebe. To znamena ze je vytizeny a stezi zvlada sam sebe. Takove ujistujici, harmonicke a citove – eroticke zpravy jsem mu napsala, ze se asi bude delat, jo, poslu mu fotku, jdu na to.
Jo, neodepsal, myslim, ze pije, nebo s nekym neco vybavuje a nema cas. Je asi mimo, protoze lehce spadne do iracionality. Telefon mi nezveda, ach boze, doufam, ze se neciti spatne, ale pokud ho znam, tak zije a mne ma jako jistotu. Ja piju borovicku, fuj, nemel Vilko vodku, ale od te borovicky se to neda rozeznat, je to porad ten stejny hnus, ktery, ale privola pekne a napadite myslenky. Kdyby tady ted byla Tereza, uprene me sleduje svym nemocnym pohledem a v duchu mne nenavidi, citim, ze mne nenavidi, a to jsem chtela. At mi da svaty pokoj, ona je sice starsi, ale nezna vubec zivot a neni obita a vytezena, jako ja. Jenom at se v noci nezadrhne s tim neurotickym, nemocnym kaslem, haha. Fuj, jaka jsem hnusna, kdyz se ocitnu v pritomnosti zlejch lidi. V baru jsem zarila cistotou, slusnosti, jemnosti, protoze jsem mela nac reagovat, na zdrave, silne a harmonicke lidi, kteri si svou silu udrzi a netrapi se spolecnosti. Tahle spolubydlici je odpad, je mi z ni zle. Tak nakonec asi hodnota cloveka nespociva v jeho chovani, ale v tom, jaky je, co da druhym a jak obohati svet. 
Ted jsem sedela v mrazu na balkone a myslela na brachu, to mi dodava silu, posloucham i Depeche. Tak jaka pedofilie, jake zneuzivani..? Byl to dlouho muj vzor. Co jsme incestni rodina? Ne, nemiluju ho, je to jenom muj normalni bratr. Pedofily bych zabila, ale on neni uchylny. Jenom se potreboval rozvijet, a davat lidem sve znalosti, svoji inteligenci. A je strasne introvertni, precitlively. Neni nemocny. Jenom se prilis spolehal na druhe. Jenom byl ke svetu a taky k sobe prilis jemny.



Jaj, Jari psal, taky jsem s nim volala, a rekl mi, ze neni pubertak… ze jsem moc romanticka. Byl velmi nervozni a uprimny, a topil, slysela jsem kachle. Jenom jsem se rozcitila, pisu mu jeste hezci zpravy, ale uz malo. A poslala jsem mu to, co ted posloucham; italske pisne z osmdesatych a devadesatych let. At v sobe odlehci tim, ze probudi romantiku. Byl supr, nahnevany, a presto nezny, podle jeho moznosti. Strasne ho miluji, ach boze, to je uz nemoc. Ale on to nevi, ani mu to neprojevuju v syrove podobe. Moje slunce, muj mesic, muj vesmir…. 
Byla jsem dole, za pecovatelkou, vyprosit si jidlo, a ta, holka mlada, Nikolka, co trpi tetanii, a podporuji ji, mi dala tlacenku, salam, sladkou tycinku a puding… Akorat na muj alkoholicky hlad ted. Je mi strasne dobre… Jarko je muj a ja jeho. Otec je celkem v poradku, a ja pracuju. Pro lidi… 
Dnes jsem harmonicka, vstricni a jemne sarmantni, jako vzdy, kdyz mi muzi projevuji sve sympatie. Vilko, majitel, se mne jemne dotkl, kdyz mi ukazoval, jak si mam na mobilu najit film. Uz ho beru jako muze, ne jako kamarada. Povidali jsme si o sexu, co jsou to pilulky, kolik stoji kurvy v bordelu, proc muz muze jen jednou a zena vickrat za sebou…. mel z toho velmi veselou a uvolnenou naladu, a ja rekla, ze i tak to ma kazdy v mysli, jenom je to spolecenske tabu, a z toho tabu pak vznikaji uchylky. Zase mi dal na sekeru, a rekl – Co mi jine zustava? To bylo strasne romanticke a musela jsem se drzet, abych se uplne neuvolnila. Jake to ja hodne lidi mam kolem sebe… a tady, v „bilem“, (praskovem) meste je jich tolik. Kolik je bordelu a spiny, tolik se najde protikladu, slusnych a poctivych lidi. touzim ted po Jarkovi, ale bude z toho akorat tak sneni. Nemam chut se se sebou hrat, to je na nem. Cela jsem zvlacnela, Jariii..!
Jako ted, j ejedenact hodin, se tresu zimou, nekdo mi sezral vecerni pudink, (vzdyt krome Marcela tady nikdo nebyl a Marcel nekrade), strasne, ale opravdu velmi me boli hlava z piti. Kdyz jenom piju a snim, tak neboli, jenomze ja ted extra premyslim.
S Jarkem, DikBuh, vsechno perfektne.
Jezisi, mne je strasna zima. Jako vazne mi nekdo sezral ten pudink. Pujdu asi spat, kdyby mne nebolela hlava, tak jeste pisu. Ale koukam, ze uz mi chybi jenom par stran do dvestestovky, to vubec nevim, odkud se vzalo. Zitra te, denniku, dopisu, a pak se muzou lidi koukat, jak divne muze dopadnout jedna zena, chi, no dobre, ja uz mam fakt migrenu, tak ahoj.
Je sest vecer a ja mam horecku. Jeste jsem si nemerila, ale podle pocitu nerealnosti a bolesti kuze pri doteku, zimy a malatnosti, asi tricetosm.
Byl tady muj tata, strasne nam bylo spolu dobre, ocka mu svitili veselosti a citem a dal mi penize na eroticky komplet, pradylko pro me. Chci prekvapit Jarka. Uz jsem to objednala, je to prekrasne, jako romanticka prostitutka. Stydela jsem se jak pes, kdyz jsem ho o penize prosila. Jinak mi donesli nakup, tak mlsam mandle. Ty brdo, ja horim. Jsem citove, telesne a myslenkove uplne vycerpana a taky se mi to stava z piti, tak na jeden den, protoze mne nic neboli. Mam pocit, ze vse mam, vsechno jen ne naporadku, neuklizeno, nedostatek jidla a penez, neusporadane konfliktni vztahy, a vse je praveze presne naopak, nerozumim tomu, asi mne pochytil perfekcionismus. Jdu si zmerit tu teplotu.
No, teplomer je jakysi pokazeny, jednou nukazuje 36 a jindy 37. Kaslu na to, citim se fajn, oci mi sviti horeckou a smeju se, jak se dnes velmi tata smal, kdyz jsem mu povidala, ze mama na mne vzdy velmi zarlila a kdyz jsme se setkali s muzi, a povidali si prevazne jenom se mnou, zacala s nimi (cizimi) flirtovat a doma mi pak nadavala, ze si hraju na nevinnou. Tata rekl, ze ona muze lakala jenom na sex, jak ji zna, a zavidela mi mou opravdovou cistotu a slusnost. Ano, mama se mi pred muzi vysmivala a tahala je k tomu, aby se s ni na mne taky divali shora a ponizovali mne jako decko, a to jsem uz byla plnoleta, aby byla ona stredobod a jedina. Ach boze, fakt, ani ji uz nechci videt.
Tak vidis, moje telo si prece naslo zpusob, jak si odpocinout, proti me vuli, chi. Dnes jsem namalovala velmi peknou, cernobilou siluetu cele postavy zeny. Dam Vilkovi do baru. Uz se na ty obrazy vic diva, a naposledy se mi velmi jemne a temer nenapadne dotkl prstu, kdyz mi neco ukazoval, potvurka. Poprve jsme si trochu zaflirtovali, ale skoro ani ne, oba jsme slusaci. Je mi zvlastne, jakoby ve snu, a to mam asi opravdu jenom tricetsedm. Jaj, jak se tesim na to spodni pradlo, je s krajkama, velmi romanticke, a pritom vulgarni, ale tak nezne. A just Tereze jeste tech deset eur nevratim, zitra pujdu do baru, hura! Mam na to deset. Vubec si to nezaslouzi a bude na mne nastvana, a da mi pokoj, hehe.
Jarko mi to zvednul, a huci na mne, protoze v telce mu huci hokej, skoro jsem ho neslysela, chacha. Povidam mu, neboj, mam prekvapko, ja si te obmekcim… fuurt ho musim, celych deset let svadet, zjemnovat a dobyvat. Ten obrazek je opravdu krasny… udelala jsem ho anatomicky spravne a trocha zestylizovala, takze vypada umelecky. Joj, jaka jsem spokojena. Jarko je ted klubko nervu, protoze kouka hokej a hraje nervozni hru na mobilu, kde cinkaji, bouchaji a vresti same pazvuky.
V tomhle je jako jeho bracha, vkuse musi mit doma hluk a pousti radio, televizor a mobil najednou, mozna aby to odrazilo, nebo prehlusilo jeho silne a nepokojne myslenky. Italiano. Jo a nasla jsem desku s pisnemi Rafaelly Carry, naposledy jsem je slysela asi v osmi. To byl zazitek! Pamatuji si vsechny melodie, dokonce i poltony, jemne odstiny tonu a efekty, pasaze a rytmus, i slova, pamatuji si, jak jsme je poslovenstovali. A vybavil se mi trojpokojovy byt na Pentagonu, sidlisti jenom pro bohate vojaky, kde jsme bydleli do mych sesti let. Cajky, letajici od Vahu za okny, obrovsky stary, vysoky topol, mel asi dvacet metru a rostl nam za oknem. Svitici slunce, pres zavesy, do pokoje, oranzovy detsky gauc plny zmolku z prize, moje hracky, bileho, maleho plastoveho konika s barevnym indianem. V tom vsem mi nejak porad ve fantazii zila kazda, casta navsteva hradu, zamku po celem Slovensku, rytirska zbroj, divocaky, co nas v lese nahaneli a tata utikal se mnou na ramenou, srnky a jeleny, co jsme z dali videli, zoologicke zahrady a zazitek, kdyz se na mne rozbehl nosorozec a ja nevedela, ze ho ode mne deli prikop, tak jsem bezela pryc o zivot…
Zimni lyzovacka v Spindlerovem Mlyne na tyden, kdy jsme se sebou vzali i nase morce, hotel, Krakonos na pohlednici a vysoky kopec, kde krome snehu, bileho, oslepujiciho a dusiciho v zavanech vetru, nebylo videt nic, jenom slabe obrysy jakehosi pomnika – krize, ackoliv jsme staly s mamou primo pred nim. Navsteva parku ve meste, kde mne fascinovaly roztahane vnitrnosti vrany, kocky a potkana, lezicich v prazdnem bazenu, takove setkani se smrti… Houpaci most nad Vahem, ktery se dal opravdu rozhoupat, mestske balneologicke muzeum, kde byla kostra skrcence leziciho na hline v sklenene vitrine, a ja jsem hystericky plakala, bala jsem sej jako trileta kolem nej chodit, a v sesti jsem se na nej poprve doopravdy koukla a mama mne, s hlavou zaborenou do jejiho ramene a krecovite ji na rukach objimajic, prenesla, aby jsme se mohli divat na expozici v dalsich mistnostech… no jo, aspon vim, o cem bude dalsi denik, chi.
Mejte se krasne!!!
Vase carodejka Isikori.