Korene

O knihe

Vážení priatelia, predkladám vám svoju tretiu zbierku básní, tentokrát v slovenčine aj v češtine. Prvá časť, pod názvom Korene obsahuje moje prvé, ale i súčasné básne v slovenčine a druhá časť, pod názvom Cesta obsahuje zatiaľ nevydané básne v češtine.

Tento príhovor píšem v materčine, pretože som sa narodil v Československu a verím, že moji priatelia a čitatelia slovenčine rozumejú stále.

V zbierke Má Odysea je báseň pod názvom Neony tvých očí v češtine, pôvodne som ju napísal v slovenčine ako Plamienky tvojich očí a v súťaži ASUT (armádna súťaž umeleckej tvorivosti) som v recitácii s ňou obsadil tretie miesto a obdržal zvláštnu cenu poroty za prednes vlastnej tvorby.

Takže báseň v pôvodnej forme je v prvej časti zbierky…

Moje ja (rok 1968)

Sedemnásť

Máš už sedemnásť,

ako ten čas letí.

Koľko včiel zaplnilo plást,

čo vyrástlo z nás detí

za ten čas, čas lásky.

Bozk posielam ti hneď

pri príležitosti sedemnástky,

Je sladký ako med.

Cítím

Cítim, že som, jestvujem,

snáď preto, že ju milujem.

Milovať, žiť znamená,

láskou je duša zmámená.

Cítim a to mi silu nalieva,

veriť, i keď vášeň dotlieva,

vo veľkú lásku neopätovanú,

iba vo veršoch spojovanú.

Strofy lásky

Ja strofy lásky písať chcem

a hľadám na ne rým.

Poraďte mi, stále mocem

miesto rýmu, nachádzam len Rím.

Čo však v tom večnom meste chcem,

keď milujem si svoju vlasť

meno jej dcéry stále šepcem,

Alena, láska moja, aká slasť.

Vedieť, že lásku opätuješ,

že sa mi vrátiš moja zas

a onedlho až zmaturuješ,

spojíme svoje srdcia raz.

Spoločne kráčať cestou života,

krášliť vlasť a deti milovať,

budeme spolu, pre mňa novota,

nik nerozdvojí srdcia, nač sa báť.

Svitanie

To svitanie je trochu čudné

krásna deva otvára oči cudné

pozerá na mňa, smeje sa

tie oči, aké krásne, nebesá.

Tie oči, vábia, mámia, ach

nie nespadnem, nemám strach,

to iba závrať dostávam

a stále v noci nespávam.

Vidím tie oči neustále

im staviam svoje piedestále.

Krásna zovňajškom i vnútrajškom

má vyjadriť sa zajtrajškom,

povedať áno a či nie,

ja očakávam svitanie.

Sonet

Keď stojí vojak na stráži

a kanada ho omína

zavzdychá civil zlatý

na svoje dievča spomína.

Na dievča, ktorému je verný,

verný svojej vlasti verí,

že až skončí deň perný

dotkne sa jej sladkých perí.

Zatiaľ však iba spomienka

zostáva v kasárenskom bloku,

slúžiť vlasti, prvoradá podmienka.

Stojí, stráži pokoj všetkým

tvoj však spánok predovšetkým.

Plamienky tvojich očí

Vidím

zapaľujú sa vo mne

plamienky niečích očí

Ta červená

životom voňajúca tekutina

znova sa rozlieva po tele

ako vánok hrajúci sa na uragán

Je to krásne

až sa mi chce kričať o

objavených plamienkoch

niečích očí

tvojich očí

jagajúcich sa na hladine

mojej duše

Verím, že nespím

snívať znova iba sen

rozplývajúci sa

v prvých paprskoch rána

Plamienky tvojich očí

sa zabárajú do môjho ľadu

v hrudi

A ten sa roztápa…

Dotyky

Dotyky našich prstov,

dotyky našich pier,

dotyky našich tiel,

tie sú krásne, vábia

moja drahá pozemšťanka…

Chcel by som:

bozkávať tvoje sladké pery

pod rozkvitnutým stromom

Chcel by som:

milovať sa s tebou

na lúke plnej kvetov

Chcel by som:

počuť tvoj milý hlas

keď sa zobúdzam

Zatiaľ iba snívam

s otvorenými očami

a na nočnej oblohe

vidím tvoj obraz…

Ostrov lásky

Na ostrove našej lásky

postavím ti krásny chrám.

V ňom byť nesmie faloš, masky,

tam oddáme se lásky hrám.

Tam v našich srdciach už

rozochvieva sa struna vášne.

Si žena, ja som muž

a že sme spolu, to je krásne.

Náš hi-fi duet chrámom znie,

keď došli sme až k výšinám

a ozvena nám odpovie,

to pieseň lásky hrajú nám.

Snívanie

Vošla si do mojich snov

s otázkou tichou: smiem?

Určite nie ja nepoviem,

si úžasná, netreba viac slov.

V očiach máš iskru plnú vášne,

svojim lonom divoko ma bičuješ,

šťastný môj výkrik lásky počuješ.

Som poet – tebe patria moje básne.

Si

Si milá

Si krásna

Si úžasná

Si sexy

Si ozdoba

môjho života

Si túžba,

vášeň,

zmysel života.

Si!

Túžba

Na stole dohorieva sviečka

pod oknom tichá pieseň znie.

Ranná rosa osviežuje viečka,

po rodnom kraji sa mi cnie.

Nad obzorom búrka hučí

na oblohe dúha ako cesta.

Vedľa nej riečka zurčí,

vraciam sa na miesta svojho detstva.

CESTA

Kamínky

(na cestě)

Jsem

Snad ještě

Do napozítří

A pak…

Mlčím

Mlčíš

Mlčíme

V nerozhodnosti

Hluboké

Smutné

Oči

S nadějí

Tak jdeme

Prvně

Smutné rozkoše

Bez pokračování

Můj pohled

Tvůj pohled

Můj úsměv

Tvůj úsměv

Čekání na…

Růže pro květinářku

Máš zasnění pohled očí

v něm nabízíš krásu květů.

Mne z tebe se hlava točí,

vplouvám tiše do tvých světů.

Vím, že se to asi nesluší,

dovol vyslovit však tuto větu:

Jsi krásná, srdce zabuší,

jsi krásná, podobáš se květu.

Jak ti říkat, netuším…

Tak mi podle květu jméno dej

Podle květu, tak to vím,

tvé jméno voní, ty jsi Orchidej.

Souhlasíš, květinářko plachá,

můžu ti tohle jméno dát?

Řekneš: tobě se to tlachá,

nebude někdo zlobou lát?

Co namítat a proč, kdo může,

je pravdivé, tak nos jej dál.

K tvé kráse patří rovněž růže,

můžu stát aspoň opodál?

Meditace

Co básník ještě říci může,

kde příroda čarovala,

můj verš jen stěží zmůže,

popsat, co touha malovala.

Jsi tady, stojíš opodál,

tak krásná, něžná, žádoucí

já nikdy jsem se nenadál,

že poznám cit, tak planoucí.

Omámen vůní tvojich vlasů

za slůvko přítel děkuji,

rozhodnutím všech svých hlasů

tyhle verše tobě věnuji.

Křehkost jsoucna

Své křehké nitro otvírám,

vím, že snažší už to nebude.

Signál touhy k tobě vysílám,

že k ní i vášeň přibude.

Tvůj obraz srdce ukrývá,

čekám, křičím, nespávám,

nejistota nitro rozrývá,

na něco vzácné čekávám.

Můj Otčenáš

Na čele mi naskočila vráska

a dilema hned tady mám.

Srdce křičí: je to láska!

Tak oddávám se modlitbám.

Touha je můj Otčenáš,

Otčenáš je má vášeň.

Co říct chci, asi nepoznáš,

něco napoví snad báseň.

Ztrácím se ve svém Vesmíru,

sex náš každodenní jen mi dej.

Nespoléhej na mou nevíru,

v myšlenkách ožívá lásky děj.

Drby

Prý…

…jsem zlý

…jsem drzoun

…jsem netečný

…jsem zvíře.

Prý…

…jsem sexy

…jsem sexy

…jsem sexy

…jsem sexy.

Prý!

Lhostejná

Ano,

jsem naivní.

Přesto vím,

že mne odmítneš.

No a co!

Pálení mýtů

v zahrádce budoucnosti

je absurditou…

Ty jenž…

…obdarováváš mne

blahosklonným úsměvem

a pronásleduješ mne ve snách,

ty, jenž sídlíš v mých představách,

ty dojdeš jednou k poznání,

že miluji tě

a skládám k tvým nohám vše dobré

co ve mne jest.

Ty, jenž…

nevíš vůbec nic o tom

co mne spaluje

a netušíš, že milovat

je také dávat

a ne jenom brát,

ty sama brzo zatoužíš

po rozkoších,

které ti nabízím.

Ty, jenž…

bloudíš pralesem nicotnosti

a hledáš něco jako lásku,

ty později,

s očima dokořán

najdeš cestu ke mně.

Pak…

Vzkaz

Podzim pestře barví

listy stromů.

Zvedám ten nejhezčí list

a píšu ti na něj vzkaz.

Vzkaz, že mi chybíš,

že mi chybí :

tvé pomněnkové oči

tvůj něžný úsměv

tvůj nakažlivý úsměv

tvé, létem vonící

nádherné tělo.

Snad ti jej vítr donese…

Portrét neznámé dívky

Bloudím uličkami staré Paříže.

Bavím se pitoreskními stíny,

které hází historii prošlé budovy

a hltavě polykám ten zvláštní,

životem pulzující ruch

nejkrásnějšího města na světě.

Vcházím do malebného krámku

plného bezcenných tretek pro turisty.

Tady určitě nic nekoupím.

Při odchodu zavadím pohledem

o starou polici v koutě,

odkud na mne upřeně hledí

pár nádherných očí.

Je to portrét.

Přistupuji blíž a čtu:

Portrét neznámé dívky

od neznámého autora.

Přece jenom neodejdu s prázdnou.

Za pár eur odcházím bohatší

o krásný obraz.

Vycházím do uličky, plné,

těch už důvěrně známých,

tančících stínů.

Z povzdálí mne, udiveně,

sleduje pár krásných,

mne důvěrně už známých očí

- dívky z portrétu.

Slzy štěstí

Potkali jsme se

uprostřed letních dní.

Chytli jsme se za ruce,

naše dlaně pálily touhou.

Objali jsme se,

naše oči se potkali

a srdce prudce roztloukla

dosud nepoznanou vášní.

Vzal jsem tě do náruče,

polibky posel tvé nádherné tělo,

tvé sladké rty.

Z očí nám vytryskly

slzy štěstí

a smíchaly se v jeden proud.