Jelen bez domova Tereza Hruskova Autor Vydavatel Licence Vydani Autor obalky Tereza Hruskova Greenie kniznica CC–BY–NC–ND Prvni (2021) Tereza Hruskova O knize Jelen bez domova, co o nem rici… Je to jelen, ktery prisel o vse a mnohe nove nalezl. Byl zbaven stereotypu a pout minulosti a mohl jit, kam jen chtel. Jeho svet i zivot se nahle zmenil, byl volny. A stejne jako jeho svet i ten nas se neustale meni a i o tom je tato sbirka. Co v ni vsak spatrite je jen na vas, protoze poezie je, a vzdy bude, subjektivni a prave v tom je jeji kouzlo. Obsah Jelen bez domova 1 O knize 2 Obsah 3 Jelen bez domova 4 Jaguar 5 Daleko 6 Zrcadli 7 Zmena 8 Spechaji 9 Zpetne… 10 Pohled 11 Polarni zare 12 Polarni noc 13 Klekanice 14 Spolu 15 Sopky 16 Tma 17 Byla… 18 Za barierou 19 Orel 20 Plout 21 Stalo se 22 Sama sebou 23 Svoboda krysare 24 Fialovy slon 25 Cas uz nevratim 26 Jelen bez domova A ten jelen nemel domov. Les shorel pri jednom z pozaru. Kopytka mel seda prachem, na nohou stopy po zaru. A ten jelen nemel domov, a presto mel mnohem vic. Cely svet mu patril nahle. Zde nedrzelo jej uz nic. Jaguar Vse nahle zahalil vecny dym, je cas navratu z vysin. V horach jsi ztracen byl. Ja to vim. Pred tebou vsak i vrchol se snizil. A ted stojis tam, kde mel jsi stat, v ruce jen kvetinu zvadlou. Predtim chtel jsi ji priteli dat, tu slavu davno zaslou. A ja se ptam. Kdo odpovi? Proc na hlave mas kuzi z jaguara? V tu ranu cich verny mi napovi, oder alkoholu z tebe jak parfem sala. Daleko Stojim na kraji utesu a se zajmem hledim dolu. Na hladinu bezvetrim slehnou, ktera vytvorila vodni mlhu. A presto, ze nefouka, ja hledam zavetri. Misto kde neslyset lidsky hlas. Tam chci se usadit, v nezmernych vysinach, kolkolem svet plny kras. Zrcadli svet do louze se potopil a z ohne salal vecny chlad tam kde stala jsi pred chvili ted zrcadli se jen tvuj strach ted zrcadli se jen tvuj strach tam kde stala jsi pred chvili a z ohne salal vecny chlad svet do louze se potopil Zmena Nelibi se mi, jak se vse meni. Svet, ktery znala jsem, uz tady neni. Lide, jez ctila jsem, ke dnu ted padli. Kolem sve osoby zvedla jsem hradby. Kdosi mi rekl, ze reka dal tece. Ja stala v jezeru, to vyschlo prece. A ja ted nevim kam dal jit mam. Vsechno se meni... Co jen pocit si mam? Spechaji Kdyz tak cekam na vlak sleduji, jak lide kolem bezi. Kufry hraji na dlazdice za prahem u dveri. Je to zvlastni pocit v dnesni dobe nikam nespechat. Jsem tu asi jedina komu prave neodjizdi vlak. A prec mi jeden ujel, ten shonu dnesni doby. Pripadam si sama kdo maratonske nema vlohy. A tak mohu klidne sedet a beze spechu sledovat vrabce, co do haly prilet zda se, ze i on ma cas. Zpetne… Oci se mi placem lesknou a svet zahalila mlha. Citim tu tisen ve tme, te, jez snesla se jak clona. Srdce mam tezke zalem jehoz puvod je nejasny. Snad zklamala jsem sama sebe, nebo i vsechny ostatni. Stale jen vidim vrchol, ale dojit na nej nezvladnu. Ted bych nejvic chtela smet zit svuj zivot pozpatku. Pohled Cerna tecka vprostred zlate, te, jez s sedou se misi, ohranicen cernym kruhem, to je pohled, ktery mne tizi. Pohled pravdy nekonecne, i kdyz pravdy neni. Oko, ktere pres zrcadlo, do me duse hledi. Polarni zare Tam v dali kde polarni lisky maji zemi. Tam v dali na tajemnem temnem nebi. Tam sila jeji se prostira. Tam odkryva to, co temnota neskryva. A prozari kazdicky kout tve duse rychlosti vystrelu z kuse a zmizi, tak rychle, jako se zjevila, vsak v tve mysli bude naveky ukryta a v srdci tvem jak strepina zaryta. Polarni noc Dny slily se do sedych ras, tech co pluji, neresi cas a splyvaji ti v mysli tve, stiny kryji stiny sve a den se topi v nocnich tmach v noci ti polarni zare neda spat. Klekanice Jiz z lucerny paprsky dopadly na chladnou zem, jiz zacal zas znovu novy den, jiz stalo se co stat se ma, jiz odesla jsem. Co vic sis pral? Talisman na krku, vzpominky v mysli mam. Chtela jsem zmenu, ty chtel jsi byt navzdy sam. Klekanici mne nazvali a uvrhli v samotu, toulkami v ulicich ukajim prazdnotu a v mysli mam prazdno, uz neni co chtit. Jiz stalo se vsechno, delo se vse, co melo se dit. Spolu Leti a kridla v povetri jim vlaji. Leti a vitr ze zobaku krade jejich krik. Leti, vsak nemiri k jednotnemu cili. Leti, dokud neuhyne prvni z nich. Sopky Cesty byly zavate a z nebe padal prach. Sopka vybuchla daleko, vsak jako by v kazdem z nas. Ztratili jsme vse a neco nove nalezli. Prosli sveta kraj, a zbavili se neresti. A kdyz cesty znovu nasly svoji hnedou pevnou zem. My uz byli nekde jinde. Sli dal primo za nosem. Tma Nekonecne cekani na svetlo, ktere nespatris. Jen ty a jenom ty se svym svetem zapasis. Nekonecne cekani a cesty temnou noci. To je ten svet, ktery znas, to je svet a tim to konci. Byla… Byla noc, kdyz prisel k nam i svicky v oknech zhasly. Byla noc a prisel strach, tise vkrad se pres zaprazi. A byla tma, kdyz odesel, zmizel v temne mlze. A byla tma. Tys odesel. Knot svicky davno shorel. Za barierou Kdyz stromy bezi za oknem a vitr vidim jen. Kdyz venku zuri vanice a ja jen slysim jeji sten. Tehdy pripadam si zvlastne, jako bych ani nezila. Jsem tam, a presto nejsem, oddelena od sveta. Orel Tam kde hory cni nad mraku hradbu, tam kde kmen pres reku padl, tam kde kralem neni lev, tam jen orle, tam jen let. Tam kde najdes pokoj v dusi, tam kde dalku oko tusi, tam kde konec sveta neni, tam naleznes vykoupeni. A tak let. Plout Tou cestou jit a nikdy se neohlednout. Tou cestou se dat a vpred jenom plout. Po vlnach smutku i zapomneni, jen budoucnost mozna neco zmeni. A tak jen plout a nechat cas jit. Jednou se zastavi az budeme to chtit. Stalo se A tenkrat se to stalo, kdyz prestal ses ptat. A tenkrat se to stalo, tys stal a svet sel dal. A tenkrat se to stalo, to uz nelze vratit zpet. A tenkrat se to stalo. Co, je lepsi nevedet. Sama sebou Odhalena realita. Sama sebou v kazde dobe. Bez masek a bez pretvarek najit sucho vprostred more. Prejit pres prah sveho strachu vstric nastraham, sveta zlobe. Proti proudu hrde tahnout a celit jen sama sobe. Svoboda krysare Jit a vstat a kracet do neznama. Krokem pomalym toho casneho rana a krakat jako ptak, jak mala cerna vrana, neb svoboda je, ja chci byt tim, kym bych si prala. A zpivat, i kdyz to neumim a svym zpevem vyhanet svaby. Byt krysarem, jen modernim a svou pistalou odvest je zahy. A to jsem ja, ja a muj blaznivy sen. Ted muzeme, svoboda jeste nevydala posledni sten. Fialovy slon Vo svete za stenou kde sa les nachadza, cervotoc stretol svoj posledny strom. Co sa tu zmenilo netusia lesnici, no mozno nieco vie fialovy slon. To on sa objavil na kraji lesika, ked dival sa len maly jez. Zmizol hned ako sa cervotoc otocil a s nim aj cely ten carovny les. Cas uz nevratim Cnie sa mi. Po dobe kedy vsetko bolo jasne. Vecera v sest a lampicka sa v devat jednoducho zhasne. A rano zobudi ma makky matkin hlas. To boli casy vsetkych cias. Teraz vsetko sa meni a nocny zivot mi neraz neda spat. Jem, len ked v spajzi nieco najdem a notebook svieti do skorych ran. Zo spanku ma budi metalova hudba, o makkom hlase si len necham zdat. Este sa musim naucit, ako dospelym sa stat.