Korene Autor Vydavateľ Licencia Vydanie Autor obálky Svetozár Barica Greenie knižnica CC-BY-NC-ND Prvé (2026) Svetozár Barica O knihe Vážení priatelia, predkladám vám svoju tretiu zbierku básní, tentokrát v slovenčine aj v češtine. Prvá časť, pod názvom Korene obsahuje moje prvé, ale i súčasné básne v slovenčine a druhá časť, pod názvom Cesta obsahuje zatiaľ nevydané básne v češtine. Tento príhovor píšem v materčine, pretože som sa narodil v Československu a verím, že moji priatelia a čitatelia slovenčine rozumejú stále. V zbierke Má Odysea je báseň pod názvom Neony tvých očí v češtine, pôvodne som ju napísal v slovenčine ako Plamienky tvojich očí a v súťaži ASUT (armádna súťaž umeleckej tvorivosti) som v recitácii s ňou obsadil tretie miesto a obdržal zvláštnu cenu poroty za prednes vlastnej tvorby. Takže báseň v pôvodnej forme je v prvej časti zbierky… Moje ja (rok 1968) Sedemnásť Máš už sedemnásť, ako ten čas letí. Koľko včiel zaplnilo plást, čo vyrástlo z nás detí za ten čas, čas lásky. Bozk posielam ti hneď pri príležitosti sedemnástky, Je sladký ako med. Cítím Cítim, že som, jestvujem, snáď preto, že ju milujem. Milovať, žiť znamená, láskou je duša zmámená. Cítim a to mi silu nalieva, veriť, i keď vášeň dotlieva, vo veľkú lásku neopätovanú, iba vo veršoch spojovanú. Strofy lásky Ja strofy lásky písať chcem a hľadám na ne rým. Poraďte mi, stále mocem miesto rýmu, nachádzam len Rím. Čo však v tom večnom meste chcem, keď milujem si svoju vlasť meno jej dcéry stále šepcem, Alena, láska moja, aká slasť. Vedieť, že lásku opätuješ, že sa mi vrátiš moja zas a onedlho až zmaturuješ, spojíme svoje srdcia raz. Spoločne kráčať cestou života, krášliť vlasť a deti milovať, budeme spolu, pre mňa novota, nik nerozdvojí srdcia, nač sa báť. Svitanie To svitanie je trochu čudné krásna deva otvára oči cudné pozerá na mňa, smeje sa tie oči, aké krásne, nebesá. Tie oči, vábia, mámia, ach nie nespadnem, nemám strach, to iba závrať dostávam a stále v noci nespávam. Vidím tie oči neustále im staviam svoje piedestále. Krásna zovňajškom i vnútrajškom má vyjadriť sa zajtrajškom, povedať áno a či nie, ja očakávam svitanie. Sonet Keď stojí vojak na stráži a kanada ho omína zavzdychá civil zlatý na svoje dievča spomína. Na dievča, ktorému je verný, verný svojej vlasti verí, že až skončí deň perný dotkne sa jej sladkých perí. Zatiaľ však iba spomienka zostáva v kasárenskom bloku, slúžiť vlasti, prvoradá podmienka. Stojí, stráži pokoj všetkým tvoj však spánok predovšetkým. Plamienky tvojich očí Vidím zapaľujú sa vo mne plamienky niečích očí Ta červená životom voňajúca tekutina znova sa rozlieva po tele ako vánok hrajúci sa na uragán Je to krásne až sa mi chce kričať o objavených plamienkoch niečích očí tvojich očí jagajúcich sa na hladine mojej duše Verím, že nespím snívať znova iba sen rozplývajúci sa v prvých paprskoch rána Plamienky tvojich očí sa zabárajú do môjho ľadu v hrudi A ten sa roztápa… Dotyky Dotyky našich prstov, dotyky našich pier, dotyky našich tiel, tie sú krásne, vábia moja drahá pozemšťanka… Chcel by som: bozkávať tvoje sladké pery pod rozkvitnutým stromom Chcel by som: milovať sa s tebou na lúke plnej kvetov Chcel by som: počuť tvoj milý hlas keď sa zobúdzam Zatiaľ iba snívam s otvorenými očami a na nočnej oblohe vidím tvoj obraz… Ostrov lásky Na ostrove našej lásky postavím ti krásny chrám. V ňom byť nesmie faloš, masky, tam oddáme se lásky hrám. Tam v našich srdciach už rozochvieva sa struna vášne. Si žena, ja som muž a že sme spolu, to je krásne. Náš hi-fi duet chrámom znie, keď došli sme až k výšinám a ozvena nám odpovie, to pieseň lásky hrajú nám. Snívanie Vošla si do mojich snov s otázkou tichou: smiem? Určite nie ja nepoviem, si úžasná, netreba viac slov. V očiach máš iskru plnú vášne, svojim lonom divoko ma bičuješ, šťastný môj výkrik lásky počuješ. Som poet – tebe patria moje básne. Si Si milá Si krásna Si úžasná Si sexy Si ozdoba môjho života Si túžba, vášeň, zmysel života. Si! Túžba Na stole dohorieva sviečka pod oknom tichá pieseň znie. Ranná rosa osviežuje viečka, po rodnom kraji sa mi cnie. Nad obzorom búrka hučí na oblohe dúha ako cesta. Vedľa nej riečka zurčí, vraciam sa na miesta svojho detstva. CESTA Kamínky (na cestě) Jsem Snad ještě Do napozítří A pak… Mlčím Mlčíš Mlčíme V nerozhodnosti Hluboké Smutné Oči S nadějí Tak jdeme Prvně Smutné rozkoše Bez pokračování Můj pohled Tvůj pohled Můj úsměv Tvůj úsměv Čekání na… Růže pro květinářku Máš zasnění pohled očí v něm nabízíš krásu květů. Mne z tebe se hlava točí, vplouvám tiše do tvých světů. Vím, že se to asi nesluší, dovol vyslovit však tuto větu: Jsi krásná, srdce zabuší, jsi krásná, podobáš se květu. Jak ti říkat, netuším… Tak mi podle květu jméno dej Podle květu, tak to vím, tvé jméno voní, ty jsi Orchidej. Souhlasíš, květinářko plachá, můžu ti tohle jméno dát? Řekneš: tobě se to tlachá, nebude někdo zlobou lát? Co namítat a proč, kdo může, je pravdivé, tak nos jej dál. K tvé kráse patří rovněž růže, můžu stát aspoň opodál? Meditace Co básník ještě říci může, kde příroda čarovala, můj verš jen stěží zmůže, popsat, co touha malovala. Jsi tady, stojíš opodál, tak krásná, něžná, žádoucí já nikdy jsem se nenadál, že poznám cit, tak planoucí. Omámen vůní tvojich vlasů za slůvko přítel děkuji, rozhodnutím všech svých hlasů tyhle verše tobě věnuji. Křehkost jsoucna Své křehké nitro otvírám, vím, že snažší už to nebude. Signál touhy k tobě vysílám, že k ní i vášeň přibude. Tvůj obraz srdce ukrývá, čekám, křičím, nespávám, nejistota nitro rozrývá, na něco vzácné čekávám. Můj Otčenáš Na čele mi naskočila vráska a dilema hned tady mám. Srdce křičí: je to láska! Tak oddávám se modlitbám. Touha je můj Otčenáš, Otčenáš je má vášeň. Co říct chci, asi nepoznáš, něco napoví snad báseň. Ztrácím se ve svém Vesmíru, sex náš každodenní jen mi dej. Nespoléhej na mou nevíru, v myšlenkách ožívá lásky děj. Drby Prý… …jsem zlý …jsem drzoun …jsem netečný …jsem zvíře. Prý… …jsem sexy …jsem sexy …jsem sexy …jsem sexy. Prý! Lhostejná Ano, jsem naivní. Přesto vím, že mne odmítneš. No a co! Pálení mýtů v zahrádce budoucnosti je absurditou… Ty jenž… …obdarováváš mne blahosklonným úsměvem a pronásleduješ mne ve snách, ty, jenž sídlíš v mých představách, ty dojdeš jednou k poznání, že miluji tě a skládám k tvým nohám vše dobré co ve mne jest. Ty, jenž… nevíš vůbec nic o tom co mne spaluje a netušíš, že milovat je také dávat a ne jenom brát, ty sama brzo zatoužíš po rozkoších, které ti nabízím. Ty, jenž… bloudíš pralesem nicotnosti a hledáš něco jako lásku, ty později, s očima dokořán najdeš cestu ke mně. Pak… Vzkaz Podzim pestře barví listy stromů. Zvedám ten nejhezčí list a píšu ti na něj vzkaz. Vzkaz, že mi chybíš, že mi chybí : tvé pomněnkové oči tvůj něžný úsměv tvůj nakažlivý úsměv tvé, létem vonící nádherné tělo. Snad ti jej vítr donese… Portrét neznámé dívky Bloudím uličkami staré Paříže. Bavím se pitoreskními stíny, které hází historii prošlé budovy a hltavě polykám ten zvláštní, životem pulzující ruch nejkrásnějšího města na světě. Vcházím do malebného krámku plného bezcenných tretek pro turisty. Tady určitě nic nekoupím. Při odchodu zavadím pohledem o starou polici v koutě, odkud na mne upřeně hledí pár nádherných očí. Je to portrét. Přistupuji blíž a čtu: Portrét neznámé dívky od neznámého autora. Přece jenom neodejdu s prázdnou. Za pár eur odcházím bohatší o krásný obraz. Vycházím do uličky, plné, těch už důvěrně známých, tančících stínů. Z povzdálí mne, udiveně, sleduje pár krásných, mne důvěrně už známých očí - dívky z portrétu. Slzy štěstí Potkali jsme se uprostřed letních dní. Chytli jsme se za ruce, naše dlaně pálily touhou. Objali jsme se, naše oči se potkali a srdce prudce roztloukla dosud nepoznanou vášní. Vzal jsem tě do náruče, polibky posel tvé nádherné tělo, tvé sladké rty. Z očí nám vytryskly slzy štěstí a smíchaly se v jeden proud.