MESICNI DYKA












Do cestiny prelozila Tereza Hruskova
Autor
Vydavatel
Licence
Vydani
Autor obalky
Stanislav Hoferek
Greenie kniznica
CC-BY-NC-ND
Prvni (2022)
Stanislav Hoferek
O knize
Temne a kratke fantasy bez uzasnych hrdinu a dokonale kladnych postav. Pribeh je zameren na zlodejku Eli, ktera se nahodou, i z donuceni, zamotava do pribehu plneho magie. Co dokaze a co naopak ne? A je to skutecne ona, kdo ovlada jeji ruce a jeji mysleni? Pribeh o Eli a mesicni dyce se odehrava sedm generaci po udalostech Prokleti temnych elfu.


Neexistuje dobro a zlo. Jsou jen lide, kteri stoji v ceste a jsi to jen ty, kdo po te ceste kraci. Ty, mesicni dyka a tvuj cil.








Obsah
MESICNI DYKA	1
O knize	2
1. kapitola: Spinave ruce	4
2. kapitola: Chlebodarce	5
3. kapitola: Matka nikoho	6
4. kapitola: Zbrojnice	7
5. kapitola: Pomsta	8
6. kapitola: Balicek	9
7. kapitola: Prvni obet	10
8. kapitola: Mentor	11
9. kapitola: Vuz	12
10. kapitola: Uloha	13
11. kapitola: Mlyn	14
12. kapitola: Pribeh Eludie	15
13. kapitola: Mesicni dyka	16
14. kapitola: Saty	17
15. kapitola: Eludia?	18
16. kapitola: Sama	19
17. kapitola: Symfonie	20
18. kapitola: Rodina	21
19. kapitola: Kde je ohen a kour?	22
20. kapitola: Cesta do knihovny	23
21. kapitola: Amulet	24
22. kapitola: Necekany zvrat	25
23. kapitola: Chlad	26
24. kapitola: Touha	27
25. kapitola: Straze	28
26. kapitola: Setkani	29
27. kapitola: Magyne	30
28. kapitola: Uloha	31
29. kapitola: Nelitostna poprava	32
30. kapitola: Zrada	33
Epilog	34
1. kapitola: Spinave ruce

Eli se diva na sve spinave ruce. Rukavice jsou potrhane. Vcera slo do tuheho. Zadne hrdinske ciny ani nic, co by nekdo zapsal do velkych knih. Jednoduchy utek pred presilou.

Jak vcera, tak i predevcirem. Nepravidelny vydelek doprovazi pronasledovani se zeleznou pravidelnosti. Staci naplnit bricho, zahnat zimu a znovu a znovu prekonavat vlastni strach.

Rika se, ze kazda prace je v prvni rade praci, ne zabavou. Totez lze rici i o lidech, kteri nemaji zadne klasicke pracovni navyky. I oni musi jist, i kdyz jejich prace neni povazovana za cestnou, spravnou ci umeleckou. I zlodej potrebuje chleb, vodu ci misto, kde muze spat a pritom nemrznout.

Eli nepatri k tem, kdo by mluvili o svem zivote pred publikem. Stejny osud jako ji potkal i dalsi. Mesto se plni lidmi s ohromnym majetkem i temi, co nemaji vubec nic a ziji jen z toho, co ziskaji. Jakymkoli zpusobem. Smutnou specialitou Eli je to, ze nema nikoho. Nikdo nebude poslouchat, co se stalo, ani po cem touzi. Je tak neznamou, pro niz jsou duverne zname vsechny bocni ulicky.

Posledni ulovek je kousek slaniny. Dobra, chutna, plna energie. Samozrejme, ze by chutnala jeste lepe s dobrym chlebem a jemne propecena a posypana korenim. Nekdy vsak nejde o luxus, ale o preziti.

Kdyz se rekne zlodejka, mnohe napadne krasna divka s dykou, paskou pres oko a rychlyma nohama, ktera umi preskakovat pres prekazky a utikat rychleji nez straze. Tato predstava pro Eli neplati. Casy, kdy byla nejrychlejsi, jsou pryc. Take je jeji rychlost spise o zkusenostech nez o bezvadnem tele, ktere stejne dobre zna zraneni a hlad. Do toho predsudky, ze kdo krade je automaticky spatny, pochybny clovek, ktery nezna cest a rad. Kazdy ma neco cemu veri a ac lide mohou mit ruzne obleceni, nekdy se zachovaji uplne stejne.

2. kapitola: Chlebodarce

Zlodej nemuze byt stale jen zlodejem. Tak, jako bojovnik nemuze byt stale bojovnikem. Mnohem lepsi slovo je pozustaly. Ten, kdo prezil a stale chce zit, navzdory nejruznejsim prekazkam a problemum. Eli krade, ale vi, ze nemuze byt porad na ocich. Potrebuje i neco jineho, nez cekat na to, az  sebere minci nekomu, kdo se zrovna nediva.

Krome jinych praci pomaha ve mlyne. Jednak by ji tam nikdo nehledal, coz je ohromna vyhoda, a jednak se muze snaz dostat k chlebu. Vsechno to zacalo uz davno, kdyz byla mensi a ohebnejsi. Podarilo se ji ukrast z mlyna pytel mouky. Nevedela, co s nim, tak se rozhodla ukradene zbozi vratit. Za maly poplatek. Vyslo ji to. Mlynar dobre vi, co se stalo, ale velka laskavost z jeho strany pomohla obema. On ziskal zpet cennou mouku na prodej a peceni chleba, protoze mlyn ma take svou malou pekarnicku. A ona, Eli, ziskala obcasnou strechu nad hlavou ci kousky chleba za ruzne cinnosti.

Eli ma sveho chlebodarce, ale za kazdy chlebicek se plati. I kdyz nejsou zadne penize nebo neco cenneho. Mlynarova zena uz nezije a dva snaze pohnou s tezkym mlynskym kolem.

Prace ve mlyne je vsak jeste mnohem narocnejsi, nez by se na prvni pohled mohla zdat. Eli ma mimo jine i velmi zvlastni roli. Chranit mlyn i s pekarnou a skladem pred ostatnimi, kteri jsou jako ona – ale jeste vice hladovi a zoufali.

Ne vzdy se to povede. Navic ani mlynar ji nechce mit porad na ocich. Zejmena proto, ze mu ve mlyne neni prilis uzitecna. Neumi cist a psat, tezke veci nezvedne a vubec mlynarske praci nerozumi. Utahuje si z ni, ze umi spis krast nez mlit. A ona mu casto musi dat za pravdu.

3. kapitola: Matka nikoho

Existuji i horsi osloveni pro zenu nez zlodejka. Mnohem horsi. Nejruznejsi urazky od nejruznejsich lidi jsou na beznem poradku. Nikdo ji vsak neoslovuje matkou nikoho. Asi by to bylo velmi caste pojmenovani pro mnoho zen. Mor, valky, hlad ci veci, o kterych se nemluvi. To vse zpusobuje, ze zeny placou nad mrtvymi tely svych deti. Zlodejem muze byt kdokoli, v kazdem veku, kazdeho pohlavi ci v jakekoli oblasti, kde nejsou moznosti pro lepsi zivot.

Eli nechodi na mista, kde jeji syn zemrel hladem a zimou. Nemuze si dovolit chodit na hlavni namesti prilis casto. Muze jen nadavat na svet, ktery nemuze zmenit, i kdyz ten svet dokonale zformoval jeji osobnost do toho, cim je dnes. A cim bude az do konce svych dni.

Dnes ma plan. Slysela, ze do mesta prijede nekdo dulezity, az z Aringoldu. Nekdo, koho budou vitat vsichni velci pani i s vojaky. Kdyz bude hodne vojaku na namesti, jinde jich bude mene. Je to proste.

V jizni casti mesta je velka zbrojnice. Lokalni zvlastnosti je urumi. Zbran, kterou Eli nikdy nepouzila, ale mohla by ji vynest mimo mesto a nekomu prodat. Nebo dokonce prodat v okrajove casti mesta, kde by za to dal nekdo alespon neco. Cokoli. Urumi je zvlastni zbran, ktera by se dala popsat i jako ocelovy bic. Nevi, jak presne funguje, ale vi, ze tech par uloupenych zbrani si pri trose stesti nikdo nevsimne.

4. kapitola: Zbrojnice

Dostat se ke zbrojnici neni problem. Horsi je dostat se az do skladu a vzit neco s sebou. Pani nejsou hloupi a je jim jasne, ze tak dulezite misto musi byt chraneno. Zolia ji nepomuze. Zabili ji. Ani Estasa. Eli videla jeji zohavene telo s klinem v leve ruce. Lokalni ukazka toho, co pro pany znamenaji zlodeji. Telo pripevnene k vysoke drevene konstrukci jedinym silnym klinem. Nelze utect. Jen trpet.

Je sama. Neni zde nikdo, kdo by odpoutal pozornost. Ani nikdo, kdo by se pustil se strazemi do boje, pokud by to bylo nutne. Ma jen sve dve ruce a zada, ktera jsou zkrivena od spani na tvrde zemi a od ran bicem. Klasickym, ne ocelovym. Zde se dodrzuji tradice.

Eli planuje svuj utok. Pockat, az odejde vice strazcu. Neumi dobre pocitat, ale je jich mnoho. Keron nikdy nenecha zbrojnici nehlidanou, ani kdyby na mesto nekdo utocil. Prave s Keronem, mistnim lordem, ma Eli specialni problem. Da se spise rici nekolik problemu. Keron si uziva bicovani jinych lidi a nejradeji bicuje on sam. Vecne neprijemny chlap v jejim veku, ktery chce dosahnout radu za kazdou cenu. Nechce poslouchat od obchodniku, ze neradi chodi do tohoto mesta prave kvuli ruznym zlodejum. Je toho nazoru, ze pokud nekdo krade nebo treba pasuje, tak ma skoncit prikovany na dreve za levou ruku. Kdysi stacila dlan, ale ted je to uz spise veci cele ruky. Silne krvaceni z dlane bez moznosti kvalitniho osetreni je ovsem take smrtelne. Dela to na vystrahu ostatnim a pro to, co rad pouziva pri vladnuti. Strach. Ne strach z nepoznaneho, ale z toho, co si uz nejeden clovek pamatuje velmi dobre. Konecne se pocet strazcu snizuje. Odchazeji. Toto je jeji chvile a dalsi tu hned tak nebude. Navic je ji jasne, ze pokud uspeje, tak bude vice lovcu odmen, kteri za dva medenaky donesou to, co z tela zbylo, ke Keronovi do palace.

Rychla akce zacina. Rychle, ale temer nehlucne se dostava pres plot, jehoz radnou opravu nekdo zanedbal a tak nevypada moc pevne. Preleza zabranu a schovava se v blizkem keri. Napetim ani nedycha. Co udela ten jeden s kratkym mecem? Rozbehne se? Bude se divat timto smerem? Zavola ostatni? Nebo vubec nic a da se zmizet, aniz by si kdokoli vsiml zmeny?

Zjistuje, ze neni sama. Vice zlodeju a ruznych lidi, kteri vidi prilezitost, se shromazduje kolem zbrojnice. Muzi a zeny, vetsinou v jednoduchem, tmavem obleceni, kteri nemusi cekat na noc. Nikdo nechce bojovat se strazemi, zatimco ostatni budou plenit. Straze vsak vsechny nemohou pochytat. Prichazi cas na rozhodnuti. Ktere zoufalstvi vyhraje nad tim druhym? Eli neni zadny vudce a rozhodne se nechce nechat chytit. Dela to, co ostatni, ale i tak ocekava dobry vysledek.

5. kapitola: Pomsta

Past je dobra tehdy, kdyz je dobra navnada. Toto je zakladni pravidlo, ktere znaji jak zlodeji, tak i ti, kteri si chteji uchranit majetek. Sklad zbrani, malo strazcu a velka hodnota, kterou lze snadno odnest.

Jenze tam, kam se vejdou zbrane, se vejdou i strelci s kusemi, kteri dostali jasne rozkazy. Nikdo se do skladu nesmi dostat. Dokonale prekvapeni pro ty, kteri hledaji rychly vydelek. Sipy z kusi vsak nejsou jedinym nebezpecim. Dalsi straze se na domluveny signal objevuji kolem zbrojnice. Muzi jsou vyzbrojeni kratkymi meci a bolami, ktere dokazou zamotat a na chvili zpomalit jakehokoli cloveka, vcetne neozbrojenych zlodeju.

Eli dobre slysi narek tech, kteri se nedokazali dostatecne rychle schovat. Nektere zna, dokonce uz dlouho, ale ted neni cas na louceni. Kazdemu jde o zivot. Bere do rukou stit, ktery je pro ni dostatecne lehky a zaroven pevny. Nevi vsak kam jit. Vidi presilu a take to, jak se ta presila chova k chycenym zlodejum. Nevi, jestli je lepsi zemrit, nebo nechat se chytit. Keron nebude mit slitovani a rad se pochlubi, kolik zlodeju pozabijel ci utyral v prubehu jedineho dne.

Azena se rozhoduje, zda podnikne zoufaly utok. Bere do ruky jeden z ocelovych bicu a trefuje nejblizsiho strazce. Potom dalsiho a dalsiho. Je sikovna a rychla, nemysli na vlastni zraneni. Po chvili ale musi zastavit. Z bricha a z ramene ji trci sip z kuse a lapa po dechu.

Pokud Eli v necem vynika, tak je to schopnost schovat se. Nehlucne zalezt na nenapadne misto a tise cekat, co se bude dit. Nema jinou moznost, ale najit dobre misto neni snadne. I s vyhublou postavou je narocne najit neco, za co se da skryt. Navic vsude je zelezo a to dobre siri zvuk.

Zkousi si lehnout do neceho, co by mohlo byt pokladnici. Stredne velka truhla, ve ktere je trochu sena a jakysi balicek zavazany provazkem. Eli se souka dovnitr a zavira za sebou viko tak, aby mohla dychat. Zacina ta nejmene prijemna cinnost. Dlouhe cekani v naproste tichosti. Jen ona, ticho a strach.

6. kapitola: Balicek

Smrt. To je nyni to naprosto nejobycejnejsi slovo. Smrt v ruznych podobach, ktera vzala zivot nasilim. Ctyri mrtvi strazci a o neco vice nez patnact zlodeju, kteri se nevrati do diry, ze ktere prisli. Jednoduche pocitani pro nekoho, kdo povazuje lidi za cisla. Pocet dobrych mrtvych a pocet spatnych mrtvych. Vsechno na jednu vahu.

Eli ceka. Snazi se ziskat co nejvice informaci svym dobrym sluchem. Slysi hlas strazcu, jak hledaji zive. I ty, kteri narikaji nad zivoty pratel. Vsichni jsou to lide. I ti nejmene spravedlivi a nejvice kruti jsou stale lidmi. Stejne jako ona. Nema pomysleni na jidlo nebo vodu. Ma strach, nad kterym se kazdym okamzikem snazi definitivne zvitezit. Ale nejde to. Tak rada by byla pryc. Daleko od tech, kteri ji chteji najit. Nema se cim branit. Ze zvedavosti potichu otevira bily balicek. Je precizne zabalen do nejmensich detailu. Nevypada to jako prace kohokoli z mesta. Uvnitr nachazi skutecny poklad.

Dlouha zahnuta dyka ji k sobe pouta zahadnou energii. Vypada, jako kdyby ji nekdo prave dnes vytvoril z tech nejkvalitnejsich materialu. Nadherna, primo az desive nadherna, zbran. Dotyka se ji a ma pocit, ze ji zna cely zivot. Jako kdyby s ni vyrustala a byla vytvorena specialne pro ni. V uplne tme slabe sviti, ale jen tehdy, kdyz si to Eli preje. Jen pomysli na to, co chce a dyka se okamzite meni. Mozna dost na to, aby svitila jako lesni pozar.

Zda se ji, ze se u ni objevuje zvlastni postava. Nekdo obleceny uplne v cernem, bez tvare. Ma neprijemny, ale prece zdvorily a chapajici hlas.

„Vyborne, Eludia. Tato zbran je nyni tva.“
„Kdo jsi? Co ode me chces?“
„Neexistuje dobro a zlo. Jsou jen lide, kteri stoji v ceste a jsi to jen ty, kdo po te ceste kraci. Ty, mesicni dyka a tvuj cil.“
„Jaky cil? Ja nikomu nechci ublizit. Chci jen zit.“
„Kazdy chce zit, ale ne kazdy si to zaslouzi. Eludia, tento strazce bude tvou prvni obeti.“

Hlas se odmlcel a Eli ma mnohem vice otazek, nez odpovedi. Vi vsak, ze dyku do zadneho balicku nebude davat a ze ji pouzije, bude-li to nutne.

7. kapitola: Prvni obet

Zlodejka nevi, kdo byl ten clovek v cernem. Ani to, jestli to vubec byl clovek. Ma strach a vsechno se ji zda byt temnejsi nez kdykoli predtim. Instinktivne bere do ruky novou dyku a ta na jeji povel zacina svitit dost silne na to, aby jeji svetlo prekonalo okolni temnotu. Stale je v truhlu. Mysli si, ze ji nikdo nevidi.

„Tady je jedna! Mam ji! Chlapi, nasel jsem zlode…“

Strazce pada na zem. Eli je prekvapena, jak ho mohla tak dokonale trefit. Jediny uder okamzite zastavil srdce az prilis jednoduse. Vyleza z truhly. Prohlizi ranu a neprestava se divit. V tele je dokonale rovna rana. Dyka prosla jak pres brneni, tak pres kosti.

Vi, ze zde nemuze zustat. Okamzite se dava na utek pres okno. Slysi, jak se blizi straze, kdyz tu se zacina odehravat znovu neco necekaneho. Hlasy nesili, ale slabnou. Po chvili si uvedomuje duvod. Je rychla. Silene rychla. Kazdy jeji pohyb je jiny nez kdykoli doposud a mohla by predbenout i jezdce na nejrychlejsim koni. Neni zadychana a jedine, co ma, je vyborny pocit. Mesicni dyku ma pevne v ruce. Muze za to ta dyka? Dostala se tak hluboko a prece… na ni neni zadna krev! Jak je to mozne? Kam ta krev zmizela?

Pred zlodejkou se ukazuje tataz postava. Cerna latka, cernejsi nez nejhlubsi noc, zakryva urcite neco hrozneho. Postava ji oslovuje.

„Jak se citis, Eludie?“
„Nejsem Eludia. Jsem Eli. Jen Eli.“
„Tvi rodice ti dali jmeno Eludia, ale nikdo ti tak nerikal. To je dobre. Velmi dobre. Nyni poznaji tvou skutecnou moc.“
„Mluvis o mne, ale ja nevim, kdo jsi ty. Co skryvas pod tou latkou?“
„Ukryvam moudrost a poznani. Nesu pravdu a umim odlisit lasku a nenavist. To je moje role na tomto svete. Ukazat zivot a ukazat smrt.“
„Jsi nejaky kouzelnik?“
„Carodej umi vycarovat kvetiny a zvednout pirko ze zeme. Ja umim zvednout hory, vystavet imperia a spalit stary les na prach, kdyz je to nezbytne.“

8. kapitola: Mentor

Eli si mysli, ze ta postava rychle zmizi. Tak jako driv. Ona bude mit otazky, ale neobdrzi odpovedi. Namisto jasne a srozumitelne pravdy budou tajemstvi, nad kterymi bude muset premyslet. Pak nekdo rekne, ze si mela tu nebo onu cinnost lepe promyslet. Stale jen mysleni a vsechno to, co nelze naplanovat.

„Mas otazku. Mas spoustu otazek. Ptejte se dite moje.“
„Nejsem tve dite. A vubec, kdo jsi? Jak se jmenujes?“
„Eludia, jak jsem ti uz naznacil, me jmeno neni dulezite. Dulezity je tvuj cil. Mas dostatek sily a odvahy?“
„Sily a odvahy na co?“
„Na vsechno. Na vsechno, co bude zapotrebi a co bude v tom momente spravne. Na momentech zalezi, i na zivote a na tom, jak chutna kazda smrt.“
„Mluvis v hadankach. Proc nemluvis normalne? Ja jsem Eli, jsem zlodejka a jsem rada, ze jsem nazivu. A ted mi rekni, kdo jsi ty.“
„Jsem odpoved na vsechny otazky.“
„To mi nepomaha.“
„Pritom jsem ten, kdo ti muze kdykoli pomoci. Udelam to, co chces. Co opravdu chces. Zabij nekoho a reknu ti me jmeno.“
„Mam nekoho zabit, abych dostala odpoved na jednoduchou otazku?“
„Pokud je odpoved dulezita a tva touha po smrti take, budeme vyborne vychazet.“
„Co ta dyka? Komu patri?“
„Tomu, kdo ma odvahu. Nyni je tvoje. Je to nastroj, tak jako jsi ty mym nastrojem a mym potesenim, kdyz se rozhodnes spravne.“
„Pak mam jedno prani. Vypadni!“
„Jak chces. Kazdopadne mi budes slouzit a nikdy se me tak docela nezbavis.“

Duch odchazi a Eli nevi, co si ma myslet. A hlavne, kam ma jit? Muze se vratit na misto, ktere nazyvala domovem? A co kdyby vyuzila to, co nasla v tom balicku k necemu opravdu velkolepemu? Co kdyz se Buginia zmeni na lepsi misto a ona bude hrdinkou?


9. kapitola: Vuz

Nikdo nemuze zustat na miste nekonecne dlouho. Eli to vi lepe nez mnozi jini. Kdo zustane na jednom miste, toho chyti. Musi se presouvat a musi se take najist. Konecne zacina byt hladova, ale kde sezene jidlo? Vsude je jidlo hlidane a i kdyz je nyni mnohem mene zlodeju, nikdo neda to, co napekl ci nasbiral jen tak nekomu. Natoz zlodejce.

Jedna z otazek, ktere ma, je take to jmeno. Kdo je ten duch? A kdo je ona? Je Eli nebo Eludia? Proc by se mela jmenovat uplne jinak, nez jak ji rikaji ostatni? Nikdy o takovem jmenu neslysela. A kdyz uz ma tu krasnou dyku, co s ni udela? Dojde k prvnimu vozu s cennostmi a hned ji vsechno vydaji? To urcite ne. Na druhe strane je to jedna z tech hlouposti, kterou uz davno neudelala.

V duchu si rika, ze by to chtelo jen naprosto obycejne stesti. Nic vic. Prozatim ji zustava jen jednoduchy navrat v nadeji, ze si toho nikdo nevsimne.

Eli nevi, jestli je to vysledkem stesteny nebo jen uplna nahoda, ale mezi ni a mestem jede po ceste vuz tazeny konem. Ve voze je nekdo, kdo misto rizeni odpociva. Eli si jako prvni mysli, ze ma vyborne vycvicene kone. Z vozu vsak vycniva nehybna, bleda ruka. Zlodejka okamzite utika k vozu a zastavuje kone. Vyndava dyku pro pripad, ze by to byl vsechno jen trik a musela se branit. Jak rychle zjistuje, dyku skutecne potrebuje. Starsi sedlak veze obili, ale uz se s nim na zadny trh nedostane. V hrudi ma sip, ktery si podle vseho chtel vytahnout. Eli okamzite prohlizi okoli, jestli je strelec stale na blizku. Nikoho nevidi.

„Pomoz mi. Prosim.“
„Jak ti muzu pomoci? Nic nemam.“
„Mas dyku. Pomoz mi od trapeni.“

Eli na chvili nevi, co ma rict. Muze splnit toto prani, ale najednou se ji to protivi. Nechce zabit cloveka, i kdyz ji o to ten clovek zada. Zaroven by to nebylo poprve, co nekoho zabila, aby mohla prezit. Muze to udelat i neudelat. Znovu se u ni objevuje postava v cernem.

„Spechej. Za chvili umre v bolestech a ty nebudes mit zadnou smrt.“
„Nevim, kdo jsi ty… ty jeden duchu. Ale je-li tohle tvoje prace, tak nic nechci. Dej mi pokoj!“
„Promeskala si svou moznost. Ted se ho dotknu. A vidis to, uz je mrtvy. Nemuzes ho zabit.“

10. kapitola: Uloha

Eli se nevericne diva na temnou postavu. Ten nekdo se jen tak dotkne ziveho cloveka a okamzite jeho zivot skonci. Zadna sekera, zadny specialni uder. Jen jednoduchy dotek. Ani nevi, jestli ma ta postava vubec prsty, ale priblizeni k zivemu cloveku okamzite ukoncilo jakekoli trapeni.

„Ty… ty jsi kdo? Nebo co vlastne jsi?“
„Jsem odpoved. Ale ty nechces nikoho zabit, tak opravdu nechces vedet, kdo jsem.“
„Kdybych ho zabila, tak bys se mnou mluvil normalneji? Bez tech hloupych hadanek a tak? Narovinu?“
„Nad tim muzes premyslet. Neprosla jsi testem. Vezmi si z toho, co chces. Tento mrtvy pro me nema cenu, kdyz je mrtvy. Tobe mozna zachutna. Vim, ze mas hlad.“
„Nebudu nikoho jist! Nejsem zvire!“
„To bohuzel nejsi. Zvirata je tezsi ovladat nez lidi.“
„Coze?“

Temna postava znovu odchazi. Eli je sama a zmatena. Krajina v okoli mesta je pro ni znama jen castecne, mnohem vice se vyzna v rodnem meste, do ktereho se musi vratit, chce-li prezit. Mysli na to, jak Keron a ostatni pani oslavuji sve vitezstvi a spolu s oblibenym veprovym si pochutnava na tech nejlepsich vinech, az z okoli Aringoldu.

Nevi, jak dlouho bude mit klid od te temne postavy. Ani zda je to pritel nebo nepritel. Eli je presvedcena, ze to nocni rabovani neprezila nahodou. Ani ta nadherna dyka neni zadna nahoda. Proc ale ona? Proc je nazivu, zatimco ostatni jsou ukrizovani ci spaleni? A co jsou vsechny ty hadanky? Ma nekoho zabit? Nebo se ma stat najemnou vrazedkyni, ktera bude plnit prikazy nekoho, koho ani nezna? Zlodejka, vrazedkyne a clovek na vsechno necestne, ktery putuje za odpovedmi? Dobre vi, ze spanek neni odpoved na vsechny otazky, ale potrebuje ho stale vic. Nalezt vhodny strom, za kterym muze skryt sve drobne telo, neni problem.

Ale… kdo je Eludia? A proc ji nekdo takhle oslovuje? A proc by mel nekdo prave ji, Eli, zamenovat s nejakou Eludii? Vsak to je naprosto cizi jmeno a zni mnohem vzneseneji, nez obycejna Eli, jakych je ve vsech mestech od Buginie po Lanisport urcite velmi mnoho. Existuje jednoduchy zpusob, jak to zjistit. Jit do knihovny a precist vsechny knihy v ni. Jen kdyby umela cist a psat. Eli ma strach, ze by to trvalo do konce jejiho zivota. Nenaucila se cist a tak rychle se to ani nenauci.

11. kapitola: Mlyn

Je casne rano. Slunce vykukuje zpoza obloku a ti, co jsou bez domova, si uzivaji jeho prvni paprsky. Noc konci, zacina den. Ne pro kazdeho je to dobra zprava, ale vetsina je rada. Noc patri zlodejum, coz je dobra zprava pro vsechny krome zminenych zlodeju a zlodejicku. Pro Eli, ktera se rozhodla prespat ve mlyne, je rano take zacatkem povinnosti. Mlynar je jediny clovek, kteremu muze rici temer vsechno. Na pomocne prace ale vubec nemysli. Vi, ze mlynar umi cist. Nekdy mu prijde kousek pergamenu a on vzdy vi, co presne se na nem pise.

„Tady jsi, Eli? Pomoz mi s tim kolem, boli me v krizi.“
„Pomuzu, ale mam na tebe obrovskou prosbu.“
„Jakou? Vis, ze ti nemuzu dat penize. Obchody nejdou a zvysila se cena psenice z jiznich zemi.“
„Naucis me cist?“
„Chces se naucit cist a psat? Proc takhle nahle?“
„Staci cist a ani nemusim umet vsechna pismena.“
„Eli, co jsi udelala? Vis, ze mne to muzes rict.“
„Nekdo mi rika Eludia. Nevim proc prave Eludia. Jsem Eli.“
„Urcite Eludia? Nepletes si to s jinym jmenem?“
„Jsem si jista.“
„Pomoz mi s tim kolem a reknu ti pribeh. Ale je to smutny pribeh. Pribeh Eludie a jeji cesty.“
„Je v tom pribehu i nekdo vyjimecny?“
„Jak vyjimecny?“
„Nekdo, kdo umi rychle zmizet. Cely v cernem a zakerny. Nekdo, kdo mluvi v hadankach a ma kouzelnou moc jako kouzelnik.“
„Myslim, ze ty ten pribeh znas. Proc se vlastne ptas?“
„Protoze mam strach. Skutecny strach.“

Eli prestava mluvit a jen si seda na zem. Je zvykla na drsny svet, ale plakat ji vetsinou nikdo nevidi. Mlynar vidi, ze mu drobna zlodejka nepomaha s kolem a premysli, co delat. Rici pribeh tak, jak ho znal on? Nebo ji poslat za nekym, kdo ten pribeh zna lepe? Ale kdo by chtel zlodejce rikat pribehy? Kdo krome jinych zlodeju? Mlynar take dobre vi, ze Eli je mu zavazana za vsechno, co pro ni dela. On ji nic nedluzi a navic mu tato zlodejka nepomaha se vsim.

12. kapitola: Pribeh Eludie

Eli je u mlynare, smutna a zamyslena. Diva se do zeme, kdyz k jejimu prekvapeni donasi mlynar pytle s obilim. Na nekterych pytlich je trochu krve.

„Odkud mas ty pytle?“
„Donesl je Gergo, pry nasel vuz s obilim a dal mi na to dobrou cenu, aby se jich zbavil.“
„Nebyla tam i mrtvola?“
„Mne donesl pred chvili sest pytlu, zadne mrtvoly.“
„Patrilo to takovemu sedlakovi. Nekdo ho temer zabil a zadal me, abych to skoncila.“
„Jaky sedlak? Takovy se slamenymi vlasy? Takovy starsi?“
„Ano.“
„To byl dobrak od kosti. Neverim, ze by mu nekdo ublizoval. Urcite s tim nic nemas? Neublizila jsi mu?“
„Ne. Ja… jen jsem ho nasla. Zastavila jsem kone a zjevil se mi ten duch. Chtel, abych ho zabila. Ten duch… vis… bojim se.“
„I ja se bojim, nic takoveho by se nemelo stavat. Alespon mame obili za dobrou cenu. Pomoz mi ho prelozit a rozhybeme kolo.“
„Nejdriv Eludia. A ten duch. Nic neudelam, dokud se nedozvim pravdu.“
„Ach. Nevim o tom moc, tak poslouchej dobre. Kdysi davno byly na vychode konflikty. Lide, elfove a vsichni bojovali ve valkach. Nevim, kdo vsechny ty boje vyhral, ale vim, ze jednu skupinu elfu vedla Eludia. Kazdy rikal, ze byla skrz-naskrz zla, ale ja tomu neverim. Dostala se k moci tak, ze nekdo pozabijel vsechny kdo byli dulezitejsi nez ona. A mela neco spolecneho s Herdanem. Ten ji ovladal a zneuzival a ona se snazila branit jeho vlivu, ale casto nemela na vyber. Jeste vim, ze jeji zivot nejak navazoval na utok zurganu a ze az rytiri nasi rise zastavili tuto hrozbu. Velmi mnoho lidi a nejen lidi v tech casech zemrelo.“
„Kdo je Herdan? A proc mi ten duch rikal Eludia?“
„Herdan je Buh vseho zleho. Smrti, rozkladu, utrpeni, valek a vseho, co si jen umis predstavit. Nevim, jak moc je realny, ja na takove veci neverim. Doufam, ze nikdo takovy nikdy nebyl. Ani neni. O bozich ti reknu jen to, ze pokud existuji, tak se jim neda verit. Herdan je podle povesti jakykoli, ale casto chodil po svete v cernem a roznasel utrpeni.“
„Vedel neco o dykach? A Eludia?“
„Mas spoustu otazek. Opravdu te to zajima? Jsou take veselejsi pribehy. Nasla jsi nejakou dyku?“
13. kapitola: Mesicni dyka

Eli ukazuje mlynari dyku, kterou nasla ve zbrojnici. Opatrne mu ji podava, ale nerada se s ni louci byt jen na okamzik. Podava ji tak, ze sama drzi cepel. Mlynar si ji zkoumave bere do rukou a neprestava se divit.

„Myslis, ze je ocarovana? Ten duch rekl, ze tato zbran ma jmeno Mesicni dyka.“
„Pokud chces vedet vic o chlebu, zeptej se pekare. Pokud chces vedet vice o kouzlech, zeptej se carodeje. To urcite znas. Ale nedivil bych se.“
„Proc?“
„Je nadherna. Urcite cenna. Za takovou by se dalo koupit hodne.“
„Jak hodne? Jidlo na kolik?“
„Jidlo? Za takovy poklad si koupis mozna mesto, ne jen jidlo. Odkud ji mas?“
„Ze zbrojnice. Musela jsem se skryt. Byla v takove truhlici a pekne zabalena.“
„Ted me dobre poslouchej, Eli. Toto je dulezite. Kdokoli ji vlastni, ten ji bude hledat. Dostane se k ni, i kdyby to mela byt ta posledni vec na svete. S ni ani bez ni nejsi v bezpeci.“
„Tak si ji radeji necham. Ochranim se s ni lepe nez bez ni.“
„Ty umis bojovat s dykou?“
„Umim. Jsem zlodejka, umim otevirat zamky a umim byt rychla, kdyz chci. Toto je vsak neco uplne jineho. Mam pocit, ze dokazu vsechno. Vsude se dostanu, prejdu pres jakoukoli prekazku a nikdo mi nebude stat v ceste.“
„Zajimave, co rikas. Existuje kniha, ktera se jmenuje uplne stejne.“
„Jak? Co myslis?“
„Kniha s nazvem Prejdu pres jakoukoli prekazku a nikdo mi nebude stat v ceste.“
„O cem je ta kniha?“
„O vzacnych zbranich. Kouzelne mece a jine zbrane. Mozna tam bude i neco o te dyce, co mas v ruce.“
„Nemam tu knihu. Neumim cist. Ani nevim kde zacit.“
„Sikovna zlodejka, ktera nevi, kde zacit? Ale reknu ti, kde zacit. U kola. Pojdme.“

Eli je stastna. Konecne odpovedi. Alespon nektere. Od mlynare, ne od tajemneho ducha, jehoz motivaci nezna. Muze to byt Herdan? A hlavne, co ma ted delat s dykou a zivotem? Bere do rukou dyku a druhou chce pohnout kolem. A to se zacina tocit, ackoli zabrala jen jednou rukou.
14. kapitola: Saty

Zlodeje a knihovny vetsinou nespojuje vubec nic. Bezny zlodej vetsinou hleda neco jineho nez knihy a knihovny nejsou misto plne klasickych pokladu. Minimalne pro ty, kteri se namisto cteni museli ucit neco uplne jineho. Napriklad prezit na drsne ulici.

Buginia ma jedinou knihovnu, kde lze cist nejruznejsi knihy. Samozrejme, vstup neni zadarmo a tak se v ni setkavaji hlavne ti nejbohatsi, kteri zaroven touzi po vyssim vzdelani. Zde se prave poji svet zlodeju a knihoven. Zlodeji radi navstevuji bohate domy, zatimco jsou jejich majitele v knihovne nebo na podobnem miste.

Eli premysli, co udela. Ma nazev knihy a hrubou predstavu, co hleda. Sama to ale nenajde. A kdo by ji pomohl? Mela by na to jit rozumne. Ukrast vsechny knihy by nebylo dobre reseni. Jak ale zjisti, kterou presne potrebuje? Nemuze si hrat na vzdelanou pani, ktera hleda svou oblibenou knihu. K tomu nema zpusoby a hlavne obleceni. Ale pokud…

Ceka na noc a dostava se do jednoho z domu. Vi, kdo tam bydli. I to, ze v nem ziji take zeny, ktere nosi krasne saty. Jednoduchy ukol. Zvlast kdyz se rozkriklo, ze diky Keronovu planu z mesta zmizelo mnozstvi zlodeju. Rychle vchazi pres stresni okno, kam se lze dobre dostat z vedlejsiho domu. Neni otevrene, ale to neni velky problem. V mistnosti spi jedna z zen, pravdepodobne nejstarsi dcera. Jeji spanek je hluboky a jemne chrapani je hlucnejsi nez Eline kroky na drevene podlaze. Ve velke skrini je mnozstvi satu. Zlodejka je prohlizi a nevychazi z udivu. Ani ji nenapadlo, ze oblect je musi byt mimoradne narocne. Nevi, ktere ma vzit. Zelene? Modre? Ty s pasky? Vzdy chodila v jednoduchych satech. Nebo tyto. Kozene, prilehave, s sedym plastem. To bude ono. Sviti si dykou, ale nepreje si prilis mnoho svetla aby nikoho neprobudila.

Samozrejme, mnozstvi obleceni drzi na tyci ve skrini hlavne silou vule. Jeden neopatrny pohyb a vsechno pada na zem. Eli okamzite bere tyc a barikaduje s ni dvere. Nasledne jde k mlade zene, ktera se probouzi, a uklada ji dyku na krk.

„Ticho! Nechci ti ublizit! Ja jen potrebuji saty. Bud potichu a hned odejdu.“
„Vezmi si ty kozene. Ten korzet. Hodi se k tobe. Ja ho neoblecu.“
„Ty… mi pomahas? Dekuji ti. Jsem ti zavazana. Jak se jmenujes?“
„Eludia. Ale ted bys mela jit. Probudi se otec a ublizi ti. Jdi rychle. A vezmi i ten sedy plast.“
„Dekuji. Ja jsem Eli. Splatim ti to. Uvidis.“
15. kapitola: Eludia?

Eli utika pres stejne okno a v ruce drzi korzet a plast. Nepouziva k sviceni dyku, aby byla co nejmene napadna. Rychle zdolava prekazky a raduje se. Konecne ma na tvari usmev.

Zadny usmev vsak netrva dlouho. Slysi, jak ta zena otevira okno a krici na ni. Vola jejim smerem a krici slova jako zlodej ci vrah. Eli nerozumi. Ted byla tak mila a pomohla ji, ale najednou ji prozrazuje? Proc? Co se v ni tak rychle zmenilo? Eli posloucha, jak ta zena vykrikuje same neprijemne veci. Pry ji chtela zabit zlodejka Eli. A ukradla ty nejlepsi saty, ktere ma nejradeji. Tak jak to je?

Nema cas premyslet. Utika tak rychle a zaroven tak nenapadne, jak umi. Nejdrive bezpeci, teprve potom zkoumani satu. Pokud je vubec pouzije. Co kdyz narazi na tu zenu? Posledni, co chce, je honicka se strazci. Pripadne muceni a smrt.

Neda ji vsak to jmeno. Eludia. Proc sakra Eludia? Dela si z ni dobry den? Vsak ji pomahala ta zena. Nebo se tak opravdu jmenuje? Ona Eli, ta druha Eludia. Do toho duch a vysledkem je jeden velky neporadek. Tak rada by se vratila a v klidu si popovidala s nekym, kdo ji da normalni odpovedi a zaroven zaridi, aby mela od vsech klid.

Nocni honicka ma jeste jednu neprijemnost. Rika se, ze Keron ma sve lidi vsude. Vsechno vidi a vsechno slysi. Cele mesto se dozvi, ze jeste zbylo par zlodeju. I to, odkud a kam utikali. To rozhodne neni dobre pro nekoho, kdo chce byt ukryt pred nebezpecim odhalenim. Samozrejme, ze zitra chce v techto satech navstivit knihovnu. Jsou-li to vlastne dobre saty do knihovny. Eli se boji, ze bude jeste vic napadna nez dosud.

„Stuj! Za timto domem je chlap, co te chce zabit. Pouzij dyku.“

Eli se rychle podiva, kdo na ni mluvi. Je to znamy hlas. Znovu ten duch. Nema cas mu odpovedet. Dyku vsak bere pevne do rukou a z nejakeho duvodu vi, ze ted musi byt pripravena. Mozna ji ten duch dodava odvahu.

Pokracuje obezretne dal a skutecne se pred ni skryval chlap s malou sekyrkou. Ohnal se po ni, bez jakehokoli varovani. Eli vsak byla rychlejsi. Mesicni dyka mu rychle vzala zivot. Presna trefa do krku. Instinktivne nebo z jineho duvodu se postavila tak, aby na novych satech nebyla ani stopa po krvi. Vytahuje z krvave rany dyku a divi se. Neni na ni ani kapka, i kdyz ma stare saty posete kapkami krve.
16. kapitola: Sama

Zlodejka prichazi ke mlynu. Ma saty, ale i dalsi zajimavou zkusenost s duchem. Kdo je ta postava? Muze to byt ten, o kom mluvil mlynar? Stale je noc a nema v planu mlynare rusit. Nejvyssi cas jit spat a doufat, ze si ji nikdo nevsiml.

Jen chvili pote, co si lehla, na neprilis pohodlne luzko ze slamy a plachet, slysi zvuk. Je to mnohem hlucnejsi nez jeji pohyb. Predpoklada skupinu. Podiva se skrz male okenko a vidi minimalne ctyri lidi, jak si nahlas povidaji. Dva z nich maji horici pochodne.

Eli velmi rychle dochazi, co se deje. Keronova iniciativa. Nikdo nemuze pomahat zlodejum. Zadne prespavani, zadne penize za ruzne drobne sluzby. Zadne vyjimky, kompromisy ci projevy lidskosti. Nekdo ji musel sledovat az sem.

Kdo je vsak natolik hloupy, ze jen tak prijde zabit mlynare ci podpalit mu mlyn? To je hloupost z jakehokoli pohledu. Co ma vsak Eli delat? Postavit se proti ctyrem chlapum? Nebo pockat, az jich bude jeste vic? V tom ji to dochazi. Mozna jde o nekoho, kdo za to dostane dobre zaplaceno. Prace za zlataky. Zadna lidskost ci logika neni nutna. Pokud ma shoret mlyn, tak shori mlyn. Neni jediny v celem kralovstvi. A pokud ho nekdo muze znicit, tak ho muze i nekdo uplne jiny postavit.

Neni vsak cas na dlouhe uvazovani. Ctverice prichazi bliz a zapaluje dreveny mlyn na vice mistech. Jeden z nich nese amforu. Eli nema cas zjistovat, jestli je tam olej nebo alkohol. Bere dyku a vychazi z mlyna. Vi, ze bude mit mnohem vetsi sanci, kdyz se tito vetrelci rozdeli. Specha, dokud je moment prekvapeni na jeji strane.

Eli neni zadna bojovnice a jako zlodejka rozhodne neni zvykla postavit se nekomu celem. Bandite neocekavaji, ze bude nekdo cekat, az se rozdeli a jednoho po druhem premuze dykou. A uz vubec necekaji ze pouzije dyku, ktera se da az neuveritelne ucinne hazet.

Tmave ulice jsou pro ni domovem, tak jako blizke okoli mlyna. Zoufaly clovek dela zoufale ciny. Nikdo vsak neni zoufalejsi, nez zaplacena banda hlupaku, ktera zabije mlynare, ale nikdy za to nedostane zadnou odmenu. Ani zadny krasny hrob.


17. kapitola: Symfonie

Posledni z levnych zabijaku pada k zemi. Ani nevedel, ze skoncil stejne jako vsichni ostatni z jeho skupiny. Splnil svuj ukol. Mlyn hori, mlynar je ve sve posteli a uz se nikdy neprobudi. Pred Eli vsak zabijak utect nedokazal. Zlodejce se znovu objevuje znama postava.

„Vidis tu krasnou symfonii? Ten tanec radosti a zivota?“
„Symfonii? Tanec? Co ode me vlastne chces? Jsi blazen, uplny cvok!“
„Pojd se mnou, Eludia.“
„Nejsem Eludia!“
„Rekl jsem, ze jsi. Tak jsi. Je mi jedno, co si myslis.“

Duch se dotyka zlodejky a oba se okamzite ocitaji vedle mlynarovi postele. Je videt jeho ruku, kterou se pokousel zastavit krev vytekajici z hrudnika.

„Tak Eludia, tancuj! Tancuj!“
„Co?“
„Pouzi na nej svou dyku.“
„Vsak je mrtvy, ty cerna obluda!“
„To je docasne. Nezajimave malichernosti te nemohou zastavit.“
„Smrt je malichernost?“
„To i zivot. Smrt je krasna, ale tady si jeste pocka. Pouzij tu dyku, Eludia.“
„Ale jak?“
„Zabila jsi ctyri. Tak dej tomuto zivot. Netvar se, ze jsi to nikdy nedelala.“
„Vubec ti nerozumim. A kdyz jsi takovy odbornik, udelej to ty.“
„Jak chces.“

Duch bere mesicni dyku do ruky a celou silou ji boda primo do rany. Eli se jen nechapave diva, jak se rana zaceluje, mizi krev a vsechny znamky bodnuti s ni.

„On bude zit? Mlynar bude zit?“
„Ty jsi mu dala zivot. Poslu k tobe par blaznu i priste, at se nenudis. Nemusis dekovat.“
18. kapitola: Rodina

Eli se prestava divit a vsechny ty zvlastnosti zacina brat jako neco uplne normalniho. Zabiji a zachranuje. Jen tak. Vsechno diky jednomu predmetu a jednomu duchovi. Nevi, jestli se ma smat nebo brat vsechno vazne. Mrtvola pred ni oziva, coz je naprosto neprirozene. Duch ji tvrdi, ze je to naprosto normalni a clovek si na to rychle zvykne. Jak prisel, tak i odesel. Eli a mlynar jsou sami.

„Jsi v poradku? Jak se citis?“
„Jako kdyby me nekdo bodl do srdce. Ale dycham. Nerozumim tomu.“
„Ta dyka. Nevim jak, ale… je opravdu kouzelna. Urcite i prokleta.“
„Proc by byla prokleta, kdyz dava zivot?“
„Musela jsem zabit ctyri. Potom mi ten duch ukazal, jak te zachranit. Sama uz nicemu neverim a nevim, co si mam myslet. Jsem obycejna zena z ulice, zadna carodejka.“
„Odted nejsi. Prijimam te za svou dceru, Eli. Zachranila jsi me. Jsem ti velmi vdecny. Muj domov je nyni i tvym domovem. Rekni mi, co jeste muzu pro tebe udelat?“
„Dekuji. To je vic, nez bych si kdy mohla prat. Ale porad nerozumim tomu, co se delo v poslednich dnech. Chci vedet vic o te dyce, at vim, co muzu ocekavat.“
„Pojdme tedy do knihovny. Najdeme ti vhodne saty.“
„Saty uz mam. Budu nosit ty. Darovala mi je jedna mlada zena. Pak se ale zblaznila a volala na me straze.“
„Ktera mlada zena?“
„Eludia.“
„Kapitanova dcera?“
„Nevim. Asi. Ten treti dum, tam za rekou.“
„Pokud ma pocit, ze jsi ty saty ukradla, tak si je muzes koupit. Dam ti penize.“
„Nechci tve penize. Vim, ze to zni velmi zvlastne. Od zlodejky. I kdybych zaplatila, pro takove lidi nejsem nikym.“
„Tak je vrat.“
„Jeste je potrebuji. Do te knihovny.“
„Ukaz mi je a neco vymyslime. Pomoz mi vstat, devce moje. Dnes nebudeme pracovat, jen si otevreme vino a vsechno na svete pocka. I mlynar potrebuje nekdy odpocinek.“
„Pojd, pomuzu ti s kolem. To je to nejmensi, co pro tebe muzu udelat. Ale bojim se. Nejdriv musime zjistit, co shorelo a co ne. Zapalili mlyn a chteli te zabit. Mohou se vratit. Vzdy se vraceji.“
19. kapitola: Kde je ohen a kour?

Eli si rada povida s mlynarem, ale vi, ze horici mlyn neni to nejlepsi misto. Chce co nejdrive zacit hasit, ale nikde nevidi ohen nebo kour. Vsechno, co horelo, je jen trochu tmavsi. Zadne vypary, nic. Pritom jde o drevenou stavbu, ktera by mohla vyhoret do zakladu. Proc vsak nikde neni kour?

Take nikdo neprichazi s kbeliky s vodou. Vypada to, jako kdyby bylo vsechno v poradku, i kdyz byla budova v plamenech. Premysli, zda i s timto muze mit souvislost dyka. Jak ale souvisi zbran a haseni? I za tohle muze duch?

Prohledava vsechny mistnosti a nikde nic nehori. Vsechno je v poradku. Duch se neukazuje a tak se vraci k mlynari, ktery je stale vice pri sile. Zvlastni na nekoho, kdo byl pred chvili mrtvy.

„Nic nehori. Vse je uhaseno, zadne skody.“
„Ty jsi sikovna. Ani jsem nevedel, ze neco hori. Zapalil to ten, kdo me zabil?“
„On, ale nevim kdo to uhasil. Ohen na vice mistech jen tak zmizel.“
„Urcite jsi to nehasila ty? Ani nikdo jiny?“
„Urcite. Mozna dalsi zazrak. Nebo prace te dyky. Opravdu nevim, co vsechno dokaze a jak ji pouzit.“
„Pojdme do knihovny. Oblec se. Pujdeme tam okamzite a najdeme nejake odpovedi.“

Pote, co obycejna zlodejka zabila ctyri lidi, se jeji zivot znovu meni. Vypada mladsi, citi se lepe a nejakym zahadnym zpusobem se snadno resi i problemy. Stale to neni snadny zivot, ale je to prijemna zmena.

K mlynu prichazi obchodnik s obilim. Dohadovani ceny vsak tentokrat nedela mlynar, ale Eli. A velmi uspesne. Nejen ze dosahla dobre ceny, ale jeste vylozila obili mnohem rychleji, nez by to zvladl mlynar ci kdokoli ve meste.

„Dnes si same prekvapeni.“
„Meli bychom cestou do knihovny jit ke stare studni.“
„Proc? Uz ji nikdo nepouziva. Neni tam voda.“
„Meli bychom tam jit a ne kvuli vode. Ver mi v tomto. Sice nevim, co delam, ale jsem o tom presvedcena.“
20. kapitola: Cesta do knihovny

Dostat se z mlyna do mesta neni narocne. Da se tam dostat pesky, na koni ci dokonce doplavat. Ani jedna z techto cest vsak neni pote co se stalo ve mlyne bezpecna. Co kdyz je nekdo uvidi? Kazdopadne nejbezpecnejsi misto pro mlynare je po boku zlodejky. I kdyz to zni zvlastne.

Eli umi chodit rychle, ale jde jen tak rychle, aby ji starsi mlynar stacil. Cestou si povidaji.

„Proc ti kazdy rika jednoduse mlynar? Jake je vlastne tve krestni jmeno?“
„Jsem sam. Kazdy mi rika podle toho, co delam a uz jsem si zvykl. Samozrejme mam jmeno, ale je velmi netypicke.“
"Jake jmeno ti dali rodice?"
„Dali mi jmeno Vajtar. Vis, co to je?“
„Ne.“
„Vajtar je nazev zbrane ze Zeleneho ostrova. Az za Lanisportem na vychode.“
„Proto vis tak mnoho o zbranich?“
„Nerekl bych, ze vim hodne. A vice ze cteni nez z osobnich zkusenosti. Nechtela jsi jit k te stare studni?“
„Jdeme tam. Toto je zkratka. Pod tou borovici je tajny tunel.“
„Tvoje prace?“
„Moje ne. Ale straze to tam neznaji.“

Cesta pres tunel je nepohodlna, ale prekvapive velmi rychla. Namisto dlouhe okliky se da projit kolem vysoke skaly, za kterou je mimo jine i stara studna.

Je zrejme, ze ji dlouho nikdo nepouziva. Kameny uz nejsou vsechny na svych mistech a kliku je treba vymenit.

„Chces skocit dolu? Nebo co je tvuj plan?“
„Ne. Ale vidis ten nejvetsi kamen? Vsadim se, ze pod nim neco bude.“
„Neco jsi tam schovala? Nebo nekdo z tvych pratel?“
„Vim jen, ze je tam neco hodnotneho. Nic vic. Mozna mi to nekdo poseptal do ucha, kdo vi?“
21. kapitola: Amulet

Stara studna ukryva maly, ale cenny poklad. Stary, medeny amulet je popsan pismeny. Eli ho podava mlynari.

„Nektera pismena je videt jen slabe, ale myslim, ze se zde zminuje Eraniel.“
„Co je to?“ pta se Eli.
„Spis kdo je to. Davna bohyne. Moc toho o ni nevim.“
„Byla dobra nebo zla?“
„Jak to mam vedet? A hlavne, co to znamena byt dobry nebo nebyt dobry? Jsi zlodejka, tak jsi automaticky zla? Protoze zlodej je urcite neco spis spatneho nez dobreho.“
„Znas zle mlynare?“
„Vim o jednom nepoctivem, ale jestli je vic zly nebo dobry, to si netroufam rict. Neznam ho tak dobre.“
„Jsou zlodeji, kteri okradou slepeho a jsou taci, kteri slepemu donesou jidlo. Ja si ted vezmu tento amulet a vim, ze ho prodam. Ale nevim, co udelam s penezi.“
„Pokud je ten amulet medeny a zminuje Eraniel, tak muze mit vysokou cenu. Ale musis na to najit dobreho kupce.“
„Hostinsky v Krcme u tri bratru. Sla bych primo tam.“
„Znas ho? Slysela jsi o nem nekdy?“
„Ne. Ale vim to. Jednoduse to vim.“

Pro mlynare je zvlastni, ze Eli jen tak vi nejruznejsi podrobnosti o lidech a mistech, ktera vubec nezna. O to vic, ze si je vsim jista. Nejen, ze vi nove informace, ale jeste je o nich presvedcena.

Medeny amulet vypada naprosto obycejne. Davno ho nekdo nemel v ruce. Byl schovan tak, aby ho nenasel jen tak leckdo.

„Retizek je z jineho kovu. Musel to nekdo spojit. Asi zlodej ukradl amulet a prodal ho nekomu, kdo ten retizek dodelal.“
„Stale nekde hledas zlodeje. Mozna to bylo jinak. Vyrobili amulet z medi a retizek z jineho kovu. Jsem si jista, ze med a Eraniel nejak souvisi. I chramy Eraniel casto obsahuji med. Neptej se me, odkud to vim. Jednoduse to vim. I kdyz prisaham, ze jsem se to nikdy neucila.“
22. kapitola: Necekany zvrat

Eli si prohlizi amulet, kdyz tu k ni znovu pristupuje cerny duch. Zlodejka je o to vice prekvapena, kdyz si vsimne, ze se duch rozplyva. Namisto hadanek se duch ztraci tak rychle, jak se objevil. Nova hra? Nebo varovani?

„Videl jsi to? Videl jsi toho ducha?“
„Jakeho ducha? Kde?“
„Byl tady jen chvili. Hned vedle me!“
„Mne uz oci dobre neslouzi, ale ducha bych si urcite vsiml, kdyby tady byl.“

Instinktivni bere mesicni dyku aby zjistila zda s tim nema neco spolecneho. Ta vypada uplne stejne jako kdykoli. Zkousi sviceni a to okamzite funguje, i kdyz pres den nema specialni uplatneni. Eli si mysli, ze je zde i s mlynarem Vajtarem uplne sama, ale nemusi to byt pravda. Sama nevi, co si ma myslet a ani to, co ji ceka. Je mimo mesto, ale asi nikdo nema duvod, aby se motal v blizkosti stare studny.

„Vidis tam nekoho? Tam u toho dubu?“
„To neni dub, Eli. A nikoho tam nevidim. Zas vidis duchy?“
„Mozna. Nevim. Opravdu nevim. Jsem zmatena.“
„Co ti rika ten tvuj zahadny sesty smysl?“
„Nic. A asi bych mela i ja mlcet. Stale neco vidim. Prisahala bych, ze u toho stromu nekdo je. A jde sem.“
„Vidim jen zelenou travu a modrou oblohu.“
„Ja vidim na zelene trave neco modreho. A mam takovy pocit, ze to modre bude delat potize. Mozna nejaky modry duch.“

Po case i mlynar usoudil, ze k nim neco jde. Nebo spise ke studni. Oba se rozhoduji, ze bude lepsi, kdyz pujdou k mestu. Jenze ta modra bytost prichazi presne z te strany, kde je mesto. Mozna se jen minou a nic se nestane. Nebo se pozdravi.

„Prominte, hledam amulet, ktery jsem tu zakopala. Je medeny s cinovym retizkem.“
„Jak muzu vedet, ze patri tobe? Nasla jsem jeden amulet, byla jsem k nemu vedena a presne vim, komu ho prodam. Patri mne.“
23. kapitola: Chlad

Pokud neco zlodeji nemaji v lasce, tak je to chlad. Chladne noci a jeste chladnejsi rana, proti kterym se s prazdnym zaludkem a v otrhanem obleceni brani jen velmi tezko. Nyni vsak Eli poznava uplne jiny chlad. Nemuze se pohnout a pripada si jako hromada ledu. Vajtar je na tom stejne. Dva kusy ledu se divaji, jak jim neznama zena prohledava kapsy. Do rukou teto nezname se dostava jak amulet, tak mesicni dyka.

„Pekna hracka. Vypada jako prava. Vim, ze mi na to neco chces rict. Budes mit moznost az trochu rozmrznes. Neboj se, na slunci to nebude dlouho trvat.“

Vsude na svete se zminuje veta o zlodeji, ktery krici, aby chytili zlodeje. Jenze Eli nemuze kricet, mluvit a ani se poradne pohnout. Nemuze udelat vubec nic, jen prihlizet. Ta modra postava si bere, co jen chce. Eli ani nevi, co se stalo. Vsechno bylo tak rychle. Asi se ji jen dotkla.

Vajtar ji take nemuze pomoci. Je stejne prekvapen jako Eli a je mu jasne, ze mimo rodne mesto je asi tak bezpecne, jako v nem. Chladny led se rozpousti pomalu a Eli se sice nemuze pohnout, ale muze premyslet alespon na zakladni urovni. Prepada ji zoufalstvi. Po chvili se znovu objevuje duch. Tmavy, stejny jako nekolikrat predtim.

„Ty jsi uz jen zlodejka. Neumis si pohlidat to, na cem ti zalezi. A ted potrebujes to, co jsi dosud nemela, abys byla chytra. Chces byt zajimava, ale bez te dyky neznamenas vubec nic. Prisel jsem ti rict dve veci. Nejdrive ta lepsi. Tvuj nejoblibenejsi mlynar se uz z toho ledu nedostane. Jeho srdce to dlouhe uvezneni nerozchodi, ale tve ano. Nyni ta horsi zprava. Proti modre magyni si naprosto bezmocna. Je ve vsem lepsi nez ty, ovlada veci, o kterych jsi nikdy neslysela a nechala te zit jen proto, aby te tyrala. Do konce zivota ti bude delat ze zivota peklo a tu nadhernou dyku si necha pro sebe.“
„Pomoz mi.“
„Ja ti mam pomoci? Nevis kdo jsem. Nevis kdo je ona. Ale prosis o pomoc. Mam lepsi napad. Budes mi slouzit a najdes zpusob, jak se ji zbavit a vezmes ji dyku. I ten amulet. Je to tvuj zivot a take tvuj plan. Muzes se prevlect za nekoho, komu da cokoli na svete, jen tak.“
„Existuje nekdo takovy?“
„Samozrejme, ze ne. Ale kdyz jsem mluvil o tyrani, myslel jsem to vazne. Budes ji nenavidet, budes ji zavidet, ale nemuzes s tim nic udelat. Ona je silna, ty jsi slaba. A cim bude mit tu dyku dele, tim budes ty slabsi a ona silnejsi. Prohrala jsi. Proc ti to ale vlastne rikam, kdyz me uz nezajimas?“

24. kapitola: Touha

Duch mel pravdu. Jakmile se Eli dostala z ledove pasti, pocitila samotu. Stejnou jako kdysi, kdyz nemela vubec nikoho. Jeji pritel se uz nikdy neprobudi. Vsechny cile a plany, co mela, jsou v troskach, nebo v rukou nekoho jineho. Nyni vsak nepremysli nad smrti ci nad tim, jak byla kdysi osamela a smutna. Mysli na mesicni dyku. Na naseptavani a na ohromnou silu, kterou s ni citila. Eli se citi byt prazdna a rozhorcena. Ma pocit, ze ji chybi cast tela a ze touha po mesicni dyce je silnejsi nez zizen, hlad ci unava.

„Musim jit za ni. Musim!“

Nevi kam jit. Dyka ji nyni neda zadne odpovedi a ani spravne otazky. Ted je to na ni. Na Eli. Na jejim talentu z dob, kdy zadnou dyku nemela a nikym nepozorovana si ukradla jablko ze stanku. Nyni vsak nejde o jablka, ale o celou jeji existenci a duvod, proc je nazivu.

Je slaba, pomala, zmatena a rozzlobena. To nejsou ty nejlepsi podminky pro zacatek dlouhe cesty, ale nic jineho nema. Jen touhu a mizivou nadeji. Hlavu presycenou nespravnou myslenkou, ktera potlacuje vsechno ostatni.

Nechce videt zadneho ducha a zaroven vi, ze pokud se ji nekdo rozhodne ublizit, nebude se moci branit. Musi ale jit. Hledat reseni tam, kde mozna zadne neexistuje.

Po par krocich, ktere ji sebraly spoustu sil, si seda na jeden z kamenu. Musi premyslet. Vzpomina, odkud ta zena sla a kam. Pujde v jejich stopach. Amulet. Amulet lze vymenit za penize. Dyka. Co s dykou? Pokud se ji chce zbavit, tak nejspis ve meste. V Buginii. Tam se umi dostat a pomerne rychle.

Nikde zadny vuz, musi jit pesky. A spechat. Doufa, ze ji nekde uvidi, ale ani si ji moc nepamatuje. Zena v modrem. Ani mala, ani velka. Takova jako uplne kterakoli osoba v Buginii ci v cele risi lidi. Ale prisla z mesta a znovu tam miri. Opravdu to tam musela zakopat ona. Proc by vsak nekdo zakopaval amulet? A pak se pro nej vracel?

Valka. Jednoduche reseni. Ale co by delala zena ve valce? Navic nema zadne brneni a nevypada na nekoho, kdo umi zachazet s mecem. Neco vsak umi. Dokaze toho hodne, i ten duch se ji boji. Eli se rychle dostava do sveho stareho ja. Zacina hledat souvislosti. Spojuje si ruzne veci. Mozna spatne, ale vi kde najde tu zenu. Nikdy ji nevidela, tak pujde tam, kam chodi navstevy z daleka.
25. kapitola: Straze

Rika se, ze nejrychleji utika ten, kdo je zvykly na beh. Tak jako je nejvic zvykly na hlad ten, kdo se potyka s hladem pravidelne. Hladova zlodejka vi, co chce. I kde najde to, co hleda. Srsi z ni jistota, ktera je jeji vlastni a ktera ji mnohdy zklamala, ale vzdy se znovu postavila a sla dal. I tehdy, kdy by to uz nekdo jiny vzdal. Premysli nad dykou, ale jinak, nez drive. Proc ona? Proc se nedostala ta dyka k nekomu jinemu, k nekteremu princi ci velkemu bojovnikovi? Princ ma sveho kone, sve brneni a svoji druzinu. Bojovnik ma svou bojovou sekeru ci mec, o ktery pecuje. Ale zlodejka? Zlodejka ma jen to, co najde. Co ukradne. A pokud musi mit ostri, ktere ji otevre dvere za slavou, bohatstvim nebo jednoduse pomuze zmizet, tak je to prave dyka.

Specha. Rychle poskakuje po kamenech a umi chodit pres travu rychleji, nez mnozi jini. Modrou magyni nema sanci chytit, ma urcite prilis velky naskok. Ale to, ze se ji boji i ten duch je pro zlodejku vic nez jen zajimave. Prechazi pres planiny v okoli mesta a rychle se dostava k jedne z bran. Je hlidana dvema strazci. Co udela? Stale ma na sobe hezke saty, korzet od te mlade zeny, ktery si dozivotne pujcila.

„Pustte me, prosim.“ Promlouva k nim Eli.
„Mame prikazy, nikdo nemuze vstoupit.“
„Nejsem zadna vrazedkyne nebo zlodejka, ale prichazim z velke dalky a mam hlad.“
„Kazdy ma hlad. A pokud nejsi posel z Aringoldu nebo nekdo z kralovske rodiny, tak neprojdes.“
„Jsem ze Zeme zatracenych. Z Jasu. A mam na starosti projednani obchodu. Pokud me nepustite, zaridim, aby se Keron postaral o vase preveleni.“

Straze ji pousteji dovnitr, i kdyz s ocividnymi pochybnostmi. Je na ni videt, ze na ty saty je prilis hubena a mnohem vic by se hodily dobre zivene zene. Nedovolili si vsak nazvat ji zlodejkou. Eli vyuzila sve inteligence, nebo spise pameti. Pamatuje si, ze kdysi prisel nekdo az z Jasu, ze Zeme zatracenych. Sama netusi, kde se co na svete nachazi, ale tentokrat se jeji herectvi vyplatilo.

Uz prichazi jen ta vetsi zkouska. Co delat s magyni? Sehnat si kus ostri a zkusit ji podriznout? Nebo ji pekne pozdravit a slouzit ji? A co takhle pokusit se na ni shodit celou strechu? Nejjednodussi reseni je nekdy takove, ktere cloveka napadne az mnohem pozdeji. Je zlodejka, tak muze jednoduse pockat na noc a dyku si znovu  vzit.

Najit magyni neni problem. Eli ji nasla v hostinci a kdyz se magyne rozhodla hostinec opustit, plizi se za. Jde primo do Keronova palace. Tam, kam se lze dostat jen velmi tezko.
26. kapitola: Setkani

„Pockej! Pockej, prosim!“ Vola Eli na magyni, jakmile se k ni dostane alespon trochu blizko.
„Kdo me to pronasleduje?“
„Poslys me, ja… tedy…“
„Ano?“
„Potrebuji tu dyku. Je moje. I amulet.“
„Takhle to vidis? A co udelas? Budes se mnou bojovat?“
„Budu, pokud budu muset! Dyka je moje!“
„Dobre, vem si ji.“

Eli nerozumi. Dostane dyku jen tak? Neznama zena ji jen tak vyda? Ona se ji vzda, jen aby ji mohl pouzivat nekdo jiny? Okamzite ji dostava do rukou, ale jakmile ji drzi, dyka nahle pada k zemi, jako kdyby byla tezka jako cely svet. Rychlost padu je tak ohromna, ze si Eli okamzite vykloubila rameno. Navic ji dopadla jen kousicek od nohy. Ani si nechce predstavit, co by se stalo, kdyby dopadala jinam.

„Vezmi si ji, na co cekas?“ Pta se s posmeskem magyne.
„Je tezka. Snazim se ji zvednout, ale nejde to.“
„Tak si ji vezmu ja.“

Magyne zveda dyku, jako kdyby to bylo ocarovane pirko. Ani se nesehne a uz leti primo do jeji ruky. Pohled, ktery pripomina opovrzeni, se postupne meni na jemny usmev.

„Mas odvahu, ze jsi sla za mnou. Musis vedet, ze ti mohu snadno ublizit. Ale i tak jsi prisla. Chces se pomstit za toho pana? Ted jsi na nej ani nepomyslela. Chces jen tu dyku. Naplnuje te silou a strachem zaroven a vsechno ostatni jde stranou. Je tomu tak? Ano, vidim ze je.“
„Ja… nevim co rict.“
„Udelam s tebou dohodu. Budes mi slouzit. Budes myma ocima a usima.“
„Dobre.“
„Jak dobre? A ani nevis, co ti nabidnu na oplatku? Nebo udelas vsechno, jen abys byla te dyce co nejblize? Ted zase vidim, ze nevis co rict. Pojd za mnou, vidim, ze te zmaha hlad. Ale moment, to neni obycejny hlad. Jsi na te dyce zavisla. Mozna je ocarovana jeste silneji, nez se zda.“
27. kapitola: Magyne

Ohen v jedne z hospod hori jen velmi potichu a pomalu. Eli si ho nevsima. Mnohem vic si vsima misky s fiky, kterou koupila ta magyne. Jeste radeji by se divala na dyku, ale tu schovala ta zvlastni zena zaklinadlem na zneviditelneni predmetu.

„Vim, ze mas odvahu. A hlad. Jeste vim, ze tohle nejsou tve saty, ze jsi dlouho na ulici a ze jsi musela nejak proniknout pres straze. To je pekny vykon.“
„Ty jsi lepsi a ty straze delaly svou praci mizerne.“
„Lepsi? Rozesmala jsi me. Je mi jedno, kdo je lepsi a kdo horsi. I to, kdo to vsechno urcuje. Ty mas odvahu. Nebo si jednoduse ztratila rozum. Podivej se na ten ohen. Vidis ho? Udelam malou zmenu.“

Modra magyne presouva ohen z krbu na svoji ruku. Z jeji ruky slehaji male plaminky. Okamzite si toho vsimaji vsichni v cele hospode.

„Ja umim byt napadna. Umim zaujmout. Ty jsi ta nenapadna, ktera se kamkoli dostane, aniz by vzbudila prilisnou pozornost. Cim vice se divaji na me, tim mene se divaji na tebe. Neco pro me udelas. Sluzbicku. Ale ne dnes. Dnes budes bojovat se svymi demony a zitra uvidime, co dokazes.“
„Proc mi pomahas?“
„Protoze vim to, co ty nevis. A ty vis to, co nevim ja. Mam svuj cil a ty taky.“
"Ale ja jsem jen zlodejka, neumim kouzlit."
„A ja jsem jen magyne. Neumim se nekam dostat nepozorovane. Ani utikat tak rychle jako ty.“
„Kde ses to vsechno naucila?“
„Chram Eraniel. Ale nenaucili me to zdi, naucili me to lide. Byla jsem vybrana, abych dokazala to, co ted umim. Ucila jsem se zaklinadla a jejich pouziti, zatimco ty ses ucila krast jablka a zhotovit si postel z toho, co jsi dokazala najit.“
„Ale stejne jsi na me hodna. Nikoho nemam.“
„Reknu ti tajemstvi. Tvuj pritel by zemrel tentyz den. Ale jeho smrt by byla bolestivejsi.“
„I ja ti musim neco rict. Skryla jsi tu dyku. To je uzasne.“
„Je to zakladni magie.“
„Neskryla jsi vsak amulet. Ukradla jsem ti ho.“
„Myslela jsem si, ze jsi upnuta na tu dyku. Prekvapila jsi me. Nezlobim se, prave naopak. Chvalim te. Nedala jsem na nej pozor. Ted mi ho vrat, stale ho potrebuji. Nebo chces poznat muj hnev?“
28. kapitola: Uloha

Eli vraci ukradeny amulet. Vi, ze je to spravne. Nemuze okradat nekoho, komu neutece a kdo ji objednal jidlo. Zacina myslet na pratelstvi. Na to, ze i ona muze byt uzitecna. Magyne objednava dalsi jidlo a pokoj na noc. Eli nabidla, ze ji najde misto venku, ale magyne tuto moznost razne odmitla.

„Ty urcite nejsi zvykla spat na zemi.“
„A ty nejsi zvykla na postel. Budes si muset zvykat.“
„Uz jsem spala v posteli, ale je to davno.“
„A ja jsem spala na zemi. Take je to uz davno. Vidis, jak je to zvlastni? Nebo to zvlastni neni?“

Pokoj je utulny. Zadny vitr. Vsechno spatne je za okenicemi. Na stenach neni nic, podobne jako na malem stolku. Magyne si zapaluje dymku. Nepta se Eli, jestli ji to vadi. Vidi, ze je rada, kdyz muze byt uvnitr a nemusi hladovet.

„Jak se jmenujes?“ pta se magyne a zatimco kouri, napravuje zlodejce rameno.
„Eli. Au! Co jsi to… kde jsi se to naucila? Ty jsi… ty jsi…“
„Eludia.“
„Ne Eludia. Eli. Pouze Eli.“
„Ja jsem Eludia. Zvlastni, nekdo ti rikal mym jmenem?“
„V posledni dobe mam pocit, ze je to stale castejsi jmeno. Vim, ze to byla nejaka postava z davnych pribehu. A vim i to, ze se tak jmenovala zena, ktere jsem ukradla tyto saty.“
„Slusi ti, jen musis pravidelne jist. Jsi hubena jako vychazkova hul.“
„Opravdu se jmenujes Eludia?“ Pta se zlodejka magyne, ktera uz je na tu otazku zvykla.
„No opravdu. Co je na tom jmenu tak zvlastniho?“
„To jmeno zni tak magicky.“
„Na jmenech neni nic magickeho. Jmeno jako jmeno. Mne se libi tve, Eli. A kazdy ma nejake jmeno. I Keron. Zitra ho zabijes. A dobre vim, ze uz jsi zabila.“
„Mam zabit Kerona? Jak? A cim? Co budes delat ty? Ani se k nemu nemuzu priblizit.“
„O to se postaram ja. Povim to tak primo, jak jen dokazi. Pokud ho zabijeme, dostaneme hodne zlata. Dost na to, abychom mohli jit svou cestou a nebat se hladu a osamelosti az do konce zivota.“
„Ale ja nejsem dobra v zabijeni. Nemam zbran, vycvik a asi to ani nemam v sobe.“

29. kapitola: Nelitostna poprava

Zvlastni dvojice. Zlodejka a magyne. Obe vsak sdileji jednu postel. Obe jsou mensi nez bezny chlap a tak se na jednu postel vejdou docela pohodlne. Eludia vyuzila jedno ze svych zahadnych kouzel a deka, ktera byla pro jednu osobu, je mnohem vetsi. Lehce zakryva obe zeny.

Eli premysli, jak muze zabit Kerona. Ma otevrene oci a diva se do stropu. Znovu a znovu si predstavuje mrtvolu v louzi krve, nad kterou bude ona. Vitez. Nebo ne vitez? Hrdina. Nebo ne hrdina? Eli je take prekvapena, ze na ni hledi duch. Ten, ktery zmizel, kdyz se objevila ta modra magyne. Znovu se objevuje a zlodejka se velmi divi. Posloucha ho.

„Ona neni tvuj pritel. Chce smrt, ale i ona si zaslouzi smrt. Neodpovidej mi, vyslechni si me do konce. Ma mesicni dyku. Take amulet. Budes bohata. Zradi te, nebude te potrebovat, kdyz splnis jeji cil. Musis jednat jako prvni. Vytahni amulet a tim retizkem ji musis udusit. Je ospala, ale ty mas ted po jidle dost sil. Dokazes ji zabit. Pak jdi za Keronem a rekni mu, ze se ho tato magyne pokusila zbavit. Dyka ti rekne ta spravna slova. Ted ji zabij. Musis to udelat!“

Eli bere do rukou cinovy retizek a pomalu, zcela nehlucne, jej poklada na krk. Nasledne celou sho silou tlaci. Prekvapena Eludia se zmita a brani se, ale vypada to tak, ze Eli ma spoustu nove sily. Tiskne a hrdlo magyne rychle meni barvu. Eli kleci sve protivnicce na rukou, jak to videla na ulici. Behem skrceni se rozhlizi po mistnosti, jestli je tu stale ten duch. Neni. Vypada to, ze probuzeni magyne ho donutilo ustoupit.

Veri si. Jeste chvilicka a dokaze to. Pomsti se a splni prani toho ducha, ktery se uz velmi tesi na jeji smrt. Ona vyhraje, duch vyhraje, magyne prohraje a pak prohraje i Keron. Vsichni jeji nepratele prohraji.

Eludia neprestava bojovat, ale meni svoji taktiku. Nemusi bojovat tak, jako by bojovali ostatni, kdyz ovlada kouzla. Slozita, silna kouzla, ktera vyzaduji dlouhe soustredeni, ale i neco uplne jednoducheho. Sesila kouzlo na dyku, ktera je polozena na stole. Odted funguje jako mimoradne silny magnet a tahne Eli daleko od ni, ke stolu. Konecne se muze nadechnout. Neplytva casem na reci, ale pridava dalsi kouzlo. To nejjednodussi, jake si pamatuje. Dyka se stava neuveritelne tezkou a stul, na kterem je ulozena, se lame pod tou ohromnou vahou. Pevne drevo se rozpada jako kdyby bylo uplne ztrouchnivele a nekdo by do nej palil z kanonu. Dyka dokonce poskozuje podlahu a Eli, dosud silna, se od ni nemuze pohnout. Objima dyku v jakemsi nepredstavitelnem klubicku a nemuze se pohnout. Nemuze se ani zbavit trisek, ktere se ji zabodavaji do tela.

30. kapitola: Zrada

Kdyz se Eludia konecne nadechne, je zmatena. Ta zlodejka, ktera se ji pripletla do cesty, nakonec nebude tak uzitecna, jak si prala.

„Proc jsi na me zautocila? Proc jsi me chtela zabit?“

Eludia vidi, ze ji Eli nemuze odpovedet. Sila, ktera ji tahne k dyce, ji drti vsechny kosti v tele. Okamzite rusi kouzla a pomalu si seda na postel. Naznacuje Eli, aby udelala totez. Zlodejka vsak misto toho bere do rukou dyku a miri znovu k Eludii. Cestou se vsak zastavuje. Nevi, co ma delat. Ma v hlave nepopsatelny chaos a citi, ze at uz musi udelat cokoli, ted to nedokaze. Vlastne nedokaze nic a stejne jednoduche veci, jako posadit se, jsou najednou mimoradne tezke. Drzi dyku a ceka, ale nevi na co.

„Mohu te zabit. Skoncovat tve trapeni, ale jak vidis, zrusila jsem kouzlo. Proc jsi me chtela zabit? Ty jsi to mozna ani nechtela, ale nekdo jiny. Kdo? Kdo chce mou smrt? Odpovez mi!“
„Ja… ja nevim. Nechci. Ja…“
„Pust tu dyku a sedni si. Nebo te k tomu mam donutit kouzlem?“
„Ten duch. Doprovazi me takovy duch. Stale mi neco radi. Ne vsechno se mi libi. Dodava mi odvahu, ale take me nuti do toho, co nechci.“
„Herdanuv duch, jednoducha projekce. Zmizi, kdyz se objevim?“
„Byl tady, kdyz jsi spala. To on… mi rekl o amuletu a retizku. Rekl mi, ze budu bohata a mam rici Keronovi, ze jsi ho chtela zabit.“
„Proti tomu duchovi pomuze jednoduche ochranne zaklinadlo, to jsi mi mohla rict. Pokud je na tebe navazany, nemela bys pouzivat tu dyku a mela bys jit odtud co nejdal.“
„Nevim, co mam delat. Co mam delat? Rekni mi, prosim!“
„Spat.“
„Ted neusnu.“
„S tim ti pomuzu. Kouzlem.“
„Nerozumim ti, ale musim ti neco rict. Musim. Velmi me mrzi, ze jsem se na tebe vrhla. Nemela jsem a nechtela jsem. Nevim, co mam delat a jak muzu prosit o tve odpusteni.“
„Tak, ze ted usnes. Az se vzbudis, budes sama sebou a tvuj novy zivot bude jeste zajimavy.“

Epilog

Eludia kouzlem uspava zlodejku Eli a sama si jde jeste lehnout. Hned dalsi rano zaplati dvojici silnych chlapu, aby ji odnesli do pristavu. Zaplati cestu pro dve osoby az do Zeme zatracenych. Sama vsak vystupuje v jizni casti kontinentu a nastavuje kouzlo tak, aby se Eli vzbudila az po pripluti na jiny kontinent. Nechava ji par minci, ale bere si dyku i amulet s sebou.

Neuvazuje nad tim, co je a co neni spravedlnost. Mysli si, ze ji uz neuvidi. Pro Eli ma ale jeste jeden darek. Ochranne kouzlo pred duchem. Alespon chvili ji nebude moci najit. Eludia se vraci domu ke sve dceri, ktera bude jednoho dne take modrou magyni. Pokud svet nezmeni dalsi prokleti, pripadne jedno velmi netypicke pozehnani.

Eludia je prekvapena a hlavne mimoradne rozzurena. Jeji dcera je mrtva. Vsichni koho znali jsou mrtvi nejruznejsimi zpusoby. Vetsina byla zasypana budovami, ktere dosud pevne staly na svych mistech. Rychle se ujistila s kym ma tu cest.

V rukou magyne je mesicni dyka uplne jinym nastrojem nez v rukou zlodejky. Eludia zjistila dve veci. Musi si verejne zmenit jmeno, aby nepravdy o te druhe Eludii nepouzil nekdo proti ni. A musi zabijet lidi. Diky dyce muze lidi zachranovat a to je vice nez bezna magie. Uvedomuje si, ze je to ta nejcernejsi magie, jakou si umi predstavit. Vyuzivani smrti a utrpeni k prinaseni zivota, ne vsak radosti. Kolik zlych lidi musi zabit na zachranu jednoho dobreho? A kolik dobrych bude muset nekdy v budoucnu pozabijet, aby zachranila jednoho zleho, ktery ji neda jinou moznost? Uvedomuje si, ze mohla dykou zabit Eli. Ziskat jeji zivot a ulozit jej do dyky, jako do nejake pokladny. Ale neudelala to. Tomu duchovi by se to libilo. A mozna bude Eli jeho obeti, jakmile ochranne kouzlo zcela zmizi. Nebo ji pouzije proti ni.

Eludia otevira starou knihu s pribehy. Pribeh o Eludii a jeji nemrtve… co byla Salia pro Eludii? Telesny strazce? Obranne monstrum? Nastroj na zabijeni vsech kolem? Nebo jen shoda nejruznejsich nahod navazana na vecnou Herdanovu nenavist? Uvedomuje si, ze z Eli mozna bude dalsi obet a ona proti tomu nemuze nic udelat. Uz se ji ta zlodejka jednou pokousela zabit a byla do toho nucena nekym jinym, ale porad to byla ona. Co se stane, kdyz ji do toho nekdo donuti, ale uz to bude jen nemyslici tvor, se kterym nelze mluvit?

Eludia odchazi. Dyka ji rika, ze ma videt Bitvu u Sedeho vrchu. Ze to bude neco neobvykleho a duleziteho pro vsechny. Bude ta bitva pozehnanim? Kolik muzu v ni zahyne? A proc ji dyka rika, ze tam musi jit? Bude muset zabijet, aby mohla nekoho zachranit? Nebo se tam setka s uplnym zlem a ona bude reprezentovat nejake slabe, nezajimave dobro?