Rybka













Autor	Vydavatel	Licence	Vydani	Autor obalky
Isikori	Greenie kniznica	CC-BY-NC-ND	Prvni (2026)	Isikori
O knize
Jak ted zit? Tuhle otazku jsem si kladla kdysi v mladi a jsem rada, ze zivot si mne vymakl a udelal rozhodnuti za mne - ja jenom nasleduji, co mi bylo predurceno.
	
Rybka
Po navratu z dvoutydenniho leceni na psychine jsem rozcarovana a opet v sobe citim tu zralost sladke tresne srdcovky. Bydlim v ustavu pro duchodce, je mi ctyriatricet a jsem bezdak, legalni, trvaly pobyt mam na mestskem urade. Jak k tomu doslo, doctete se v mych predeslych denicich, a opravdu uz nevysvetluji, mam plne zuby zvedavosti lidi na muj zivot, jejich reakci a to ne vzdy prijemnych.
Ted jsem skoukla nejaky western o znasilneni a satisfakci kovbojky, ale asi uz starnu, protoze jsem sice ziskala energii na sex (a to vyjimecne dobry), v noci jsem ale mela muru z tech debilnich leku, to uz trva tyden, co jsem predtim poslouchala kolem sebe same pohnute osudy a videla preexponovane emoce a psychicke nemoci, a ti vsichni se na mne veseli jako malomocni na Jezise, a furt neco chteli, cigaretu, podprsenku, jidlo nebo kolu. Jiste, ze jsem jim to dala, dokonce diky mne sla jedna baba na detoxu domu jiz po dvou tydnech a nesla do dalsi nemocnice na dva mesice, no to chtelo peci ve dne v noci, jako nezrizene rozmazlene decko, ac v mem veku, neumela se ani ocesat nebo otevrit si lahev mineralky. Tak jsem z toho nasrana a rozmrzela.
Zblaznila jsem se z obrovskeho tlaku ve dne v noci (nebo ho na mne vyvijelo me onemocnele podvedomi, za tyden udalosti precpane pozitivnimi emocemi z novych poznatku a zazitku az nad snesitelny nadprumer), ktery na mne tady v domove vyvijeli a jakoby toho nebylo malo, podvedl mne muj pritel, se kterym mam dite v adopci a se kterym jsem jiz deset let. Ja ho podvedla taky, ale jenom pusou, takze to se nepocita az tak moc. Podrobne mi popisoval, co s tou zenou dela a ja jsem tomu muzi udelala dobre jenom z vdeky za to, ze jsem po trech letech pekla opet zacala mluvit a chovat se normalne. 
A pak mi pritel napsal, ze me zabije a nebude to trvat dlouho. Tak to uz jsem se opravdu bala i vyjit na balkon si zakourit, nebot zijeme v bilem meste prosaklem mafii a ja opravdu doted, po deseti letech nevim, kdo doopravdy je. Vyhlizela jsem najemniho vraha, protoze pritel nema pistol a vim, ze je to takove cervene svetlo, nevim odkud. On strasne rad hraje hry se snipery, je to blb, kouka na priserne drasticke krvaky a ja posloucham pohadky a maluju nezne obrazky, tak jsme (byli..?) takovy podivny par.
Ano, moc dobre vim, jak chutna ta pivova, opijejici horkost zivota a zanevrela jsem na vsechny lidi s vyjimkou par jedincu. Jednaji se mnou jako s nesvepravnou, jelikoz jsem pozbavena zpusobilosti na pravni ukony (protoze jsem zivila kriminalniky a nemela penize pro sebe, a taky ze me skoro oba zabili), a udelal to tata pro me bezpeci.
Od detstvi ziju dobrodruzny zivot, takze jiny ani neznam, a nesnasim vsednost dni. Nikdo se mnou nejedna primo, protoze vidi, ze jsem velmi inteligentni a taky intuitivni, ze prokouknu kazdou lez, jsem ferova, cestna a nesnasim egoisty a rozmazlence.
Ted mi hraje Belinda na mobilu, dala jsem si tam nejlepsi bezpecnostni stit a taky odblokovala pripojeni na internet a odinstalovala bluetooth a pripojeni na internet, ktery mi do pocitace, na kterem ted pisu, tajne nainstaloval jeden zkazeny pecovatel, mela jsem ho kdysi rada – ted je pro mne jen produktem spolecnosti.
No, sebrali mi odtud vonne tycinky i bylinky na sazeni, normalne se ke mne chovaji jako ke kriminalnicce nebo obchodnici s drogami, boze, to je smesne. Jenom ve dvaceti jsem hulila asi rok, a pak mi jeste dvakrat neco nalili do mineralky, jinak nic, jen zase po deseti letech abstinence pivo, tvrde ne.. Mne prepina i tak, natoz bych si jeste matla mysl psychoaktivnimi latkami, ktere mi ma mysl produkuje i tak... pak to vypada, ze jsem bud pod vlivem, nebo nafetovana, mam rozsirene zornicky a euforii. Jenomze ja se kazdy den, pokud se nic dramatickeho nedeje, citim vesele a dobre, protoze se venuji krome magie taky buddhismu uz dvacet let. Nebudu to vsak jiz ukazovat a rozdavat dobrou naladu a usmev, pekne budu sobec a uchovam si vse pro sebe, haha. Konecne.
ano, je to pravda, muj pritel ve mne vyvolal lasku a cit, ale zaroven jsem to nebyla uplne ja, jakoby to byl privesek, neco cizi, co ke mne nepatri. Rozpulila jsem si srdce a ted si poustim Nazareth a opet jsem to ja. Na nic si nehraju, nesnasim divadlo. Proto mne muzi spis respektuji nez miluji. Teda ono mne nekteri moc milovali, ale to byl spis obdiv, ne laska. Proto si tezko hledam partnera, muzi se boji, ti silni muzi, kterych taky znam, i meho pohledu. Ted ho mam svuj, zase jsem ho po rozchodu s Jarem ziskla zpet, uhrancivy a spalujice primy. Pisu o sobe, protoze se tady s nikym nestykam a jsem jiz dva mesice zavrena mezi blazny, tak proto ten egocentrismus. Ten taky nesnasim, hi. 
Vycistila jsem si v telefonu kontakty, zrusila blby fejkbuk a vsechny socialni site, uz mi lezly na nervy. Vyhodila jsem Jarovy veci a s cistym stitem zacinam novou etapu.
Tenhle denik bude spis shrnuti meho dosavadniho zivota, mych nazoru, nalezu a ztrat a hlavne – nebudu pri psani ovlivnena naladami sveho muze nebo taky jako zpetnou vazbou svymi. Tak prijemne cteni. A slibuji, ze jiz nebudu psat pubertalni pitomosti jako v predeslych denicich.

                            ***
Taak, udelala jsem si tady na balkone bunkr pred sluncem, natahla jsem deku od parapety po zabradli. Pofukuje mi tady prijemny vanek, az hladi kuzi a nervy, ktere mam i tak v klidu. Popijim neslazenou mineralku, lesni plody, slazena mi v tomhle horku vubec nechutna. Na pokoji mi fouka ventilator a citim se velmi prijemne, uz zapominam na Jara. Sem – tam pokourim, a ven se mi v techhle teplotach vubec nechce, cim jsem starsi, tim hur snasim co i jemnou slunecni zari. Ted se pocasi ze zimy prehouplo primo do leta, takze budu zavrena v klidu. Chudak Jarda, ten se bude muset plahocit v robote.
Opravdu, kdyz vyjdu ven, je strasne vedro, ale tady, v bunkru, perfektne! Jeste jedenact dni a pujdu ven, do baru. Pivo uz pit nebudu, v techto teplotach me z neho napina a zvracim. Tak tonic, Kofolu. Tonic miluju. Byla jsem si dole pro kapky na kasel, i to mi museji davkovat oni, seru na to.
Sousedi se prave trochu hadaji o rolech muzich a zen, je tady opravdu sedlacke mysleni v tomto meste, jako Jaro ma, fuj.
S tatou jsem se malem pohadala, protoze to, ze mi Jaro vyhrozoval zabitim, svalil na mne, je to kokot. Pry je to moje vina, a on vubec nevedel, ze jsem kvuli nemu pred mesicem malem umrela a jake vrouci a krasne zpravy jsem mu psala. S vekem se rozdily mezi Jardou a mnou prohloubili a uz si skoro vubec nevychazime; jeho vinou. Chtela jsem to jeste zachranit, ale dojebal to, bohuzel. Uz mne skoro nezajima. A ani mi moc nebude chybet, kdyz se tak nad tim zamyslim... a jak jsem ho milovala! Proste se zapominam v praci, jako vzdycky. On sam kdysi rekl, ze ja muze vlastne vubec nepotrebuju, a mel pravdu. Manzelstvi, jeste to tak, proboha! Ja jiz netouzim niceho dosahnout, jenom spokojene a stastne zit v klidu a bezpeci, a to je pro mne priorita. Uz ani nehledam jistotu u muze, protoze ji mam v sobe.
Za chvili je vecere, je sice sucha, ale tesim se, ze si pochutnam, na salamu asi. Do mesta se mi absolutne nechce, tim min, cim vic bych smela, protoze je tohle hodne debilni mesto s idioty. Ale jsem doma, hi. Uz si tady po tech letech stejne nikoho nepamatuju, jestli voni mne, nevim. 
Uz se mi ani nechce brat si na sebe Jarovy problemy a vyhovovat jeho sexualnim potrebam, je to ponizujici. Bude litovat.
Mam v sobe cim dal, tim vetsi, vnitrni hluboky klid, a pritom jsem ziva a plne aktivni. Diky buh, ze je tady ten balkon, travim na nem trictvrte dne. Uz zase jsem v takove pohode, ze nevnimam lidi, ne jako Jaro, ktery je opravdu vesnican, pomlouva, stydi se a ma komplexy.
Mam chlupate podpazi, musim si od Marcela vyprosit strojek na holeni, protoze mi nechteji dat ziletky, pry nemeji. Koukala jsem jinak do zrcadla, jsem jeste pekna a kazdy den se upravuju, namaluju a nezanedbavam se. Sama pro sebe. Skoro nic mne cely den nerusi, posloucham hudbu, ted Beatles, Rubber Soul a citim sej ako bezstarostne dite, presne jako v te knizce, ze ktere se ted ucim – Bezstarostne a dustojne se jmenuje. Jeste si delam ten pullety kurs koncentracnich a meditacnich technik. Emoce uz jsou bez Jara v klidu a vesele. No, udelam kaficko, piju tak dve za den. Zalit ho pujdu dat uchylakovi Marcelovi, ktery steka, ale nekouse.
Jiz se nevkladam do vztahu s lidmi, nejednam s nimi osobne. A nezalezi mi na jejich nazoru. Ctu si tak o tom dzogchenu a mam z toho velmi prijemne pocity, jako by slunko zalilo celou mou dusi, nejenom vnejsi svet. Vsude kolem je bordel a mne to jiz nezajima, nereaguju, nezapojuji se, a ted uz opravdu. Opravdu mam klid. Vsude motorky, troubeni, krik, no prd me to zajima. At se treba postrili. 
Kazdemu se mohu zprima podivat do oci, a to je supr. Jardo neskonci dobre a je mi to moc lito, budu moc plakat. Ale co uz s nim. Zije jako destovka, porad se krouti a pak, kdyz je sucho, zaleze do zeme, kde vegetuje. Ja ziju spis jako snek, porad si vlacim svuj dum – zivotne dulezite veci – se sebou a taky se stahuju do sve ulity. Jenomze Jara destive pocasi topi, vyhani ze zeme, kdezto mne se tehdy nejlip dari.
Nesleduji jiz svet, vubec nevim, co davaji v televizi, mam jenom zpravy a mail na praci, jako poustevnik. Nejdriv mi posedlost lidi vlastnim egem pripadala odporna, ale ted je mi smesna. Boze, tolik povyku kvuli pocitu vlastni dulezitosti... a kolik to spotrebuje energie!
Je vecer. Sedim v bunkru pod dekou a citim se nepozorovana a chranena. Kradu zbytky obeda ze stolu na prizemi a jeste mi Betka donesla takove syrovo – rajcatove susenky, tak si maskrtim. Uvnitr mi sviti mala lampa a mam pohodu s Pink Floydem.
Dozvedela jsem se, ze dvere od jedineho baru, kam chodivam, jsou cele cerne, asi majiteli pohrozili mafiani – vypalnici; hori tady bary casto, Mel pry nejake nevybavene ucty, mozna je mafian sam. Ja se taky obavam, aby to neudelal Jarda s kumpany, protoze jsem tam pila a on si myslel, ze se kurvim, coz je blbost, a tohle druhe si myslet je blbost taky. Chudak majitel, tykame si a mame se radi jako kamaradi; ted pred dvema dny mu zemrela maminka, uz nema rodice. Plakala jsem ja i Betka, co bydli na te same chodbe jako ja a kamaradime spolu. Ted tady byla na navsteve a zase me prijemne uzemnila z te me nauky svymi stiznostmi, divadelnimi vykony a povidanim o muzich. Po tech novych lecich se citim supr, nemam uz moc nocni mury a dobre spim.
Kdyz jsem byla v psychoze, blikalo mi tady svetlo, zvirata se prede mnou choulily a samy se mi oteviraly dvere, jakoby byly na elektriku, zvlastni a vypjate, neprijemne. Jdu se z techto myslenek lidsky ohrat za vulgarnim Marcelem, poslu mu vzdusni polibek a dam si zalit kafe. Radi me svem pokoji s Marosem vidi.
Tak, hotovo. Kaficko akorat teple, ted cigaretka, pak prestavka pri cteni a uvidim, moc neplanuju den, vlastne vubec, coz je chyba. Citim ve vzduchu, ze je po velke akci, tady, mezi lidmi, vse se uklidnilo s prvnimi letnimi paprsky. Taky mam zvlastni pocit, ze po vybuchu nenavisti a zloby, ktery v nas vzajemne vybouchnul s Jarkem po vice letech, se k sobe obracime pravou tvari a zjistujeme, ze nam opravdu na sobe zalezi, no, uvidim. Po vcerejsim sexualnim ohnostroji sama se sebou jsem uplne naplnena a mam chut pracovat na teto knizce a sama na sobe. Ted je tady vecer na balkone paradne, kdyz jsem vycitovala to napeti, nekdo tady po mne hodil hroudu hliny nebo co, ale odrazila se od zabradli, netrefila mne. Kamen to nebyl, nebyl to takovy zvuk.
Personal tady zdravim jen strojove z povinnosti, a davam jim to taky slyset. Jak oni ke mne, tak ja k nim, akce a reakce. Myslim, ze me nesnasi, tak jako me nesnaseli a zavideli mi od prvni chvile. Jsou to nestastne figurky na sachovnici zivota, ktere musi plnit prikazy a utirat rite duchodcum. Z me srdecnosti se stal obrovsky, prirozeny odstup a prirozeny nezajem o ne. Vychutnavam si to, je to me vitezstvi. Uz se me boji, protoze meji vycitky.
Jinak kdyz majiteli vypali bar, nebudu uz vubec mit kam chodit, i minule tam byla rvacka, co se lubo pral se zenou, az je oba vyhodili, slysela jsem to az sem na balkon, je to par desitek metru. No, taky se uvidi. Jdu nabit pocitac, mam jiz zlutou baterku na tricet minut. A cist.
No, a jak jsem tak spala pri knizce, vzbudila mne prekrasna boure. Personal mne provokuje, dela si ze mne zakernou srandu, cynickou a odpornou, ale to me nezajima. Za to vse, jak jsem se k nim pul roku az moc hezky chovala, mne ted odmenuje svou zavisti a neprejicnosti, posmesky a vysmiva se z meho uprimneho citu, zrovna, kdyz mi bylo nejhur, utocily jiz dve na muj vztah s Jarkem, abych zarlila, proste primitivni chuderky nevic si rady s vlastnim posranym zivotem a udelat nekomu zle. Zejmena uklizecka, na obraz ktere jsem minula cele vodovky mi dala za obraz padesat krat sedmdesat jeden tabak, i to tezce, a je to opravdu nadherny obraz. Proste je tady lidsky odpad, ale to me jiz nezajima, i tak se s nikym nebavi, jenom s klienty. A ti jsou hodni a po navratu z nemocnice me privitali hezky. Personal na me utocil, ale vysmivam se jim do xichtu, tak sklapl. A to vse pro mou zdanlivou citlivost. Pry jsem slaba povaha... proboha, ja, co mam zivot jak drama a jeste k tomu jsem i stastna, a jsem opravdu hodne silna povaha.
Ony se museli vzdat ditete a nebyt z toho jako z nezpracovane trauma nemocni? Oni meli alkoholickou rodinu a je zneuzival v detstvi bratr..? A oni uplne sami vycestovali za praci ve dvacitce do ciziny za praci a zazit tam extremne tezke podminky v prostredi mafie a teroru, aby se zbavili vzpominek na blbe detstvi a nesnesitelny boj rodicu o ne, jejich vzajemnou nenavist a vyhazovani z domu, protoze z pulky jsem otec a z pulky mama, nenavideli me oba a byla jsem ditetem na zachranu manzelstvi..? a ja to mam v sobe krasne usporadane a vzpominam si i na krasne casy z detstvi, kdy jsme zili jako idealni rodina, protoze do mych peti let to tak opravdu bylo? A to je nejdulezitejsi obdobi pro stesti cloveka v dospelosti. Doted posloucham pisne z te doby, pohadky a je mi skvele.
A ta boure byla opravdu krasna! Boj zivlu, hromotresky a konecne cisty vzduch. Je jenom deset hodin, spala jsem hodinku, ale jsem na chvilku odpocata, jeste si uziju cigaretku a jdu cist, ma mysl je uz taky cista. Sbohem, ubozi lide a ubohy lidsky svet, zklamala jsem se ve vas ne poprve, ale naposled.
                            ***
No, to zase byly vcera myslenky. Zavazne, hluboke a dramaticke jako cely muj zivot. Uz jsem ale zase zpet v obycejnosti a bezstarostnosti, pisu Jarkovi hezke zpravy, ne moc, aby z toho nemel hlavu jak balon, ale konejsive a miruplne. Predstav si, oni mi nasadili lek na epilepsii, nevim proc. Vzdyt ja epilepsii nemam..? ale asi to pusobi jako neuroleptikup na uklidneni nervu, protoze jsem byla strasne rozpohybovana, litala jsem jako fretka, protoze moje myslenky dosahly rychlosti vykonneho motoru. Uz jsem opet v klidu, nic dramatickeho se nedeje a hraje tady hezka pisnicka od Elanu, „Zalubil sa chlapec“. Tak jsem elanovsky v pohode, dnes mi tady na pokoj chodi sami kamaradi a nosi mi jidlo, maso, cokoladove vajicka a linecke cukrovi, citim se obsluhovana jako kralovna, a vzdy hodime peknou rec. Pujdu si od Marcela vzit mineralku, nemam co pit a tata prijede az pozitri.
Tak mam, rakytnikovy caj. Jaj, zase je venku fajnovy chlad, pustila jsem si Elan cele album Detektivka. To posloucham od narozeni, takze se pri nem citim doma. Ted pujdu cist. 
No, protoze jsem pres den spala, ted nemohu, jsou dve hodiny. Zase mi tady neco uvnitr bouchalo, tak jsem z balkonu sla radeji dnu, at to radeji vidim, ne jenom strasidelne predstavuju. Pustila jsem si Zuzku, jak povida lekce o meditaci, protoze pak tady nejsem sama. Svetlo uz zase vesele a v pohode sviti, neblika, nevypina se. V noci mi tady neco hodne sustilo, ale nechtelo se mi probrat, stejne jiz bylo skoro rano a tak desive to zase nebylo, neco jako saty ve skrini, ale ze jsem se na to vzbudila z dost hlubokeho spanku, to bylo hlasite dost.
Jdu poslouchat, uz jsem se i najedla a citim se fajn, jenom mi je zima, promrzla jsem na balkone, Elan uz neposlocham, to byly dobre ctyri hodiny. Zachod je ochcany, fuj, a videla jsem pri jednem pokoji cestou na nej mihnout se bily stin, tak ja vidavam duchy, jinak se mi neprojevuji, nejsem schopna je jinak pojmout. Dobre, jdu uz opravdu poslouchat, je to zajimave a krasne.  
Ted jsem nepsala jeden den. Jarda mi napsal, ze zanedlouho mu jiy nebudu moct psat, tak snad jsem mu  uz stihla vsechno dulezite na rozloucenou rict. Urcite meni cislo. A zase byl odporny, napsal dve zpravy. No, ale nezabil mne.
Posloucham kavarni piano skladby a citim v sobe veliky vnitrni mir nezavisly na okoli... odzrkadluje se mi to i ve tvari, mladnu a vyhlazuji se mi vrasky. Jsem velmi klidna, jdu trochu snit... o budoucnosti, tak si ji pritahnu, to je manifestace.  

No, pisu po trech dnech, Jarda se jeste ozyva, ale to jsou uz spis jenom zachvevy umirajiciho vztahu. Na sexualni setkani s nim jeste chut celkem mam, jinak nic nechci, nechci se na nej jiz vazat citove. Stejne mi to jiz dlouho navrhoval. On totiz na vztah NEMA. Nema penize ani energii.
Ja ho budu, uz jenom ve vzpominkach, milovat az do konce zivota, ale chci, aby prvni misto v mem srdci zaujel jiny muz. Jsem jeste mlada a chci si tohohle pekneho zivota jeste uzit, vzdyt jsem jeste pekna holka. Muzi mne meji radi, tak co zacit znovu..? Jarda at si najde hajzlovou zenu do postele a ja preci touzim po lasce. Jsem s tim jiz vyrovnana, nedrasam si zbytecne srdce, protoze vim, ze Jardu to take netrapi.
Je vecer, asi sest hodin. Sedim na balkone v bunkru a slunce zapada tak krasne, az jsem z toho vzrusena a chce se mi krasou brecet. Jarda mi vsechny tyhle pocity kazil, neumela jsem je s nim vnimat. Tak jiz jsem to konecne zase ja. Posloucham Beatles, album Abbey Road, spis odpocivam.
Jarda se vytratil sam jaksi nepozorovane, po svem a sam – cely on. Pomalu mi myslenky na nej, nejdriv takove vasnive a vrouci, ridnou v proudu ziti a uz nemam potrebu mu psat... a pritom nejsem prazdna, jsem plna jarniho stebetu a kvetin. Vzpominam na spokojene beatlesacke casy meho mladi a je mi lehce.

Tak, a jiz se zase prijemne nudim, ctu o buddhismu, posloucham prednasky a cvicim. Porad spim, chutna mi jist a nebavi me setkavat se s lidmi. Po mesici vzruseni a ztrestenosti jsem zpatky se sebou, v klidu sveho srdce.
Den jsem promeditovala, a to doopravdy, velmi se mi dari. Vecer psal Jarko, tak vypada to, ze kontakt se zachova. Jeho nenavist uz neni takova, vzdyt jsem ho podvedla jenom napul. Myslela jsem, ze on mne uz dlouho podvadi, no rekl mi ted, a verim mu, ze ne a nema ani nic co by mel rict ted. Rekl mi, Porad si o krok vpred, to je zena. Ja tomu ale dost malo rozumim, celkem jsme si psali asi tri hodiny (konecne ma na mne cas ...) a ja jsem to pak zakoncila kouzlem, sympatetickym,a v noci se budu venovat sigilicke magii na nej a zachovani vztahu, vyuziva se pri tom sex, ale vubec z toho neni poteseni, nebo jenom jakesi divne, magicke, radost z provedeni, extaze. Sigilicka magie mi vychazi mimoradne dobre skoro na sto procent. Chci ho proste.
Ted se na vnitrni pohodu zase pujdu ponorit do knizky, blazi mi dusi a prinasi poteseni. 
No, uz mne nejak chyta inspirace, posloucham tibetskou fletnu, ktera je ziva, cila a nadobyvam stav, kdy potrebuji opet malo spanku. Pecovatel byl tady na pokoji, jenom blikl, ze tady byl, protoze jsem byla na balkone kourit, ale citim, ze mu zalezi na tom, abych byla v bezpeci; s baterkou se koukal po okoli pod balkonem, kde sedim, a taky ji jiste vsiml, ze si neumim rict o pomoc a postezovat si, kdyz mi nekdo ublizuje, to jsem neumela jiz od detstvi – proste mne to nikdy nenapadlo, pokud to nebylo nad me sily. Je to prijemny pocit, ze mne nekdo chrani a taky ze Jarko je jiz mirnejsi a neni nervak. Hodne jsem mu nechteje ublizila a ja hloupa... z jeho psychopaticke reci se neda vycist, ze mi byl verny, a je, kdyz mi porad rikal opak, a vypadalo to dokonce, ze se prerekl. Caruju, at jsme kdyz ne spolu, tak aspon pri sobe. Miluji ho.
V knizce jsem cetla, ze meditace je jako  „velka ryba, ktera si hraje v oceanu klidu“. Plne tomu rozumim, nebot kdyz se jednobodove soustredim na pritomny okamzik stavu tela, mysli, vjemu a jevu, vnimam vse a pritom jakoby nic. Trilete nedobrovolne poloustrani mi pomohlo nacvicit si tento stav i v nelehkych podminkach.
S nikym se nemiluji, jenom v predstavach a sama se sebou,a fantazie se mi rozbiha. Citove jsem vsak pri Jardovi, nikomu bych se nedala. Tak budu asi jeste chvilku bdit, je pulnoc a opet mne chyta inspirace do zivota. V patek posoudi moje zdravi doktor a uvidim, kdy budu moct jit ven. Ja proste nemohu spat ani mit jakykoliv sexualni kontakt s jinym muzem jako Jaroslavem, nebot z toho automaticky dostanu psychozu. Tak to vesmir zaridil.
Jenom si to zkuste, kdyz se chcete zpritomnit a utisit; komentujte v mysli vsechny jednoduche ukony, ktere delate – zvedani salku, prikladani k ustum, polykani tekutiny, preglgnuti, odkladani salku, prelozeni nohy pres nohu, mysleni (to si bliz nevsimam, jenom pojmenuju a vraci se do vsimani si tela), pocit tepla v nohach, klid, obraceni zraku dolu k podlaze, poskrabani se na ruce... takhle to vydrzim delat hodne dlouho a maloco mne rozptyli, i kdyz mluvim s lidmi. Nepretrhuju souvisly sled stale se vynorujicich udalosti. No dobre, ale ted uz cist a spat.
Boze, pisu si s Jarkem... ty smsky vypadaji jako kdyz si pisou dva blazni, on pri tom pije a ja posloucham stare pisnicky ze sedmdesatych let a emoce mam na horske draze, chvili plac, chvili smich, jako kdyz jsem byla mlada... jsem ZIVA! Strasne ho miluji a neumim to brat racionalne... pokud nam to vyjde, v sobotu se uvidime, pokud si nezmeni cislo, tezko se komunikuje pres telefon a on je stejne emocionalni a detsky, dusi mlad, jako ja...
Ted mi volala Julie z Manchestru, co se kamaradime jiz dvacetdva let, ted ji je devetasedesat, ale na poslech je jako ctyricetileta, je bystra, ziva a rychle povida, je to k podiveni. Ja ji rozumim anglicky a celkem i ja dobre mluvim. Je velmi inteligentni a na lidske urovni. Jdu si zalit hrneckovou polevku, Juliin hlas mi uplne staci na vecerni pohodu a nemam zadny pocit osamelosti. 
Tak zitra uvidim, jestli mne uz pusti ven, po dvou mesicich, sakra. Jaro chce jit se mnou k Vahu, aby me mel, rika, ze jsem profi. Chova se hrozne, ale ja ho chapu, boli ho cele moje chovani, ktere je taky ujete. Minul si na mne cely kredit, coz predtim nepsal skoro vubec. Aspon vidim, ze si me chce zatim udrzet. No ale jiz to neni priorita cislo jedna, na to uz nema. Pujdu cist a pak meditovat. 
My se s Jarem nicime uz deset let. Tohle je uleva pro nas oba, on mne nedokaze nechat v nouzi a ja taky jeho, tak se milujeme, pokud nebudeme vedet, ze ten druhy uz nemiluje, bude to lehci... kdysi jsme chteli kdyz zemrit, tak spolu... jeste to zije... piseme si i hluboko, napriklad jsem mu podle pisnicky napsala – Nejsi sam , kdo doufa... basnik muj... kdysi psal na vojne dopisy klukum pro devcata... prokoukali jsme spolu vsechny stare ceskoslovenske filmy, milujeme Janosika, Basniky, Chobotnicky... ja umru z toho, o co prichazim... ano, den jsem se opravdu chtela zabit, ale uvedomila jsem si, ze na Jedineho muze v mem zivote muzu alespon vzpominat v pisnich z osmdesatych let... silne jsou to pisne, plakali jsme kvuli sobe j Jarkem a plakali jsme kvuli sobe take s Vasilem, Jarkovym nevlastnim bratrem. Je to velmi silny pribeh, ktery jsem uz v knizce popsala. Jinych nebylo za deset let skoro nic a nepamatuju si je. Ale k temhle dvema se mi vaze prehrst vzpominek, tedy ale na Vasila jenom s pisnemi vetsinou, s Jarkem na zivot a kazdodennost. Bylo to tezke a krasne. Ted mi Jarko napsal, ze jsem ho radne psychicky pretahla... oh, vzdyt jsem carodejka. A potom ze se usmivam a skryvam, vzdyt po mne jedou svrchu i zespoda. A ted v nejlepsich letech, jaj, vzdyt me sezerou, kdyz se dovi chlapi, ze jsem sama, a to nevadi, ze jsem tady v domove. Mam hodne napadniku tady ve meste. Bublajici vasen asi se tremi vyznamnymi muzi, a krasnymi, kolem padesatky. A ja je platonicky miluji. No, dost bylo fantazirovani, ale dikybohu, ze jsem doma, bez otce a mamy.   
No, dalsi blby den. Jarko neni blokovan, ale organizuje se tady uz dva dny povrchni, plytka a umela zabava s hudbou a vystoupenimi a ani jeden klient se nebavi, nadavaji, bavi se vrchnost. Ja jsem se doktora nedockala, takze dalsi tyden tady budu muset zustat zavrena, klela jsem jako pohan. Proc jako, ze. S Jarkem to jiz konci. A dobre tak, videt, ze mne tezko opousti ale podle mne na mne nema silu. I ja jiz jsem dlouho sama pro sebe, tak to tak strasne neboli, jako rozchod kdysi. Jsem jiz starsi a moudrejsi, silne emoce otupely. Posloucham Dead can dance a pokracuju. S malou zastavkou, abych vystoupila z vlaku, ktery mne vezl do pekla. S chlapem plnym predsudku a nizkosti nechci nic mit. Fuj, smrdi tady muzsky pot, je tady bordel, vsichni jsou zpoceni protoze sviti slunce, vztahovy bordel a proste malo sebeovladani. Omnoho horsi nez v baru. Tak si jeste pockam na svobodu. Uz mne tady nikdo nezajima, jenom nekteri klienti. Uz aby byl vecer, je hnusny, slunny den.  
My jsme fakt oba nemocni. Jarda se mi vyhrazi, ja ho pak z uprimneho citu manipuluju jako Seherezada kazdym dnem, aby me nezabil, a ted mu nostalgicky, uz zase z lasky, posilam fotky z nasich zaslych, krasnych chvil spolu odzitych. S tim vsim se k nam poji policie, mestsky urad a vlaky, citim to ja i Jarda ze signalu. Konecne je vecer, chlad, a ja si pujdu skouknout film Zahrada os Sulika, mam ho rada uz od casu meho panenstvi. Jeste tyden basy, ach..! Jarda pise ted hezky.  
... a ja jemu jeste hezceji, my se opravdu porad mame radi. Rano mi psal, ze vyrazi s batohem, ale jaksi daleko neusel, pise i ted vecer. Tak at se toula, vagabund. Ja budu furt na drate.
Je opravdu nadherne, slunko zapadalo a ty mraky... mam tady pod nosem bez panelaku skoro cely obzor.
Jinak uz medituji s polstarkem ze specialniho zenoveho obchodiku, mam ho uz hrozne dlouho. Je osm hodin, nic mi ted nechybi, tesim se na vecerni meditaci.
Piju Pepsi a kourim, ale v tichu, jsem precpana hudbou, otravuje mne. Doktor byl vlastne zlaty, on nezapomnel, zavolal do ordinace a poprosil, jestli by jsem byla tak vstricna a pockala do patku, nacez jsem ja vrele a bodre kladne odpovedela. Houkaji tady furt ty vlaky, Jardovi kolegove, no hruza. A kamaradi policajti z mestske se tady premavaji. Jinak sanitky se tady skoro nedovolas ale policie ti prijede za okamzik, no sranda. Vzdyt pokud tam jeste nejaci ti nasi znami zustali, tak si nas jiste dobre pamatuji, jsme tady ve meste (byli?) znama dvojka. Chlapy si jinak drzim od tela, jsem spis takova dusevni prostitutka, jeste i Jarda to poznal. Vysvlecu muze i sebe do nahe duse. Tak dobre mne zna, i kdyz racionalne nic nechape. Ja ho proste zboznuju. A nemusi to vedet, on mi taky nerekne, ze mne obdivuje a miluje, i kdyz ho obcas podvedu. Jinak ty psychozy, co se mi nekdy objevi jako dusledek magickeho pusobeni (a neni to zpetny odraz) jsou podle knizky od Veseleho prirozenou deformacii z povolani, akorat, ze ja se pak vzdy umim dostat do normalu meditaci po delsi cas a umim si nastavit vedomi tak, ze je mi dobre.
No, nevim, co s nacatym vecerem. Jdu kourit, neco mne napadne. Venku je uz zima na sezeni. Nechce se mi odpocivat, chytla jsem konecne naladu, protoze je tady klid, tma a na chodbe pecovatelka rozdava leky. Ja mam taky svoje a pak budu trochu omamena, tak pujdu asi meditovat a spat, musim odpocivat, ale chybi mi povinnost, kterou jsem poverila sama sebe; neustale neco delat. Ne, uz vim..! jak tak rozvijim meditacni vedomi, pujdu si ho jeste upevnit pri cteni knizky za zvuku uvolnujici a vesele tibetske hudby, na to je dobre investovat vnitrni silu, prinasi to psychickou autonomii a stesti, vyverajici zevnitr. A taky mi to dava do normalu ego, ktere bylo ted dva mˇˇesice vytezene a bublalo vsim moznym, i kdyz jsou to uz jenom opravdu zbytky nanosu zivota. Zato Jarko je ponoren v jeho proudu az po usi a jeste se do samsary zapleta vic a vic, a dela si spatnou karmu. Nevadi. Tak to ma byt. Dnes jsem vyspekulovala jako vyzvu pro nej, at mne teda posune kamaradovi, ktery ma o mne zajem, jak mi to asi pred pulrokem rikal, kdyz uz me nechce. Ze to bude lepsi, jako bych si mela vybirat ja. Pred deseti lety mi Jarda rekl, ze vi, komu me da do pece, kdyz uz on nebude moct nebo chtit, tak jsem mu pripomnela slib a on na to ze co to trepu, vzdyt deset let ani nejsme spolu. Ale jsme, debilku, presne za tri mesice to bude deset let. A poprve jsme spolu spali bez sexu prvniho rijna dvatisicsedmnact, mam pamet jako slon. 
Jenomze s tim predanim kamaradovi, co se mu moc libim ja i ma povaha, to dopadne naprd, protoze Jaro to nedokaze udelat. Mel kecy a zbytecne svalnate reci. Taky nevadi. No dobre, uz jdu cist.

Tak, Jarda mel uz i vcera sexualni reci, takze me asi chce. To je dobre.
Malovala jsem, udelala jsem uz druhy obrazek, oba se velmi vydarily, to uz si chystam na sobotu, kdy pujdu do baru.
Dnes jsem se od rana usmivala, mela dobrou naladu, protoze Jardovi jsem vcera taky poslala nejake fotky, a on je videl. A kdyby jenom videl, haha...
Venku je velmi prijemne, pofukuje vetrik a slunce je za mraky, takze perfektni pocasi. To by se milovalo s Jardou pri Vahu....
No nic, jdu si udelat kafe, stejne mam uz to prvni dnes za sebou, a pujdu zavolat tatovi, uz jsem se odrazila, jelikoz se jiz tady do mne nikdo nenavazi a neprovokuje. Ubozaci.
Tak jo, s Jarem je to jiz opravdu rozchod, tahlo se to pres dva mesice. Uz mi je dost jedno, jsem si totiz jista, ze me podvadel a bral si k sobe domu stetky, takze nic noveho. Jemu totiz ve vztahu s jakoukoliv zenou nejde o nic nez sex; nedokaze si o nicem povidat. Je zaostaly a potrebuje slepici, ted, kdyz je mu petapadesat, uz duplem. Ja jsem s nim chtela zestarnout, jenomze mi nedoslo, ze degeneruje alkoholem a je porad nervoznejsi a otupelejsi, a nasi minulost si uz ani nepamatuje... stal se z nej alkoholik, ktery si udrzuje hladinku a chodi hravat karty s bezdomovci... ja chci muze, ne sproste mi nadavajiciho vzteklouna, kteremu vadi jediny telefonat za den a absolutne nema o me zajem. Tak at, napsala jsem na cislo muzi, se kterym jsem si, jenom psala, kdysi. Zatim neodepsal, a uz asi ani neodpise, nevadi, budu zkouset. Jsem jeste mlada a plna zivota. A na Jardu zapomenu, tech rozchodu uz bylo tolik, ze ho jiz vnimam jako kamarada, ne partnera, proste on se za muze ani povazovat neda. Vsechno jsem tahala sama. Pri nem zadna zrala pohoda a klid, jenom nervy a stres. Bohuzel, s tim mu uz nepomohu, je to jeho zivot a jeho volba, taky jeho karma. Ale uzili jsme si toho spolu taky mnoho pekneho. On se ted se mnou snazi predhanet, kdo se driv s nekym vyspi, boze, jaky je ubohy a detsky... pokud si nejakou najde, nebude spokojeny, bude sam. A ona ho opusti a to za velmi kratkou dobu. No co, mel si me vazit. Az ted, kdyz o mne prisel, zjisti, cim vsim jsem mu byla. Nevadi, on si poradi. Je to uz starej pes.
Ja si tady ted posloucham Adiemus, pujdu si vylozit Lenormandky – karty. Chybi mi svice, tu tady mit nemuzeme.
Jsou ctyri rano, nespala jsem, nemusim kazdou noc. Vylozila jsem si Velky Obraz, tak, jsem na zacatku, uplne, nove etapy. City, stesti a penize mne cekaji, ale partnera mi to neukazalo. Ted je to jedno, nemam zajem. 
Ted mi lide rikaji, ze jsem lecitelka, to bude spis, nez nejaka carodejka, a porad mi rikaji, ze jsem indianka, ja nevim odkud to berou. Jo, tak si zase prectu neco o indianskem lecitelstvi a samanismu, kaslu na chlapy. Co mne to ted popadlo, vzdyt co jsem s Jarem, nevsimam si je. No jo, chybi mi blizky vztah. Ale nemusi, Indianka nepotrebuje muze, kdyz o ni pecuje vesnice. A hormony krasne spi, vubec se nebouri, ani ted na jare, spis mi ozivaji jenom city, a to z prirody. Jesteze jsem tady se zviraty a je tady zelen, jaj sem spokojena, mesto mi vubec nechybi, to byla Jarova domena. Zacinaji zpivat ptaci, jake nadherne rano! Jdu kourit, nasla jsem jeste tabak, dnes prijede tata a uz jsme se udobrili. Ten mi rika, ze jsem turko – tatarka, a opravdu mam podle tvaru hlavy mongolske koreny. No dobre, abych zas nebyla sebeobdivujici a sebestredna, i kdyz ted si to opravdu zaslouzim, Jaro me uz mesic jenom ponizoval a v kazde druhe zprave mi nadaval do kurev, stetek, suk a spin, a tak podobne. Tak jsem se na nej uz na dlouuuho vyprdla. Mozna nekdy nekde. Byl to uz vypachly vztah.
No, pujdu si misto meditace cist zitra Curanderu, to je krasna knizka o lecitelstvi. Tak, jdu kourit.
No jejda! Uz druhy den si pisu s Moravakem, co ma podle vseho dobre srdce a ma dusi. Cela jsem se zehrala, i u srdce, jako bych to citila, napsal mi pak, ze je beran, ohnive znameni. Az to bude takto pokracovat, bude to velmi fajn, mozna se i zamiluji. Ma jedenacti a patnactileteho synka, stara se o vsechno a zena mu zahyba a pije, teda jestli nezkresluje. Ale nevypada na manipulatora, spis na ochrance. Uvidim.
Na veceri jsme meli zabijackovou kasi, mam tady i duplu, je uzasna! Konecne dobre varene jidlo! Jinak jsem cela lina, tezce se hybu a porad bych jenom sedela nebo lezela, neni to muj obvykly cily stav. Jsem zatizena zmenou a novymi podminkami, ale jiz se navracim zpatky do normalniho vnimani.
Dnes jsem si posbirala penize od kamarad°, euro od Betky za kolu, dve od Julka s palici – vratim, a dvacet centu od Marcela za cigaretu, nebot jsem si objednala prekrasne indianske saty z Ciny, at mam co nosit do baru. Uz jenom dva dny a pak me asi uz pusti ven... ach, bodejt. Jdu si vylozit karty.
Mam pekny, klidny den. Pisu si s Petrem, budeme si vecer volat. Je mi ted velikou oporou, citim se spokojene. Uz pozitri se rozhodne... vsimla jsem si tri neprijate hovory od Jara, volala mi predevcirem i vcera, ale neukazuje se mi to, az kdyz si kouknu seznam. Ja ho uz nechci, je to primitiv a blbec. Ja uz kvuli nemu nechci jit do spitalu. At si nasere.
Posloucham Blondie a nejak jsem porad lina, uz se tesim na Petruv telefonat, ted vari. Jsem svobodna jako ptak, ale rozletet se mi nechce, jsem jiz usedla.
Volala jsem s Petrem skoro dve hodiny, prvni jsem povidala ja, druhou on. Jemu je ctyricet sest, jenomze stale resi s kuratorkou a psychology rozchod s druzkou, neni to tam vubec vysporadane, tak jsem opravdu jenom jeho kamaradka, pritel v nouzi, i kdyz on by chtel mozna vic. Ma ale dve deti a socialka je pravdepodobne prideli jemu, jelikoz ona pije. A ja nemohu, ani nechci s tim vic mit. Ale asi se prijede za mnou podivat. Boze, jesteze ja nemusim nic takoveho resit. Ted si pustim budhistickou prednasku a pujdu spat, zitra je posledni den, co tady trpim nudou. Jarkovi jsem napsala, at mi nevola, ze jsem zablokovana a ze jeho zpravy mi nechodi, zase o seste volal. A ze s nikym nespim. Ze ho miluji ale vzajemne se nicime. Je jeste sance, ze se k sobe vratime. Chtela bych, ale pocitam, ze driv nez po lete to nebude. Nechci, jsem vynervovana. Uz mene jim a kila jdou viditelne dolu. Pustila jsem si Boney M, vzpominky na vek dvaceti let, kdy jsem divoce a zodpovedne brazdila piestanske ulice horskym bicyklem a chodila stridave od mamy k tatovi a od taty k mame ctyricet dva kilometru z Trencina do Piestan nebo opacne. Mela jsem krasne mladi, kdyz se to tak vezme.
Jsou ctyri rano. Umyla jsem si vlasy, vcera jsem se natrela hennou. Taky jsem si ted vmasirovala do pokozky serum na rust a vitalitu. Jsem jeste priospala, posloucham budhistickou prednasku o lasce. Pujdu si jeste lehnout, motkam se, protoze se mi tezko dychalo a kdyz chodim a dam si kavu, tak to prejde. 
Je vecer. S Jarkem si piseme, dnes mi psal, ze je ode mne trista metru, asi delal dum, fusku. Zitra mi donese dve piva a pojedeme k Vahu se milovat. Kvuli nemu jsem onemocnela, tak mne zase vyleci jedine on. Ptal se, kdo mi zavolal sanitku a ja popravde ze ja sama, kdyz mi napsal, ze konci a ze mne zabije a nepotrva to dlouho, ze jsem nejedla, behala, nespala a jenom plakala, malem umrela na vycerpani. On na to, ze Dekuje, ze jsem to zvladla a dal tam tech pitomych smeju, co se valej od smichu. Tak se ho ptam – proc se mi vysmivas? Slo mi o zivot a kdybys me tehdy videl, plakal bys.  A pak ze jsem ho chranila a chranim, takova silna je ma laska, proto z ni jednou za par let onemocnim. Uz mlci. Jsem trochu unavena a znechucena, protoze mam dostat zitra zrovna menzes, tak mi ho alespon spusti. 
S tim moravakem prerusim kontakt, ma obrovske problemy, ale zavinil si je sam. Ja nebudu ventil. To at si resi se znamymi. Ja dalsi problemy nepotrebuju. Posloucham tradicni kyperskou hudbu, a citim se velmi fajn, takova pohoda, normalnost a jasne, ze doktor me ven pustil, i deset eur jsem dostala. Od zitrka znovu zacinam po trosce zit.
Ja se sveta od urciteho casu dotykam tak stridme, takze mi vubec nechybi dny mladi a rane dospelosti, kdy jsem byla skoro nepetrzite venku. Kdyz jsem zjistila, ze na ulici se citim uz jako doma, lekla jsem se toho a zavrela se mezi ctyri steny na dva roky, a pak uz to bylo takove normalni. Joj, jake hezke jsou ty pisnicky recke, tedy primo kyperske, relaxuji. Zislo by se pivko, vsak v nedeli bude, a zitra asi taky... ach, uch, trpelivost Jara prinasi... no, na dobre se dlouho ceka! Nevim teda, na dobre asi tezko, ale urcite na to, v cem se citim dobre a slibuju, ze uz nebudu rozsafna a rozmlsana... potom mam vycitky svedomi a poradnou paranoji, pani, co ten mozek dokaze vytvorit! Bylo to jako ten nejlepsi film! A ja v hlavni roli, ale jake! Mysteriozno – akcni. No sranda, napisu scenar, chi. No urcite, jsem rada, ze jsem to za mesic zapomnela. To je tedy pekne jaro, diky, Jaro. Nac mi, ty vul, rikas, ze si mam nekoho najit, kdyz to nechces? A velice ze laska skoncila, koukas po kazde, boze, tomu muzi v prechodu snad hrablo! No neva, vydrzim, chi.
Jak tak koukam, denik je uz dost dlouhy, tak ho beru jako takovou malou mezihru mezi predchozima a budoucima. Tak doufam, ze jste stale zvedavi.
Ahojte!
Jsem jeste plna dojmu ze setkani.
Obdivuju sebe i jeho. Jsme uz opravdu oba zrali, jenomze co s tim nasim poutem udelame..?
Milovali jsme se v prirode, z obou nas neco spadlo, neco tak bezvyznamne a dulezite zaroven. Povidali jsme si hodne, on pocitil vycitky a ja plakala. Pozval me na pivko, co jiz neudelal velmi dlouho. A zbytek si uz necham pro sebe, chi…