Smrtici taktika












Autor	Vydavatel	Licence	Vydani	Autor obalky
Stanislav Hoferek	Greenie kniznica	CC-BY-NC-ND	Prvni (2026)	Pavel Sekerak

O knize
Smrtici taktika je kratka povidka, ktera se da jen stezi zaradit do zanru. Fantasy, ktere ma blizko k hororu, nebo horor, ktery ma blizko k fantasy? Prozijte epicke dobrodruzstvi, ktere se presouva ze zanru do zanru. Verte, komu chcete verit, ale pocitejte s tim, ze skutecna duvera se neda vybudovat za den. Nebo ano?


Smrtici taktika
„Gerjan, fakt si myslis, ze to pujde?“
„Samozrejme,“ odpovida Gerjan, zkuseny dobrodruh.

Poradne si prohlizi celou skupinu. Stravil odpoledne tim spravnym vyberem. Hospoda plna nejruznejsich dobrodruhu, dezerteru, pytlaku a vselijake sklizne. Odlouceni, opusteni, i zcela obycejne spiti. Blazni s jeste blaznivejsimi ci vaznejsimi historkami i nekolik chlapu, kteri nerekli ani slovo, ale jde z nich strach.

„Proc prave tyto?“
„Blondska je za me prvni volba. Ta se hodi na vsechno. Hodne nenamluvi a umi byt tak hezka a atraktivni, jako i uplne schovana myska. To je velky dar. Sila a nenapadnost. Myslim si, ze by te jednou rukou uskrtila a zaroven by odvedla pozornost tak, ze by si ji nikdo pri tom nevsiml.
„Co ten druhy?“
„Toho si beru, protoze si ho nechci znepratelit. Alespon priblizne vim, co skryva v tom kabate. Dyky, noze, vrhaci sekyrky, hvezdice ... cokoliv. Vis, ze tam neco ma a nevis co. Nevis, co pouzije proti tobe nebo proti tvym nepratelum. Toho jsi nekdo lehce  vsimne.  Kdyz ho nekdo uvidi, schova se za stit ci za nejakou hradbu. Nepujde k nemu na blizkou vzdalenost.“
„Vsak nevis ani jeho jmeno.“
„To nevim ani te Blondsky. Nejde mi o jmena, ale o schopnosti.“
„Co ten treti?“
„Barbar. Silny barbar.“
„To je vsechno? Jen takovy popis? Myslel jsem, ze chces dat dlouhe myslenky o tom, na co takoveho chlapa pouzijes.“
„Boj.“
„A k cemu potrebujes me?“
„Ty jsi lukostrelec, umis vyrobit sipy. A jsi v tom neskutecne dobry.“
„Moje schopnosti uz nejsou to, co byvaly. Mam uz svuj vek.“
„Kazdy ma svuj vek. I ja.“

Petice  spolu vychazi z hospody. Maji svuj plan, svuj cil. Dest a ani prichazejici noc je nezastavi. Kraceji po neprilis kvalitni ceste, primo k horam daleko na vychode. Gerjan jde prvni   o to, kdo jde za nim v jakem poradi, se nestara. Kraci stale stejnym tempem a nekdy pusobi, jako kdyby znal cestu nazpamet. Za nim kraci jeho znamy. Stejne stary jako on, ale misto pohledu dobrodruha, dava pozor, aby neztracel sve sipy. Aurel ma jinou motivaci nez Gerjan. Jemu nejde o zadnou pomstu ci dobrodruzstvi. Nechce zachranovat zadne hrady ci vesnice a rozhodne mu nezalezi na nejakych titulech a pochvalach. Chce mit dost zlataku na jidlo, na osaceni a mozna i na novy luk. Take mysli na svuj jednoduchy cil. Vratit se do sveho domu, ktery minule leto nekdo vypalil, a kompletne jej opravit. Zacit novy zivot, i kdyz to nikdy neni jednoduche. Najit si novou zenu, treba i s detmi, vychovavat je a dat jim to, co je pro nej opravdu dulezite – chleb, strechu nad hlavou, kvalitni med, dobre ugrilovane kure a hlavne - bezpeci.

Treti clen vypravy je zvykly na to, ze mu malokdo rika jmenem. Vlastne s nim malokdy nekdo mluvi dlouho. Podivaji se na nej, reknou si, ze on je ten pravy a berou ho. Najemny bojovnik. Vypada drsne a to staci. Nikdo nezkouma, co skutecne vi. Reknou si, ze barbar se vzdy hodi. Hruba sila nemusi byt upovidana. Jednorozmerny charakter podle nekoho a normalni clovek podle… skoro nikoho.

Predposledni kraci chlap s dlouhym kabatem a dlouhymi kalhotami. Na prvni pohled pusobi napadne. Beze slova, jen obcas si napravuje kabat ci kalhoty. Dycha nekdy nahlas a jindy docela potichu. Mnohym to pripada zvlastni, primo az nelogicke.
Posledni kraci zena. Skutecne se jmenuje Alea, ale kazdy ji rika jednoduse Blondska. Vypada, ze ji vyhovuje tato pozice. Zkoumave hledi kolem sebe. Obcas se podiva na kvetiny, obcas na stromy. Neustale neco hleda a porad ji neco zajima. Bere si sve dva ostepy a pouziva je jako pomocne hole. Ne proto, ze by je nemohla nest na zadech. Jednoduse chce byt pripravena.

Prvni prestavka je az hluboko v noci. Vsech pet si useda do kruhu kolem ohne. Vedi, ze cesta je pred nimi jeste dlouha a narocna.

„Jaky je plan?“ pta se Alea.
„Plan je jednoduchy. Pujdeme tam a vratime se,“ odpovida Gerjan.
„Kam… tam?“
„Tam, kde se setkaji dve velke vychodni cesty. Na rozcesti. Bude tam muz, ktery ma moje zlato. Hlida ho.“
„Proc mas sve zlato prave tam?“
„Musel jsem ho nekde nechat. Honili me bandite a byl jsem sam. Nemel jsem jinou moznost. Zlato jsem dobre schoval.“
„To je nelogicke, schovavat poklad na krizovatce,“ zapojuje se Aurel.
„Prave naopak. Strom nejlepe ukryjes v lese, kravu mezi kravami. Nikdo nebude prohledavat misto, kde navenek nic neni. Kazdy bude spechat za svymi obchody a dobrodruzstvimi a nikdo tam nebude zustavat dele, nez je nutne.“
„Kolik je tech banditu?“
„Nevim, kolik jich je. Ani nevim, kolik jich bylo tehdy. Muzu to jen odhadovat. Ale zvladneme to.“



Petice pomalu usina. Prvni hlidku si bere Bertran a poradne se zakryva svym dlouhym kabatem. Seda si na kamen pokryty jehlicim. Je blizko ohne, tak mu neni zima. Druhou hlidku bere barbarsky bojovnik. Sedi na hole zemi a vedle hlidani a odpocinku se diva do ohne a modli ke svym bohum. Jeho modlitby jsou tiche a harmonicke. Opakuji se jako mantry.

Novy den zacina po skromne ​​snidani ze zasob. Pozdeji se petice znovu vydala smerem k cili. Cesta je daleka, ale tesi je pomysleni, ze stale mohou jit po relativne dobre ceste. Vedi, ze se to na konci dne zmeni.

Po temer celem dni kraceni, preruseneho jen kratkym odpocinkem na obed, se skupina rozhoduje o dalsim postupu.

„Meli bychom si pospesit. Prejedeme pres reku a utaborime se,“ rika Alea.
„Druha strana komary. Druha strana stip.“

Na barbara se diva cely zbytek skupiny. Ma jiny hlas, nez si vsichni predstavovali. Mnohem blizsi zpevu ruznych manter, nez hromovy hlas velkeho bojovnika z nehostinnych kraju.

„Ja bych prespal na teto strane. Kazdopadne, pres reku jde jediny most siroko daleko. Tak bych spal asi bez ohne, \„Rika Gerjan.
„Bez ohne? Je nas pet, nemas se koho bat,“ odpovida mu Alea.
„Nemame se koho bat? Je nas pet a prijde dvacet zvedavcu.“
„Tak at prijde. Dvacet zvedavcu je lepsi nez dvacet zabijaku.“
„A kdyz prijde dvacet zabijaku?“ vyptava se Gerjan.
„Vzdy muzes bojovat nebo utikat. Jeste muzes doufat, ze si te nevsimnou.“

Skupina se nakonec dostava k rece a pripravuje si nocleh pred prekrocenim mostu. Nikomu nejsou prijemne komary, ktere jsou zde sice v mensim mnozstvi, ale jsou neuveritelne otravne. K petici, ktera postupne usina, potichu prichazi zahalena postava.

„Mohu se ohrat u vaseho ohne?“
„Nemame rozlozeny ohen,“ odpovida Aurel.
„Ale jdete ho rozlozit na noc.“
„Ne. Nejdeme. Tuto noc nebudeme mit ohen.“
„Ale bude zima.“
„Na zimu se vetsinou neumira,“ pridava se do rozhovoru Gerjan. Poradne se snazi prohlednout si nove prichazejici postavu.
„Ale budou vas ozabat nohy.“
„Ukaz se. Pojd bliz.“

Postava si sundava kapuci z plaste. Ukazuje svuj oblicej a blede tvare.

„Poslouchej, holcicko, co ty tady delas takhle sama?“
„Hledam ohen.“
„Mas ohnive vlasy, ale jdes k nasemu ohni, i kdyz ho nemame. K cemu ti vlastne je ohen?“ udivene se pta Gerjan.
„Je mi zima.“
„To je kazdemu. Rano bude tepleji. A co jsi zac?“
„Jsem sirotek.“
„To neni nic specialniho a zaroven nic veseleho. Pridej se k nam, pokud chces. Ale nechci ti kazit nadeje. Nebudeme rozkladat ohen.“

Divka si pomalu seda a traslavym hlasem dekuje. Prohlizi si vsechny cleny skupiny. Jednoho po druhem. Nejvice se vsak diva na Gerjana a na Aleu. Udivuje ji, ze mezi muzi je jedna zena. Navic takova, ktera se muze silou vyrovnat ostatnim. Neustale se na ni diva. Vsima si take Gerjana, ktery s ni komunikuje nejvic.

„Jak se jmenujes?“ pta se Gerjan.
„Lisa.“
„Dobre Lisa. Ja jsem Gerjan, tady je Aurel, Alea, Bertran a ... dobra otazka. Pritel muj z neutesenych kraju, ty se jmenujes vlastne jak ?“
„Ge.“
„Ge? Co je to za jmeno?“
„Gerjan byt ovce v nas jazyk.“
„Ze jsem se neco ptal... no nic, pojdme spat. Snad nas komari prilis nedostipou.“

Lisa ukazuje svou ruku. Je zcela dostipana, nektere ranky jsou novejsi nez jine. Pri pohledu na svou ruku je ji do place. Barbar k ni prichazi bliz a prohlizi si rany. Divka se boji, ale po zazpivani jakesi nezname mantry je klidnejsi.

„Vis z tech stipancu neco vycist?“ zepta se Aurel a saha po luku, jako kdyby doufal, ze nejakeho komara trefi sipem.
„Ona magie. Nemit energie. Ona slaba.“

Ge vytahuje z male lahvicky, kterou ma s sebou, snehobilou tekutinu. Pomalu ji priklada na nektere rany a zakryva nekolika spadlymi listy.


„Dekuji ti. Jsi saman?“
„Ne.“

Tuto noc nikdo neni na hlidce, kvuli neustalym naletum komaru se nikomu neda dobre spat. Tak jsou na hlidce vsichni a zaroven nikdo. Zvlaste Gerjan je ze stipancu nervozni a v polospanku se snazi dostat trochu dal.

Brzy rano pripravuje Bertran ohen a Ge se vraci se dvema okouny. Kazdy z nich je nabodly na hul. Zacina je cistit.

„Je pravda, ze ovladas kouzla?“ pta se tentokrat Alea a priseda si k Lise co nejblize.
„Nevim, jestli ovladat, je to nejspravnejsi slovo. Ted to nedokazu.“
„Najez se a uvidis, ze to pujde lepe. Sama o kouzlech nic nevim, ale asi nemuze jeden kouzelnik spravne ovladat vsechna kouzla, ktera existuji.“
„Muze, ale je to hodne uceni. Starci zamceni ve svych magickych vezich znaji vice kouzel. Kdo je na ulici, ten vi jen cast.“
„Kde ses to naucila?“
„Pracovala jsem v knihovne. Uklizela jsem. Tajne jsem cetla a zkousela. Pak me vyhodili.“
„A jaka kouzla vis?“
„Zajima me cas.“

Bojovnice premysli. Nechce davat jen otazku za otazkou, chce si dobre promyslet, co ji tato Lisa rika. Premysli nad kouzly jako nad necim, co se da naucit a zdokonalovat, podobne jako serm ci hazeni ostepu.


„Kde ses ty naucila bojovat?“ pta se mlada Lisa.
„Proc si myslis, ze umim bojovat, malicka?“
„Citim to. A vypadas byt silna a jsi na vyprave. Nejsi jako ty damy z mesta, ktere jsou cele dny pred zrcadlem.“
„Naucil me to tata. Nejdriv nechtel, ale kdyz me chtel potrestat, tak jsem ho premohla. Znovu a znovu. Tak mi dal za pravdu a vsichni jeho znami me ucili. Nekdo s mecem, nekdo se sekerou. Ale to nejdulezitejsi jsem se ucila sama. Uhybat se ranam a odolavat, odolavat strachu.“
„To je uzasne. To jsem vzdy chtela vedet.“
„Ty znas kouzla a zajima te to, co se muze naucit kdokoliv?“
„Hodne kouzel neovladam a nejsem v tom dobra.“
„Jak bys mohla byt? Rikala jsi, ze ti starci ve vezich toho vedi hodne. Ty jsi mladsi nez kdokoliv, s kym si normalne povidam.“

Zatimco vsichni ostatni hoduji na rybach, Gerjan se diva dopredu. Uvazuje nad cestou a nad tim, co vsechno se od jeho posledni cesty mohlo zmenit. Premysli nad nebezpecimi i nad silou lidi, kteri by se mohli dostat do cesty. Nenapadlo mu, ze se bude chtit nekdo pridat. Nepovazuje vsak Lisu za nepritele nebo hrozbu. Navic mozna ani nebude chtit cast z pokladu.

„Myslim, ze bychom meli vyrazit.“
„Videl jsi neco?“ pta se ho Aurel.
„Ne. Nic jsem nevidel. Vsechno je prozatim klidne.“




Nikdo se specialne nezajima o poklad. Veri mu, a jdou za nim bez odmlouvani. Presne takhle mu to vyhovuje. Vsechno je zatim naprosto perfektni. Sam nema potrebu mluvit vic, nez je nutne. A navic, kraci prvni. Nemusi se mu nikdo divat do oci. Ma se sebou silne, sikovne jednotlivce. Uvedomuje si realnou silu tohoto uskupeni i to, ze jen malokdo by se jim chtel postavit do cesty.

Kazdy dostal zaplaceno. Dve ste zlatych na hlavu. Osm stovek pro spolecniky je dost na to, aby drzeli usta a krok.

„K cemu nas vlastne potrebujes?“ vyptava se behem pochodu Bertran.
„Bezpeci. Jdeme tam a zpatky. Nebo kam budeme chtit. Jsou to nebezpecne konciny.“
„Zatim jsme potkali jen jednu divku a spoustu komaru. Normalne si zacinam myslet, ze na te druhe strane by jich bylo mene.“
„Dej na toho barbara, on vi, co rika.“
„Proc bych mu mel verit?“
„A proc bys mu mel neverit?“
„Vlastne tobe neverim. Myslim si, ze nejake zlato je jen zaminka.“
„Proc by to byla zaminka? Jde mi o pekne, trpytive a cenne zlato. O nic vic,“ ujistuje ho Gerjan.
„Je ti jasne, ze pokud tam bude podstatne vic zlata, tak si kazdy muze vzit pro sebe mnohem vic, nez je jeho podil?“
„Vsichni jsme cestni. Nikdo z nas by to neudelal.“
„To si jen ty myslis. Tomu divochovi neverim. Ani trochu.“

Pokud se neceho Gerjan prece jen obaval, tak je to soudrznost skupiny. Drive nebo pozdeji prijdou konflikty. Vi, ze skupina je vzdy jako retez. Povoli na slabem miste, kdyz se poradne zatlaci. Ukolem toho hlavniho je zaridit, aby se nic takoveho nestalo.

Po celem dni stravenem chuzi prichazi cas na novy tabor. Zasoby se pomalu ale jiste ztencuji a na chlebu, cibuli, bramborach a uzene slanine si pochutnavaji vsichni stejne. Zvlast Lisa je vdecna za kazde sousto. Neustale dekuje a na kazdeho se usmiva.

„Bandit. Vic bandit,“ septa Ge a ostatni se davaji do pozoru.

Alea krouzi svym ostepem s preciznosti, ktera nahani strach. Vsichni stoji u sebe, nikdo nevycniva,  neutika. Gerjan stiska svuj palcat, pripraveny vrazit ho do lebky nebo do hrudi prvnimu banditovi, ktery se ho opovazi napadnout. Nedochazi vsak k zadnemu utoku. At je banditu kolikkoliv, pravdepodobne hledaji snadny cil. Nekoho, kdo z nich neudela sekanou. Stahuji se. Tezko rict, kdo jim nahnal nejvetsi strach.

„Uz jsi je potkala?“ pta se Alea Lisy.
„Ne. Takhle zblizka ne. Ale pokud by jste tu nebyli, tak…“
„Nemysli na to. Dobre? Zkratka na to nemysli.“

Alea si bere prvni hlidku. Po predesle noci, kdy kvuli komarum nespal nikdo, je treba se postarat o bezpecnost ostatnich co nejlepe. Aleu strida nad ranem Ge.

„Ty spat. Ja hlidat.“
„Dobre. Nikoho jsem nevidela. Takze uz jsou davno pryc. Nebo se take musi vyspat.“
„Ten muz zlo. Ten muz nenavist.“
Ukazuje na Bertrana, i kdyz nenapadne. Umyslne ho neoslovuje, aby ho neprobudil.

„Mozna. A mozna ne.“
„Duch noci nelhat.“
„Ja neverim Gerjanovi. Neco skryva. Neco velkeho, zlomyslneho.“
„Mala zena smutna. Mala zena strach.“
„Premyslela jsem, ze ji mozna pozvu na cestu se mnou po svete. Ale nejspis chci o ni vedet vic. O tom, jaka skutecne je a co dokaze.“
„Ona nic neskryvat?“
„Myslim, ze ne. Ted jdu spat. Davej pozor.“

Tichou noc prerusuji jen obcasne mantry barbara u ohne.

Rano hned po snidani a kratkem pochodu se ukazuje jedna z cest, ktere vedou primo na krizovatku. Cesta vede ze severozapadu. Tady a tam je v davno ulozene dlazbe nejaka nedokonalost, ale je celkove v dobrem stavu. Skupina obcas potkava lidi. Poutniky, obchodniky s osly ci posla, ktery prenasi nejnovejsi zpravy ze sveta. Zajimavou skupinkou jsou take verici, kteri jdou na svate misto a cestou se modli nebo zpivaji a v rukou sviraji ruzne nabozenske predmety.

„Uz to neni daleko,“ rika Aurel.
„Amen ne. Ale jeste tam nejsme.“
„Rekni mi vic o tom zlate.“
„Je tam, ceka na me. To je jedine, co potrebujes vedet.“
„A ten tvuj… znamy? Jaky je?“
„Je to muj znamy a nechal jsem u nej poklad.“
„Nic vic?“
„Nic vic.“

Aurelovi to neda. Vsima si, ze Gerjan je skoupy na slovo. O necem proste nerad mluvi. Neco je mu cizi ci protivne. Ma tajemstvi. Neco nevyzradi ani svym nejblizsim.

„Meli bychom zastat. Okamzite. Vsichni!“ vykrikuje Aurel a kazdy se diva na nej.
„Co se deje?“ Pta se Bertran.
„Tento chlapek, ktery si nas najal, nam neco taji. Neco duleziteho.“

Aurel mozna ocekava, ze nekdo rekne neco o tom, ze kazdy ma sva tajemstvi. Nic se ale nedeje. Vsichni jsou ticho, vcetne Gerjana. Tomu to neda a po chvili prerusuje ticho.

„Jsme skoro tam. Pojdme.“
„Ne. Dokud nam nereknes vic.“
„Schoval jsem tam zlato a chci ho prenest. Co na tom nechapes?“
„Jestli jsou tady vsude bandite, proc si myslis, ze ten tvuj znamy neni jeden z nich? Nebo co kdyz je s nimi sprazen? Nebo uz nic nema? Pokud jsou tu lide, jako ti v noci, mozna je uz po nem.“
„Tak to pojdme zjistit. Jdeme.“
„Ty jdes za svym cilem. Ani se na chvili nezastavis pote, co jsem prave rekl?“
„Je jen jeden zpusob, jak zjistit, co se deje.“
„Dva. Jit kde ty jit. Nebo. Vytrast z tebe pravda,“ zapojuje se Ge.
„Zaplatil jsem vam, tak pojdme. Co mate strach?“
Kazdemu je jasne, ze odpojit se od zbytku skupiny na miste, kde je dost banditu, nemusi byt nejlepsi reseni. Skupina vsak neni jednotna.

„Ja se nehnu, dokud mi nerekne tenhle chlap vic.“
„Ani ja!“ Aurel a Bertran se shoduji.

Divaji se na ostatni, jestli se k nim nekdo prida. Ge jde beze slova ke Gerjanovi. Chce pokracovat.
„Ja pujdu s Aleou,“ vyjadruje se Lisa.

Vsechny oci se soustreduji na blondatou bojovnici. Ta si to vychutnava a jemne se usmiva. Zaroven premysli.

„Jsem na vazkach. Chci jit dal, ale chci take vedet vic. Mame nohy, tak se hybeme. Nemame je na to, abychom stali na miste. Pojdme tam, kam mame jit. Udelame, co je potreba a budeme kryt jeden druheho, pokud to bude nutne. Kdykoli se muzeme otocit a muzeme jit pryc.“

Neochotne, ale prece se vsichni dali znovu na cestu. Gerjan jde prvni, ale tak, aby mu ostatni stacili. Zvlast Lisa je pomalejsi, ale Alea ji neustale hlida a  posmeluje. I ona si vsima, ze primo na krizovatce je neco, co nelze nazvat mestem nebo vesnici. Vlastne je to jedna vetsi budova a nekolik malych budek, ktere nepusobi moc vabne. Velka budova je ocividne hostinec. Vice zatim neni videt. U napajedel je hned nekolik koni. Pred hostincem postava nekolik lidi, kteri si povidaji.

„Tvuj znamy je v tom dome?“ znovu se pta Aurel.
„Samozrejme. Je to jeho dum. Vlastne jeho hostinec. Vsechno musi mit dobre schovane.“
„Podle me to neni hostinec.“
„Ale prosim te, a co by to bylo? Kupci si tu odpocinou, promluvi si, povymenuji si zbozi ze vsech svetovych stran. Idealni misto pro hostinec.“
„Verim, ze by to bylo dobre misto. Ale i tak, jak by tam dostaly vsechny ty zasoby?“
„Jak jako? Vsechno se da prodat a koupit. I postel, zeny, vino ci svicky. Koupis zde kone i cely vuz, pokud ho bude mit nekdo na prodej.“

Gerjan vstupuje skrz nadherne dvere ze svetleho dreva do rozsahle mistnosti. Ostatni jdou za nim. Vsima si muze zcela vzadu a hned ho oslovuje.

„Maro! Maro, dlouho jsme se nevideli! Maro!“
„Gerjan, priteli, kde se tady beres?“
„Prisel jsem… vsak vis proc.“
„A koho jsi privedl?“
„Tohle je Alea, Aurel, Ge… jen Ge. Fakt se tak jmenuje.“
„A co vedi?“
„Vedi toho hodne. Jsou opravdu sikovni. Mam stesti, ze jsme nenarazili na zadne skutecne vyznamne nebezpeci. Kdyby se tak take stalo, urcite bychom si poradili.“
„Hledam extremni silu a cokoliv, co souvisi s magii. Vsak to znas.“
„Moment!“ ozyva se Alea. „Ty nas… nabizis? Prodavas? Nemame tu jen neco vyzvednout?“
„Maro, muj pritel, je jen zvedavy. Kdysi i on chodil po dobrodruzstvich a ted je mu smutno za starymi casy.“

Zatimco Alea mluvi s Gerjanem, nekolik muzu, kteri stali venku, hazeji neco dovnitr a zatarasuji dvere. Po chvili padaji vsichni na zem, s vyjimkou Mara. Nechapou, co se deje.

Gerjan se probouzi svazany, a s neskutecnou bolesti hlavy. Zjistuje, ze je v jine mistnosti, ve ktere dosud nikdy nebyl. Ma svazane ruce  a i  kdyz nema zadnou latku pres oci, nevidi. Oci ho neskutecne pali. Rychle zjistuje, ze v mistnosti neni sam. Slysi nadavat Aurela i Bertrana.

Maro se na ne vsechny diva zpoza mrizi. Nejprve se jen diva a nerika vubec nic. Vsima si hlavne Gerjana.

„Maro? Maro?! Je tady nekde Maro?“
„Tady jsem.“
„Co… co se stalo?“
„Slibil jsi mi neco vyjimecneho. Krev urozenych, mimoradne schopnych. Slibil jsi mi, ze budu spokojen. Ty vis, co chci. Co potrebuji. A co jsi mi donesl? Par uplne obycejnych lidi? Nikoho, kdo by vedel neco, co sam nevim?“

Maro se ukazuje ve sve skutecne, desive podobe. Ohromny demon s neskutecne velkou silou, uz nepouziva sve jednoduche kouzlo k zakryti obliceje a postavy. Uz se nemusi tvarit jako obycejny chlap, ktery pecuje o hostinec.

„Co chces? Rekni mi, co chces!“
„Nedostal jsem to, co jsem chtel. Jedinou utechou je tvoje smrt.“
„Ty me chces zabit?“
„Mozna jo, koni. A zbylych pet zemre taky.“
„Coze?“ pta se Aurel.
„Gerjan, ja te zabiju!“ pripomina se Alea.

Mistnost, kde je jen nekolik fakel, je tmava a pusobi hrozive i v bezny den. Nyni vsak je v ni desiva a dusiva atmosfera. Sest lidi, pet z nich zemre. Kazdy ma zepredu svazane ruce. Maro osobne hazi do stredu mistnosti stary, velky mec. Pritezky pro Lisu, ale pouzitelny pro vsechny ostatni.

„Hodim vam jeden mec. Hezky do stredu.“ Rika Maro.
„Co s tim mecem?“ pta se Aurel.
„Ty idiote, to je na ruce. K prorezani pout.“ Okamzite mu odpovida Gerjan.
„Neverim ti!“
„Tak mi never, kdyz chces, ale jdi mi z cesty!“

Vsichni krome Bertrana se tlaci k meci. Ten se naopak snazi dostat od mece co nejdal. Vytahuje si z kabatu nejaky ostry predmet. Ge se dostava k meci jako prvni a prorezava si s nim provazy. Nasledne ho bere do rukou a prorezava provazy Lise a Alei, ktere jsou spolu u sebe. Nesobecky se snazi pomoci kazdemu.

„Proc je vsechny neodpravis?“ pta se barbara dobrodruh.
„My spolu. My nebojovat proti my.“





Po chvili maji vsichni prorezane provazy a kazdy z nich se muze klidne pohybovat.

„Vidi nekdo z vas cestu ven?“ pta se Aurel.
„Tohle je vezeni. Nema tu byt cesta ven. To by neplnilo ucel vezeni,“ oponuje mu Bertran.
„Musi tu byt nejaka cesta.“
„Nemusi. Jsme tady jako psi v kotci.“
„K cemu by byl psum mec?“
„Ty jsi fakt blbec, nebo si na blbce hrajes? Jeden mec, sest lidi. Chce, abychom se zabijeli navzajem. Proto si ho beru ja.“
„Proc ty?“
„Protoze ja ho jako jediny z vas nepotrebuji.“

Lisu premaha strach. Nevi, kde je. Je s cizinci v neprijemnem prostredi a do toho nemuze prestat myslet na ta cisla. Jeden prezije? Nebo jedna? Jak to vubec muze byt ona? Je bez sance. Slaba, zbytecna a zaroven se muze stat jejich lehkou obeti.

„Promysleme to. Jsme tady vsichni spolu. Jako prvni bychom meli…“
„Zabit te, Gerjani! Ty jsi nas sem dostal! Chces prodat sve druhy za svuj holy zivot? Co udelas? No? Co udelas ty proklety zasran?!“ vykrikuje po Gerjanovi Aurel.
„Jen pomalu. Nemeli bychom bojovat mezi sebou.“
„Ty jsi nas dovedl do pasti. Vedome jsi chtel vsechny podrazit. Ale jsi neschopny! Sli jsme za odmenou a odmena nikde. Ty za to muzes!“
„Na lukostrelce bez luku, zamceneho se silnejsimi, jsi prilis odvazny.“
„Tak mi vzali zbran. A co? Vlastnima rukama te zahrdousim, Gerjan!“
Aurel ma cervene tvare a cely oblicej. Je pravem rozzlobeny. Nyni nechce byt zadny diplomat. Chce spravedlnost. Nepremysli do blizke ci vzdalene budoucnosti. Jeho presnym opakem je Alea. Take je bez jakekoli zbrane, ale jako bojovnice nema problem postavit se nekomu v boji. Veri svym pestim a svemu vycviku. Rychlymi pohyby oci si vsima, co delaji ostatni. Je pripravena branit se. Nic nerika, nechce byt na ocich. Na rozdil od Bertrana, ktery ma uplne jinou taktiku.

„Pokud se chce nekdo na me vrhnout, zemre. Nevzali mi vsechno. Kdo neco zkusi, zemre. Vy se klidne pozabijejte navzajem a ja si v klidu odcvalam.“ odvrkuje arogantne Bertran.
„Mas zajimavy pristup,“ tvrdi Gerjan.
„Ja nemam strach. Vim, ze ja dnes  nezemru.“
„Odkud beres takovou jistotu?“ pta se Gerjan.
„Moji jistotou je, ze nemam strach. Nikdo se me nepokusi zabit. Jsem prilis nebezpecny.“
„Kazdy se snazi byt zticha, jen ty tady mluvis o sobe.“
„A ty mi na to odpovidas. Pravdepodobne budes prvni, kdo zemre. Kdo je na tve strane? Kazdeho jsi podrazil. Aurel te nenavidi. Ja te chranit nebudu. Nikdo te chranit nebude. Nikdo neni na tve strane.“
„To ani na tve.“

Sest postav v pasti. Kazdy se poti a premysli. Nad sebou, nad ostatnimi, nad hrozbami. Mistnost ma ctyri rohy. Do jednoho jde Alea. Klidne kraci a pohybuje se tam couvanim. Lisa ji pomalu nasleduje a jeji drobna chodidla zanechavaji v prachu jen nepatrne stopy.

Druhy roh si bere Gerjan. Nechce k nemu utikat a byt k nekomu zady. Do tretiho rohu se nehlucne presouva divoky Ge.

Zustava posledni roh. Bertran a Aurel si uvedomuji, o co jde. Nikdo nechce zustat nekde uprostred. Kazdy chce byt v rohu. Tito dva si rozumeji, ale vzdy je rozdil mezi porozumenim a duverou.

„Je muj! Ten roh je muj!“ vykrikuje Aurel a utika do rohu.

Bertran si dava ruku do kabatu. Vi, ze nyni nastala jeho chvile. Nyni muze ukazat silu. Neco vytahuje a hazi tak rychle, jak umi.

Sparadlo leti rychle, ale zadnou skodu nedela. Od Aurelova zad se neskodne odrazi a pada na zem. Bertran si uvedomuje, ze nyni nemuze byt bran vazne. Okamzite se na nej vrha Gerjan a je presvedcen, ze se muze snadno zbavit jednoho ze souperu. Mene rivalu znamena vetsi sanci na preziti.

Zapomina na opatrnost. Nevsima si ostatnich, jde za svym cilem. Nevsima si ani kratke a tenke dyky, kterou Bertran propasoval v opasku. Gerjanova pest do nastavene dyky narazi v plne rychlosti. Obrovskou bolest slyset po cele mistnosti a hrozivy zapas, ktery mel mit jednoho viteze, se otaci. Bodnuti, dalsi bodnuti a rychla ztrata moznosti reagovat na cokoli. Gerjan nepada na zem jen proto, ze se snazi chytit Bertrana. Funguje to jen na kratkou chvili. Snazi se zastavit  krvaceni  jedne ze svych ran, ale rychle ztraci jakykoli cit v rukou i v celem tele.

Bertran rychle obsazuje jeden z rohu. Nechce bojovat s nikym dalsim. Ted ne. Potrebuje se poradne nadechnout. Atmosfera houstne zavratnym tempem. Doposud to byla jakasi hra, spatny vtip ci nedorozumeni. Nyni jde o hodne. Kazdy jeden zivot muze rychle skoncit. Kazdy jeden spojenec muze byt zradce.

„Ted jsme kazdy v rohu. Budeme tu cekat, az nekdo usne?“ pta se polohlasne Bertran. Nedostava odpoved.

Svou otazkou ale ukazal nelichotivou pravdu. V prirode hlidali jeden druheho. Nyni se vse naprosto obraci. Kdo usne, zemre. Kdo nebude spat, nezemre. Ale i ten muze padnout.

Nastava faze strachu a beznadeje. Nikdo nevi, co je spravne. Nic neni spravne. Vsechno je spravne. Kazdy je korist a lovec soucasne.

Alea s Lisou, Aurel, Ge a Bertran. Ctyri strany, ctyri konce. V kazdem rohu je sila. Nekde vetsi, nekde mensi. Nikdo vsak nemuze vedet vsechno. Rovnovaha je docasna, zatimco strach je vecny.

Gerjan by si o tom mohl myslet sve. Ale uz nemuze. Jeho nazory zemrely spolu s nim. Mohou na nej zahlizet, mohou ho nenavidet, hazet na nej viny. Ale neublizi mu. Uz nezije. Nebude zadna legenda, jen bezejmenna mrtva figura na bitevnim poli plnem zrady a zvracene diplomacie. Mrtvola, ktera je kazdemu na ocich a symbolizuje konec. Nechutny pohled, ktery neni pro kazdeho. Kdokoli muze dopadnout stejne.

Kazdy premysli jinak, ale mezi temi myslenkami se nektere opakuji. Je jasne, ze Lisa nemuze byt s Aleou vecne. Pokud zustanou jen ty dve, budou muset bojovat navzajem. Take je jasne, ze proti barbarovi a bojovnici jsou zbyli dva v nevyhode. Chlap s dykou je nebezpecnejsi, kdyz nikdo nevi, co ma. Nyni vedi, ze ma dyku a bude ji muset pouzit. A lukostrelec bez luku neni velka hrozba. I lukostrelec musi umet zachazet s mecem nebo jinou zbrani, ale nema k tomu tolik zkusenosti jako nekdo, kdo pouziva mec jako svou hlavni zbran. Take je nejslabsi. Jasne si to uvedomuje a poti se ze vsech nejvic.





Co muze delat? Jake ma moznosti?

„Poslouchejte me, meli bychom se odsud nejak dostat. Zbavme se toho demona a utecme.“
„Jeho ty nezbavit. On tebe v hrst.“
„Na to kaslu. Zbavme se ho. Kdo jde na to se mnou?“
„Ty slaby. Ty brzy zemrit. Ty nemit sila proti oni. Ty snazit prezit, ale tvuj duch slaby.“
„Tohle jsem zrovna nechtel slyset.“

Maro se na vsechno diva z vysky, nikym nepozorovany. Ani nepotrebuje zrak, plne ho uspokojuje jeho sluch. Slysi slova, slysel posledni ciny Gerjana. Nyni posloucha srdce. Ktere jak rychle bije a on ma potize strachem i spolknout slinu.

Aurel ma jedinou moznost. Pockat, az se ostatni nepozabijeji navzajem. Nebo dokud vsichni neusnou. Uvazuje, jaka by mohla byt jeho strategie. Vzit Bertranovi dyku, zabit Bertrana. Nasledne zabit Aleu. Potom dykou zneskodnit barbara. A zustava mu zabit Lisu. V tomto poradi by to bylo nejlepsi. Dobre si uvedomuje, ze tento plan je narocny, v podstate nemozny. Jeho vyhlidky nejsou dobre. V kazdem pripade se ho zbavi drive, nez budou bojovat k smrti ostatni.

Bertranovy vyhlidky jsou lepsi. Muze premoci Aurela. Nema uplnou jistotu, ze se mu to povede, ale ta sance je velka. Pokud ho ale porazi, co delat potom? Nepremuze barbara. Ani blondatou bojovnici. Muze zabit jen Lisu. Ale jak mu to pomuze? Muze ji pohodlne a bez problemu zabit az pote, co padne Alea. Jeste muze zkusit sehnat spojence, ale koho? Kdo bude na jeho strane? Pokud Aurel, tak si moc nepomuze. Pokud Ge, tak ma sanci. Mozna povrazdi vsechny. Kdo ale bude silnejsi, kdyz zustanou jen oni dva? Jeste by mohl byt spojenec bojovnice a tedy i Lisy.
Pokud by porazili spolu Aurela i barbara, co by pak delali tri? Ani on, ani Lisa by nemeli sanci proti Alei. Alea by vyhrala tak jako tak, i kdyby se spojil proti ni s Lisou.

Lisa ma strach. Je utazena a i kdyz si neuvedomuje vsechny moznosti, tak vi, ze se z tohoto nedostane ziva. Neceka zazraky a prezije-li jen jeden clovek, zemre. Zabit ji muze kdokoli. I Alea. Odtahuje se trochu od ni a ona vypada, ze to chape. Po chvili se vsak Lisa zase vice priblizuje k teto bojovnici. Strach ji znemoznuje jasne myslet a nedokaze se mu vyhnout. Ve svem zivote uz videla mrtve lidi. Vzdy ji to desilo, kradlo ji to spanek i chut dal zit. Sledovat Gerjanovo telo je vsak neco jeste silnejsiho, intenzivnejsiho. Neco, pred cim se nemuze schovat. Nemuze utikat. Jakakoliv snaha utect by znamenala jen naraz do zdi, nic vic. Znovu a znovu se diva na cloveka, ktereho mohla odhadnout spatne. Nyni lezi v netypicke pozici a jeho obleceni je stale cervenejsi.

Alea zvazuje, co by bylo nejlepsi udelat. Mohla by prezit tak, ze by postupne pozabijela vsechny. Mohlo by se ji to podarit. Staci se zbavit Ge. Toho cloveka, ktery ji prorezal provazy a nikdy ji neublizil, ani se na ni osklive nepodival. Cestneho a chytreho barbara, ktery ma svuj svet a ten jeho svet neni spatny.

Ge ma pozici, ktera je podobna te, kterou ma Alea. Uvedomuje si svou silu. Nechce nikomu ublizit, ale umi se branit. Nepotrebuje lidi, kteri mu chteji pomoct. Staci mu duchove predku, kteri jej mohou vest, ale i opustit.

„Pojdme se vsichni vyspat!“ rika Aurel a ocekava odpoved od vsech. Nikdo mu ale nepreje dobrou noc.



Nemuze spat. Nikdo nemuze spat. Vsude jsou lide, kteri mohou ublizit. Zamhoureni oci muze znamenat smrt. Rychlou smrt, pomalou smrt v bolestech ci dolamani tela tak, ze se dychani zmeni v nocni muru. Aurel se snazi vymyslet co nejlepsi plan. Uvazuje, pocita, doufa. Ruce se mu tresou a pod nim se zacina zvetsovat zapachajici, zluta louze.

Jedno vi s naprostou jistotou. Alea ani Ge nepotrebuji noc k tomu, aby ho zabili. Mohou to udelat v cestnem souboji, jednoho na jednoho.

Zcela jine myslenky jsou v jinych hlavach, ale hlavni myslenkou je prezit. Nikdo neuvazuje nad tim, ze pujde na dalsi velka dobrodruzstvi. Nebo co si koupi na trhu, ani ve ktere rece se vykoupe. Prezit. To je to hlavni. Prezit a vsechno ostatni je vedlejsi, malo dulezite. Hluboce podmineno.

Zatimco premysli, Lisa se naklani k Alei.

„Zabije te.“

Alea se nemusi ptat, koho tim mysli. Lisa ji to nenapadne ukazuje. Mocny barbar bude ten, kdo zabije jeji nejblizsi dusi.

Blondata zena ji na to prikyvuje. Muze ji verit, ale nemusi. Premysli. Nebo ma sanci prezit, nebo ne. Pokud ji zabije Ge, bude po ni. Pokud ne, ma velkou sanci prezit a odejit.

„Jsi si jista?“
„Vidim to.“
„Tak zkus videt i dal. Ja te ochranim.“

To je posledni, co mladicka Lisa potrebovala. Bere do rukou nejvetsi kamen, jaky vidi,a priblizuje se k barbarovi. Ten si ji ze zacatku nevsima. Je to jako souboj trpaslika s obrem. Lisa nechce zit, pokud jeji ochrankyne zemre. Muze za to ten demon? Muze. Ale hlavne ten silny muz v jednom z rohu. Jde na nej. Vice zoufala, nez pripravena. Prima, s velkou snahou, ale bez sance. Jen pokud… by se stal zazrak.

Udira ho tak silne, jak dokaze. Chce uderit znovu a znovu, ale znemoznuje ji to. Rychle ji chyta a neprilis nezne ji svira ve svych mocnych rukou.

„Ja tobe nechtit ublizit. Ty dobre srdce.“
„I… ty dobre srdce.“
„Pokud nekdo musi zemrit, tak zemre.“

Barbar ji otcovsky chyta za ruku a rika ji neco v jazyce, kteremu ona nerozumi. Ani sama nevi proc, ale usmiva se na nej. Pousti ji a ona se vraci na sve misto, k Alei.

„To si nechas? Proc ji nezabijes?“ pta se barbara Bertran.
„Jeji srdce dobre. Tve srdce spatne.“
„A co? Jdes me vytrestat?“
„Tvoje dyka. Nebezpecna. Dat ji ty mne.“
„No jiste ti budu davat mou dyku. Co by me melo k tomu donutit?“

Barbar prechazi do tajemneho ticheho hlasu a odpovida mu jedinym slovem: „Smrt.“

Zveda se. Jde primo k Bertranovi. Ten je zaskocen. Bez spojencu. Bez velke sance. Bere si dyku do rukou a nechce padnout bez primeho boje. Pouziva tu dyku nejlepe, jak umi. Nuti neohrozeneho bojovnika na chvili uhybat. Tak moc ho chce zasahnout. Zurivost urychluje jeho udery, ale ne musku. Mocne ruce ho hazeji o jednu ze sten, zvedaji a cely proces opakuji. Neni mrtvy, ale prichazi o dyku. Take o moznost byt jeste nekdy proti nekomu hrozbou.

Aurel okamzite reaguje. Vi, ze ted je jeho cas. Nebo ne? Je nerozhodny. Nevi, jestli ma zautocit na barbara nebo na bojovnici. Vybira si necekane treti moznost. Jde k bojovnici, ale ta neni jeho cil. Chce ublizit Lise. Vzit jeji zivot. Nema to logiku ani zadnou lidskost. Kona a pohani ho strach. Vi, ze bude dalsi. To ten strach z barbara. To, jakou silou manipuloval s Bertranovym telem, donutilo jeho vlastni telo vyhnout se mu. Vyhnout se jeho rukam, i kdyby mel nyni udelat to nejhloupejsi a nejbezocivejsi.

Chyta ji za ruku a chce si ji pritahnout k sobe. Zvlastni zurivost ho nuti ublizovat nevinne. Je to vynikajici prilezitost pro Aleu, aby se projevila. Bez vetsich problemu chyta Aurela za ruku a odtrha ho od Lisy. Ten si nevsima bojovnice, ale uz na Lisu nedosahne. Muze kricet, vyhrozovat, mluvit nejruznejsi nesmysly. Ale deje se to nejhorsi, co si umi nyni predstavit. Oddaluje se od Lisy a priblizuje k barbarovi. Je to zajimavy pohled. Zena tahne muze na misto, kde rozhodne nechce byt. Neni treba zadnou diskusi mezi Ge a Aleou. Podava mu ho jako zlobive dite, ktere si zaslouzi vyprask. Tentokrat to zadny vyprask nebude. Stejnou, mozna i vetsi silou, se Ge zbavuje Aurela. Ten na rozdil od Bertrana uz zadnou bolest nepociti.

Zbyvaji ctyri. Gerjan je mrtvy. Aurel je mrtvy. Bertran zije, ale takovy zivot mu nikdo nemuze zavidet. Lisa place v koute. Pohled na telesne tekutiny a tela, ktera pred smrti okusila impozantni bolest, ji nedovoluje na nic myslet. Kazdy vi, co musi nastat.

„Cestny souboj?“ pta se Ge.
„Kdo vyhraje, ten se postara o Lisu.“

Ona nechce zabit jeho. On nechce zabit ji. Silne pesti pokryvaji slzy. Neni jina moznost. Souboj mysli a svalu. Boj o to, zda se naplni nebo nenaplni slova male Lisy.

Souboj plny uderu a vykryvani ma dlouhe trvani. Nikdo nechce zemrit. Nikdo nechce ukoncit svuj zivot v teto mistnosti. Ale bojuji. Prah bolesti dostava zabrat. Ge ziskava navrch. Po silnem uderu zacina bojovnici svirat hrdlo a ta se uz nemuze branit. Jakmile odpadava, rychlymi kroky chyta Lisu. I jeji hrdlo zacinaji drtit mocne dlane. Place, sviji se, ale nema mu jak ublizit.

„Je hotovo. Slysis, demone? Je hotovo. Ja byt sam!“

Demon, ktery vse sleduje, tleska. Otevira magicke dvere, ktere byly dosud neviditelne.

„Ja byt svobodny.“
„Dokazal jsi to. Jsem spokojen. Ted jdi. Jdi a nevracej se.“

Ge bere pod jednu pazdi Lisu a pod druhou Aleu. S jejich tely vychazi ven. Bez prerusovani je obe tahne z hrozneho mista pres chodbu az na povrch.

„Pockej! Ja vim, o co ti jde!“ hrmotnym hlasem na nej zvriskl  Maro a povolal sve pomocniky, ruzne nizsi demonicke bytosti. Ty ho rychle chytaji a ostny mu vyrezavaji srdce. Totez i Alei, ktera se po chvili probrala a pokusila se branit.

Sklani se nad mrtvolu barbara a uznale placa vykuchanou mrtvolu po rameni.

„Tvuj napad byl genialni. Ale byl. Skoncil jsi. Skoro jsi byl posledni.“

Ceka na Lisu, nez se probere. Nedeje se to tak rychle, jak by si pral. Bere lahev s nechutne pachnouci tekutinou a dava ji pred jeji nos a nasledne z ni leje primo do hrdla divky.

„Ty! Holcicka mala! Budes zit. Ale mam pro tebe roli.“

Lisa se diva na obrovskeho, hrozneho demona. Chce ustoupit, ale nema kam. Je naprosto obklicena. Kasle, neumi se poradne nadechnout a kazde jeho slovo je pro ni hlucnejsi nez cely orchestr.

„Co jsi jim rekla, ze te vzali s sebou?“
„Rekla jsem jim, ze umim kouzlit.“
„A vis?“
„Vlastne ani ne.“
„Budes zit, ale budes zit jako jedina. Ten, ktery tam zustal, padne tvou rukou.“





Lisa si uvedomuje, co ma udelat. Coz je jeji nynejsim ukolem. Zabit zraneneho, ​​temer nevladniho Bertrana. Ma byt ta jedina, ktera prezije. Jeden z nizsich demonu ji dava kratky mec, ktery je pokryt hruzostrasnymi symboly. Nechce ho. Tak moc ho nechce, ale tlaci ji ho do dlane. Roste v ni hnev, jaky dosud neznala. Zacina se citit jinak. Nechce nikoho zabit. Po chvili se ji tato akce vidi strasna, ale mozna. Meni se. Vsechny jeji touhy se meni a zvlastne spletaji. Vi, ze to dokaze udelat, ale nechce. Nebo chce? Sama nevi. Kazdy moment meni jeji usudek. Cela je jina a citi se byt demonicky oddana novemu panovi. Ztraci se sama v sobe a zapomina na zivot, ktery zila jeste pred hodinami. Hromadi se v ni sila, kterou zacina chapat a kterou musi poslouchat. Sila, ktera vi o ni vsechno, i kdyz ona o ni nevi skoro nic.

Po chvili prichazi k Bertranovi a misto milosrdneho usmrceni jemu a pozdeji jeho mrtvole zasazuje ranu za ranou. Je dokonano.

Bude zit.

Bude poslouchat.

Ma svuj novy domov.