Temnotou Tereza Hrušková Autor Vydavatel Licence Vydání Autor obálky Tereza Hrušková Greenie knižnica CC–BY–NC–ND První (2022) Pavel Sekerák O knize V každém člověku je skryta temnota. Buď se ukrývá ve veliké hloubce, překryta jasnou září, nebo je více na povrchu. Ale je v každém z nás. Občas přijdou chvíle, kdy nabude na své moci a projeví se. A tehdy je třeba se s ní vypořádat. Přijmout ji nebo odmítnout. Podlehnout nebo bojovat. Utéct pryč anebo ne. A právě boji s temnotou, smutkem, strachem… je zasvěcena tato sbírka. Obsah Opouštíš 4 Ten den 5 Mám tě ráda 6 Přelud 7 Střípky 8 Pěšina noci 9 Letokruhy 10 Temnota 11 Živi 12 Propast 13 Samota 14 Závislost 15 Jsi to ty? 16 Volná 17 Sama v temnotách 18 Přijde den 19 Beznaděj 20 Dno 21 Nový svět 22 Konec snění 23 Olgoj Chorchoj 24 Ostří 25 Pouť 26 Můra 27 Opouštíš Když slza kane na mou tvář, když vítr zakryl slunce zář. Když schody z mlhy vystoupí, když tmou tvé světlo prostoupí. Tehdy je již pozdě se ptát. Tehdy vše už našlo svůj řád. A moje duše trpí, ta tvá však již už ví po které cestě se dát. Opouštíš mne. Já sbohem nestihla ti dát. Ten den Ten den se slunce zastavilo. Mlha pohltila les. Po cestě z květů pampelišek nech své kroky vést. A neodcházej za tmy stěnu dál sleduj záři hvězd. A neohlížej se v tu stranu jdi tou klikatější z cest. Mám tě ráda Mám tě ráda. To už nestihla jsem ti říct. Mám tě ráda. Tak moc, však ty to víš. A to se nikdy nezmění. Ani když našels druhý břeh. Vzpomínky nikdy nezmizí. A kdo ví, třeba, zas jednou spojí se náš svět. Přelud To světlo, které do snů tvých proniká. To světlo, které skrze listy září. Světlo. Jen tma. Již nevnímáš. Jen přelud. Nic víc jej nevytváří. Střípky Střípky skla a smutek jenž se zračí. Střípky skla a ta tvář kam se podíváš. Střípky skla jenž pod nohami tančí. A bolest skrz chodidla proniká. Pěšina noci Temná zeleň. Kapradí se řasí. Na pěšině slyšet srny spěch. Černou clonou, nocí sny se plouží snad jednou najdeš cestu zpět. Letokruhy Shlukují se. Víří v nekonečnu. Vznikají. Však co to znamená? Kruh se s kruhem míjí, jak vrstevnice v mapě, a let přibývá. Temnota Temnotou, za paprskem světla. Černou tmou kráčel nepoznán. V kápi zapomnění. V srdci tucet šípů. Šel. Osudem svým hnán. Živi Jen pro ten slastný pocit. Život bez následků. Jen pro ten pocit moci, že stavím si svou cestu. Jen pro ten pocit víry, že poté už nic není. Jen pro ten pocit síly, jen pro něj, a pro nic jiného, jsme živi. Propast Jen krok od nekonečna. Jen krok od věčného soužení. Jen krok a všechno získá své datum spotřeby. Jen krok po rovné zemi. Jen krok po pěšině. Jen krok za svitem luny. Jen krok. Pád do zapomnění svatyně. Samota Když křičíš do propasti a jen ticho se navrací. Když hledíš do tunelu a nic v něm nezáří. Když cítíš se tak sama svět v mlze se vytrácí. Závislost Světem noční píseň věje. Ticho našlo novou tvář. Tam kde končí pole kytek alkohol zapíjí svou zášť. Za té noci větrem hnána temnem letí myšlenka. Koho najde, toho schvátí. Neodbytná dealerka. Jsi to ty? Kroky temnou ulicí. Co stane se až dojdou k nám? Kroky v tvojí ložnici. Známý či sám noci pán? Pod peřinou schovaný, v kabátu se choulíš. Je to démon nebo ty, koho tak se bojíš? Volná Všichni pořád něco chtějí. Kde jsi a kdy máš čas? Můžeš tohle, můžeš tamto? A co středa, ta by šla? Všichni pořád něco chtějí. I já toho mnoho chci. Avšak jednou vše se změní. Budu volná. … Věčný klid. Sama v temnotách Samota a přece ne. S vámi a přesto sama. V temnotách, co světlem jsou. Jsem… ……jen ………sama. Přijde den Jednou přijde den, už teď toho litujem, kdy úsměv zmizí z tváří. Jednou přijde den, už teď se strachujem, kdy vše do kolen nás sráží. Jednou přijde den. Však proč? Děsím se hodiny ranní! Beznaděj Za svitu luny, třpytu bez odlesků. Za noci z hory razíš si svou cestu ...houštinou zajímán. Dno Dno je mezipatrem žití, kde prach se jen v prach mění, smůla smůlu lepí …a tak hrozí zachránění. Nový svět Až sen se dotkne víček tvých. Až srdce znovu začne bít. Až v duši najdeš nový svět. Potom do něj bryskně leť. A branou z květů musíš jít. Žij v něm, jak chtěl jsi žít. Konec snění Až tohle všechno jednou skončí. Až přijde náš soudný den. Pak budeme se ještě hádat? Nebo jen oči otevřem. A prohlédneme realitou uvidíme pravý svět. Už to nebude jen snění, cesta vede pouze vpřed. Olgoj Chorchoj Světlo ostré jako jehla. Šero, které nebolí. Tma, jež vidění nás zbaví a výjevy obklopí. Mozek, který pravdu vidí, a přece se strachuje, jestli támhle ten stín v lese nemůže být Olgojem. Tak proč světlo nerozsvítit? Proč nezbavit se přeludů? Jen proto, že pravda bolí? Žiješ v světě Chorchojů. Ostří Když na tebe zrak padne, na tvé hrany na tvůj třpyt. Když na tebe ruku vztáhne, je tak těžké nechat tě být. Pouť Slunce střípky skrz listů síť. Dešťové kapky po svazích. A větru píseň nese sníh. Po stezce horské kráčí stín. Můra Ulicí temnou lampami roubenu. Pasáží světlou ze stínů složenou. Podloubím noci jen svým strachem hnán. V náruč její moci chtě nechtě se dá.