Jsem původní profesí knihovnice a mnoho let jsem v knihovně i pracovala. Posledních patnáct let jsem zaměstnaná v Archeologickém ústavu Akademie věd, kde zpracovávám a vytvářím různé databáze a obrázky na počítači. Kromě čtení knih ráda hraju scrabble - on-line přes internet i "naživo" v klubu. Baví mě historie, tajemství a záhady a chovám doma potkany jako úžasné a inteligentní domácí mazlíčky.
Čtu ráda dobré romány, detektivky, thrillery, trošku i sci-fi a fantasy, všechno co je napínavé a tajemné. Nebaví mě upíři a červená knihovna, krváky, kde je moc mučení a utrpení a taky knihy, které moc poučují. Myslím, že čtení knih pomáhá v dětství při vytváření slovní zásoby a taky nenásilně učí pravopis. V knihách jsem našla spoustu krásných myšlenek a myslím, že mi velice obohatily život.
Psát jsem začala už v dětství, ale bylo to jen tak pro zábavu vlastní a pár mých kamarádek. První povídky mi vyšly v devadesátých letech časopisecky a několik jsem jich napsala i pro literární server Černý lord. Později jsem vydala první román pro ženy Keltská kletba a detektivku Pravá láska. Další knihy byly dívčí romány Každý mrak má stříbrný okraj a Čarodějky. Po delší odmlce mi loni vyšla další "dámská" detektivka Písmenková polévka, která se odehrává v prostředí hráčů scrabblu. Tyto knihy mi vyšly v nakladatelství Petra, později Erika. Můj nejnovější projekt je Tajemství Bělského kopečku - ta vyjde na podzim v nakladatelství Plot a je to tajemný příběh o nálezu pravěké mohyly. Dále mám román Dlouhé stíny, o veterinářce a jejím pátrání v minulosti. Tento rukopis leží v nakladatelství Víkend a ještě jsem se stále nedohodla se šéfredaktorem.
Současná mladá generace možná čte méně, než ta moje, protože mají daleko širší spektrum zábavy, než jsme mívali my. Přesto je spousta mladých lidí, kteří pravidelně a rádi čtou, vídám je v knihovně a jsem tomu ráda. Jinak si myslím, že současní mladí lidé jsou v podstatě stejní, jako jsme bývali my, mění se jen vnější okolnosti.
Začínajícím autorům bych radila hlavně aby to po prvním neúspěchu nevzdávali. Každý člověk má svůj osobitý vkus co se týče literatury a co vám jeden šéfredaktor odmítne, druhý třeba nadšeně přijme. (I když nadšeného šéfredaktora jsem ještě neviděla...) No, v každém případě to chce psát a číst a číst a psát. Talent je třeba, ale bez píle a výdrže je k ničemu, stejně jako v podstatě ve všech uměleckých, sportovních i jiných oborech lidské činnosti.
Tak to v žádném případě nedokážu. Jsem moc ráda, že existují počítače, kde můžu přepisovat a měnit podle libosti až do alelujá. Dřív na psacím stroji to bylo utrpení.