Proč hned tak zákeřná otázka na začátek? :-D Ufff, představování sebe sama je něco, co mi absolutně nejde. Zjistila jsem, že mnohem lépe pronikám do druhých lidí. I proto bojuji s propagací na sociální sítě a osobní příspěvky, nedejbože představování se, mi jdou nejhůře. Když naopak při nakupování v bezobalu mě majitelka obchodu vyzvala, abych nově nakupujícím vysvětlila ze zákaznického pohledu, jak jsem spokojená s jejím ceníkem, který není jen ceníkem, ale e-bookem, kde má krásně vysvětlené všechny potraviny, jak je použít a tak, tak jsem se rozjela a paní majitelka stála jen s otevřenou pusou.
Kdybych měla tedy začít, konečně, tak bych o sobě řekla, že jsem knihoholka. Knihy mě provázejí opravdu celým životem. Tak moc, až jsem se rozhodla věnovat jim tak velké místo v mém životě, jako je kariéra. Sama píšu, ale také pomáhám jiným autorům, například jako betačtenářka, ale také dělám korektury textů a nově také redakce. Kromě toho píšu i svůj blog, na kterém zveřejňuji mimo jiné i recenze na knížky a rozhovory s autory, což je mimochodem způsob, jakým jsme se našli a můžu se účastnit tohoto rozhovoru. Mimo to mám také otevřený klub pro spisovatele, vedu facebookovou skupinu pro spisovatele a s mými úvahami mě najdete i na různých sociálních sítích.
Knihami prostě žiju a ze všech těchto kanálů to jde opravdu poznat.
Jak vyplývá z předchozí otázky, ano, knihy jsou moje láska a vlastně i celý můj život. Dobrovolně čtu fantasy a někdy taky sci-fi nebo historické romány. Jednu dobu jsem hodně četla seberozvojovou literaturu, ale to šlo hodně do pozadí.
Knihy mi dávají pocit, že nejsem na světě sama, ve společnosti knižních hrdinů je mi velmi dobře. Jsem docela introvert a musím se hodně nabíjet o samotě, protože jako hypersensitivního člověka mě běžný život mnohdy orpavdu vyčerpává.
Protože si hodně často vybírám příběhy se silnými ženskými hrdinkami, a příběhy, kde dobro bojuje se zlem, dostávám se i k řadě filozofických úvah, uvažování nad hodnotami a hrdiny těchto příběhů se velmi inspiruji. Dává mi to mnohem více, než dříve zmíněná seberozvojová literatura.
Ano, přesně tak. Mám rozepsané dva fantasy romány a k tomu nově i jednu fanfikci. Dlouho jsem si v hlavě splétala příběhy, a ten poslední, kterým žiju, už jsem konečně „na papír“. Tím to vlastně všechno začalo. Než jsem se pustila do tvorby vlastních příběhů, tvořila jsem si ve své mysli fanfikce příběhů, kterým jsem zrovna propadla.
Dlouho jsem si myslela, že neumím psát. Na první rodičovské dovolené jsem vyzkoušela napsat pár příběhů, ale nedokázala jsem u nich zůstat a dopsat je. Chyběla mi motivace, správné pochopení toho, jak já potřebuji psát a taky jsem nevěřila, že psát vůbec umím. A určitě mi chybělo sdílení a zpětná vazba.
Tehdy jsem se dostala ke zpětné vazbě já, začala jsem se věnovat betačtení.
K vlastnímu psaní jsem se dostala před asi třemi lety, a protože nejvíce miluji fantasy, tak oba romány jsou také z tohoto žánru. Oba jsem začala psát na popud soutěže, kdy první jsem poslala, ale neumístila se a u druhého jsem nestihla deadline. Ale to nevadí, příběhy neodkládám, dopíšu, doedituju a pošlu do nakladatelství.
Oba jsou hodně specifické, ten první je takový temnější, druhý měl být původně vánoční feel good příběh, inspirovala jsem se v něm hlavně ruskou a francouzskou kulturou, ale po svém, protože to není historický román. V obou se ale odrážejí témata, která si v sobě sama řeším.
Nejsem člověk, který rád generalizuje a hodnotí. Nevím, zda mám k tomu co říct. Vzhledem k tomu, že jsem ve své bublině, nemám dojem, že by se málo četlo. Vždyť si jen vezměte, jak moc kvetou bookstagramy. A navíc moje děti jsou čtenáři.
Myslím si také, paradoxně pro spoustu lidí, že knihy nejsou jediným smyslem života. Ano, jsou mým smyslem života, ale pro někoho to může být sport a pro jiného malba. Každý z nás má jen omezené množství času, a tak by jej měl věnovat tomu, co jemu dělá radost a dává smysl.
Vím, že tohle možná spousta lidí nečekala, že budu tvrdit, jak se málo čte a jak musíme mladou generaci ke čtení vést a jak jsou tomu překážou technologie, mobily a teď i AI, ale tohle hořekování mi nikdy nedávalo smysl.
Snad jen, pokud chcete číst, stačí i deset minut denní místo scrollování na mobilu, najděte si chvíle, kdy třeba cestujete ze školy či práce MHDéčkem nebo si v autě pusťte audioknihu například. Pokud knihy milujete, cestu si k nim určitě najdete, dneska existuje spousta bookstagram účtů, kde se můžete inspirovat, co číst, a knižních komunit, kde svou lásku a vášeň můžete sdílet.
Těch je více. Ale jako první a hlavní mě napadá, že by si každý měl uvědomit, že neexistuje jeden jediný správný způsob, jak psát. Každý jsme jiný, máme jiné podmínky a taky se jako autoři neustále vyvíjíme. I každé dílo si vyžaduje jiný přístup.
Jiné podmínky má student, jiné pracující člověk s náročnou pracovní dobou a jiné maminka na rodičovské dovolené, které chybí hlídání. Pozorujte, co potřebujete Vy, kolik máte reálně času na psaní a využívejte jej. Není pravda, že musíte psát hodiny v kuse, někomu stačí 15 minut denně, ale někdo zase potřebuje na ponoření se do příběhu aspoň půl hodiny a tam dává smysl vyhradit si třeba jedno, dvě volné odpoledne týdně. A stejně tak je to s přístupem k psaní, rešerším, osnovou atd.
Ne, to neumí skoro nikdo, i kdyby měl vyškrtnout jen jedno jediné slovo.
Můj osobní FB profil: Facebook
Instagram: Instagram
Threads: Threads
FB skupina: Facebook skupina
Patreon: Patreon
Web: marketazaoralova.cz
Odběr newsletteru: Přihlásit se k odběru newsletteru