A kterou část chcete poznat? Běžně sedím v kanceláři a snažím se, aby mi na stole neležel nezpracovaný dokument. Ovšem doma u počítače je to jiné, tam mám hromadu papírů, aby se mi lépe psalo. Díky rodině, která mi velice pomáhá, se můžu ve svém volnu věnovat psaní, hraní her, korálkování a koukání na filmy. Při tom mi po hlavě a na klávesnici skotačí kocour Lump a kočička Mňauko. Akorát mám pocit, že si oba myslí, že bydlím já u nich a ne naopak.
Bez knížek by byl život jedna veliká a dlouhá nuda. Díky knihám se čtenář dostane na místa, o kterých vůbec nemá tušení. Navíc prožije život, který by neprožil a ještě se u toho dobře pobaví. No dobře, u hororů to bývá jiný druh emocí. Ráda čtu detektivky, mystery, fantasy, horor, sci-fi…
Dalo mi to lásku k textu a spoustu fantazie. Čtením knih se člověk dozví zajímavé věci. Zvlášť u literatury faktu. Jenom chci k tomu podotknout, že čtení je o něčem úplně jiném než sledování filmu. Ve filmu máte všechno naservírované na talíři, ale při čtení knih musíte zapojit i svou obrazotvornost. Cvičíte tak své šedé buňky mozkové.
Nebudu nudit tou částí, že jsem už od malička chtěla psát a snila o dráze úspěšné spisovatelky. Přejdu k té zajímavější. Na kontu mám dvoudílnou sérii fantasy příběhu z prostředí české internetové hry Melior Annis, kterou jsem hodně a docela dlouho hrála (vlastně to ode mne bylo takové poděkování za to, co mi hra přinesla).
Dilogie se jmenuje Do skonání věků. První díl vyšel v roce 2022 a druhý letos, přesněji v srpnu 2024. Možná tušíte (podle mých odpovědí), že mám ráda humor a nejinak je tomu i v mých textech. Hrdinové se navzájem slovně pošťuchují a přitom je poznat, že by jeden položil život za toho druhého. Jmenují se Salomea a Natan. Nechávají se najímat jako vojáci, mají za sebou spoustu dobrodružství a bitev, ale to největší je teprve čeká. Jejich životy obrátí vzhůru nohama jedno nečekané setkání. A pak už je to pořádná jízda. Nebudu víc prozrazovat, ale čtenářům mohu slíbit, že se dočkají pořádné porce magie, bytostí včetně draků, dobrodružství, humoru a i nějaké té vážné chvilky. Knížky jsem psala pro náctileté a výš. Ale co vím, četla je i jedna 80letá paní a neodložila dřív, než byla na poslední stránce. Takže se dobře pobaví i dospěláci. Nečekejte epickou fantasy, spíš jednoduchý příběh pro pobavení.
Pokud máte zájem o podrobnější informace, odkazy na knížky jsou zde:
https://pointa.cz/project/7b2088e1-271b-11eb-b5a3-001dd8b72061
https://pointa.cz/project/c951ec4a-4daf-11ee-a1db-0242ac120004
Sice jsem na obálkách uvedená jako autor, ale nevznikly by bez spousty lidí, co se na jejich zrodu podíleli. Vydány byly u nakladatelství Pointa.cz a to díky přispěvovatelům v crowdfundingové kampani. Při kampani jsem poznala skvělou redaktorku a korektorku Veroniku Minsterovou, která mi vždy upřímně napíše, co si myslí. Podpořila mne také Markéta Renfri Kosinová, která světu a hře Melior Annis vdechla život a byla tak hodná, že do knih poskytla své ilustrace (včetně výňatku z Bestiáře). Pak musím vzpomenout Zuzi Maat, která vytvořila fantastické obálky. A v neposlední řadě svou dceru Máju, která stránky doplnila nejen grafickými prvky, ale také ilustracemi ve druhém dílu. Takto bych mohla pokračovat ve výčtu dalších jmen a trvalo by to nějakou chvíli, než bych všechny zmínila. I těm patří veliké díky. Je fajn mít kolem sebe lidi, kteří mi jako autorce tolik věří.
Moje děti čtou. Nemají problém číst knížky dokonce v angličtině, takže se dmu pýchou a tiše závidím. O to víc mě těší, že jsou ochotné číst i moje texty a probírat je se mnou. Vlastně kvůli nim mám v knížkách narážky, které pro ně mají další přidanou hodnotu, protože jsou z našeho reálného života. O to víc je to baví. Aspoň doufám.
Dětem jsme už od malička četli knížky a manžel jim vyprávěl své vymyšlené pohádky. Takže místo spánku se z dětského pokoje ozývalo chichotání. V dnešním světě mě spíš udivují názory tipu, že když dětem čteme večer příběhy, tak znevýhodňujeme ty, co tohle nezažívají. To jako fakt? Není to postavené na hlavu? Vždyť knížky jsou všem dostupné. I v mobilech, kdyby na věc přišlo… Jen nebýt líný – dávat, místo brát.
Rady? Nevzdávat se při neúspěchu. Každá překážka je krokem k tomu, aby se člověk zlepšoval. Najděte si na všem pozitivní stránku a pište s radostí. A nezapomínejte na to, že když něco zveřejníte, musíte se od textu odstřihnout. Už totiž žije svým vlastním životem a nepatří jen vám.
Geni… co? Copak jsem nějaká chodící encyklopedie? A to se myslí jako první verze dokumentu? Bez opravy od začátku do konce? Ani jeden backspace či delete? Ne, jsem člověk a tím doufám zůstanu.