Lucie Lukačovičová

1) Predstavíš sa nám trochu?

Přitahují mě cizokrajné země. Obrazně, protože ráda čtu a píšu – i doslova, protože ráda cestuju.

V zahraničí si pochopitelně s mým příjmením „Lukačovičová“ užijí spoustu zábavy, nejvíc zatím asi na literární konferenci v Pekingu. Samozřejmě jsem zpočátku uvažovala o pseudonymu, ale než jsem se rozhoupala, vyšly mi první texty – a pak už jsem nechtěla své čtenáře zbytečně mást. A tak mi zůstalo autorské jméno dlouhé na půl míle.

2) Máš v láske knihy, predpokladám. Povieš nám niečo o tom, čo dobrovoľne čítaš a čo ti to dalo k životu?

Nejradši čtu mýty, legendy a pověsti. Z nich jsem se toho spoustu naučila o struktuře příběhu, o archetypech a klišé – což je zatraceně užitečné pro psaní. Jinak zhltnu kde co, poezii i prózu. Mezi svými oblíbenci bych jmenovala LeGuinovou, Tolkiena, Lovecrafta, Vernea a Bradburyho, hned vedle nich Poea, Borgese, Meyrinka, Karáska ze Lvovic, Lermontova… a takový dav dalších, že by jim na Václaváku bylo těsno.

3) Nie len čítaš, ale aj píšeš. Povieš nám niečo o tvojich knihách alebo projektoch? O čom sú, pre koho sú a prečo to všetko začalo?

Mám vydaných přes 100 povídek (časopisy XB-1, Pevnost, různé antologie) a 5 samostatných románů: japonská historická fantasy Vládci času; sci-fi detektivka Stanice Armida; pražská městská fantasy Detektivní kancelář Sirius; rudolfínská fantasy Zelený drak, Karmínový lev a nejčerstvější indický steampunk Poslední bůh.

Ledacos jsem napsala se spoluautory – což byla taky zajímavá a obohacující zkušenost: třeba duchařskou fantasy pro mládež Tajná kniha Šerosvitu, dvoudílnou dobrodružnou fantasy Cesta Rudé tanečnice (na ní se podílela mimo jiné i moje sestra Petra Lukačovičová, která také píše; nebo (s Františkou Vrbenskou) historickou fantasy ze Španělska – Hořící kůň.

Ráda střídám a míchám žánry (sci-fi, steampunk, aetherpunk, horor, detektivku), ale asi je tam vždycky lehký (či těžší) podtext starých mýtů. Pár věcí mi vyšlo i v cizích jazycích (angličtina, čínština, němčina, rumunština, indická kannadština).

Kdo je zvědavý, mrkněte na moje stránky nebo (mezinárodní) facebookový profil:

http://lucie.lukacovicova.cz/

https://www.facebook.com/lucie.lukacovicova.author/

4) Povieš nám niečo na tému čítanie kníh? Čo si myslíš o súčasnej generácii mladých a ich vzťahu ku knihám?

Většinou se pohybuju v prostředí, kde je čtení obvyklé a mladí lidé zvědaví a zvídaví. Občas se nechají odradit od čtení klasiky tím, že je vyžadována ve škole. Doporučila bych pozornosti mladých čtenářů fakt, že Bulgakov, Tolstoj, Maupassant a další psali (kromě jiného) zajímavé horory, detektivky, městskou fantasy nebo duchařské historky.

5) Aké rady by sa podľa teba naozaj hodili začínajúcim autorom?

Psaní je jako vztah: pro každého jiná zkušenost, každý do něj dává něco jiného a něco jiného od toho chce. Proto dost nerada radím po internetu – ale ráda pořádám kurzy a workshopy ať už na Letních kempech nebo v pražských knihovnách nebo v DDM Spirála Praha 8. Pak mám výrazně větší jistotu, že ta která rada je prodaného člověka užitečná a opravdu mu ve psaní pomůže.

6) Posledná otázka je venovaná tak trochu genialite. Vieš napísať knihu alebo zložitejší dokument bez toho, aby sa niečo škrtalo a prepisovalo?

Tak to bych chtěla vidět někoho, kdo tohle zvládne! Ale musel by to být někdo, kdo to opravdu zvládne, ne že to zkusí. Takový pokus bych naopak vidět nechtěla, protože bych nejspíš nad tou hrůzou krvácela z očí.